Chci přispět X

Když náckům rostou křídla

Policie odložila trestní oznámení na poslance Miloslava Roznera pro jeho výroky ohledně tábora v Letech u Písku. Stejně dopadla trestní oznámení na místopředsedu sněmovny Tomia Okamuru. Stavidla nenávisti jako by byla otevřena dokořán.

Když jsme před několika měsíci podávali jako Mladí sociální demokraté v pražské Bartolomějské ulici trestní oznámení na poslance Miloslava Roznera, byli jsme přesvědčeni, že překročení oné hrany, oddělující svobodu slova od verbálního náckovství, již nemůže být zřejmější.

Jeho výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“, jímž veřejně na stranické schůzi extremistické Svobody a přímé demokracie (SPD) častoval tábor v Letech u Písku, je podle mého názoru flagrantním případem jednání postižitelného podle trestního zákoníku. Policie však teď případ usnesením odložila. Trestný čin se podle názoru vyšetřovatelů zkrátka nestal.

Od čeho potom máme v našem právním řádu zakotven trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 trestního zákoníku, pokud není policie a justice schopna takto otevřené popírání a zpochybňování nacistických zločinů skutečně postihnout?

Tábor, který poslanec Rozner označil za „pseudokoncentrák“, sloužil jako přestupní stanice rozsáhlého nacistického vyhlazovacího soukolí určeného k páchání genocidy mimo jiné na romské populaci a další osoby do něj násilně nahnané byly určeny k následné deportaci do vyhlazovacích táborů.

904322-profimedia-0359938371-653x367Poslanec Rozner označil tábor v Letech za pseudokoncentrák. Repro DR

Vedle toho přímo v táboře při jeho provozu docházelo k páchání zločinů proti lidskosti uvedením příslušníků etnické skupiny do takových životních podmínek, které měly přivodit jejich fyzické zničení. Strašlivé životní podmínky vedly k smrti stovek internovaných osob včetně žen a dětí. To jsou historická fakta.

Bohužel, tato událost není ojedinělá. Žijeme v době, kdy další popírač holocaustu Tomio Okamura, který (jako obyčejně) lhal, když řekl, že tábor v Letech nebyl oplocený, zastává bez většího strachu o své křeslo štědře placenou a bezesporu významnou funkci místopředsedy sněmovny. Zbytek sněmovny s tím není buď schopen, či ochoten cokoliv dělat. Zejména kvůli nedostatku ochoty k jeho odvolání ze strany hnutí ANO.

Další příklad. Soudkyně Dana Šindelářová z Obvodního soudu pro Prahu 1 nedávno zastavila po přibližně deseti letech (!) trestní stíhání špiček české neonacistické scény včetně zakladatelů Národního odporu a představitelů Dělnické strany. Pro osvěžení paměti šlo o lidi, kteří například v Jihlavě organizovali průvod k poctění památky padlých vojáků wehrmachtu a ke vzdání cti příslušníkům sil SS.

V odůvodnění rozhodnutí vedle absolutního nepochopení toho, co je extremismus a jaké nebezpečí představuje neonacistická scéna pro demokracii, projevuje soudkyně například základní neznalost judikatury, tedy různých rozhodnutí vyšších soudů, podle kterých byla například právě Dělnická strana před lety na návrh vlády rozpuštěna.

Když občas přepnete na televizní kanál Jaromíra Soukupa, nelze si nevšimnout, že zde čas od času, samozřejmě s plným vědomím moderátora o tom, kdo před ním stojí, dostává prostor k vyjádření i antisemita a předseda extremistické Národní demokracie Adam B. Bartoš.

V Ústí nad Labem či v Mostě zase kandidovala v nedávných komunálních volbách uskupení, která na svých plakátech tu více, tu méně otevřeně hlásala rasovou nenávist. Nelze také nezmínit nikdy nepotrestané osoby, které ještě nedávno nosily makety šibenic na veřejná shromáždění, a samozřejmě také tisíce a tisíce nenávistných komentářů na sociálních sítích.

Stavidla náckovství a nenávisti jako by byla otevřena dokořán. Jistě, jak v případě odložených trestních stíhání poslanců Roznera a Okamury, tak v případě trestních stíhání špiček neonacistické scény ještě mohou teoreticky zafungovat opravné mechanismy. Poměrně jasné signály směrem k široké veřejnosti však již veřejná moc vyslala. Náckům oprávněně narůstají křídla.

