Radujme se aspoň z konce kampaně

Lukáš Jelínek

Před letošními komunálními i senátními volbami všechny jistoty selhávají. Minulost jako by neexistovala, konkrétní sliby najdeme v programech výjimečně. Nezbývá tedy než doufat, že v loterii padnou šťastná čísla.

Stačilo mi v pondělí dvakrát přejít sídlištní park, aby mi byl třikrát nabídnut Akční program pro Prosek. Skoro jsem si pomyslel, že jsem se ocitl v dávné budovatelské minulosti. Avšak ne, pouze šlo o poslední pokus ANO pojistit si hlasy z okrajů Prahy. Nad všelijakými akčními plány ministerstev se sice premiér Babiš vzteká, ale když jde o to předvést dynamiku před voličem, mohou se jeho brigádníci přetrhnout.

Otázka je, co z toho vyleze. Uvěří pražští voliči lídrovi ANO Petru Stuchlíkovi, že vyrve Prahu z rukou svým kolegům, kteří ji třímali doposud, a vrátí ji — podle jeho slov — obyvatelům? Z Babišova poselství Pražanům jsem si odnesl, že před čtyřmi lety stálo hlavní město na pokraji propasti. Pod primátorkou Krnáčovou z ANO však udělalo velký krok kupředu. Vím, starý vtip, ale hodí se.

Potíž je v tom, že před letošními volbami do místních zastupitelstev a třetiny Senátu všechny jistoty selhávají. Reprezentanti stran, které tam nebo onde vládly, se tváří jako by nic — oni muzikanti. Opozice tepe korupci, byrokracii, neprůhlednost. A to i ta, která v minulosti šanci dělat to jinak promarnila.

×