S Markem Čejkou o izraelské politice: Nový „základní zákon“ ohrožuje demokracii

Rozhovor s politologem a odborníkem na Blízký východ o nacionalistických a protidemokratických tendencích v současné izraelské politice, vztazích mezi většinou a menšinami a také o roli amerického prezidenta Donalda Trumpa.

P1010065_1

František Kalenda

30.07.2018 06:00

Foto_twitter_netanyahu

Netanjahu skvěle využívá obzvlášť příznivě nakloněného amerického prezidenta, říká Marek Čejka. Foto Twitter @Netanyahu

Marek Čejka

B1

Autor je právník a politolog zabývající se zejména politickými přesahy náboženství a děním na Blízkém východě. Působí v Ústavu mezinárodních vztahů, přednáší na několika univerzitách. K oběma tématům publikoval řadu článků i knih a přispívá také do Deníku Referendum.

Minulý týden přijal Kneset [izraelský parlament] zákon o národním státu, který okamžitě vyvolal vlnu nevole. Například kvůli otevřené podpoře stavby osad nebo kvůli tomu, že arabština přichází o status oficiálního jazyka. Jaké bude mít tento zákon dopady na soužití většinového židovského obyvatelstva a menšin?
Důsledky mohou být skutečně negativní jak pro arabské občany Izraele, tak pro vzájemné soužití židovského a nežidovského obyvatelstva i celkově destruktivní pro izraelskou demokracii. Ta se ostatně i bez tohoto zákona dlouhodobě potýká s různými problémy, které zdaleka nesouvisí jen se vztahy mezi židovským a arabským obyvatelstvem, ale má i řadu konfliktních bodů uvnitř židovské společnosti týkající se například s nespravedlivě uspořádanými vztahy mezi sekulárními a religiózními židy.

Zde bych rád ještě zdůraznil, že nešlo o přijetí běžného zákona, ale o tzv. základní zákon. Ty v Izraeli hrají roli ústavních zákonů a nahrazují psanou ústavu, kterou Izrael nemá. Jedná se tedy o právní předpis nejvyšší právní síly. Na druhou stranu charakter některých z těchto základních zákonů je spíše deklaratorní a symbolický, což je i případ tohoto základního zákona, který se jinak oficiálně nazývá „Základní zákon: Izrael jako národní stát židovského lidu“ [dále už jen „Základní zákon“].

Takže význam tohoto Základního zákona považujete spíše za symbolický, než praktický?
Ano, ale často právě symboly a proklamace mohou v izraelsko-palestinském konfliktu hrát výrazně důležitější roli než nějaké předpisy či nařízení. Navíc přijetí Základního zákona v současném znění ukazuje, jakým směrem se posouvá klíčová izraelská legislativa. Základní zákon například hovoří pouze o „židovském státu“. Přitom dřívější základní zákony zmiňují výslovně spojení „židovský a demokratický stát“. Tyto starší předpisy zůstávají stále v platnosti, ale přesto je velmi znepokojující, že bylo u nové legislativy definující základní rysy státu slovo „demokratický“ vypuštěno.

Co se praktické roviny týče, bude velmi záležet na tom, jak bude nový základní zákon aplikován. Možná se nic zásadního v každodenních vztazích mezi židovskými a nežidovskými Izraelci nezmění. Možná také izraelský nejvyšší soud nebo Kneset tento zákon časem pozmění či zruší. Ale je zde také poměrně reálná možnost, že tento zákon bude velkým formálním hřebíkem do rakve izraelské demokracie, protože přístup izraelských úřadů vůči izraelským občanům nežidovského původu bude po přijetí tohoto základního zákona stále více diskriminační.