Bude teď velmi náročné verbálním i skutečným náckům ona křídla zase přistřihnout. Ze všeho nejvíc je nyní zapotřebí sebrat dostatek politické vůle a jasně říct, kudy ony hrany mezi svobodou projevu a extremismem tedy vedou. Je zřejmé, že se nedaří postihovat nenávist ve veřejném prostoru.

Je tudíž zapotřebí zpřísnit zákony a zjednodušit postih těch, kteří se neštítí hlásat násilí vůči skupinám obyvatel a vyznávat ideologie, které jsou v rozporu s demokratickým charakterem právního státu. A pokud se nedaří trestněprávně postihnout poslance, kteří otevřeně zpochybňují a popírají holocaust? Pak je zapotřebí je minimálně odvolat ze všech funkcí, ve kterých mohou škodit dobrému jménu naší země a dál šířit nenávist.

Zkrátka, proti extremismu je zapotřebí vždy a za všech okolností bojovat. A to platí v dnešní době dvojnásob.

A co si myslíte vy? Diskuse (26 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Martin Profant - Praha 7

Stavidla náckovství? Pátek, 19.Října 2018, 10:46:32

Okamuru a Roznera nezastaví žádné soudy, to je přeci nesmysl. Jsou poslanci. Jediné, co je může zastavit, je nevolit je. A předtím nemluvit s nimi. Je takové ostrá česká fráze "S tím bych si k jednomu stolu nesedl." Nemá se s ní plýtvat, ale v tomto případě je na místě -- ani ke stolu jednacímu, ani k tomu, kde se v družném hovoru jí a pije.

Nejde jen o to, že bych nechtěl být soudce, který by měl rozhodovat, zda Tomio plácal voloviny z neznalosti či ze zlé vůle (trestné je jen to druhé) nebo zda Mirek jen nepochopil Václava Klause, v době výroku úřadujícího premiéra České republiky, který prohlásil, že Lety nepatřily mezi nacistické koncentrační tábory (po formálně administrativní stránce nerozporné tvrzení a věcně ovšem sprostá demagogie).

§ 405 trestního zákona je jako české pohraniční opevnění v roce 1938 -- neohrabaný, ale funkční, ovšem jen pod podmínkou, že za ním stojí společenská vůle hájit právě tuto hranici. V tomto případě by odsouzení (na půl roku, když by to dobře dopadlo?) nejspíše jen posílilo obraz hrdinného bojovníka proti sluníčkářským lžím, Hitler také nejvíce prospěl nástupu NSDAP svým pobytem v kriminálu.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Eh, skutečně? Sobota, 20.Října 2018, 23:05:39

Já jsem Okamuru a Roznera nevolil. Vy zřejmě taky ne.

A? Zastavilo je to?

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Kolaříkovi Neděle, 21.Října 2018, 01:22:7

Zastavilo. Vliv nezískali volbami, SPD je jen další marginální strana, které na chvíli dodal význam Babiš. CHvíli, která podle všeho skončila.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Neděle, 21.Října 2018, 09:02:13

Vliv získávají vyhrocováním konfliktu ve společnosti.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Neděle, 21.Října 2018, 09:29:16

V článku na A2larm, který nese název "Může levice přestat být tak naivní?" se píše:
"Pokud nezformulujeme trochu víc smysluplných odpovědí na otázky, které se mezi levicí nesluší ani pokládat, jestliže levice nebude mít víc srozumitelných a přesvědčivých hesel, kromě toho že „Svět je pěkný a barevný“, jestli nepřestane házet do pytle „fašista a xenofob“ všechny, kteří kladou otázky, nikoli se zlými úmysly, ale kvůli pochopitelným obavám – pak Evropa přijme hesla populistů. A bude to území, které levice odevzdala bez boje. Protože strachy je třeba tišit, nikoli se jim vysmívat".
"http://a2larm.cz/2018/10/muze-levice-prestat-byt-tak-naivni-jen-se-ptam/?fbclid=IwAR2qEIhsrN6Ra_hW07kM0aeAb6bHBZtWm-St8FX6wPNug0Qh6NG23NouPRU"

Josef Poláček - Manuální pracovník

Dilema liberální levice Neděle, 21.Října 2018, 12:13:13

Ano, paní Hájková, nedá se popírat: na tom článku opravdu něco je.

