Tomio Okamura: Příběh migranta

Rétorika, nebo přesvědčení? Luděk Jirka dokládá, že migrace, a především ta ekonomická, je běžnou součástí středoevropského kulturního příběhu a populisté svými proklamacemi často popírají především sami sebe.

Migrace je velice starým procesem. Lidé vždy migrovali, ať již bylo jejich cílem najít lepší „život“, anebo uniknout stíhání ve své zemi. Jedná se o přirozenou součást historie lidstva, a tak lze za první migrační vlnu označit cestu Homo sapiens, který migruje z Afriky do Evropy, jak je zaneseno v archeologických důkazech, a dále třeba cestu židovských věřících, kteří migrovali z Egypta do Palestiny, jak je zaneseno v biblických textech.

Také Češi hojně migrovali. Důvodem byla náboženská perzekuce, ale také hledání levné půdy za „velkou louží“ v 19. století. Migrace je zcela běžná a na její ekonomický rozměr upozorňuje i hlavní hrdina následujících řádků: „Na nějaké lukrativní zaměstnání nebylo tehdy bez prestižní školy pomyšlení. Našel si práci jako popelář a později prodával v kině popcorn a colu. Bylo mu dvacet jedna let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě, a odletěl s několika dolary v kapse zpátky do Prahy.“

Nikoho zřejmě nepřekvapí, že migrace Čechů v 19. století se označuje především v ekonomických konotacích, ačkoliv termín ekonomická migrace je do značné míry zatížen ideologicky, protože do rozhodnutí migrovat vstupují například i rodinné záležitosti. V případě Tomia Okamury by i leckterý přívrženec SPD mohl zdvihnout varovný prst. Zřejmě by poukázal, že Tomio Okamura migroval do „země svých předků“. Přestože se narodil v Tokiu, a nikoli v Praze, jeho česká maminka ho „opravňuje“ k návratu do „své“ země.

Z tohoto pohledu – díky etnické příslušnosti své matky – může mít Tomio Okamura skutečně právo migrovat do České republiky. Problémem tohoto nacionalizujícího předpokladu však je, že on sám ve svém životopise národní nebo etnické uvědomění neakcentuje. Nepíše o migraci do „země svých předků“, neuvádí diasporickou nebo jakoukoliv jinou formu přináležitosti k „češství“, ať to již znamená cokoliv, ale uvádí především (nikoliv pouze) ekonomické důvody migrace.

18423766_1598618680148941_258050114070902910_nNa světě je celá řada podobných. Foto FB T. Okamury

Z jeho životopisu vyplývá, že během svého dětství neustále cestoval s rodiči mezi Československem a Japonskem, což mělo negativní vliv na jeho sociální a psychický vývoj (zadrhával se v řeči, jak uvádí), a po maturitě na české střední škole se rozhodl zkusit štěstí v Japonsku a pracovně nebo studijně se zde uplatnit. V Japonsku však měl silné existenční potíže spojené kromě nedostatku financí i se začleněním, a tak se rozhodl k návratu do České republiky.

Jakoukoliv sounáležitost s „češstvím“ bychom hledali marně, jeho návrat do České republiky není v jeho podání interpretován jako rozhodnutí vrátit se do rodné země maminky. Jeho motivy byly čistě instrumentální a racionální. V České republice chtěl začít pracovat a vylepšit si tak své nuzné sociální postavení, které mu bylo „dopřáno“ v Japonsku.

Dnes je Tomio Okamura „jiný“ a určitým paradoxem zůstává, že se mstí svému minulému „já“. Migrant Tomio Okamura totiž na začátku 90. let užíval to, co jiným migrantům nechce umožnit. Snaží se jim zabránit v přijetí ze strany Čechů, respektive vyvolat nacionální vášně, které by směřovaly proti přijetí migrantů. Jistě, i sám Tomio Okamura se během pobytu v České republice setkával s jedinci, kteří ho jednou označovali za Vietnamce, jindy za Číňana a jindy za Korejce, ale také narazil na jedince, kteří mu umožnili kariérní růst, a to bez ohledu na jeho barvu pleti, tvar očí nebo původ.

Narazil na jedince, kteří ho nediskriminovali. Jeho životopis je plný příznaků „já, já, já“, ale všichni víme, že to nebyl pouze Tomio Okamura, který pomohl Tomiu Okamurovi vybudovat kariéru Tomia Okamury. Kdyby ho česká společnost diskriminovala, pravděpodobně by se nikdy nestal podnikatelem.

