Je snadné milovat sýkoru modřinku
Mojmír VlašínDivoká zvířata máme rádi. Ovšem zdaleka ne všechna, a to i přesto, že pro nás v ekosystému vykonávají neocenitelné služby. Jsme schopni si to uvědomit?
Sýkora modřinka sežere za zimu spoustu slunečnice a dalších pochutin, které ji lidé kupují ze svého a nabízejí v krmítku. Je snadné ji milovat, když je tak krásná. Píše se o ní, že je užitečná a žere jen to, co jí dáme do krmítka. Nesnaží se nám ukrást něco ve špajzu, jak to dělají ty odporné a smrduté myši. Jen v České republice zkonzumují sýkory odhadem v krmítkách potravu za několik milionů korun. Nikdo se nepohoršuje, krmit ptáčky je bohulibá činnost, a pokud člověk žije plýtvavým způsobem života, může si u sýkor koupit odpustek. No ne?
Horší je to s vlkem. Je to krvežíznivá šelma. Ano, to že sežral Karkulku, bychom mu odpustili, protože víme, že jde o báchorku, ale v Rusku prý žere i lidi. V Rusku, tam je možné všechno. A tak je třeba mít se před vlkem na pozoru. Zejména v dnešní době, když se konečně zase vrací chov skotu a koz do volné krajiny. A každého hned napadne, že se určitě bude živit těmi nebohými zvířátky.
Nutně potřebujeme zredukovat jejich stavy, nutně potřebujeme, aby i oni byli něčí kořistí...
To je trochu problém.
Pokud se změní například jen peněžní náhrada od státu za jednu ovci sežranou vlkem, nebo počet volně pasoucích se ovcí nebo počet vlků, budou hospodářská zvířata stále tvořit konstantní podíl 1,1% v potravě vlků? Můžeme to tvrdit na základě výzkumů muzea v muzea v Gorlitzu?
--------------------------------
Je snadné milovat sýkoru modřinku.
V celku přírody ale můžeme milovat i ty organismy, které nám individuálně způsobují nějaké škody, které jsou schopny usmrtit člověka a jejichž potravou bychom se sami mohli stát.
Proč bychom tedy vlastně neměli milovat i různé parazity, bakterie a viry, které "pro nás" šířením nemocí také "vykonávají v ekosystému neocenitelné služby"?
-----------------------
Je k samotné identifikaci "našeho zájmu" nutná určitá míra intelektuální kapacity, nebo lze náš zájem identifikovat i jinými prostředky nežli intelektem?
A je "náš zájem" dobrem? Nemělo by spíše dobro být naším zájmem?
Lze tedy dobro identifikovat intelektem, nebo se k tomu lépe hodí jiné prostředky?
(nic proti kozám)
V čem mění medvěd SVÉ chování, když vybírá popelnice?
Podobné to asi bude s podílem hospodářských zvířat ve stravě německých vlků.
Zmíněnou formulaci o "vlčích neocenitelných službách pro nás" je ale možné chápat jako určitý projev antropocentrického myšlení, které podle mě do ekologie příliš nepatří. Měřítkem užitečnosti není to, co je užitečné PRO NÁS. Vlci jako jedna z mnoha součástí ekosystému zajišťují jeho funkčnost a nikoliv "službu pro člověka". Přesvědčení, že ekosystém je tu pro člověka, by mohlo odpovídat spíše náboženskému (křesťanskému) způsobu uvažování.
"Náš zájem" je možno nahlížet z mnoha různých perspektiv, například "náš zájem" z perspektivy ekologie může být materialisticky redukován jen na přežití druhu, jiný krajní názor naopak může tvrdit, že "naším zájmem" je vyhynout, abychom zachránili ekosystém planety.
Já se kloním k názoru, že k té identifikaci "našeho zájmu" pouze samotný (osvícenský) rozum nestačí. Nemůžeme prohlásit "náš zájem" (který ani neumíme identifikovat) za "dobro". Právě naopak: Dobro, poznané i jinými prostředky než pouze rozumem ("poznaná nutnost"), se může stát naším zájmem ("cestou ke svobodě"). Svoboda - tedy náš zájem - je potom opakem libovůle. Je to osvobození od strachu a vydání sebe sama do vůle jiné než té naší.