Kritici ve spojitosti s novým zákonem používají termíny jako „apartheid“ a „rasismus“. Je to podle vás příhodné?
Apartheid se vyvinul jako zvláštní systém segregace jihoafrického obyvatelstva během nedemokratického režimu v JAR. Pojem „rasismus“ předpokládá diskriminaci mezi rasami a byl pro jihoafrický režim zcela esenciální. Oproti tomu případy, kdy Izraelci diskriminují vlastní občany arabského původu či Palestince (tedy ty Araby, kteří žijí v Gaze, na Západním břehu, nebo jinde po světě – často jako uprchlíci – a nemají zároveň izraelské občanství), nejsou založeny na rase, ale na jiných předpokladech: Na popírání národních a politických práv, na kulturně-náboženské dominanci, na osadnickém útlaku starousedlíků, na islamofobii a někdy i na zločinech z nenávisti.

To nic nemění na tom, že některé důsledky izraelské politiky mohou být podobné konsekvencím apartheidu. Jenže i tady je třeba rozlišovat mezi izraelskými Araby a Palestinci. I po přijetí nového Základního zákona totiž zůstávají zachována občanská práva nežidovských (tedy hlavně arabských) obyvatel Izraele. Přestože se teď mohou zcela oficiálně cítit jako „občané druhé kategorie“, jejich pozice zůstává i nadále mnohem lepší než pozice Palestinců, kteří žádná občanská práva v Izraeli nemají.

Právě situace Palestinců (tedy nikoliv izraelských Arabů) byla doteď často popisována jako „apartheid“. A skutečně – zvláště poměry Palestinců na Západním břehu tento systém připomínají. Jenže opět nesouvisí s rasovou odlišností a barvou pleti, jako hlavně s výše zmíněnými předpoklady, jako je popírání národních a dalších práv. Segregace na Západním břehu je také do velké míry důsledkem principů mírového procesu 90. let minulého století, na jejichž základě byl Západní břeh rozdělen do zón s odlišnou izraelskou a palestinskou správou. Tento princip byl už ve své době velmi kritizován právě s odkazem na posílení segregace obou skupin. Nicméně v mírových smlouvách ho tehdy schválilo nejvyšší palestinské vedení v čele s Arafatem.

Mohl byste přeci jen ještě podrobněji vysvětlit, proč podle vás nemá izraelsko-palestinský konflikt rasistický podtext?
Pokud odhlédneme od skutečnosti, že samotný koncept ras a rozdílů mezi nimi je – hlavně od porážky nacismu a rasových kvazivědeckých teorií – zpochybňován, nelze dokonce ani v povrchní taxonomii přiřazovat Izraelce a Araby k odlišným rasám. Obě skupiny patří k jedné rase europoidní (anglicky Caucasian), přičemž je třeba vzít v potaz i společné semitské kořeny Arabů a Židů. Navíc výrazná část izraelských Židů pochází přímo z arabských zemí a má k Arabům etnicky i kulturně velmi blízko.

To nic nemění na tom, že „skutečný“ rasismus se v moderní izraelské historii objevil například v přístupu státu k etiopským Židům. Tady šlo opravdu o rasovou diskriminaci, protože zodpovědným izraelským úřadům dominovali v inkriminované době aškenázští Židé bílé pleti.

Ostatně velmi diskutabilní je i princip nabývání izraelského občanství. Pokud neprokážete židovský původ z nějaké komunity v diaspoře, můžete získat občanství už prakticky jen na základě konverze podle pravidel ortodoxního judaismu. To je přece obrovský paradox, stát se občanem demokratického státu na základě hluboce religiózní procedury. Ale ani tento princip nemá rasistický charakter: teoreticky může jakýkoliv Palestinec či Afričan černé pleti konvertovat podle pravidel ortodoxního judaismu a následně získat izraelské občanství.

Jaké jsou politické konotace přijetí tohoto Základního zákona? Co jím chce Netanjahu sdělit dovnitř Izraele a navenek?
S terminologií jako „Izrael jako národní stát židovského národa“ a podobně, kterou lze najít v kontextu Základního zákona, operuje izraelská pravice už dlouho. Platí to jak pro sekulární pravici, kde lze v této souvislosti zmínit politiky jako je současný premiér Benjamin Netanjahu, ministr obrany Avigdor Lieberman či ministryně spravedlnosti Ajeled Šakedová, tak i pro pravici religiózní. Tam je klíčovou osobností současný ministr školství a diaspory Naftali Bennett.

