Chci přispět X

Samoživitelky potřebují pomoc

V posledních dnech zahýbalo emocemi veřejnosti video, v němž slavné české ženy vyjadřují solidaritu matkám samoživitelkám. Mnohé z nich touto zkušeností samy prošly. Iniciuje tato aktivita také systémovou změnu?

O problémy samoživitelek a absenci zálohovaného výživného se už i u nás začaly zajímat významné ženy, chcete-li celebrity, které se podělily o své osobní příběhy a emoce. Na třiatřicet vzkazů nahrály matkám samoživitelkám ženy zvučných jmen: Havlová, Klusová, Kubišová, Tučková, Pecková, Kutilová, Abbasová, Vilhelmová, Slonková, Sedláčková, Nellis, Soukupová, Voldánová, Menzlová, Drtinová, Zlatušková a další.

Kampaň iniciovala Nora Fridrichová, která vydala na Facebooku vlog. Inspiroval ji k tomu Klub svobodných matek, který v květnu zveřejnil výsledky výzkumu Jak se žije matkám samoživitelkám v ČR. Jde o podporu zejména emocionální, o vyjádření uznání a respektu k těžkému údělu samoživitelek. Je to velmi solidární a potřebný vzkaz. Podnítí však toto video systémovou změnu? Dostane se k těm, kteří nakonec rozhodují?

IndexMají právo se každý den zhroutit. Ale nemůžou. Foto Max Pixel

V mezích zákona
Podle posledních informací z 6. září 2018 se po rozpravě ve výboru pro sociální politiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR projednávání návrhu na vydání zákona o zálohovaném výživném na nezaopatřené dítě a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o zálohovaném výživném) v obecné rozpravě přerušuje. Pro jistotu si připomeňme vládní prohlášení z června 2018, kde se uvádí: „Pro případy, kdy druhý rodič neplatí řádně výživné, prosadíme zákonnou úpravu řešící zálohované výživné, poskytované za jasných podmínek státem.“ Není ale asi překvapením, že tato zvolání jsou v podstatě již koloritem Babišova holdingu.

Ženy, které samy vychovávají děti, představují relativně malou skupinu, kolem 200 tisíc. Když k nim však přidáme v průměru 1,6 dítěte, už se bavíme o více než půl milionu osob. Třetina žen vychovávající děti bez partnera nedostává žádné alimenty. Polovina samoživitelek musí vyžít s příjmy mezi 10 a 20 tisíci korun. Třetina dokonce vyžije s částkou pod 10 tisíc.

Průměrná výše částky výživného činí dva tisíce korun. Ruku v ruce s finanční tísní jde samozřejmě otázka, jak najít vhodnou práci, jak zajistit bydlení, stravování, ošacení, trávení volného času nebo cestování. Samozřejmostí není ani taková obyčejná a běžná součást stravy jako čerstvá zelenina či ovoce.

Život samoživitelky
Jana H. má dvě děti, čtyřletou dceru a osmiletého syna. Bývalý manžel jí platí tři tisíce korun. O děti zájem nemá, nevídají se. Celkový čistý příjem této tříčlenné domácnosti činí 20 tisíc korun čistého. 10 tisíc korun dá Jana za nájem a poplatky. Byt má jen 40 čtverečních metrů, ale děti mají aspoň svůj pokojíček. Obě chodí do státních institucí, měsíčně za ně Jana platí 3500 korun za stravné a poplatky ve školce a škole – obědy a fond, ze kterého se nakupují věci pro děti nebo platí vstupy na akce.

Průkazka na městskou hromadnou dopravu stojí Janu 500 korun měsíčně. Děti mají školu a školku kousek od domova, za dopravu neplatí. 6500 korun jim tedy zbývá na jídlo, oblečení, zábavu a výlety, na to, aby ušetřili na nenadálé výdaje. Dělá to 217 korun na den pro tři osoby, tedy 72 korun na den na osobu. Za tuto částku se musí každý nasnídat a navečeřet, jeden z nich musí dostat navíc svačinu do školy, matka si ještě musí obstarat pro sebe oběd. Kdyby šla na menu do restaurace, nezbyde jí nic.

Pokud má někdo k dispozici ne dvacet, ale deset tisíc, nevychází nám v této rovnici příjmů a výdajů bydlení. Pořídit bydlení a jídlo za deset tisíc pro tři osoby je prostě nemožné. A přesto takhle některé ženy s dětmi žijí. Odkázány na pomoc neziskovek, státu, sociálních dávek a úředníků, kteří jim mnohdy vstříc nevycházejí.

Zaměstnaná žena, která se sama stará o dvě děti, a navíc žádá úřady o různé příspěvky jako dávky v hmotné nouzi či příspěvek na bydlení, je jednoduše hrdinka, která má právo se každý den zhroutit. Ale nemůže.

Řešení se nabízí: není to jenom přijetí zálohovaného výživného, ale třeba i nepodmíněný příjem. Podle Marka Hrubce, ředitele Centra globálních studií Filosofického ústavu AV ČR, nastal čas na zavedení základního (garantovaného) příjmu. Vyplácení této dávky je podle Hrubce nevyhnutelné. Umožní lidem nejen svobodně žít a uvolnit svou kreativitu, ale představuje zároveň i odpověď na automatizaci. Tuhle rukavici ale v blízké době asi nezvedne v České republice nikdo.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.