Chci přispět X

Saúdská Arábie zřejmě zavraždila novináře Chášakdžího. Západ řeší, jak reagovat

Množí se důkazy, že komando ze Saúdské Arábie na konzulátu v Istanbulu brutálně zavraždilo kritika režimu, novináře Džamála Chášakdžího. Západní země řeší, jak vůči svému klíčovému, ale krajně problematickému, partnerovi postupovat.

P1010065_1

František Kalenda

17.10.2018 19:22

Džamál Chášakdží

Jamalkahshoggi

Chášakdží (*13.10. 1958) patřil mezi nejvýznamnější saúdskoarabské novináře. Původně měl blízko ke královské rodině, působil jako zástupce šéfredaktora Arab News a šéfredaktor deníku Al Watan, kde zastával reformní pozice.

Kvůli nesouhlasu s politikou nového korunního prince Muhammada bin Salmána odešel v roce 2017 do amerického exilu. Zde pokračoval v ostré kritice režimu na stránkách prestižního deníku The Washington Post.

2. října zmizel po návštěvě saúdského konzulátu v Istanbulu, který navštívil kvůli dokumentům potřebným pro plánovaný sňatek.

Jaká je cena za spojenectví se zemí, jako je Saúdská Arábie? Navíc s takovým člověkem v čele, jako je třiatřicetiletý korunní princ Muhammad bin Salmán (MBS), který se loni v létě stal faktickým vládcem ropné monarchie?

Právě tyto otázky si musí v posledních dnech klást zástupci západních demokracií, když sledují vývoj okolo saúdského novináře žijícího ve Spojených státech. Džamál Chášakdží zmizel 2. října po návštěvě saúdského konzulátu v Istanbulu a od té doby se vynořuje stále větší množství důvodů pro zprvu neuvěřitelně znějící podezření, že byl na jeho půdě brutálně zavražděn.

Turecká policie má mimo jiné k dispozici několik dlouhých nahrávek, na nichž má být slyšet, jak je novinář vyslýchán, mučen a vražděn, forenzní důkazy po prohledání budovy konzulátu, nebo údaje o patnáctičlenném týmu, který ve stejný den přiletěl do Ankary dvěma soukromými letadly. U několika z nich se díky údajům z pasu podařilo týmu New York Times najít přímé napojení na bin Salmána. Na to, že se chystá Chášakdžího únos z popudu korunního prince, předem upozorňovaly také americké tajné služby.

Saúdská strana od počátku vehementně odmítala, že by měla s novinářovým zmizením cokoli společného. Z konzulátu však zároveň záhadně zmizely kamerové záznamy a neexistuje žádný důkaz, že by Chášakdží budovu kdy opustil, jak Saúdové původně tvrdili.

Foto_telegraph„Zavražděn bin Salmánem". Protestující drží portrét zmizelého novináře. Foto Telegraph

V posledních dnech přinesla CNN a další americká média informace, že Saúdská Arábie úmrtí potvrdí, bude je však prezentovat jako „nešťastnou náhodu“ při pokusu známého kritika korunního prince vyslýchat. Vina by tak mohla být pohodlně svalena na někoho ze zmíněného patnáctičlenného týmu, případně přímo na jednoho ze zaměstnanců konzulátu, čímž by se z obliga dostal sám bin Salmán.

Trumpovo lavírování
Jak se zdá, právě tímto způsobem chce na otázky z úvodu textu odpovědět nejmocnější muž planety a pověstný „vůdce svobodného světa“, americký prezident Donald Trump. Ten v sérii rozhovorů a tweetů tento týden usilovně obhajoval „presumpci neviny“ a opakoval, že saúdský korunní princ i jeho otec, král Salmán, „naprosto popírají“, že by o Chášakdžího zmizení cokoli byť jen tušili.

Podle jeho mínění by za novinářovou předpokládanou smrtí mohli stát „zabijáci mimo kontrolu“. Trump tím zdůvodňoval, že neexistuje důvod, proč by měla být například zrušena dohoda na dodávkách zbraní v údajné výši 110 miliard dolarů.

„Nelíbí se mi představa, že se zastaví investice za 110 miliard dolarů do Spojených států,“ prohlásil minulý týden Trump. „Vždyť na to [Saúdové] řeknou jednoduše: ‚Nevadí, nemusíme nakupovat od Boeingu, nemusíme nakupovat od Lockheedu, Rayethonu a všech dalších skvělých společností. Nakoupíme od Ruska. Nakoupíme od Číny,“ uvedl.