Dovnitř Izraele znamená poměrně těsné přijetí tohoto Základního zákona posílení nacionalistického, protiliberálního ducha, který už delší dobu v izraelské společnosti zakořeňuje. Přelomovým obdobím byl konec mírového procesu a začátek druhé intifády v roce 2000. Jak je ale na hlasování vidět, výrazná část izraelských politiků se s touto tendencí neztotožňuje, včetně některých zbožných Židů i příslušníků pravice.

Izraelská opozice Základní zákon posměšně označila za předvolební. Má ale Netanjahu důvod obávat se konkurence? Existuje strana nebo alespoň silný politik, který by jej mohl vyzvat v příštích volbách?
To je velká otázka. Netanjahu měl už nespočet politických skandálů, vždy se z nich ale dokázal dostat a buď se vrátit k moci, nebo se u ní udržet. Dokonce se mu pro jeho schopnost přežít krize a skandály začalo přezdívat „teflonový premiér“. Netanjahu je velmi obratný a charismatický politik, zkušený řečník a manipulátor v jedné osobě. Bude velmi těžké ho porazit, ale nikdo není v politice navěky.

Co historicky silná izraelská levice? Co brání koalicím levicových stran, jako je Sionistická unie, aby Netanjahua porazily?
Jen na vysvětlenou pro čtenáře: Sionistická unie je koalice Strany práce, strany Ha-Tnua („Hnutí“) a izraelských Zelených. Strana práce je historicky jedna z nejdůležitějších a největších izraelských stran a zároveň tradiční konkurent pravicově-nacionalistického Likudu. Velmi dlouhou dobu kandidovala samostatně. Ha-Tnua je fragment liberální strany Kadima, kterou ztělesňuje známá politička Cipi Livniová. A Zelení jsou už dle názvu malá izraelská ekologická strana.

Velkým problémem Strany práce i koalice Sionistická unie, zformované v roce 2014, je dlouhodobě hlavní vedení. Od atentátu na Jicchaka Rabina se levici nepodařilo najít vůdce, který by byl dostatečně charismatický a schopný vzdorovat posilující nacionalisticko-náboženské pravici v čele s Netanjahuem. Lídři jako Amram Micna, Šelly Jachimovičová, Jicchak Hercog a mnozí další nebyli schopni dát straně správný směr a energii, zmobilizovat dostatečný počet voličů a porazit Likud.

Benjamin Netanjahu bývá často přirovnáván k Viktoru Orbánovi, s nímž ostatně udržuje blízké vztahy. Před týdnem maďarský premiér dokonce navzdory protestům Izrael oficiálně navštívil. Dá se říct, že Netanjahu nastoupil v Izraeli maďarskou cestu? K jakési „neliberální demokracii“?
No Maďarsko zatím nikoho neokupuje... [MČ se směje]. Netanjahu určitě patří k současné generaci politických vůdců s autoritářskými tendencemi, kteří demokracii zneužívají k posílení osobní moci nebo prosazení specifické neliberální politické agendy. Proto si velmi dobře rozumí s Viktorem Orbánem, Donaldem Trumpem a vcelku dobře i s Vladimírem Putinem, čínským prezidentem Si Ťin-Pchingem a řadou dalších.

Trump je v této skupině politiků pro Netanjahua samozřejmě nejdůležitější, protože Spojené státy jsou už dlouho klíčový izraelský podporovatel. Netanjahu se nikdy netajil svou skepsí k mírovému procesu s Palestinci. Až na několik výjimek, ke kterým byl donucen Clintonovou administrativou, vždy konzistentně pracoval na jeho rozkladu.

