Poprvé jsem o změnách klimatu slyšela, když mi bylo osm. Dozvěděla jsem se, že je způsobují svým jednáním lidé, a naučila jsem se při odchodu z místnosti zhasínat světlo, abych šetřila energií, a třídit papír, aby se neplýtvalo přírodními zdroji.

Pamatuju si, jak zvláštní pro mě bylo zjištění, že lidé jsou schopní proměnit celou tvář naší Země, včetně složení té drahocenné tenounké slupky plynů, která ji činí obyvatelnou.

Protože pokud jsme opravdu udělali něco takového, jak to, že se o tom všude nemluví? Jak to, že není klimatická krize každý večer ta první věc v televizních zprávách? Člověk by čekal, že něco tak vážného bude plnit titulky, rozhlasové vysílání, přední stránky novin, že se nebude řešit pomalu nic jiného — jako by probíhala světová válka.

Politici ani novináři o tom ale skoro vůbec nemluví.

Pokud spalování fosilních paliv ohrožuje celou naši existenci, jak to, že je dál a ve stále větší míře spalujeme? Jak to, že nemáme žádné pořádné regulace? Jak to, že to není nezákonné? A proč nikdo nemluví o nebezpečných změnách klimatu, které jsme dosavadním spalováním fosilních paliv už učinili nevyhnutelnými? Nebo o tom, že naším přičiněním vymírá až dvě stě živočišných druhů každý den?

Mám Aspergerův syndrom, takže je pro mne většina věcí prostě buď černá, nebo bílá. Sleduji, jak se chovají lidé, kteří jsou u moci, a nechápu, jak se jim to podařilo tak zkomplikovat. Slyším, jak říkají, že změny klimatu představují existenční ohrožení pro celé lidstvo, a přesto vidím, že se lidé dál chovají, jako by se nic nedělo.