Donald Trump je samozřejmě případ sám pro sebe. Dobré vztahy se Saúdskou Arábií a s bin Salmánem osobně mu nepřinášejí jen body za (opět údajných) půl milionu pracovních míst získaných prostřednictvím vojenských zakázek – v zemi má i značné osobní finanční zájmy.

V průběhu prezidentské kampaně před třemi lety se otevřeně chvástal, že se Saúdskou Arábií „vychází moc dobře“. „Kupují si ode mě byty. Zaplatí za ně čtyřicet, padesát milionů dolarů. Jak bych je mohl nemít rád? Mám je moc rád,“ vykládal na setkání s voliči v Alabamě.

Saúdští lobbisté jen loni zaplatili 270 tisíc dolarů za pokoje v prezidentem vlastněném hotelu ve Washingtonu a důležití saúdští návštěvníci včetně členů královské rodiny utrácejí astronomické sumy i v Trumpových hotelech v New Yorku a v Chicagu. Finanční vazby na Saúdskou Arábii lze kromě toho vystopovat také u Trumpova zetě Jareda Kushnera, obecně považovaného za osobního přítele saúdského korunního prince a klíčového člověka ve formování Saúdům nebývale nakloněné blízkovýchodní politiky současné americké vlády.

Dlouhá léta politiky benevolence
Americký prezident se ostatně nijak netají tím, že vidí vztahy se zahraničím pouze prostřednictvím peněz – ať už se jedná o jeho vlastní peníze, jako v případě Saúdské Arábie či Ruska, nebo o peníze, jež by mu mohly přinést politické body. Takto evidentně rozumí třeba vztahu USA a Severoatlantické aliance, jejíž státy podle něj musí platit mnohem víc, aby se mohly spolehnout na americkou ochranu.

Trumpův zcela otevřený oportunismus a neskrývané pohrdání finančně těžko vyjádřitelnými hodnotami, jako jsou lidská práva, by však neměl zastřít dlouholetou spoluzodpovědnost vysokých představitelů prakticky všech významných západních demokracií za současnou situaci. Západní státy se jako jeden muž angažovaly v úzkém spojeneckém vztahu se Saúdskou Arábií, tedy se zemí, která patřila mezi nejbrutálnější světové režimy dávno před Chášakdžího zmizením.

Cenou za toleranci byly pohádkové zakázky pro evropské a americké zbrojovky. A také údajná péče o „strategické zájmy“, spočívající v dodávkách ropy či vyvažování íránského vlivu.

Politika benevolence bez větších obtíží pokračovala i po vzestupu Muhammada bin Salmána, jenž pod rouškou společenského reformátora ještě více pronásledoval veškerou opozici vůči jeho absolutní moci a v zahraničí rozpoutal strašlivou válku v Jemenu, považovanou v současnosti za největší humanitární katastrofu na světě. Na její vedení mu nejvýznamnější západní státy poskytovaly logistickou podporu a potřebné množství zbraní a munice, přestože jich bylo využíváno k zabíjení civilistů včetně dětí.

Pravděpodobná úkladná vražda předního kritika korunního prince světové veřejnosti ale odhalila vpravdě hrůznou tvář režimu, s nímž si západní demokracie – včetně České republiky – nepřijatelně dlouho zadávaly. Chášakdžího případ je zároveň možné brát jako zkoušku pravé tváře západních demokracií jako takových.

Státníci ze skupiny G7 a Evropské unie zatím ve společném prohlášení požadují od Saúdské Arábie „detailní, důvěryhodné, transparentní a rychlé vyšetřování“. Jenže co pak?

Přijmou pro dobro zachování současných zájmů předpokládané předhození obětního beránka a dál budou úzce spolupracovat s bin Salmánem, přestože se chová jako ještě krutější a nevypočitatelnější despota než jeho předchůdci? Přestože je od něj, jak se ukazuje, možné očekávat asi úplně cokoli?

Požadavky na změnu
Existují výjimky zemí a politiků, jejichž pohár trpělivosti se saúdskoarabskou politikou již přetekl. Španělská socialistická vláda minulý měsíc zrušila dodávku laserově naváděné munice a prověřuje další zakázky. Německo už v lednu oznámilo, že nebude prodávat zbraně do žádné země podílející se na konfliktu v Jemenu. Na půdě Evropského parlamentu nyní znovu leží návrh na embargo na prodej zbraní do Saúdské Arábie.

Pro Saúdskou Arábii je ale základní postoj Spojených států. Pro revizi vztahu obou se nyní angažuje skupina několika desítek amerických senátorů včetně republikánů, kteří dříve podporovali americkou účast na válce v Jemenu a úzké vztahy se saúdskou monarchií obecně.