Trump se v minulosti příliš o izraelsko-palestinský konflikt nezajímal. Na začátku své prezidentské dráhy pak mluvil o izraelsko-palestinském smíru a dokonce se velmi brzy setkal s Mahmúdem Abbásem. Proč si nakonec s Netanjahuem tak padli do noty?
Trump má oblibu v machistických politických gestech a například přesun americké ambasády do Jeruzaléma do tohoto vzorce zapadá. Z technického hlediska byl relativně jednoduše proveditelný a zároveň obrovsky medializovaný, přičemž vyvolal zdání, že je Trump oproti svým předchůdcům „mužem činu“. Zároveň však tento krok současnému americkému prezidentovi, známému mnohými morálními poklesky, pomáhá udržet podporu ze strany konzervativních křesťanských voličů. Pro ty je jednostranná podpora Izraele teologicky natolik důležitá, že pak Trumpovi ledasco odpustí.

Pro Netanjahua a jemu blízké politiky byl přesun americké ambasády splněným snem. Zároveň mu imponuje i Trumpův ostře protiíránský postoj, se kterým Netanjahu sám už velmi dlouho operuje. Této výhodné konstelace ve vztahu s americkým prezidentem je Netanjahu navíc schopen velmi efektivně využít k prosazení pravicově-nacionalistické agendy, jejíž součástí je i podpora a expanze židovských osad na Západním břehu a přitvrzení postoje k Pásmu Gazy.

Stále narůstající technologická převaha Izraele, spolu s nekritickou Amerikou za zády, tak posilují roli Izraele jako regionálního hegemona, který si s Palestinci může dělat v podstatě co chce. Zároveň však tato situace představuje pro Izrael nebezpečnou dvousečnou zbraň: Preferování hodnot ostře laděného nacionalismu, osidlovací politika, militarizace, sekuritizace a do jisté míry i posilování náboženských hodnot ve společnosti totiž oslabují demokratický charakter Izraele. Již dlouhodobě je to patrné na Izraelem okupovaných či kontrolovaných palestinských územích, kde politika osadnictví vytvořila – dnes hlavně na Západním břehu – dokonce formu koloniálního útlaku. Dnes však už nehrozí jen další stagnace či zhoršení izraelsko-palestinského sporu. Přijetí zmiňovaného Základního zákona signalizuje, že jsou vážně ohroženy i existující demokratické hodnoty a procesy přímo uvnitř Izraele.


A co si myslíte vy? Diskuse (21 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Zdeněk Jehlička - Praha

konverze Palestinců? Pondělí, 30.Července 2018, 10:32:31

Podle izraelských autorit jsou Palestinci explicitně vyjmuti z možnosti konvertovat k judaismu:

https://www.jpost.com/Arab-Israeli-Conflict/Palestinian-requests-to-convert-to-Judaism-rejected-automatically-449987

Děje se tak na základě toho, aby se nemohli dovolávat izraelského "práva na návrat" a nemohli se tak dostat ke své zabavené půdě.

Nejen z toho je patrné, že Izrael nezná princip rovného občanství a diskriminace jeho obyvatel probíhá jak v právech skupinových, tak i individuálních. A to na základě sporných a archaických definic původu. Označování rasismu je s přihlédnutím k semickému původu židů a Palestinců jistě nepřesné, vztahuje se však jako pomocné označení k praktické politice Izraele vůči Palestincům.

Připomíná mi to výrok jedné české soudkyně v kauze útoku místních rasistů na Romy. Rasový motiv útoku odmítla slovy, že jak pachatelé, tak oběti přece patří k jedné indoevropské rase.

Martin Profant - Praha 7

Potíž je, že Marek Čejka spojuje rasu a rasismus Pondělí, 30.Července 2018, 14:09:37

Nemá smysl posuzovat rasistický či nerasistický charakter určitého útlaku podle toho, zda se odehrává mezi skupinami, které jsou podle antropologického poznání rasově odlišné (pokud vůbec ještě současná antropologie pojem rasa používá).

To by nebylo rasistické nacistické vyvraždování Židů, zatímco vyvražďování Romů ano (ale jen podle některý škol fyzické antropologie). Neudržitelnost podobného klasifikačního klíče ukazuje i Čejkův exkurs k semitismu Židů i Arabů. Stejně jako v případě Romů a Čechů se jedná o příslušnost k jedné jazykové skupině, nikoli nutně k téže rase. Americký černoch, který pochází z desáté generace rodilých anglických mluvčích (tj. mluvčích indoevropského jazyka) se proto nestane příslušníkem europoidní čili kavkazké rasy.