Liberální (respektive: "sluníčkářská") levice se tu dostává do hlubokého dilematu, který si ale vůbec neodvažuje přiznat, natož pak aby měla nějaký koncept ho řešit.

Na straně jedné samozřejmě patří k základnímu ideovému arzenálu liberální levice za prvé pomáhat lidem (v daném případě: uprchlíkům) v nouzi; a za druhé je nechat žít jejich vlastním způsobem života, nenutit jim - na rozdíl od konzervativců - násilně určitý způsob života jenom proto, že je v daném místě respektive státě tradiční a dominantní.

Jenže: na straně druhé právě liberální levice nemůže a nesmí tolerovat způsoby jednání, společenské modely, které mají za důsledek jakékoli potlačování lidské svobody, a v prvé řadě svobody právě těch principiálně slabších. A právě to jsou zvyklosti, které si s sebou mnozí migranti z míst jejich původu s sebou přinášejí.

Takže to dilema liberální levice je, že zde (v našem prvním světě) tyto migranty vítá a dává jim naprostou svobodu jejich vlastního způsobu života - ale přitom ta samá levice musí zavírat oči před tím, že mnohé z těchto přinesených tradic je v rozporu s postuláty svobody, respektive humanity.

A je fakt: tato liberální levice nemá naprosto žádný koncept, jak toto dilema vyřešit.

Levice si musí uvědomit jedno: ona má - a to právě ve jménu humanismu který je jejím základním cílem - naprosté právo vyžadovat od všech příchozích, aby tyto zásady humanismu respektovali stejně tak. Aby respektovali nepodmíněnou lidskou svobodu.

Rozdíl mezi touto levicí a mezi konzervativci je tento:

1. Jak už řečeno, konzervativci vyžadují od příchozích podřízení se zde platným normám, prostě protože jsou to normy l o k á l n ě platné. Zatímco pro liberální levici tento argument lokální tradice, pouhé zvyklosti neplatí; ta musí vždy důsledně diferencovat mezi hodnotami pouze konzervativními, a mezi hodnotami skutečně obecně humánními.

2. Konzervativní pravice si dodržování těch místních hodnot a norem vynucuje v prvé řadě sankcemi. Oproti tomu levice - když už tady ty příchozí natolik ochotně vítá - by je naopak měla v prvé řadě u v é s t do jejich nové domoviny, vysvětlit jim ve vstřícném dialogu, jaké hodnoty zde platí a proč. A jakékoli sankce by z hlediska levice měly vždy mít pouze sekundární, nikdy primární funkci.

A ještě jedna věc: jakákoli integrace vždy probíhá zcela nejlépe tam, kde příchozí mají opravdu reálné důvody pro to domnívat se, že jsou v zemi jejich příchodu opravdu doma. Že je to tedy jejich vlastní domov, a že je tedy jejich vlastním zájmem tento domov udržovat a kultivovat po všech stránkách.

Svého času exilový režisér Šafařík natočil film s názvem "Chladný ráj". Bylo to o Švýcarsku, kde Šafařík sám žil. Byl to film o emigrantech žádajících o azyl ve Švýcarsku. A oni by vlastně byli ochotni a připraveni se plně integrovat - ale pro švýcarské úřady jsou jenom "případ", který je nutno nějakým způsobem byrokraticky vyřešit. A to sice: pokud možno zamítnout. Ten vysněný "švýcarský ráj" se těm nově příchozím prezentuje stejně tak chladně a necitelně, jako je ve svém jádru chladná a cituprázdná švýcarská společnost samotná.

Zkrátka: to jakým způsobem, v jaké míře, s jak silnou motivací se nově příchozí budou "integrovat" (vlastně naprosto šeredné slovo!), jak rychle přejmou ty opravdu pozitivní, humánní hodnoty euroamerické společnosti - to záleží nejenom na nich samých, ale i na tom, jaký reálný charakter, jakou - lidskou či nelidskou - tvář jim bude ukazovat právě tato domácí společnost.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Pan Poláček, který (jak jsem již dříve vyrozuměl) se hlásí k hodnotám multikulturalismu, Neděle, 21.Října 2018, 12:40:22

tento multikulturalismus právě teď popřel, když tvrdí, že naše kultura je nadřazena těm ostatním.

