Výběr slov, který Jeremy Corbyn vůči sionismu volí, sice může být zdrojem kritiky, nikoli ale samo jeho právo, stejně tak jako právo každého z nás, sionismu oponovat. Sionismus představuje pravidlo prosazování a upřednostnění židovského nároku na Palestinu, navzdory vůli sedmdesátiprocentní arabské majority žijící zde už v době před rokem 1948, a toto pravidlo platí doposud. Izrael jako stát s židovskou většinou nemohl být založen jinak než na troskách arabské Palestiny, destrukcí její společnosti a zbavením se jejího původního obyvatelstva.

Oponovat sionismu z těchto důvodů je tak morálním postojem, který se opírá o přesvědčení, že vznik Izraele s sebou nese od počátku hlubokou nespravedlnost, a nejde tudíž ani o antisemitismus, ani o rasismus.

Dlouhou a významnou historii má rovněž židovská opozice vůči sionismu. Též zásluhou izraelských a židovských historiků dnes veřejnost stále častěji přijímá palestinský historický narativ a podpora palestinských práv roste i mezi Židy. Obviňování z antisemitismu jako nástroj k umlčení kritiky dnešního Izraele je tak posledním útočištěm těch, kteří chtějí odvrátit pozornost od hrůzné cesty, kterou se Izrael zřejmě rozhodl vydat.

Chtějí přitom dosáhnout dvojího: na jedné straně zúčtovat s těmi, kteří spojují antisionismus s antisemitismem, na straně druhé obvinit z antisemitismu ty, kteří sice toto spojení odmítají, ale jejichž antisionismus údajně upírá Židům právo na sebeurčení.