Smysluplně lze rasismus vymezit jen jako útlak motivující přesvědčení o vyšší hodnotě, schopnostech a právech lidské skupiny, do které lidé podle podle rasistova přesvědčení příslušejí pouze a jen na základě svého biologického původu a ke které přísluší také řečený rasista, ať již domněle či fakticky. Komplementárně k této skupině vymezuje rasista podle faktických či domnělých znaků přírodně (geneticky) dané lidské skupiny, které jsou co do hodnoty podřadné.

Chápu Marka Čejku, pokud se chce vyhnout slovu rasismus v souvislosti se státem Izrael, to slovo svým způsobem ukončuje veškerou diskusi a tak daleko izraelské excesy nejspíše (ještě?) nezašly, ale nezvolil šťastnou strategii.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 31.Července 2018, 09:32:49

Genetika už otázku ras vyřešila, myslel jsem, že jsou její závěry známější.
Momentálně známe 4 lidské rasy, které existovaly, a desítky tisíc let společně obývaly tuto planetu - moderní lidé, neandrtálci, denisované a homo floresiensis, kterým se ovšem mezi vědci neřekne jinak než hobiti, protože dorůstali pouhých 90cm.
Přežili jsme jenom my, moderní lidé, nicméně i v našem genomu jsou části těchto dalších ras - třeba konkrétně my evropané máme zhruba 5% neandrtálských genů.
Jako rasa jsme dost geneticky pestří. Nicméně to, že se lišíme v genech kontrolujících pigmentaci kůže, tvar očních víček nebo velikost nosu, jsou jen detaily nic neménící na tom, že jsme všichni ve své pestrosti lidé jedné rasy, vzešlí takříkajíc z Adama a Evy.
--------------------------------------

Pokud jde o notování si Netanjahua a Trumpa, jako příspěvek dnešní znepokojený článek Břetislava Turečka:

http://ceskapozice.lidovky.cz/americane-s-izraelci-a-saudy-podvraceji-rezim-v-iranu-p0g-/tema.aspx?c=A180730_102028_pozice-tema_houd

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 31.Července 2018, 12:38:33

Pane Morbicere, opravdu nevím nic o tom že by neandrtálci byli nějaká "rasa". To byla jedna z vývojových větví lidstva; ale hovořit v této souvislosti o "rase" je nonsens.

"Rasa" vůbec není nějaký jednoznačně (geneticky či biologicky) definovaný či definovatelný stav; nýbrž - jak konstatuje americký biochemik Craig Venter (jehož podnik poprvé sekvencoval celý lidský genom) - "rasa je čistě společenský konstrukt".

Ta absence jednoznačné definice pak ovšem umožňuje její užívání v různých souvislostech (a někdy i dost svévolně); a mnohdy je pak opravdu obtížné odlišit, zda je výtka rasismu skutečně v daném případě odůvodněná, anebo ne.

Takže nakonec tím rozhodujícím kritériem pro toto posouzení spíš budou vlastní i n t e n c e toho kdo se určitým způsobem vztahuje k jiné etnokulturní skupině, s jakou mírou diskriminace a pocitu vlastní apriorní nadřazenosti. Anebo snad přesněji, kdo tvrdí apriorní méněcennost těch druhých, jenom pro jejich příslušnost k nějaké určité části světové populace.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 31.Července 2018, 15:31:45

Jak nonsens?
Co je vlastně rasa?
(u lidí a psů, u ostatních zvířat se tomu říká plemeno)
Na rasy se člení druh. Tj. rasa je poddruh, jakési rozčlenění druhu, který má společný fenotypový základ, podle různých dalších kritérií.
Psi - čivavy, jezevčíci, bernardýni...... Například.
Moderní člověk, neandrtáleci, denisované i hobiti chodili vzpřímeně, měli palec na ruce v opozici k ostatním prstům kdežto na noze ne, byli savci, žili v tlupách, oblékali se, zhotovovali nástroje a spolupracovali při lovu a jiných činnostech, měli primitivní kulturu, pohřbívali své mrtvé atd. atp.
Ale jejich DNA i vzhled se dost lišily.