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 21.Října 2018, 15:13:33

Panu Poláčkovi: Třeba ta teď tolik diskutovaná Istanbulská úmluva se snaží pod hrozbou trestů zavést jisté nepřekročitelné normy pro příchozí z jiných kultur. Hodně se v ní mluví o tzv. ženské obřízce a přiznejme si - ač se genderové násilí ženám v Evropě nevyhýbá, mrzačení ženských pohlavních orgánů už je zde minulostí. Nebo spíš bylo. Celé její pasáže jsou určeny mnohem více pro příchozí, než pro ty, kteří (které) zde mají kořeny.

Na druhou stranu je otázka, jakou to bude mít účinnost. Ženská obřízka je v částech Afriky otázkou cti. Neobřezaná má malou šanci vdát se, protože je považována za kurvu. A tyhlety otázky cti jsou zažrané hluboko přehluboko.
A tak se jezdí na "výlet" do Afriky, když to nedopadne pokoutně nedezinfikovanou žiletkou...
Je to totéž jako když 100 milionů Vietnamců věří v zázračné účinky žraločích ploutví. A není síly, která by je přesvědčila, že to jsou jen pověry a že kvůli jejich poptávce se páchají otřesné věci...

Ivo Horák - Praha 3

Koexistence Neděle, 21.Října 2018, 15:18:32

Vysoké cenění rozmanitých kultur je jedna věc a druhá lhostejnost k porušování pravidel, jejichž zavedení tvoří velký (společenský) příběh lidstva. Nehledě na možnou svízelnost a konfliktnost posuzování a rozhodování, které jsou při praktikování práva i jindy nutné, relativně správný a citlivý přístup je možné zachovat. Chce to samozřejmě nedogmatičnost a dostatek prozíravosti a dobré vůle. Totéž je ovšem v zásadě na místě žádat, aspoň v měnší míře, od příslušníků v zemi minoritních kultur. Jde totiž o univerzálně známé a zažité sociální dovednosti a ctnosti.

Na existenci rozdílných ve specifických podmínkách vyvinutých kultur se máme dívat s podobnými ohledy jako na existenci rozmanitých druhů, které představují ještě daleko širší škálu adaptačních výkonů. Jako lidé se považujeme za extrémně specifické tvory, a jimi také nesporně jsme. Nejvíce právě díky své kulturní adaptaci. Máme však pro své konstruktérské úspěchy s letadly nevidět obdivuhodné schopnosti dvou honících se vrabčáků ve větvích?

Jared Diamond v knize Svět, který skončil včera oceňuje jak naši civilizaci, tak různé podoby starších (tradičních) kulturních adaptací, z nichž bychom podle něho mohli a měli leccos převzít, dříve než budou jejich "objevy" ztraceny. Autorovi není samozřejmě vlastní podceňování "primitivů" a přesvědčení, že mají urychleně převzít "sakumprásk" naši civilizaci. Právě tak však nemíní, že jejich obtížné přežívání se dálo bez "ztráty kytičky", ušlechtilosti a humanismu.

K nositelům jiné kultury, kteří žijí mezi námi a s nám, bychom měli přistupovat realisticky a vstřícně. Zároveň bychom ovšem ve "zmenšujícím se světě" neměli náš systém, který "donedávna" nebyl na světě a nyní již není jenom náš, prosazovat s elánem hodným možná lepších věcí.

Aleš Morbicer - Ostrava

Neděle, 21.Října 2018, 15:52:33

Pro menšiny bývá vždy pozitivní, když jsou součástí nějakého komplexnějšího a většího celku. Třeba rozpad Rakousko-Uherska a vznik národních států byl pro národnostní menšiny prokazatelně velké zhoršení.
O nacionalistickém běsnění, které vyvrcholilo v 40. letech minulého století nemluvě. A nejde jen o nacismus. Viz např. popis událostí na Volyni od Timothy Snydera (nebo stejnojmenný, emočně brutální polský film). Nebo co se dělo v bývalé Jugoslávii, kde se sousedi, co včera spolu grilovali kuřata, na druhý den stříleli...

Martin Profant - Praha 7

Aleši Morbicerovi a Josefu Poláčkovi Neděle, 21.Října 2018, 17:29:29

Nejsem si jist. Nebylo ono Sovětské i carské Rusko o nějaký ten kus větší než podunajská monarchie? A kdybych si měl vybrat, ve kterém z těch imperií být žid, tak to na Rusi nebude. Pro slovenské a zakarpatské židy znamenal rozpad Uherska zrušení civilizační vymoženosti řečené numerus clausus. Ať dělám, co dělám, prostě se v malém Československu, Belgii, Holandsku, Dánsku žilo menšinám zřetelně lépe než ve velkém Sovětském svazu, Německé republice (o následující německé říši nemluvě).

