Deník Referendum Domov

Pro případ, že bych snad pocítil jen stín pochybností, jestli jsem měl nedávno vystoupit z ČSSD, připravila pro mě Jana Feberová, primátorka města Havířova a kandidátka za ČSSD, která chce svoji funkci obhájit i v letošních komunálních volbách, speciální billboard. Na billboardu hlásá po vzoru hesel extrémní pravice: Havířov bez migrantů!

Stín pochybností mizí, jsem stále rád, že už nejsem členem. A není to jen kvůli kamarádům, kterým jsem musel stále dokola u piva vysvětlovat, že jsem sice přesvědčením sociální demokrat, ale všechno, co za poslední rok ČSSD udělala, je proti mému přesvědčení. Pochopil jsem, že ozdravné mechanismy v této straně selhaly, ochota skousnout cokoliv definitivně zvítězila. Co dnes musí význačný představitel ČSSD udělat, aby se zbytek členstva vzbouřil a hlasitě ozval? Musí hajlovat při veřejném vystoupení? Nebo popírat holocaust?

Obávám se, že už ani to by neprobudilo spící sociálně demokratickou Růženku z jejího hnědnoucího populistického snu. Princ, sedící v podhradí, čumí na trnitým plevelem zarostlý Lidový dům a místo toho, aby vzal do ruky mačetu, chatuje o tom naštvaně s kamarády na messengeru a jinak nedělá nic.

Ostuda ČSSD pokračuje. Foto FB

Ostuda ČSSD pokračuje nejen proto, že část jejích členů zhnědla a vypouští do světa extrémní pravicová hesla, strašení migrací a šíření paniky i nenávisti, což bylo ještě donedávna doménou pouze stran, jako je SPD migranta Okamury. Stranu zostuzuje také to, že ostatní členové kdysi moderní, státotvorné a levicové ČSSD mlčí a nekladou prakticky žádný odpor.

Xenofobní heslo „Havířov bez migrantů!“ je stejně nebezpečné jako hloupé. Kdo vlastně jsou migranti, které paní primátorka ze svého města (vzniklého mimochodem ekonomickou migrací) vyhání? Pokud se zbavíme lidskosti a základní slušnosti, nemusíme si s výkladem termínu lámat hlavy. Napíšeme ho obřími verzálkami na obří billboard a je to.

Je ale na místě veřejně vyzvat všechny úspěšné české osobnosti, jejichž kořeny sahají do zahraničí, aby v žádném případě nenavštěvovaly Havířov. Ne dokud bude primátorkou paní Feberová. Nemyslím jen Andreje Babiše a Tomia Okamuru, dva nepřehlédnutelné migranty české politiky. Havířovu by se měly vyhnout také osobnosti, jako je třeba známa herečka Chantal Poullain nebo Tonya Graves, zpěvačka oceňované skupiny Monkey Business.

Budu také varovat své kamarády, třeba českého spisovatele amerického původu Jona Davise anebo slovenského šansoniéra a rozhlasového glosátora Gaca Novomesského, žijícího už léta v Praze. Sorry, Gaco a Jone, jste migranti, takže žádný Havířov! Nechtějí vás tam!

Mě osobně zatím Havířov nenalákal k návštěvě, ale teď vím, že si ho nejspíš nechám ujít. Moje babička totiž také přišla ze Slovenska, a tudíž nevím, zda by má rasová čistota paní primátorce Feberové vyhovovala.

Snad by měla být v Havířově vydána nějaká obdoba norimberských zákonů, aby bylo jasné, kdo se za migranta ještě považuje, a kdo už ne. Jen se bojím, aby se to pak nedotklo i rodiny paní Feberové. Feber totiž není úplně české příjmení, že?

Můžete namítnout, že dotyčným heslem na billboardu se přece samozřejmě míní současní migranti, kteří jsou díky různým blbounům nejapným české politiky chápáni jako to nejhorší ohrožení naší země. V Havířově existuje pobytové zařízení pro zhruba 90 žadatelů, u kterých probíhá azylové řízení. Nicméně sama primátorka Feberová v rozhovoru pro moravskou regionální televizi Polar řekla: „Nemáme žádné informace o tom, že by tito občané tady dělali nějaký nepořádek,“ což v reportáži z 1. 11. 2017 potvrzuje i státní a městská policie.

Co se tedy za necelý rok v Havířově změnilo? Začali snad náhle tito lidé stavět mešity, hromadně znásilňovat a vytvářet havířovské „no go“ zóny? Nikoliv. Paní Feberová se jen rozhodla využít xenofobní nálady obyvatelstva v komunálních volbách, a to přesto, že si na totéž stěžovala ještě v srpnu 2018 u SPD. V rozhovoru pro Český rozhlas Plus tehdy řekla: „Populistické debaty o migraci jsme si už v Havířově užili před parlamentními volbami, kdy na tom SPD získávala politické body, a nerada bych, aby se tohoto problému zneužívalo ke xenofobním projevům.“

Nu což, jen idiot nemění názory, jak říká náš prezident, který je změnil už všechny. Několikrát jsem za svého krátkého členství v sociální demokracii na okresní i krajské úrovni zaslechl volání po aktivní účasti mladých v jejích řadách.

Ptám se proto: čím chceš, sociální demokracie, oslovit mladé nadšené levicové aktivisty? Rasistickými a xenofobními hesly? Místopředsedou Foldynou, který se kamarádí s Nočními vlky a hájí ruský vpád na Ukrajinu? Útoky na drobné živnostníky, nebo snad vládní spoluprací s estébákem a miliardářem, vyšetřovaným pro podvod?

Zatímco Bohuslav Sobotka statečně odrážel pekelné kouzlo Zemanovy hůlky – bohužel bez jakékoliv opory ve vlastní partaji, v jeho zádech se utvořila silná koalice hrobníků sociální demokracie. Už i řadovým členům je vesměs jasné, že současná politika ČSSD má jediný cíl, umožnit Hamáčkovi a jeho společníkům ministerské funkce za cenu jakýchkoliv, a to opravdu i těch nejtrapnějších kompromisů. Výsledkem je exodus členů a propad preferencí, jaký tu dlouho nebyl.

K tomu se přidružuje všeobecná změna vnímání brandu ČSSD. Především v očích mladých se stává značkou s vysloveně negativní hodnotou. Ti, kteří dosud věří, že má smysl v rámci ČSSD dělat normální politiku, se uchylují k šalamounským řešením. Viděl jsem například oranžový volební poster jednoho brněnského kandidáta bez značky ČSSD.

U nás na Vysočině pro změnu starosta Nového Města, Michal Šmarda, raději vytvořil koalici ČSSD a nezávislých pod názvem Lepší Nové Město. Došlo mu asi, že seriózní a aktivní komunální politiky je čím dál těžší dostat pod původní značku strany. Řada lidí už s ní nechce být spojována.

Kam až současné směřování sociální demokracie vykrystalizuje a zda je možný obrat, to teprve uvidíme. Sám se setkávám s řadou lidí v rámci iniciativy Moderní levice a diskutujeme o možnosti založení nové liberální levicové strany.

Ozývají se nám mimo jiné sociální demokraté z celé republiky, kteří jsou nešťastní ze současného stavu. Mnozí nechtějí stranu opustit, nostalgické sepětí se 140 lety její historie je silné. Bude-li však pokračovat současný trend populismu a politické nekulturnosti, odejdou z ní pravděpodobně i oni.