Idea Evropy a společnost otevřená světu

Co pro nás vlastně znamená členství v Evropské unii a proč je potřebujeme? A jak je to s onou vyzdvihovanou suverenitou?

Staronový šéf německé sociální demokracie Martin Schulz se v rozporuplné situaci hledání koalice ve Spolkové republice vyjádřil k Evropě. Evropě jako bývalý dlouholetý předseda Evropského parlamentu opravdu rozumí. V českých médiích se objevily převážně negativní komentáře. Federalizace Evropské unie zde nemá příliš fanoušků. To je špatně, k nevýhodě nás všech.

Evropská unie vytváří prostředí, ve kterém se realizují naše zájmy – a nejsou to zájmy definované tím, že se obracíme proti někomu. Být proti někomu, to není hodnota jako taková. Uděláme-li si malou listinu, něco jako recept na vánoční cukroví, jaké máme zájmy, a prohlédneme ji s perspektivou někoho dalšího, kdo má také zájmy, rychle zjistíme, že jsou to převážně zájmy stejné, společné. Ve většině případů je tedy otázka zájmů současně otázkou spojení s partnery, se kterými tyto zájmy společně snadněji prosadíme.

O Evropské unii a jejím profilu navenek se můžeme začít bavit na základě průpovídky bývalého amerického ministra zahraničí Henryho Kissingera, který chtěl znát telefonní číslo Evropy. Ta tehdy ještě zdaleka nebyla tak integrovaná jako dnes a opravdu se od té doby vyvinula. Ve světě totalitně jednajících velmocí jako Čína je opravdu možné prosazovat vůbec nějaké zájmy jen tehdy, když se podílíme na hodnotovém společenství, které je větší než my a jedná na základě společných principů.

A na základě těchto principů můžeme přemýšlet o posílení naší pozice. Jde to jen spolu, se spolehlivými partnery. Budulínek, který hladí v čínské televizi krtečka, hovoří o našich zájmech, jako by byl nějaký Rambo, který do toho vlítne a vše zařídí, protože jsme přece suverénní země, která může hlasovat o vystoupení z EU, je – viděno zvenku – směšná figura, která naši zemi tlačí do role nespolehlivého partnera a okrajové končiny. Mocní se spokojeně usmějí, partneři, tedy Evropa, vzdychnou. To, co se však děje v Bruselu a čím česká společnost u piva pohrdá, je cesta k roli hráče ve světové politice. To chce Martin Schulz urychlit. Chtěl bych to také.

917c8c183ab191d20224f15b654f_base_optimalJako by byl snad nějaký Rambo, který do toho vlítne a vše zařídí. Repro DR

Je ovšem nutné podívat se na roli České republiky i zevnitř. Řečeno natvrdo: Je to země, u níž já osobně mám strach, že mé zájmy podléhají zájmům někoho jiného. Někdo straší Evropskou unií, aby si v našem tichém koutečku mohl prosazovat zájmy svoje. A já jsem v tomto kontextu bezbranný. V zemi, kde se privatizace odehrála tak, jak se odehrála, kde se o Ústavě hovoří tak, jak se hovoří, a to právě v současné debatě kolem ustavování vlády, kde soudní řízení trvá nesnesitelně dlouho, mi nějaký bruselský revizor připadá jako naděje. Proč bychom se měli omezovat na jakési domácí útulné prostředí, o kterém lidový výraz praví, že tu je „smrádek, ale teploučko“, když naši mladí lidé pak raději odejdou do zahraničí a my? Co vlastně?

Martin Schulz ovšem připomněl ještě něco jiného. Jde o vývoj kooperace. Evropskou integraci začali Američané, tedy Georg Marshall, a to motivovanou společnou eticko-hospodářskou startovní čarou. Stále přibývaly další integrační kroky. Rada Evropy patří k těm prvním. Ta kritizuje nedemokratické kroky různých vlád zemí, které se deklarují za země svobodné a demokratické, jako například Rusko. To má ovšem občas suspendované hlasovací právo, protože zas tak demokratické není.

Kvůli příliš širokému a nezávaznému záběru Rady Evropy se ustavila Evropská společenství, ve Štrasburku mají parlament hned vedle, jen přes říčku. Menší a efektivnější. Spojily se zdroje, které mohou podpořit vzájemný válečný konflikt – energie (tehdy uhlí), ocel a atom. Německo a Francie v jednom pytli. Dříve nepředstavitelné. A integrace běží dodnes. Má ovšem jednu vlastnost, která je nabídkou, ale i hrozbou: Může být vícerychlostní a mohou vzniknout i různé agregáty. Euro, celní propojení (zde spolupracují i Norsko a Švýcarsko), mírové mise (vždy jen skupiny států), mediteránní politiky, východní politiky (i když právě ne příliš účinné), záchranné aktivity (Španělsko, Portugalsko, Irsko, jakož i ne zcela úspěšné Řecko). V tomto kontextu by se mi líbila aktivní česká pozice. Místo toho řada politiků tahá veřejnost za nos a ta si v tom rozkošně libuje.

