Rwandu si dnes lidé spojují hlavně s vojenskými převraty, a zejména s etnickými masakry, které patří mezi nejděsivější události afrických moderních dějin. Dále představuje učebnicový příklad selhání mírové politiky mezinárodní komunity. Jenže to už je takřka 25 let. Dnes už málokdo dokáže říct, kdo dnes ve Rwandě vládne. Ještě méně lidí u nás něco ví o politickém systému a vůbec o aktuální politické situaci této malé africké země.

V září se ve Rwandě konaly parlamentní volby. Volební systém ve Rwandě má několik pozoruhodných rysů a tentokrát přinesl i jeden průlomový okamžik. Do rwandské sněmovny se poprvé dostali zástupci opoziční Rwandské demokratické strany zelených (Ishyaka Riharanira Demokarasi No Kurengera Mu Rwanda, dále jen „RDSZ“).

Několik faktů o volebním systému

Volby do dolní komory rwandského parlamentu se vyznačují hned několika výraznými odlišnostmi od nám známých zavedených demokracií. Sněmovna čítá osmdesát poslanců a poslankyň, jejichž mandát trvá pět let. Zmínit zvlášť poslance a poslankyně je v tomto případě více než na místě. Rwanda se totiž řadí na první místo v globálním měřítku, co se zastoupení žen ve sněmovně týče. Aktuálně ji reprezentuje 49 poslankyň, tedy více než třípětinová většina.

Vysoké zastoupení žen ve rwandské politice není samo sebou, ale vychází z nastavení volebního systému. Každá politická strana, která chce ve Rwandě kandidovat, musí nominovat alespoň třicet procent žen. Ale to není všechno. Ženy mají dokonce ve Sněmovně vyhrazeno dalších 24 míst, která se volí zvlášť; nepřímo místními a regionálními vládami, proporčně dle území. Podobně se ještě volí a jsou vyhrazena dvě místa pro zastoupení mládeže a jedno místo pro osobu se zdravotním postižením.

Veřejně se pak poměrným systémem volí přímo zbylých 53 míst, která připadají zvoleným zástupkyním a zástupcům kandidujících politických stran. Volba jako taková je rozdělena do několika dní. Volby tentokrát připadly na 2., 3. a 4. září. První den volila diaspora. V následujících dvou dnech se už volilo ve Rwandě. Nejprve přímo volených 53 mandátů ve 2500 volebních místnostech, poslední den pak zbylých 27 mandátů nepřímo.

Podle předpokladů opět zvítězila vládnoucí Fronta rwandské vlastenecké koalice. Avšak pohoršila si celkem o dva mandáty, a tím neobhájila většinu v osmdesátičlenné sněmovně. V čele Fronty rwandské vlastenecké koalice stojí prezident země Paul Kagame. Jeho politika je obecně definována jako nacionalistický populismus.

Naopak do parlamentu prorazily dvě nové politické strany, mezi nimi také poprvé jedna opoziční. Jsou to rwandští zelení, kteří byli založeni v roce 2009. Předseda Rwandské demokratické strany zelených Frank Habineza se v minulosti ucházel i o post prezidenta. V posledních prezidentských volbách obdržel půl procenta oproti 99 procentům prezidenta Kagameho.

Kagame ztrácí soudnost

Přestože v druhé polovině 90. let Kagame pomohl zemi vyvést z chaosu a násilí a konsolidovat demokratické pořádky, za což byl po právu několikrát oceněn, jako prezident již vládne nepřetržitě od roku 2000. V posledních letech je navíc a také čím dál častěji kritizován za jistý příklon k autoritářství a nedemokratické tendence. Jako příklad lze uvést vypsání referenda, které mu před třemi lety zajistilo právo obhajovat post v čele státu de facto až do roku 2034.

Kagame je kritizován lidskoprávními organizacemi za umlčování opozice, omezování svobody projevu a dále politických práv, jejichž rozvoj by mohl ohrozit jeho výsostné postavení. Podle údajů organizace Human Rights Watch a Amnesty International bylo v posledních letech za záhadných okolností nalezeno mrtvých přibližně padesát známých vyšetřovatelů, novinářů a opozičních politiků včetně pracovníků rwandské pobočky Transparency International.

Kagame si tak v průběhu let dokázal ve Rwandě vybudovat neochvějnou pozici. Bohužel právě na úkor prohlubování demokracie a pluralismu. Nadto, do posledních voleb parlament s většinovým zastoupením jeho Fronty rwandské vlastenecké koalice, v podstatě jen schvaloval a legitimizoval Kagameho politiku. Výsledkem této personifikované politiky byl v tomto roce mimo jiné vznik ozbrojeného Rwandského hnutí za demokratickou změnu.

Rebelující hnutí, které samo sebe jmenovalo do pozice Národní osvobozenecké síly, obvinilo Kagameho z rozdělení národa, potlačování občanských svobod nebo ze zásahů do ústavy, jež posilují jeho pozici a zaručují mu setrvání ve funkci. Dále mu vyčítá šikanu politických oponentů, selhání v boji s chudobou, odpovědnost za hladomor a vysokou míru nezaměstnanosti.

Rwanda se proto dost možná dostává do další etapy, kdy bude Kagame dřív nebo později nucen svou funkci opustit anebo radikálně přehodnotit, aby předešel masovým nepokojům, vzniku dalších ozbrojených bojůvek, uvržení země do chaosu či další občanské války. Ztrátou většiny ve Sněmovně totiž chtě nechtě přišel o nutnou pohodu pro nerušené vládnutí.

Opoziční zelení poprvé v parlamentu