Nedokážou si najít práci ve své zemi
Dnes vyzývá k nepřijímání uprchlíků, protože je považuje za ekonomické migranty. V přeneseném smyslu můžeme tvrdit, že odmítá přijmout své dřívější „já.“ V internetových zdrojích uvádí: „Nejsou to uprchlíci ani běženci, ale v drtivé většině jen a pouze ekonomičtí migranti, kteří chtějí zneužít evropský sociální systém“ (ano, je to citace z Parlamentních listů).

Tomio Okamura vedle jiného dále uvádí, že tito jedinci si nedokážou najít práci ve své původní zemi a mají problémy se zaměstnáním v Evropě. Řekněme, že se Tomio Okamura této definici v momentě odjezdu z Japonska velmi blížil. Jako by pozbyl vlastního já, zapomenul na sebe sama a svou „malou“ osobní historii. Okamurův osud migranta a jím osočovaní migranti snesou srovnání.

Nutno dodat, že on sám není výjimkou. Na světě se pohybuje celá řada podobných, kteří tu samou příležitost, jež užívali, chtějí jiným vzít. Nemusíme ani „odcházet“ z České republiky – také Petr Robejšek plně užíval statusu migranta v Německu a dnes se negativně staví proti uprchlíkům. V obou případech se jedná zřejmě o jakousi egoistickou soutěž o zdroje, ale především o jejich problém morální. V Okamurově případě se nedostatek charakteru s největší pravděpodobností kryje s populismem.

Nedokážu si totiž představit, že by toto všechno, i s ohledem na svůj osud, myslel vážně. Zřejmě nemyslí. Tento argument podporuje nejen prohlášení Marka Černocha, který uvedl, že Okamura není rasista a Evropská unie je mu ukradená, ale také informace zveřejněná serverm Info.cz, že Okamurovo vystupování proti uprchlíkům je jen rétorika, protože ve skutečnosti bylo pro něj setkání s muslimkou „fajn zážitek“. Okamura využívá lidského strachu – onoho základního lidského pudu – k prosazení vlastních politických zájmů. Možná i k vytunelování SPD, ale to je už věc jiná.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 9.Února 2018, 11:20:0

Pravé vysvětlení bude asi opravdu ležet v té Okamurově minulosti. On si v politice léčí své staré osobní trauma; a v tomto smyslu to ovšem - bohužel - myslí smrtelně vážně. On zřejmě opravdu nemůže jinak, než svou vlastní (sebe)nenávist ventilovat navenek. A to co se dříve stalo jemu se snaží vytěsnit tím, že to přenáší na jiné, se stejným osudem.

To že někdo sdílí společný osud ještě nijak automaticky neznamená vzájemnou solidaritu.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Sobota, 10.Února 2018, 11:13:20

Slyšel jsem nedávno zajímavé vyprávění evangelického faráře z Drážďan, který aktivně pomáhá migrantům včetně svého už několik let usídleného souseda Turka (muslima), o němž se nedávno dověděl díky tomu, že mu levicoví extremisté zapálili altán na zahradě, že finančně i sociálně podporuje Pegidu. Je to podivný způsob integrace kombinovaný s vychytralostí - zajistit si vděčnost těchto skupin.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Sobota, 10.Února 2018, 16:43:37

Ono je docela možné, ze Brexitu rozhodli migranti z Asie popř. jejich děti. Hlasování bylo těsné, Británie má, tuším, 4. miliony lidí pocházející z Jižní Asie. Mnoho z přistěhovalců a jejich dětí hlasovalo, proti dalšímu přistěhovalectví.

Ivo Horák - Praha 3

Sobota, 10.Února 2018, 18:06:27

Imigranti, v nejširším smyslu slova, se pochopitelně navzájem liší ještě více než se od sebe liší lidé, kteří žijí dlouhodobě pospolitě. Snad jen jedno mají častěji společné než domácí populace, touhu uspět a prosadit se. S tím samozřejmě souvisí snaha dostat se nějak brzy k penězům.

Uvedené cíle a často i dispozice, ona často vzývaná flexibilita, jsou vlastní nejen imigrantům, ale obecně lidem mobilním. Jako adepti rychlého vzestupu, někdy nevybíraví v prostředcích, a jako budoucí konkurence, vzbuzují odedávna obavy usedlých lidí, kteří bývali těmi bohatšími (nebo to tak aspoň vypadalo), takže na jejich majetek si činili (či zdáli si činit) lidé v pohybu nemalý zálusk.

