Minirecenze na transport sušičky
Petr BittnerPetr Bittner zaplatil přepravní společnosti za výnos spotřebiče do patra. Z pohodlné služby pro zákazníky se ve skutečnosti vyklubala zotročená zaměstnankyně.
Rodiče nám jako dárek koupili do domácnosti sušičku. Kdo má dítě, snad pochopí, proč jsme výrazněji neprotestovali. Měla nám ji přivézt přepravní společnost PPL.
V objednávce jsme si zadali příplatek 200 korun za „výnos do patra“. Tahle komfortní služba se tváří jako projev zákaznické vstřícnosti — a rádi jsme ji využili, nevím, co bych sám dělal ve druhém patře v bariérovém domě s asi padesátikilovým spotřebičem.
Už telefonát od blížící se dodávky byl zneklidňující. Zpoza volantu se totiž s informací, že se blíží k naší adrese, ozval ženský hlas. Pořád člověk trochu věřil, že jedou ve dvou. A klidně ať to jsou dvě ženy. Na tom nic. Sám znám spoustu žen, které by mě porazily v páce.
Na místě se ale samozřejmě ukázalo, že s náklaďákem přijela sama. Byla to žena drobné postavy, ochotnější než všichni její mužští kolegové dohromady...
Už její zápas s rudlou na korbě náklaďáku porušoval všechna pravidla bezpečnosti práce. Na první pohled je jasné, že člověk s takovou konstitucí by neměl sám manipulovat s tak těžkými spotřebiči, že je to nebezpečné pro něj i pro přiváženou zakázku.
Od náklaďáku do výtahu jsem rudlu jistil, z výtahu v mezipatře po schodech jsme to valili spolu, v bytě jsme to posouvali taky spolu. Gentlemanství, obyčejná lidská slušnost nebo má zbraň solidarita mi nedovolily jen tak s rukama v klíně pozorovat, jak „PPL“ s mou objednanou a zaplacenou službou naloží.
Je doufám jasné, že ani stín mé kritiky nepadá na ženu, která byla zručná, milá a taky silná. Opovržení si zaslouží firma PPL, která se tváří, jako že je tu pro lidi, ale přitom dělá ze svých zaměstnanců — a v tomhle případě dokonce zaměstnankyň — regulérní rukojmí. Některé ze spotřebičů v nákladním prostoru byly větší než paní řidička. A pro jistotu ještě opakuji: nejde o její gender ani výšku, jde především o to, že tam byla sama. V jednom by totiž takový úkol neměl podstupovat ani muž.
Je mi jasné, že ta dvoustovka je nějak chytře nasmlouvaná jako osobní ohodnocení a že firma ve skutečnosti šetří svoje náklady a posílá řidiče a řidičky samy s plným náklaďákem praček a myček automaticky. A zřejmě jsou šéfové i rádi, když se jim přihlásí v konkurzu žena, protože zákazníkova „slušnost“ přeci velí zapojit se do přepravy s patřičným nasazením.
Je mi taky jasné, že nemám komu zavolat, abych na ně zakřičel. Pokud bych se k někomu vůbec proťukal přes automat, křičel bych na stejně zotročeného člověka v zákaznickém oddělení, jehož „osobní ohodnocení“ zřejmě taky bude záviset na tom, jak mě zvládne ukočírovat.
Navíc teď, když se svůj spravedlivý hněv pokouším proměnit aspoň v text, zjišťuji, že ve smlouvě je šikovně schovaná formulace o vynesení do patra s „přiměřenou asistencí“. Tak hlavně že Facebook firmy je obsypaný fotkami svalovců, kteří vynáší mikrovlnku do patra osamělým hospodyňkám.
Kdybych se někam se stížností i dovolal, nejspíš by mě ukočírovali tak, že by na základě mého podnětu sebrali „osobní ohodnocení“ té paní, se kterou jsme to nesli do schodů a které přitom vypadla z kapsy fotka malého děcka, pro něž tohle všechno patrně podstupuje. Fuck you, PPL.
Pro muže jsou tato čísla: 50kg – občasné zvedání, 30kg – časté zvedání, 10 000kg – kumulativní hmotnost za směnu.
Tyto hmotnostní limity pro zvedání břemen jsou tedy genderově diskriminační. Jakého byla paní genderu však autor neuvádí, píše jen, že "o její gender nejde".
No a jak myslíte, pane Poláčku, že dopadl ten asistent?
Bohužel, o některých zásadních tématech (gender, multikulturalismus, migrace) zde nepředpojatá diskuse vůbec není možná.