Nemyslím, že by levice stála před nějakým velkým dilematem.
a) Nepotlačovat rozmanitost, pokud není v rozporu s emancipací.
b) Ani represe ve prospěch osvobození se nesmí odehrávat na účet těch nejslabších.

To nejsou nějaké nové zásady, k té první se dopracovaly středoevropské sociální demokracie na přelomu 19. a 20. stoleté, ta druhá je obecným statkem levice už od Saint-Simona.

Malér je v tom, že se obě strašně těžce realizují a vyžadují při uplatnění hodně soudnosti a důslednosti.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"K nositelům jiné kultury, bychom měli přistupovat realisticky a vstřícně." Pondělí, 22.Října 2018, 10:01:24

"Vysoké cenění rozmanitých kultur je jedna věc a druhá lhostejnost k porušování pravidel, jejichž zavedení tvoří velký (společenský) příběh lidstva."

-------------------------

K nositelům jiné kultury můžeme, pane Horáku, přistupovat

a) jako k rovnocenné kultuře (partnerský vztah), nebo

b) jako k podřadné kultuře, a to v případě, že pravidla multikulturalismu určuje kultura naše (vztah vládce a ovládaného).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Poláčkovi Pondělí, 22.Října 2018, 11:10:36

Ať už se procesu začleňování do společnosti říká integrace nebo socializace, myslím si, že existuje i mnoho lidí, kteří jsou u nás doma, a přesto začlenění do společnosti příliš nejsou. Nemusí jít vždy jen o sociálně slabé.
Já jsem si v jakési definici na internetu přečetla, že majoritní společnost, do níž se začleňuje, integruje, prý má být intaktní, myšleno zdravá.
Je naše společnost taková?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 22.Října 2018, 11:46:51

Pane Nusharte, plácáte nesmysly.

Pan Profant: jenže tady se jedná p r á v ě o ten případ konfliktu mezi rozmanitostí a emancipací.

Pan Morbicer: ano, ta ženská obřízka je zřejmě nejdrastičtějším příkladem toho konfliktu mezi normami euroasijské civilizace na straně jedné, a mezi hluboce zakořeněnými tradicemi u určité části migrantů na straně druhé.

Moderní civilizovaná společnost samozřejmě takovéto barbarské projevy nemůže v žádném případě legalizovat respektive strpět; na straně druhé je ale fakticky v mnoha případech proti této praxi skutečně bezmocná.

Co s tím? - Jediné řešení je v tom co už jsem naznačil: ty nově příchozí integrovat - a to sice a k t i v n ě integrovat - v nové společnosti natolik rychle a efektivně, aby sami nahlédli nesmyslnost, neudržitelnost a reakční charakter těchto svých "posvátných" zvyklostí.

Paní Hájková: ano, to souvisí s tím co jsem sám napsal, vnitřně zdravá, kulturně přesvědčivá společnost má mnohem menší problémy s integrací, ať už příchozích z jiných kultur, anebo svých vlastních minorit.

Od společnosti české, která doposud nedokázala skutečně integrovat například ani své vlastní Romy, se opravdu jen dost obtížně dá předpokládat a doufat, že by stejně tak neselhávala v postoji vůči migrantům ze zemí jiných, navíc těch kulturně vzdálených.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 22.Října 2018, 11:49:6

Anebo jak napsal pan Horák, celá záležitost vyžaduje vysokou míru citlivosti. Jak je ale možno takovouto citlivost v mezilidských vztazích očekávat ve společnosti, která je sama vnitřně rozhádaná na nesmiřitelné ideologické tábory? Ve společnosti kde nejvyšší maximou není druhý člověk, nýbrž jenom vlastní čistě osobní prospěch?...

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Pane Nusharte, plácáte nesmysly." Pondělí, 22.Října 2018, 12:41:59

Děkuji Vám, pane Poláčku, za vševysvětlující odpověď.