Jak jinak to tedy říct, než že na zemi žila (nejméně)* 4 lidská plemena (rasy), z nichž jsme přežili jen my, moderní lidé?

(* - nejméně proto, že je možné, že se ještě nějaká ta lidská rasa v budoucnunajde, vždyť o denisovanech před pár lety nikdo neměl tušení.
Tedy má-li nějakou budoucnost ta naše lidská rasa.)

Pro to co myslíte se momentálně užívají slova jako populace, civilizační okruh apod.
------------------------------------------------
Při psaní příspěvku jsem poslouchal "Profesorův špatný trip" od Fausta Romitelliho:
spotify:album:3xYH2VDAjgxKPT2QcuUo8N

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 31.Července 2018, 16:35:51

Jinými slovy - neandrtálci nejsou vývojovým stadiem moderního člověka (MH - zkratka používaná v angličtině, neandrtálci pak jsou N, denisované D a hobiti F).
Je to lidské plemeno, které žilo souběžně s námi MHáčkáři. V Evropě je vědecky dokázáno 40 000 let společné koexistence MH a N.
Konkurovali jsme si, ale se i pářili. Příměs neandrtálské DNA v lidské svědčí o tom, že kříženci na straně MH dokázali přežít a zapojit se do společnosti...

Zkrátka interdisciplinární věda, která kombinuje antropologii a genetiku, dosáhla v poslední době senzačních úspěchů. Zčásti i šťastnou náhodou.

Aleš Morbicer - Ostrava

Úterý, 31.Července 2018, 16:57:36

Mimochodem tyhle nové objevy otevírají zajímavé filozofické otázky.
Existuje tedy něco jako dějinná nevyhnutelnost?
Vypadá to, jakoby v jednu dobu nazrál čas pro vznik inteligentního života a tak se jako nutnost klubal na svět v různých formách (plemenech), až nakonec Bůh, Příroda či Osud vybral tu nejnadějnější z nich a zbytek nechal zaniknout,,,,,,,,,,,,,,,,,,

Martin Profant - Praha 7

Aleši Morbicerovi Úterý, 31.Července 2018, 18:30:35

Ony to nejsou zase tak nové objevy. Jednoznačné doklady o soužití a křížení obou skupin publikoval už počátkem čtyřicátých let minulého století Aleš Hrdlička, tehdy to mělo dost velký význam, protože s odličením kromaňonské a neandrtálské větve si zahrávala nacistická rasová (pa)věda.
A opravdovou bombu představovaly archeologické nálezy Balkánu, dokládající uměleckou tvorbu neandrtálců.
Ovšem té setrvačné představě progresivní a neandrtálské větve musela zlomit vaz až genetika.

Martin Profant - Praha 7

Josefu Poláčkovi Úterý, 31.Července 2018, 18:45:8

Konstrukt je snad každý vědecký pojem. Jde o to, zda ten konstrukt umožňuje smysluplně vysvětlovat určité zkušenosti nebo nikoli.

Ve fyzické antropologii může být produktivní rozlišovat určité setrvalé typy lidí s určitelnou sadou znaků -- a pokud pro tyto typy používají označení rasa, co je na tom špatného? A jakou kompetenci má biochemik ten pojem rozporovat?

Zdeněk Jehlička - Praha

normalizace v jazyce Středa, 1.Srpna 2018, 09:25:47

Ono není třeba chodit až k neandrtálcům, abychom pochopili, jak Izrael vyděluje, rozděluje a panuje.