Někteří lidé si však raději tvoří názory vlastní, (ke kterým by jim právě takováto nepředpojatá diskuse mohla dopomoci) a nechtějí být atakováni prefabrikovanou ideologií, jakou jim v případě té již zmíněné politické linie nabízí DR.
Kdysi jsme byli zvyklí na to , že s totalitní ideologií se diskutovat skutečně nedá, a tak jsme si prostor svobody bránili alespoň vtipkováním na její účet. Tehdejší potentáti to samozřejmě neměli rádi úplně stejně, jako to nemají rádi ani ti dnešní lidé s ideologickým handicapem. Jen se tomu tehdy ještě neříkalo trolling, ale zločinné rozvracení socialistického společenského zřízení.
Jsme nyní bohužel v situaci, kdy celá společnost hrubne a opět se pomalu sesouvá do bahna nenávisti, do konfliktu, do totality. Nelze se tomu bránit vyzdvihováním jedné ze dvou šílených stran konfliktu a nazývat to bojem proti normalizaci nenávisti. Je třeba ten konflikt (ke škodě těch, kteří si ho přejí posilovat) naopak ukočit nalezením společenské shody v těch výbušných tématech.
To však nelze udělat vzájemným posilováním svého přesvědčení ve svých sociálních bublinách. Názorové rozvrstvení demokratické společnosti je pestré a pokud nechceme o demokracii přijít, je nutno tuto pestrost akceptovat a bránit myšlenkovou pluralitu proti totalitarizujícím tendencím nových i starých ideologií.
----------------
Neplatí prostě, že kdo neprojevuje vůbec žádné nadšení z Deníkem Referendum prosazované politické linie, je troll, xenofob, homofob, fašista, šovinista a teď už snad dokonce i kokot.
Ne, takto se skutečně s normalizací nenávisti ("Fuck you, PPL.") nebojuje, takto se nenávist normalizuje.
------------------------
Pokud se Vám, pane Krupičko, provokativní styl vyjadřování nesouhlasu, jehož jediným účelem je prorazit hradbu komunikační ignorance, nelíbí a pokud sdílíte obavy z růstu nenávisti a vyostřování konfliktu, navrhněte nějaký jiný způsob jak dospět ke společenské shodě v těch nejžhavějších tématech, v tématech, která nyní společnost nebezpečně rozdělují.
Nojo, ale co s tím?
Říká se nekrmte trolly. Na trolly s hrdinským komplexem může nevšímavost fungovat taky, ale jisté to není.
Přece však je zde na místě otázka, nevypadá autor jako Šípková Růženka krátce po probuzení? Tak tohle že je problém? Pak asi žijeme opravdu v nejlepším ze všech světů.
Nevím, ale já bych být PPL asi také neposílal dva lidi (ženy) rozvážet sušičky na prádlo a podobné spotřebiče. Přece nebudou dva držet jeden rudl. Z vlastní zkušenosti vím, že není velký problém vytáhnout na něm 80 kg krabice do 3. patra. Záleží ovšem na schodech: dvanácticentimetrové jsou bez problému, na sídlišti jsou vysoké, ale zas tam mají výtah.
Obecně platí, že náročnost práce je velmi subjektivní záležitost. Co je pro jednoho neúnosná dřina, je pro jiného docela dobré udržování se ve formě (třeba jízdou na kole coby messenger). Pod článkem uvedené váhové limity není vždy možné dodržet. Zeptejte se stěhováků, nosičů na Téryho chatu nebo sportovců.
Většina žen by s rudlem nejezdila ani za nic. Některé však místo toho, jak vím, odpracují, když je jejich kolegyně nemocná (lempl jeden!), pět, ba i sedm(!) dvanáctihodinových směn za sebou (v témže počtu dní), majíce přitom navrch stoprocentní hmotnou zodpovědnost.
P.S.: O nespravedlnostech na pracovištích bychom si mohli povyprávět častěji, aby se nezdálo, že si myslíme, že jedináý skutečný problém zde představují chlípní muži.
Zkuste se zamyslet nad tou otázkou a navrhněte, prosím, nějaký způsob, jak v těch ožehavých tématech rozdělujících společnost dospět k nějaké širší společenské shodě.
Děkuji
Je doba specializace, pane Nusharte, neboť si ji můžeme dovolit. Třeba na ČT4 běží stále sport a když jednoho přestane bavit, přepne prostě jinam. Když ho nebaví vůbec, tak se na kanál třeba vůbec nedívá.