Suverenita se stává hračkou, zástěrkou. Ludvík Vaculík napsal v jednou fejetonu o mamince, která svému zlobícímu spratkovi v tramvaji říká: „Počkej, až budeme doma, jak tě seřežu.“ Doma, domov, místo, kde mi pak někdo přímou demokracií odhlasuje, že nesmím psát, že vybudujeme atomovou elektrárnu či průplav, že všichni ostatní jsou hlupáci, kteří nechápou roli Ruska či Číny. Nebo mi, nedej Bože, jako zmíněná maminka, dá na zadek.

Já bych zase raději měl nějakou ochranu. A tou je Evropská unie, unie integrovanější. A tam se po úspěšném Okamurově referendu přestěhuju. Už jsem tam ostatně byl, abych žil jako „emigrant“, který utekl před systémem, ve kterém všichni trpěli, třeba o víkendu na chalupách. Dnes tito lidé ohrnují nos nad Evropskou unií a aplaudují člověku, který podlézá diktátorům. Ale ve svém srdci bych byl raději, aby Česká republika byla v jádru Evropy, a aby zde byl tvrdší dozor nad domácími podvodníky. Aby zde nebyl smrádek a teploučko, ale společnost otevřená světu.

A co si myslíte vy? Diskuse (11 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Evropa integrovanější Úterý, 12.Prosince 2017, 21:57:0

nevydrží, i kdyby se tím směrem vydala, pokud se nesníží rozdíly mezi jejími členy.

Když si vezmete průměrný příjem v USA, tak podíl mezi státy s nejvyššími příjmy (Maryland, D.C.) a nejnižšími (Arkansas, West Virginia) je méně než 2 (mimo Portoriko, ale to není stát USA).

V EU je ten poměr mezi nejbohatšími (Dánsko, Švédsko) a nejchudšími (Bulharsko, Rumunsko) téměř 10. Dobrá, to jsou extrémy, ale i poměr mezi nejlidnatější západní a východní zemí, tedy Německo versus Polsko, je ten koeficient více než tři a půl.

[1] https://www.census.gov/content/dam/Census/library/publications/2017/acs/acsbr16-02.pdf
[2] http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/submitViewTableAction.do

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Vliv voleb na podobu politiky Středa, 13.Prosince 2017, 19:01:47

v následujícím volebním období například v ČR nebo v Německu je celkem zřejmý a každému jasný. Po volbách zpravidla probíhají jednání o ustavení vládní většiny a formuluje se podoba budoucí politiky, která je odrazem volebních výsledků.

U Evropské unie jsem si žádného takového kauzálního vztahu mezi volbami a politikou nevšiml. Zdá se, že volby nemají na politiku EU celkem žádný vliv, její podobu určují tedy vlivy jiné.

Tento kauzální vztah mezi volbami a politikou je však jednou z nutných podmínek demokracie.

Ivo Horák - Praha 3

Pane Nusharte, Středa, 13.Prosince 2017, 19:10:38

není to jenom EU, ale třeba také Švýcarsko, kde volby nemění zásadněji profily vlád. Ony totiž ty změny ve volebních výsledcích bývají spíše jen určitými posuny a reálně často stejně vládne reprezentace menšiny všech voličů. Právo volit do EU není zatím v členských zemích až tak využívané (byť více než v ČR), takže jistá konsensualita a kontinuita jsou věci asi na prospěch.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Z hlediska evropské soudržnosti by bylo chybou Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 00:37:8

vidět v kritice demokratického deficitu EU odmítání EU.

Myslím, že pokud by EU měla tento deficit srovnatelný například s Vámi zmíněným Švýcarskem, britské referendum by mělo výsledek opačný. Podle mě se ale na výsledku tohoto referenda podepsala právě nahromaděná nespokojenost s nefungující "demokratickou zpětnou vazbou" (což Vy naopak vidíte jako prospěšnou konsensualitu a kontinuitu). Ta nastřádaná nespokojenost, vyplývající z neexistence jakékoliv reálné možnosti korigovat demokratickými prostředky evropskou politiku, pak vyústila v onen šokující výsledek referenda. Následné reakce evropských politických špiček (jejich neschopnost sebereflexe) tento výklad spíše potvrzují.

P.S. Mám obavy, že přesně toto ("EU ano, ale demokratickou") bude říkat pan Topolánek během své prezidentské kampaně, a bude velkou voličskou chybou, pokud se dostane do druhého kola proti Zemanovi. Pak totiž vyhraje opět Zeman (stejně, jako vyhrál proti - pro mnoho lidí tehdy neakceptovatelnému - Karlu Schwarzenbergovi).

