Rodiče nám jako dárek koupili do domácnosti sušičku. Kdo má dítě, snad pochopí, proč jsme výrazněji neprotestovali. Měla nám ji přivézt přepravní společnost PPL.

V objednávce jsme si zadali příplatek 200 korun za „výnos do patra“. Tahle komfortní služba se tváří jako projev zákaznické vstřícnosti — a rádi jsme ji využili, nevím, co bych sám dělal ve druhém patře v bariérovém domě s asi padesátikilovým spotřebičem.

Už telefonát od blížící se dodávky byl zneklidňující. Zpoza volantu se totiž s informací, že se blíží k naší adrese, ozval ženský hlas. Pořád člověk trochu věřil, že jedou ve dvou. A klidně ať to jsou dvě ženy. Na tom nic. Sám znám spoustu žen, které by mě porazily v páce.

Na místě se ale samozřejmě ukázalo, že s náklaďákem přijela sama. Byla to žena drobné postavy, ochotnější než všichni její mužští kolegové dohromady...

Už její zápas s rudlou na korbě náklaďáku porušoval všechna pravidla bezpečnosti práce. Na první pohled je jasné, že člověk s takovou konstitucí by neměl sám manipulovat s tak těžkými spotřebiči, že je to nebezpečné pro něj i pro přiváženou zakázku.

Od náklaďáku do výtahu jsem rudlu jistil, z výtahu v mezipatře po schodech jsme to valili spolu, v bytě jsme to posouvali taky spolu. Gentlemanství, obyčejná lidská slušnost nebo má zbraň solidarita mi nedovolily jen tak s rukama v klíně pozorovat, jak „PPL“ s mou objednanou a zaplacenou službou naloží.

↗

Hlavně že Facebook společnosti je zasypán fotkami pohodových scenerií, při kterých chlap předává zákaznici mikrovlnku. Foto Facebook PPL

Je doufám jasné, že ani stín mé kritiky nepadá na ženu, která byla zručná, milá a taky silná. Opovržení si zaslouží firma PPL, která se tváří, jako že je tu pro lidi, ale přitom dělá ze svých zaměstnanců — a v tomhle případě dokonce zaměstnankyň — regulérní rukojmí. Některé ze spotřebičů v nákladním prostoru byly větší než paní řidička. A pro jistotu ještě opakuji: nejde o její gender ani výšku, jde především o to, že tam byla sama. V jednom by totiž takový úkol neměl podstupovat ani muž.

Je mi jasné, že ta dvoustovka je nějak chytře nasmlouvaná jako osobní ohodnocení a že firma ve skutečnosti šetří svoje náklady a posílá řidiče a řidičky samy s plným náklaďákem praček a myček automaticky. A zřejmě jsou šéfové i rádi, když se jim přihlásí v konkurzu žena, protože zákazníkova „slušnost“ přeci velí zapojit se do přepravy s patřičným nasazením.

Je mi taky jasné, že nemám komu zavolat, abych na ně zakřičel. Pokud bych se k někomu vůbec proťukal přes automat, křičel bych na stejně zotročeného člověka v zákaznickém oddělení, jehož „osobní ohodnocení“ zřejmě taky bude záviset na tom, jak mě zvládne ukočírovat.

Navíc teď, když se svůj spravedlivý hněv pokouším proměnit aspoň v text, zjišťuji, že ve smlouvě je šikovně schovaná formulace o vynesení do patra s „přiměřenou asistencí“. Tak hlavně že Facebook firmy je obsypaný fotkami svalovců, kteří vynáší mikrovlnku do patra osamělým hospodyňkám.

Kdybych se někam se stížností i dovolal, nejspíš by mě ukočírovali tak, že by na základě mého podnětu sebrali „osobní ohodnocení“ té paní, se kterou jsme to nesli do schodů a které přitom vypadla z kapsy fotka malého děcka, pro něž tohle všechno patrně podstupuje. Fuck you, PPL.