Stejní Palestinci jsou tak v Izraeli nazýváni izraelskými Araby, zatímco ti na Západním břehu zůstali Palestinci, ale jsou zde rozděleni do tří kategorií s odstupňovanými právy. Obvykle se tak ženich na Západním břehu nepídí ani tak po věnu budoucí nevěsty, jako po jejím statusu v rámci právních pavučin izraelské okupace, aby novomanželé mohli vůbec žít spolu. V Jeruzalémě zase žádní Palestinci zřejmě nejsou, ale nemohou zde být ani izraelští Arabové, a tak místní Palestinci žijí ve svých domovech jen se statusem rezidenta, o který mohou kdykoliv přijít. To v Gaze už je očividně jen Hamás a pokud zde žijí nějací Palestinci pod "neokupací", používají stejně měnu Izraele a jsou v Izraeli i registrováni. Palestinci v cizině jsou pak kvítka obzvláště vydařená, jelikož je přece nikdo nechce, za svůj exodus si mohou sami a tak často nemají ani občanství hostitelské země.

To, že s těmito pohádkami chodí dokola hasbara, by si jeden zvykl, těžko se však s kategorizací Palestinců a izraelských Arabů smiřovat i jinde.

Zdeněk Jehlička - Praha

izraelský apartheid Středa, 1.Srpna 2018, 09:56:40

Podle závěru Russellova Tribunálu z r. 2011 vztahující se k Palestině je pojem rasy více pojmem sociologickým (a tím i konstruktivním) než biologickým.

Russelův Tribunál vyzdvihl, že právě v Palestině dochází k takových kategorizacím, kdy je jednotlivci na základě příslušnosti k "odlišné rasové skupině" odmítán rovný přístup k právu a je objektem "nelidských aktů aparheidu". Jako je soustavná deprivace skrze vojenskou kontrolu a okupaci, cílené vraždění, mučení, administrativní vazba, systematické porušování lidských práv, podvazování rozvoje národního života, nucený transfer obyvatelstva, odmítání přístupu k majetku, bránění politickým a sociálním aktivitám atd.

Podle tribunálu jde o soustavnou a institualizovanou diskriminaci, která vychází z režimu dominance jedněch nad druhými a naplňuje tak definici apartheidu podle mezinárodního práva.

http://www.russelltribunalonpalestine.com/en/sessions/south-africa

S pojmem apartheid v případě Izraele pracuje i OSN, a to ještě před vydáním nového tzv. základního zákona:

https://www.aljazeera.com/indepth/features/2017/03/report-israel-established-apartheid-regime-170315054053798.html

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 1.Srpna 2018, 12:19:17

Pane Profante, ten biochemik netvrdil že ten pojem "rasa" by byl principiálně nepoužitelný; on jenom tvrdí, že ho nelze legitimně odvodit z genetického aparátu. (Například uvádí, že mezi jednotlivými kmeny Afričanů existují větší genetické rozdíly nežli Afričany na straně jedné a "bilými" Evropany respektive Euroameričany na straně druhé.)

Pan Morbicer argumentoval právě rozdílem genetické výbavy mezi neandrtálci a jinými pro své tvrzení, že prý se jedná o "rozdíl ras". Takže tento argument je skutečně sotva udržitelný. Samozřejmě by bylo principiálně možné i ty vývojové větve hominidů definovat jako "rasy" (jak řečeno u tohoto slova se jedná o umělý konstrukt); ale já osobně jsem v dané souvislosti tento pojem ještě nikdy neslyšel, zdá se že je to osobní produkt pana Morbicera.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Predestinace inteligentního života Středa, 1.Srpna 2018, 12:36:2

Tohle je ovšem velice klíčová, a zároveň velice problematická otázka.

Spíš než v té formě jak ji položil pan Morbicer (to že vyhynuly ostatní vývojové větve člověka není nijak příliš překvapivé, nakonec i člověk sám přežil tehdejší klimatické katastrofy jenom velice těsně, v jednu chvíli prý zbylo z lidského druhu homo sapiens sapiens jenom snad sto(!) posledních jedinců, čili už naprosto těsně na samé hranici schopnosti druhové reprodukce.

A zrovna v minulých dnech jsem viděl jednu dokumentaci na dané téma, kde byla ukázána jedna velká jeskyně v jižní Francii, kde prý tehdejší dobu ledovou přežila jedna taková (snad jedna z posledních) skupin lidí našeho typu. A bylo tam řečeno, že to možná bylo jenom věcí náhody; že kdyby tu jeskyni objevili neandrtálci, tak bychom "my" možná dnes byli neandrtálci všichni...