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Demkratický deficit Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 09:30:56

Volby do Evropského parlamentu mají malý vliv právě proto, že Evropa federalizovaná není. Důležitá rozhodnutí se řeší jednáním mezi representanty států. I čeští evropští poslanci se prezentují jako ti, kdo representují český národní zájem.

EU má parlament ale nemá žádný exekutivní orgán, jehož ustavení by bylo na národních vládách nezávislé. Evropskou radu tvoří hlavy států, členy Evropské komise navrhují státy a parlament je pouze schvaluje. Nejvlivnější orgán EU je Rada Evropy, která slouží zastupvání zájmů členských států, jednají v ní většinou ministři členských států.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 11:15:21

Ano, "Evropská rada" totiž není "Rada Evropy", to ale každý neví.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

A "Rada Evropy" zase není "Rada Evropské unie", Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 15:52:4

to neví ani pan Kubička.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Rada Evropy" není institucí EU, Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 16:07:5

ale mezinárodní organizací. Institucí EU je "Rada Evropské unie", která se většinou označuje jen jako "Rada", aby se snadno odlišila od "Evropské rady" a od "Rady Evropy".

Teď už by to snad mohlo být trochu jasné.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Ad demokratický deficit EU Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 21:18:54

"EU (...) nemá žádný exekutivní orgán, jehož ustavení by bylo na národních vládách nezávislé."

Evropští komisaři jsou sice navrhováni členskými státy EU, mají ale (údajně) být na nich zcela nezávislí a mají se řídit pouze zájmy EU.

Otázka je, v jakém vztahu jsou zájmy EU a zájmy občanů EU. K tomu je právě určen EHSV:

"Zřízením Evropského hospodářského a sociálního výboru zpřístupnily Římské smlouvy evropský rozhodovací proces odvětvovým ZÁJMOVÝM SKUPINÁM. Výbor je klíčovým subjektem jako zástupce, centrum informací a legitimní mluvčí ORGANIZOVANÉ občanské společnosti...
... proto přistoupil k iniciativám a reformám, aby bylo zajištěno co nejširší zastoupení ORGANIZOVANÉ občanské společnosti zvolením pragmatického nevylučujícího přístupu za současného postupného strukturování svých vztahů s evropskou ORGANIZOVANOU občanskou společností. EHSV za posledních deset let nepochybně učinil pokrok na cestě k definování, uznání a praktickému provedení občanského dialogu. Je však zřejmé, jak dokazují POŽADAVKY ORGANIZACÍ občanské společnosti a samého Výboru, že se v této cestě musí pokračovat a že musíme pracovat na rozsáhlejším a konkrétnějším uplatňování článku 11 Lisabonské smlouvy."
(http://www.eesc.europa.eu/resources/docs/pd-in-5-points-cs.pdf)

Tento styl jazyka poněkud evokuje dávno zašlou dobu. Aby totiž mohla "obyčejná" občanská společnost do něčeho mluvit, nemůže být ledajaká - musí být ORGANIZOVANÁ (podle nějakého - centrální mocí uznaného - vzoru, popřípadě organizovaná do zájmových - tedy nátlakových skupin).

Je to vlastně takový nástin centralistické "lobbistické demokracie", která je ale v kontradikci s principem subsidiarity.

Ta klasická "demokratická zpětná vazba", (která za normálních okolností koriguje politiku, aby nemohlo dojít k výbuchu nastřádané nespokojenosti potlačováním jakékoliv většinově požadované změny) je nahrazena tzv. občanským dialogem, zakotveným v článku 11 Lisabonské smlouvy:

1. Orgány dávají vhodnými způsoby občanům a REPREZENTATIVNÍM SDRUŽENÍM možnost projevovat a veřejně si vyměňovat své názory na všechny oblasti činnosti Unie.
2. Orgány udržují otevřený, transparentní a pravidelný dialog s REPREZENTATIVNÍMI SDRUŽENÍMI a s občanskou společností.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 14.Prosince 2017, 22:31:58

Myslel jsem samozřejmě radu Evropské unie.

Jediným demokraticky zvoleným orgánem EU je Evropský parlament. Parlament bez vlády, která je mu zodpovědná, je ale dost bezmocný. Europoslanců je 751 a těžko se můžou sami na něčem dohodnout. Když politici mluví o demokratickém deficitu tak tím myslí to, že oni nemají na chod EU dostatečný vliv.

Bez federalizace Evropská unie demokratičtější nebude, protože je v podstatě založena na vyjednávání mezi státy. Vyjednávání je potřebný proces, ale demokratický prvek to není.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Být demokratičtější Pátek, 15.Prosince 2017, 15:00:4

podle mě v případě EU znamená dostat do rovnováhy pravomoce s odpovědností.

Federalizace by byla pravděpodobně vnímána spíše jako posílení pravomocí.

Pokud jde o ta formální pravidla, Evropská komise je odpovědná Evropskému parlamentu a ten ji může vyjádřením nedůvěry odvolat.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.