Příroda nezná hranice

V Evropě po čtvrtstoletí volného pohybu opět vyrůstají na hranicích bariéry. Zatímco pro lidi jsou relativně překonatelné, pro divoká zvířata se mohou stát smrtící pastí.

Dscf2738x

Martina Dušková

22.03.2017 11:57

Jedním ze symbolů takzvané uprchlické krize, během níž v roce 2015 putovaly statisíce lidí z Řecka přes balkánské země dál do Evropy, se staly záběry uprchlíků zoufale se snažících překonat různé ploty a bariéry z ostnatého drátu. Pro mnohé z nás to znamenalo návrat v čase. Před čtvrt stoletím jsme ve střední Evropě zdi a ploty s velkou slávou strhávali, teď se do módy vrací jejich budování. A to i na místech, kde dříve fakticky žádná hranice nebyla, jako je pomezí Slovinska a Chorvatska, které dnes rozděluje vnější hranice schengenského prostoru.

Právě v souvislosti s touto hranicí se začalo mluvit o tom, že nové ploty nejsou problém pouze pro potenciální žadatele o evropský azyl, ale také pro vzácnou faunu, kterou jsme se v rámci evropských směrnic zavázali chránit. Na jaře 2016 se k situaci vyjádřila skupina odborníků na přeshraniční spolupráci Mezinárodního svazu pro ochranu přírody (IUCN). Upozorňují, že 140 kilometrů dlouhá bariéra přetíná oblasti Dinárských hor, které jsou součástí evropské soustavy chráněných území Natura 2000 ustanovených k ochraně nejohroženějších druhů živočichů a rostlin, vzácných přírodních stanovišť a k zachování biologické rozmanitosti. Zajištění propojenosti těchto území je při tom podle expertů zásadní.

Dinárské hory představují mimo jiné domov tří ze čtyř evropských druhů velkých šelem – rysa, vlka a medvěda. Populace těchto šelem se v posledních desetiletích pomalu vzpamatovávají po staletích intenzivních snah o jejich vyhubení. Poté, co si lidé zhruba v polovině 20. století konečně uvědomili, že vrcholové predátory v naší přírodě chceme a potřebujeme, dohodli se na jejich maximální ochraně, ke které se podpisem různých mezinárodních smluv o ochraně přírody postupně zavázaly prakticky všechny evropské země.

Pokud jde o členské státy EU, je pro ně závazná evropská Směrnice o stanovištích, v rámci které vznikla zmíněná soustava Natura 2000. Směrnice stanovuje, že veškeré projekty, které by mohly některou z chráněných lokalit soustavy nepříznivě ovlivnit, podléhají schválení na základě komplexního posouzení a vyloučení možného rizika. K tomu v případě překotně stavěných pohraničních plotů nedošlo. Zatímco účinnost bariéry při zastavování případných migrantů je podle místních lidí malá, pro divoká zvířata se ostnatý drát stává smrtelnou pastí.

Pro velké šelmy jsou typické velké prostorové nároky. Zvířata se vydávají za potravou, mladí jedinci opouštějí teritoria svých rodičů a hledají si partnery pro rozmnožování, přičemž někdy urazí stovky kilometrů. Schopnost volně se pohybovat krajinou je jedním z klíčových předpokladů obnovy životaschopných populací velkých šelem v Evropě.

Wolf-725380_1920Prostupnost krajiny je pro přežití šelem nutná. Pokud budou země rozdělovat žiletkové ploty, populace, jejižch teritoria se rozkládají na obou stranách hranice, ztratí kontakt a hrozí jim zánik. Foto Steffi Heufelder

V současné době s radostí pozorujeme, jak se daří vlkům v západním Polsku a německé Lužici. V důsledku toho se i u nás dnes můžeme pochlubit několika vlčími smečkami a zaznamenáváme čím dál častější návštěvy vlků v pohraničí. Tato příznivá situace přitom nastala jenom díky tomu, že se na konci tisíciletí mohli rozšířit vlci z expandující východopolské populace. Kdyby od Baltu po Tatry vedl napříč Polskem plot z žiletkového drátu, možná by dnes byla Evropa o několik set vlků chudší.

Propojenost krajiny je také naprosto nezbytná pro přežití menších okrajových populací šelem, které by bez kontaktu s hlavní populací začaly brzy trpět nízkou genetickou diverzitou a postupně by zanikly. Takový osud hrozí podle slovinských zoologů právě rysům v Dinárských horách. Ohroženi však budou i slovinští vlci a medvědi, pokud je plot natrvalo odřízne od větších populací na jih od hranice. Až dosud se šelmy bez omezení pohybovaly pohořím a jejich teritoria se často rozkládají na obou stranách hranice.

Současná atmosféra v Evropě nedává příliš naděje, že by se „dočasné“ bariéry v nejbližší době začaly odstraňovat. Spíše jich bude přibývat. Slovinský parlament v lednu schválil novelu zpřísňující zákon o kontrole hranic, která rozšiřuje právo vlády stavět bariéry na soukromých pozemcích podél hranice, a současně počítá s rozpočtem na odškodňování majitelů pozemků dotčených stavbou pohraničních plotů. Slovinský ministr zahraničí v souvislosti s tím pro chorvatský tisk uvedl, že nenastala vhodná doba pro odstraňování „technických bariér“ na hranici s Chorvatskem.

Evropští ochránci přírody budou muset úřady přesvědčit ke společnému hledání kompromisních řešení, která by divokým zvířatům umožnila volný pohyb krajinou. Představa, že by mezi námi a Slovenskem vedl přes karpatské hřebeny čtyři metry vysoký žiletkový plot, se zatím zdá poměrně nepravděpodobná. Krajinu však nemusí rozdělovat jenom ostnaté dráty. Přibývající zástavba, rozšiřující se dopravní sítě, průmyslové zóny, to vše může být pro zvířata stejně nepřekonatelnou překážkou. Udržování existujících migračních koridorů velkých savců včetně šelem a zlepšování propustnosti krajiny je jedním z nejdůležitějších úkolů v rámci jejich ochrany.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.