-----------------------

Buď jste multikulturalista a uznáváte rovnost kultur, nebo multikulturalista nejste, a pak máte tedy plné právo tvrdit, že pravidla pro soužití různých kultur má určovati kultura těm ostatním nadřazená - tedy (podle Vás) ta naše, náš "první svět", respektive "vedoucí síla" prvního světa, kterou je v tomto Vašem pojetí samozřejmě levice:
"Levice si musí uvědomit jedno: ona má - a to právě ve jménu humanismu který je jejím základním cílem - naprosté právo vyžadovat od všech příchozích, aby tyto zásady humanismu respektovali..." (viz Váš příspěvek Dilema liberální levice).

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Pondělí, 22.Října 2018, 14:47:17

Ne, nejedná. Proč by mělo?

Rozmanitost je v emancipačním projektu hodna ochrany právě potud, pokud nevede k útlaku. Velmi zjednodušeně řečeno -- moje studentka s davidovými hvězdami v ušních boltcích se ostentativně hlásí ke svému židovství, ale přitom k němu má dvákrát svobodný vztah:

a) tato identifikace není spoluutvářená antisemitským útlakem;

b) o nerovném postavení muže a ženy v židovství si se zajmem přečetla v historických knihách (a neposlouchala o něm z úst těch konzerv, které je dodnes hlásají -- v tom se ostatně neliší od mých studentek s křížkem na krku) a odnesla si z něj jen záminky k laškování s partnerem (představovala mi ho se slovy: "My, židovky, si tradičně pořizujeme chlapy, o které je potřeba starat a kontrafakticky věříme v jejich genialitu").

Rozmanitost je třeba v hegelovském smyslu "zrušit" (aufheben), nikoliv potlačit či zglajšaltovat.

Paní Hájková citovala o kus výše Szcerkův článek o Berliíně. Strach je samozřejmě třeba tišit (s vyděšeným člověkem není řeč), ale hlavně je třeba demaskovat jeho zdroje.

Martin Profant - Praha 7

P.s. Pondělí, 22.Října 2018, 14:59:48

Ne, nejedná o případ konflikttu mezi emancipací a rozmanitostí. Proč by mělo?

Rozmanitost je v emancipačním projektu hodna ochrany právě potud, pokud nevede k útlaku. Velmi zjednodušeně řečeno -- moje studentka s davidovými hvězdami v ušních boltcích se ostentativně hlásí ke svému židovství, ale přitom k němu má dvákrát svobodný vztah:

a) tato identifikace není spoluutvářená antisemitským útlakem;

b) o nerovném postavení muže a ženy v židovství si se zajmem přečetla v historických knihách (a neposlouchala o něm z úst těch konzerv, které je dodnes hlásají -- v tom se ostatně neliší od mých studentek s křížkem na krku) a odnesla si z něj jen záminky k laškování s partnerem (představovala mi ho se slovy: "My, židovky, si tradičně pořizujeme chlapy, o které je potřeba starat a kontrafakticky věříme v jejich genialitu").

Mimochodem, pane Poláčku, jak byste si představoval tu "integraci Romů"? Obávám se, že se nám spíše nepodařilo dezintegrovat svoloč, která parazituje na rasismu.

Ivo Horák - Praha 3

Panu Nushartovi o rovnosti kultur Pondělí, 22.Října 2018, 15:08:33

1. Kultury se v čase vyvíjejí a vzájemně ovlivňují.
2. Některé kultury jsou složitější, jiné jednodušší.
3. Některé kultury jsou nadstavbou velkých a mocných společností, jiné společností méně prosperujících. Některé kultury jsou sami o sobě vlivné.
4. Některé kultury si jsou příbuzné, jiné jsou ojedinělé.
5. Některé kultury odolávají zániku lépe, jiné hůře.
6. Kultury mají své "hvězdné", a také problematické elementy.
7. Všechny kultury jsou cenné jako specifické společenské adaptace a měly by být určitým způsobem chráněny, podobně jako třeba různé biotopy.
8.Všechny kultury je třeba nahlížet jako si principiálně rovné.

Principiální rovnost kultur si můžeme lépe osvětlit na jejich podstatném, ale nikoli determinujícím prostředku, jímž je jazyk. Nemůžeme řadit jazyky podle jejich vyjadřovací schopnosti. I jednoduché jazyky se mohou obohacovat a mají svou hodnotu. Angličtina je dnes shodou vnějších okolností (z hlediska jazyka externalit) lingua franca prvního řádu. Nemyslím si zajisté, že Shakespearův sonet či rétorické předpoklady angličtiny nejsou vynikající. Je však maďarština se svými ohromnými vyjadřovacími schopnostmi horší? Nebo nemá němčina vynikající předpoklady k vytváření terminologie? Či čeština výtečný systém zoologického (a botanického) názvosloví nebo bohatství zdrobnělin?