DR umožňuje, oplátkou za mírnou finanční podporu, rozsáhlé publikování názorů formou diskuse. Zároveň tím vede určitou část svých čtenářů (jako třeba mne) k daleko zevrubnějšímu sledování stránek. Mně se to zdá celkem fér. Pane Nusharte, nikdo Vám nebrání publikovat v diskusi velmi kvalitní věcnou oponenturu kterýchkoli redakčních textů. Rád si ji přečtu.
Vyhraněnost nechápu jako názorovou jednostrannost a kritériem pro publikování by měla být samozřejmě kvalita a nikoli ideologická shoda. Pokud vím, před několika lety například DR odmítl publikovat několik kvalitních článků od renomovaného autora - historika a etnologa - na téma multikulturalismus a migrační krize, a to pouze proto, že články nevyhovovaly ideologické linii DR. Takovýto postup bych - spíše než za vyhraněnost média - označil za podcenění čtenářského intelektu, nebo přímo za jeho urážku.
Zdá se tedy, že odpověď na Vaši otázku závisí na tom, co by mělo být cílem novinářské práce.
Nemohu se smířit s představou, že tím cílem by mělo být sehnat peníze na šíření vlastních názorů. Pokud bychom takovýto cíl novinařiny akceptovali, znamenalo by to buď, že novinář musí být automaticky nějak chytřejší a morálnější než jeho čtenáři, v opačném případě by pak novinářská práce byla jen prodejem vlastních hloupých myšlenek, určených k ovlivňování lidí podle mého soukromého zájmu, na což jsem si ovšem předtím musel nějak sehnat peníze.
Kromě těch obecných - asi již mnohokrát někde jinde zformulovaných cílů novinařiny - vidím nyní jako velmi aktuální tu potřebu přispívat k nalezení východiska ze současného vyostřujícího se destruktivního společenského konfliktu, o kterém se lze snadno domnívat, že jeho eskalace má sloužit k destabilizaci Evropy (vítěz konfliktu je z tohoto hlediska nepodstatný).
Má-li tady nějaké médium být vůbec schopno dostát tomuto cíli, nemůže být jenoduše ideologicky jednostranné, neboť jednostrannost vede ke společenské eskalaci, zatímco naším cílem je hledání společenského konsensu.
Vyhraněnost média tedy podle mě vůbec nemusí spočívat ve vyhraněnosti ideologické, ale například v kvalitě dialogu, přičemž je možno jasně formulovat a odlišit i stanovisko redakce. Takové médium by se alespoň za současné situace nemohlo podobat vůbec žádnému jinému, neboť tu prostě žádné takové dosud neexistuje. Nenamítám tedy nic proti tematické či odborné specializaci, ale jsem proti "ideologické specializaci" médií, která fragmentuje společnost do navzájem si nerozumějících sociálních bublin a vytváří tak podhoubí budoucího konfliktu. Protiváhou k tomuto nezdravému procesu by měla být politická agora, jako prostor pro neustálé vznikání a testování společenského konsensu.
Jenže to jste si naběhl na vlastní vidle. Jestliže je společnost rozdělená ve věci migrace na ty kteří nechtějí přijmout ani jednoho člověka a tzv. vítače, kompromisní společenská shoda nutně znamená přijímání nějakého nenulového množství migrantů.
Snažím se nějak si přeložit tento dvouvýrok a vychází mi jediné, co jakžtakž dává logickou odpověď: Autor se domnívá, že mezi migranty nejsou žádní lidé, ve svých zemích pronásledovaní a ohrožení, kterým by se mělo poskytnout bezpečí. A že na tomto názoru by měla být založena společenská shoda.
Dělali rekonstrukci koupelny v patře, a ona dovezla k domu kachličky. Obkladač, který pro ně dělá na živnosťák, už čekal nahoře, a když ho tam našla a řekla mu, že kachličky dovezla, tak on odvětil: "a kdo to vynosí sem nahoru? Já jsem obkladač, nejsem tu na nošení kachliček." Možná tím chtěl naznačit, že za patřičný příplatek by mohl být. A ona mu (určitě s nějakým nevinně ženským úsměvem) řekla: "To nevadí, já vám s tím pomůžu." A chlap prý něco zabručel, a kachličky si odnosil sám.
Rovnoprávnost je jedna věc, ale chlapi mají pořád svoji hrdost :D
Možná jste to někde vysvětloval, ale obyčejný smrtelník není tzv. štont číst od vás všechno.
