Už ani nevěříme vlastním očím. Německá Unie křesťanskodemokratických stran (CDU/CSU) se hádá do krve kvůli detailům azylové politiky. Pravicové křídlo CDU se s CSU předhání ve štvavých heslech jako „azylová turistika“ takovým způsobem, že ani AfD s nimi neudrží krok, škodolibě se ale směje, jak se krásně všeobecně rozšířil její rasistický slovník.

To vše s sebou nese následky: noviny a talkshow už znají jen jedno téma a všechno to mediální bití na poplach nemá již žádný vztah k reálné důležitosti problému. Už jen přehnané zastoupení tématu ve veřejném prostoru vnucuje představu „přetížení“ migrací, které ráda maluje na zeď radikální pravice.

Dalším vedlejším efektem je, že progresivní strany se v tom dění už ani nevyskytují. Sociálnědemokratická SPD nebo Zelení? Nemají šanci zaujmout jinými tématy. A k dominujícímu tématu migrace netuší, co přesně mají říct.

Konzervativci a pravicoví populisté se předhánějí kdo s koho

To vše je příznačné pro problémy progresivních evropských stran obecně a pro sociální demokracii zvlášť. V Rakousku se v minulém předvolebním boji předháněli lidovci (ÖVP), kteří se přeorientovali z konzervativní na pravicově populistickou stranu, s radikálně pravicovými Svobodnými (FPÖ) a nyní vládnou společně — pod vedením kancléře Sebastiana Kurze, kterého Financial Times označuje za „far right“.

Sociální demokraté se v porovnání se svými evropskými sesterskými stranami v Rakousku ještě jakž takž udrželi. Ale se sedmadvaceti procenty hlasů ale výrazně zaostali za ÖVP.

Je zjevné, že sociální demokraté se v Evropě potýkají s mnoha problémy. Ze všeho nejvíc s dominancí tématu migrace, pak se ztrátou věrohodnosti při zastupování nižší střední vrstvy a dělnické třídy.

Navíc i se všeobecnou ztrátou důvěry, protože v řadě otázek už není jasné, jaké zájmy sociální demokracie vlastně zastupuje. K tomu se přidružuje příliš dlouhé podlézání neoliberálnímu duchu doby, nedostatek jasných cílů, a nakonec vystupování jako „státotvorná strana“, což může být příležitostně k užitku, často ale vede k tomu, že sociální demokracie působí zbaběle nebo zkrátka nerozhodně.

Jak z toho tedy ven?