Uvnitř každé kultury najdeme problematické dědictví. Přežilo se, ale je stále vnímáno pozitivně, jako právoplatná součást kultury, ba i jako svébytnost jí zaručující prvek. Uvedu příklad. Afghánskou hru buzkaši asi nevnímáme jako něco, co by se tu mělo v původní podobě provozovat. Pak si však uvědomíme: A jsou býčí zápasy lepší? Atp.

Ještě k té obřízce. Měli bychom si dát pozor na hyperkorektnost a nezpochybňovat obřízku v podobě, jak ji u nás praktikují už po tisíciletí židé. V případě ženské obřízky je na místě nelegálnost jejího provádění. Do Evropy ovšem samozřejmě mají přístup ženy, které někdy někde zákrok podstoupily. Na základě této skutečnosti nemohou být diskriminovány. (Uvědomme si, že v několika evropských zemích jsou dosud nelegální interrupce, takže je ženy podstupují v zahraničí.)

Příslušníci menšiny samozřejmě musí počítat s tím, že budou vystaveny všudypřítomnému kulturnímu působení, kvůli kterému rozhodně do své nové země neimigrovali.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Panu Horákovi a panu Poláčkovi Úterý, 23.Října 2018, 12:19:30

Někdo (tedy podle pana Poláčka - levice) musí multikulturní společenský systém mocensky udržovat tak, aby ti nově příchozí "ve vstřícném dialogu [s onou vedoucí silou - levicí] poznali, jaké hodnoty zde platí a proč, aby sami nahlédli nesmyslnost, neudržitelnost a reakční charakter těch svých starých 'posvátných' zvyklostí".

1. Jaký je v takovémto případě rozdíl mezi asimilací a multikulturní integrací?

2. Jaký je (v případě ustavení "vedoucí úlohy levice" v multikulturní společnosti) rozdíl mezi multikulturní společností a diktaturou?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 24.Října 2018, 10:00:22

Ad 1/ Ten rozdíl je v míře citlivosti a respektu.

Ad 2/ Viz odpověď na bod č. 1

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Ad 2/ Viz odpověď na bod č. 1" Středa, 24.Října 2018, 11:29:10

Takže to, zda vládnoucí režim v Československu (v letech 1948 - 1989) byl špatný nebo dobrý, zaviselo na míře citlivosti komunistické strany (která měla ústavou zaručenu vedoucí úlohu ve společnosti, ale to by podle pana Poláčka problém nebyl, problém byl jen míra citlivosti KSČ)?

Martin Profant - Praha 7

JIřímu Nushartovi Středa, 24.Října 2018, 15:07:54

Ten rozdíl v druhém bodě je triviální: žádná "vedoucí úloha levice" v multikulturním světě prostě není, nebyla ustanovena a ani o ni nikdo neusiluje.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Vedoucí úloha levice v multikulturním společenském systému podle pana Poláčka: Čtvrtek, 25.Října 2018, 01:22:2

"Levice si musí uvědomit jedno: ona má - a to právě ve jménu humanismu který je jejím základním cílem - naprosté PRÁVO VYŽADOVAT od všech příchozích, aby tyto zásady humanismu respektovali stejně tak. Aby respektovali nepodmíněnou lidskou svobodu. (...) Levice - když už tady ty příchozí natolik ochotně vítá - by je naopak měla v prvé řadě u v é s t do jejich nové domoviny, vysvětlit jim ve vstřícném dialogu, jaké hodnoty zde platí a proč. A jakékoli sankce by z hlediska levice měly vždy mít pouze sekundární, nikdy primární funkci."

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 25.Října 2018, 07:24:22

Komunistická strana mohla prosadit svou vedoucí úlohu, jen protože byla pevně organizovaná. To levice není, takže o žádné její vedoucí úloze nemůže být řeč.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Čtvrtek, 25.Října 2018, 11:30:42

Když napíši, že určitá levice je pevně organizovaná, budu ihned obviněn z podléhání konspiračním teoriím.

Takže si raději znovu přečtu ty články Ernsta Fischera a Helmuta Schelskyho.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.