Deprese, rezignace, beznaděj — s tím vším se podle lékařů potýkají uprchlíci, které soukromá korporace Broadspectre na zakázku australského ministerstva spravedlnosti drží v detenčním táboře na ostrově Nauru. Mnozí uprchlíci, mimo jiné i z válkou postižených zemí jako Sýrie či Afghánistán, obývají provizorní obydlí již přes pět let. Upadají do apatie a postihují je psychické poruchy. Podle svědectví se o ukončení svého života pokoušejí i desetileté děti.

Nauru, formálně suverénní stát, na jehož území se centrum nachází, navíc omezuje přístup do tábora lékařům, kteří by chtěli uprchlíkům pomoci, i novinářům, kteří chtějí důsledky australské imigrační politiky dokumentovat. Naposledy tento víkend vláda Nauru nařídila humanitární organizaci Lékaři bez hranic (MSF), aby v zemi do čtyřiadvaceti hodin přestali působit. Lékaři bez hranic se snažili poskytovat žadatelům o azyl psychologickou a psychiatrickou pomoc.

Beznaděj i rezignace

Podle Lékařů bez hranic trpí uprchlíci na Nauru řadou psychických poruch včetně schizofrenie a bují rovněž domácí násilí v rodinách. Stav žadatelů o azyl se navíc v posledních měsících zhoršuje a zejména děti trpí poruchou zvanou „syndrom rezignace“, kdy upadají do úplné apatie a ztrácejí zájem o běžné lidské činnosti. Nechtějí si hrát, chodit do školy a někdy dokonce odmítají potravu. Přibývá sebevražd.

„Tyto děti a jejich rodiny jsou v táboře drženy již přes pět let,“ upřesnil v nedávném svědectví pro Radu OSN pro lidská práva Daniel Webb z organizace Human Rights Law Center. „Po pěti letech v detenci ztrácejí zejména děti veškerou naději. Některá přestávají mluvit. Jiná přestávají jíst. Nedávno se pokusil o sebevraždu desetiletých chlapec.“