Výše uvedené neplatí jen o imigrantech přicházejících z daleka, podobnou roli mohou sehrávat i přistěhovalci z venkova do měst, taktéž z měst na venkov, příchozí do pohraničí, jakož i stěhující se z pohraničí do vnitrozemí. Mohou ji hrát dokonce dlouhodobé enklávy jako bývaly Židů, kterým nechybělo mezinárodní spojení a kooperace. V posledku pak ovšem i obchodníci a další branže, zkrátka všichni ti, kteří činili ze starých poměrů nové dynamičtější a zaváděli, či posilovali kapitalistické pořádky.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Neděle, 11.Února 2018, 16:19:53

Existují skupiny migrantů, které typicky usuilují o spoleenský vzastup a také ho často dosahují. V USA to například byli židé z východní Evropy, dnes jsou to tam lidé z jihovýchodní Asie, unás jsout to Vietnamci. Ale jsou také migranti, kteří spíše zůstávají spíše na nižších příčkách splečenské hierarchie, například Turci v Německu, Mexičané a Portorikánci v USA, lidé z Maghrebu ve Francii. Těm druhým jde asi spíše o živobytí v bohatší zemi s poptávkou po levné práci než o vzestup.

Záleží asi také na tom, jak je migrace obtížná - do Německa se z Turecka se dá dojet vlakem (i snadno zpátky), cesta z Vietnamu k nám je drahá, stejně jako byla před sto lety cesta do USA. Myslím si také, že lidé, kteří migrují spíše za společenským vzestupem než holým živobytím se rekrutují ve své původní domovině z jiných vrstev společnosti než ti, kteří jdou za lepšími příležitostmi k vzestupu.

Češi se v emigraci většinou uplatňovali poměrně dobře.

Je zajímavé, že v ČR žijí i oba Okamurovi bratři a oběma se snad daří celkem dobře.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Ono jde také o kulturní kapitál Neděle, 11.Února 2018, 19:37:19

Rushdie řekl v jednom rozhovoru, že jeho rodina se přestěhovala do Británie z města. Kdo umí žít v jednom městě, umí žít ve všech ostatních.

Předpokládám, že lidé kteří odcházeli z komunistickch zemí patrilii k těm vzdělanějším.To znamená, že byli sto vybrat dítěti dobrou školu a pomocí mu s domácími úkoly. Rodinná struktura byla stejná jako na Západě.

Problém někoho, kdo dorazil do Evropy z chudé vesnice z Atlasu je nejen to, že nemůže pomoci dětem napsat úkol a vybrat jim školu, ale že ani neví jak je vychovávat. Vychovává je stejně jak byl vychováván on a v novém prostředí to nefunguje.

v Británii je ohromný rozdíl mezi migranty z Jižní Asie. Hindove mají lepší výsledky než domácí obyvatelstvo. Vysvětluje se to tím, že jsou že středostavovskych rodin. Přistěhovalci z Bangladéše jsou z vesnic a to z těch nejchudších části země.

V Nizozemí jsou Turci viděni jako relativně bezproblémovi, na rozdíl od přistěhovalců z Maroka.

Lenka Vytlačilová - metrolog

Pak je tu demotivující sociální stát. Neděle, 11.Února 2018, 19:49:10

Vidím v rodině. Nástup do zaměstnání znamenal ztrátu dvou sociálních dávek plus náklady na dojíždění. Celkový zisk 2000 Kč měsíčně.
A to se jedná o práci v kanceláři za plat někde kolem mediánu.

Pro někoho kdo se přistěhoval z Etiopie a je uskladněn v nějakém ghettu sídliště za městem je naprosto neekonomické pracovat. Obzvláště pokud je to noclehárna bez mestskeho parteru.

V tom má pravice pravdu. Kde se pravice mýlí je to, že to bez toho sociálnho státu jde.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 12.Února 2018, 13:19:38

V každém případě podle sociologických výzkumů imigranti do Německa z Turecka pocházejí skutečně ve své většině ze zaostalých venkovských regionů. Je to celkem logické: vzdělané urbánní vrstvy nemají důvodu opouštět zemi svého původu, mohou dosáhnout ekonomického (i společenského) vzestupu už tam. Takže to pak přirozeně vede k tomu, že ti Turci přesídlivší do Německa opravdu zůstávají spíše na spodních stupních společenské hierarchie: ti vycházejí primárně z prostředí ryze manuální práce, a tak na této úrovni také obvykle zůstávají.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.