Kupříkladu neúspěšný prezidentský kandidát Marco Rubio tvrdí, že kvůli Chášakdžímu může být nutné „kompletně přehodnotit“ saúdsko-americké vztahy. „Na světě není dost peněz, které by nám mohly koupit zpět důvěryhodnost v oblasti lidských práv, pokud nezačneme rychle jednat,“ varoval.

Dlouhodobý zastánce saúdskoarabských zájmů v Kongresu, senátor Lindsey Graham, prosazuje proti saúdskému režimu sankce, a dokonce se v televizním vysílání vyjádřil pro nutnost odchodu korunního prince. „Ten člověk je neřízená střela. Nechá někoho zavraždit na konzulátu v Turecku a čeká, že si toho nebudeme všímat. Cítím se zneužitý. Pokaždé jsem na půdě Senátu podporoval Saúdskou Arábii jako dobrého spojence,“ postěžoval si a dodal, že MBS „musí jít“.

Zda je takové iniciativy možné brát vážně a povedou-li ke konkrétním změnám, ukážou příští týdny. A rozhodne o tom jistě i to, nakolik případ zůstane v ohnisku pozornosti mezinárodní veřejnosti.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 18.Října 2018, 12:37:37

To Trumpovo "lavírování" vynikne ještě více, když si připomeneme, že bezprostředně po provalení oné děsivé události vedl na adresu Saúdské Arábie silácké řeči, o tom jaké má prostředky ji "potrestat". Pak si ale zřejmě uvědomil příslušné komerční zájmy, a najednou prý platí "presumpce neviny". (!!!) Jako by bylo ještě možno nějakým způsobem rozumně popírat, co se v saúdském konzulátu stalo...

Aleš Morbicer - Ostrava

Čtvrtek, 18.Října 2018, 14:07:54

Obávám se, že se adekvátní reakce bude tak dlouho zvažovat a vyvažovat, až zvítězí business as usual.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 19.Října 2018, 10:36:33

Ano, to je zdaleka nejpravděpodobnější varianta.

Martin Profant - Praha 7

Som volajaky zmäteny Pátek, 19.Října 2018, 10:51:15

Proč bych se měl dojímat pro vraždu jednoho dospělého chlapa, který věděl kam jde a co riskuje víc než pro tisíce mrtvých dětí v Jemenu?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Sobota, 20.Října 2018, 10:06:49

Přesně to samé si zřejmě řekl i D. Trump: proč by se měl zajímat o osud nějakého chlapa, když on sám se přece musí starat o zcela jiné záležitosti, o byznys a strategické zájmy?...

-----------------------------

Tím nechci zpochybňovat oprávněnost námitky ohledně kvantitativního nepoměru mezi jedním mrtvým a stovkami zabitých. Ale rozdíl je v tom: válka v Jemenu nese všechny znaky války občanské (i když ovšem za účinné spoluúčasti lokálních mocností soupeřících o dominanci). To znamená: ta válka v Jemenu by s největší pravděpodobností zuřila i bez spoluúčasti Saúdské Arábie. A podpora jedné z bojujících stran Íránem opět propůjčuje určitou legitimitu podpory druhé strany Saúdskou Arábií.

Zatímco ta vražda novináře žádajícího svobodu slova - to je útok na samotný princip. Útok bez sebemenšího náznaku jakékoli legitimity; holá vražda z příkazu uraženého samovládce.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Sobota, 20.Října 2018, 10:50:36

Prostě ne.

Buď je Saudská Arábie stát a pak se na ní vztahují takové ty nepříjemné zásady týkající se mezinárodního a válečného práva -- pak se dopouští v Jemenu zločinů proti lidskosti a omluvy typu, "Bůhví, co by se tam dělo bez ní" a " Chcete snad, aby posílila jiná islámská země?" jsou prostě zamlouvání odpovědnosti za ty mrtvé děti.

Nebo je něco extra -- protože se nám (Západu, Trumpovi, křesťanstvu, společenství takových či makových evropských, atlantických, nordických etc. hodnot) hodí do krámu.

Nejde o to, že mě nezajímá osud jednoho muže, ale o to, že o něm nemusím uvažovat z hlediska toho, co udělá Západ (protože o to v článku, na který jsem reagoval explicitně jde). Neudělá nic, protože nic nedělá v případě mnohem většího zločinu.

A zcela osobně -- nevidím zase tak velký rozdíl mezi vražděním pro zájmy regionální mocnosti a vražděním "z příkazu uraženého samovládce" této mocnosti. Relativizovat vraždu -- s výjimkou tradičních aktů odporu vůči tyranům -- mi nejpřijde jako nejlepší nápad.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.