Příroda nezná hranice

Martina Dušková

V Evropě po čtvrtstoletí volného pohybu opět vyrůstají na hranicích bariéry. Zatímco pro lidi jsou relativně překonatelné, pro divoká zvířata se mohou stát smrtící pastí.

Jedním ze symbolů takzvané uprchlické krize, během níž v roce 2015 putovaly statisíce lidí z Řecka přes balkánské země dál do Evropy, se staly záběry uprchlíků zoufale se snažících překonat různé ploty a bariéry z ostnatého drátu. Pro mnohé z nás to znamenalo návrat v čase. Před čtvrt stoletím jsme ve střední Evropě zdi a ploty s velkou slávou strhávali, teď se do módy vrací jejich budování. A to i na místech, kde dříve fakticky žádná hranice nebyla, jako je pomezí Slovinska a Chorvatska, které dnes rozděluje vnější hranice schengenského prostoru.

Právě v souvislosti s touto hranicí se začalo mluvit o tom, že nové ploty nejsou problém pouze pro potenciální žadatele o evropský azyl, ale také pro vzácnou faunu, kterou jsme se v rámci evropských směrnic zavázali chránit. Na jaře 2016 se k situaci vyjádřila skupina odborníků na přeshraniční spolupráci Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN). Upozorňují, že 140 kilometrů dlouhá bariéra přetíná oblasti Dinárských hor, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000 ustanovených k ochraně nejohroženějších druhů živočichů a rostlin, vzácných přírodních stanovišť a k zachování biologické rozmanitosti. Zajištění propojenosti těchto území je při tom podle expertů zásadní.

×