Letošní volební kampaň nasvědčuje tomu, že naší zemi hrozí zkáza. Ale nezoufejte, výběr apokalyptických vizí od Petra Bittnera a Gaby Khazalové obsahuje i naději.
Na světě je 206 států. Česká republika se za posledních pět let vyšplhala ve všech myslitelných žebříčcích míry bezpečnosti až vysoko do první desítky. Přesto drtivá většina kandidujících subjektů v letošních komunálních volbách podřídila svou kampaň diskurzu hrozby.
Česká republika rovněž zažívá jednu z nejnižších nezaměstnaností ve své historii. Přesto volby znovu otevírají téma „nepracujících Romů“ — v případě prezidenta Zemana navíc mimořádně odporným, fašistickým způsobem, konkrétně glorifikací zákonů druhé republiky. Právě zde bohužel začíná naše letošní Štěstí z šesti.
Miloš Zeman při hledání dna prohloubil Mariánský příkop
V den voleb pokračoval Miloš Zeman v aktivním roztírání rasistického hovna, které si začátkem týdne s nápřahem rozplácl do tváře jako klaun dort. Svůj původní výrok, v němž ocenil, že Romové za komunismu museli pracovat, jinak je čekaly nucené práce, korigoval v rozhovoru s romským reportérem České televize Richardem Samkem způsobem, vzhledem k němuž bychom se redaktorovi České televize nedivili, kdyby se uchýlil k nějaké formě spontánního násilí. Z pozice zaměstnance prognostického ústavu Zeman prohlásil, že Romové za minulého režimu nijak netrpěli, a Samkovi vmetl se šklebem do tváře, cože jsou vlastně za národ.
Romové nad věcí
A právě reakce českých Romů a Romek na hradní hnojomet je projevem nejdrtivější morální převahy letošních voleb. Stovky z nich začaly na svých facebookových profilech zveřejňovat své fotky ze zaměstnání. Paleta snímků ukázala, že spousta z nich zastává dělnické nebo nekvalifikované pozice.To jsou práce, ve kterých je zapotřebí obrovská dřina a které jsou u nás mizerně ohodnocené, přestože je někdo dělat musí a chod naší země na nich stojí: uklízečky, pradleny, montážní dělníci, obráběči, výkopoví pracovníci, jeřábníci, řidiči dodávek…
Odzbrojující iniciativa romské veřejnosti je už teď jednou z nejpozitivnějších událostí voleb, ovšem také naší velkou ostudou, že vůbec musela vzniknout.
