Proč se může opakovat případ Kateřiny Krejčové
Jan KašpárekPokud je moc zneužitelná, je zpravidla zneužita, což platí v každém režimu. Opakované zneužívání moci policií a navazujícími složkami je třeba řešit systémově, větší kontrolou jejích pravomocí a důsledným stíháním každého porušení zákona.
Je to přes tři roky, co se ze stok nevědomí české společnosti na plné pecky vylil nacionalismus opepřený autoritářskými choutkami. V červenci 2015 se na Václavském náměstí sešlo několik set národovců, aby si za skandování „oběsit, oběsit!“ na adresu vlády vyslechli projevy takových hvězd, jako je antisemita a lídr krajně pravicové Národní demokracie Adam B. Bartoš.
Se zoufalou odvahou se proti nim postavila skupina levicových antifašistů, kteří se nacionalistům posadili do cesty. Přestože nebylo nic snazšího než je prostě obejít, policie se jala pomáhat a chránit. V rámci toho udeřila o zem tehdejším partnerem Kateřiny Krejčové, přičemž mu urazila kus zubu. To jeden ze tří strážců zákona, který na dotyčném klečel, podle některých svědků doplnil poznámkou „to je ten hajzl!“ Krejčová na jednoho ze zasahujících policistů, mohutného Filipa Dleska, v instinktivní snaze chránit přítele nalehla.
Dlesk posléze tvrdil, že utrpěl zranění, i když ani z lékařských posudků není patrné, zda mu zhruba padesátikilová Krejčová něco opravdu udělala. Ze záběru celé situace je patrné pouze to, že s ním její nalehnutí krátce zacloumalo předtím, než antifašistku několik dalších policistů odtáhlo.
Krejčovou si následně přehazovaly různé soudy kvůli obvinění z napadení úřední osoby. Absurdní táhlý proces ukončil až soud Nejvyšší, když se odmítl zabývat dovoláním obžaloby proti rozsudku nižší instance, který Krejčovou osvobodil. Na radnici Prahy 1 se minulý týden úředníci shodli, že se antifašistka nedopustila ani přestupku.
Pomáhat a chránit se
Samo rozhodnutí soudu není zapotřebí komentovat. Je patrné, že obecné parametry ‚napadení‘ čin Krejčové nenaplňuje, jak ostatně konstatovali i soudci. Rozhodnutí úředníků Prahy 1, kteří se věcí zabývali, také není zvlášť překvapivé. Jak předjímala i Krejčová, incident se stěží dal vměstnat do škatulky nějakého přestupku.
Mnohem zajímavější je, kolik státních zaměstnanců a institucí se do řešení kauzy muselo zapojit, než došli k tomu, že se prakticky nic nestalo. Svůj podíl na tom měl i státní zástupce Pavel Zeman, jenž nalehnutí na policistu označil za „zřejmé brachiální násilí“, tedy násilí směřující proti tělu člověka.