Nebyli ale připraveni akceptovat jakousi "soutěž v humanismu", soutěž o počet přijatých migrantů. ("Migrant" neznamená automaticky "ohrožený a pronásledovaný člověk", ale člověk, který se přemísťuje z místa na místo, a to z rozličných důvodů).
Nesplňují taková média pouze úkol překrývání skutečnosti .....bych se nejistě optal.
Ledaže by se to týkalo nikoli všeobecné, ale konkrétní výměny s panem Nushartem /který se opět vyhnul nutnosti vysvětlit, proč si myslí, že mezi migranty nejsou lidé, kteří by podle mezinárodních úmlu měli dostat azyl/.
Z hlediska toho obvyklého myšlení ty jeho úvahy ovšem leckdy skutečně vyžadují určitou transformaci, respektive dešifrování. A tak bych se pokusil o výklad v dané věci: pan Petrasek podle všeho chce poukázat na to, že ty - až vysloveně hysterické - tahanice v českém mediálním prostoru o otázku přijetí nepatrné hrstky migrantů ve skutečnosti ve svém celku zakrývají, že je něco zcela zásadně shnilého ve státě dánském.
Je to asi tak něco podobného, jako když partneři ve zcela nefunkčním manželství, namísto aby se zaměřili na řešení pravých kořenů své vztahové krize, tak se neustále dokola hádají třeba o to, kdo z nich má vynášet odpadník.
Zašmodrchanost mých sentencí tentokráte vyplynula také ze snahy neoznačit zde nikoho za aktivistu výše uvedených mrzkých záměrů.
"Pohltí-li Nusharta pravicová scéna, nebudou mu k odchodu stačit jen fakta"
Hezký výhled a navíc b tím pohlcením uděla pravicová scéna něco užitečného.
Tedy jednoduše řečeno, jak rozumět domácímu angažovanému zájmu o to, co se děje v zahraničí a co známe jen z médií.
Závěrem se pan Petrásek nejistě ptá, zda média nejsou úkolována, aby tu skutečnost, kterou z osobní zkušenosti neznáme, spíše zakrývala než odkrývala.
-----------------------
Na položené otázky bych odpověděl takto:
Angažovaný zájem o dění v zahraničí je jistě chvályhodný, ovšem snaha médií zakrývat skutečnost, nebo dokonce jejich úkolování v tomto směru, je samozřejmě odsouzeníhodné.
I tak Vám ale děkuji za Váš stálý zájem.
Napsal jsem, že "kompromisní společenská shoda neznamená 'přijímání nenulového počtu migrantů', ale poskytnutí bezpečí pro pronásledované a ohrožené lidi".
Myslím, že význam je naprosto jasný, ale rád ho znovu vysvětlím:
V kompromisní společenské shodě nemůže jít o jakousi "soutěž v humanismu", soutěž o počet přijatých migrantů. Takovýto způsob interpretace destruuje lidskou solidaritu.
V kompromisní společenské shodě musí jít o poskytnutí bezpečí pro pronásledované a ohrožené lidi. Poté, co byl konflikt vyhrocen ve významu té první konfrontační interpretace, bude přechod k té druhé nedestruktivní interpretaci velmi těžký, ne-li už nemožný.
Děkuji Vám za snahu o pochopení.
Jenže já jsem nemluvil o tom, co je ČR vyčítáno, ale o tom, na čem jediném může být postavena kompromisní společenská shoda v otázce přijímání migrantů. Tato shoda nikdy nemůže být postavena na žádném "čísle" - na počtu migrantů, ale pouze a jen na pevném přesvědčení obyvatelstva, že jednoznačným a jediným cílem přijetí migrantů je poskytnutí bezpečí a ochrana pronásledovaných a ohrožených lidí.
Takovéto pevné přesvědčení obyvatelstva o nezpochybnitelné morální hodnotě určitého jednání je nutno budovat naprosto jiným způsobem než dosud.
------------------------
Chtěl jsem vás ještě poprosit, zda byste při oslovování diskutujících mohl upustit od pouze samostatně stojícího příjmení a od příliš expresivního vyjadřování (viz např. "Co to žvaníte, Nusharte.") To vše samozřejmě jen v případě, že vaším cílem není diskutujícího rozčílit. I v takovém případě však bude lepší, když o danou věc požádáte v rámci zavedené společenské etikety. Za sebe vám pak mohu slíbit, že vašemu přání rád vyhovím a ochotně se na vás rozčílím.