Takže jak řečeno ani není tak záhadnou otázka, proč všechny ostatní vývojové větve vyhynuly; daleko více znepokojující je tato otázka: Jak to, že člověk (jakožto inteligentní tvor) na zemi vznikl jenom jednou jedinkrát?

Protože kdybychom se na celou věc podívali tak, že vývoj (evoluce) samovolně a spontánně směřuje k vytvoření inteligentního života, pak by bylo logické, že tento inteligentní život bude vznikat znovu a znovu.

Celou tu záležitost si ovšem můžeme postavit i obecněji: podle nejnovějšího stavu kosmologického bádání ve vesmíru existuje zřejmě nemalé (a dost možná i hodně velké) množství planet, na kterých je možný život.

Takže otázka pak zní: je možno očekávat, že na všech těchto planetách dojde ke vzniku inteligentních forem života? Anebo jenom na některých? Anebo nakonec právě jenom na Zemi došlo k nějaké naprosté kosmické anomálii, že právě my a jedině my jsme jedinými reprezentanty (alespoň potenciálně) inteligentního života v celém vesmíru?

Je velice obtížné tady dávat nějakou zcela jednoznačnou odpověď; principiálně jsou možné všechny tři alternativy.

V každém případě se ale zdá dost odůvodněnou tato téze: hmota jako taková automaticky, spontánně směřuje k nárůstu komplexity svých struktur.

Důvod (či odůvodnění) je celkem prostý: veškerá hmota je v neustálém pohybu. A pohyb - to je změna, a tedy přinejmenším možnost vzniku nových a nových kombinací jednotlivých částic. Samozřejmě, naprostá většině těch vzniklých struktur zůstane na relativně jednoduché (či primitivní) úrovni; ale pokud je překročena určitá hranice (vznik biologických forem), pak je dost dobře možno soudit, že ta četnost vzniku nových kombinací se tím mnohonásobně urychlí.Čímž pak ovšem stoupá i možnost překročení další klíčové hranice - vznik inteligentního života.

Martin Profant - Praha 7

Zdeňku Jehličkovi Středa, 1.Srpna 2018, 12:49:46

Nejde o to,
--zda se Izrael chová jako "darebácký stát"?
Na tuto otázku je odpověď, bohužel, jednoznačná a nijak ji nelze okecávat historickými souvislostmi vzniku a fatem riskantního konfliktu s okolními státy (to druhé může ukázat, jak těžká by byla případná změna politiky státu Izrael směrem k přijatelným standardům fofržování zákládních práv).

-- zda je ideologie, která spojuje národ, náboženství a biologický původ, intelektuálně odpudivá, nebezpečná pro svobodné občanství a náchylná legitimovat odporné akty represe?
I tady zní odpověď jednoznačně ano (a sluší se dodat, že taková ideologie je v příkrem rozporu s původním sionismem ať již v sekulární, Herzlově podobě či v pojetí buberovském).

Jde o to, zda k pochopení problému a odblokování variant vývoje slučitelnějších s lidskými právy, přispívají přeexponované mefory rasismu a apartheidu. Zda si konkrétní utrpení a ponížení nezaslouží konkrétní věcný popis místo podřazení pod kategorie, které z podstaty věci uzavírají jakoukoli možnost diskuse.

Rasa použita v záležitostech lidského soužití je pochopitelně vždy konstruktem (co je to rasa si definuje každý rasismus sám pro svoji potřebu), osobně bych důsledně nesouhlasil s označením "sociologický pojem" -- sociologie ve svém pojmosloví už nějaké to desetiletí nemá a pochybuji, že se do něj mohl úspěšně včlenit. Jedná se o konstrukt ideologický.

Marek Čejka - politolog

Komentář Středa, 1.Srpna 2018, 15:04:9

Až teď se mi podařilo získat přístup ke komentářům. Nahromadilo se tady toho dost, takže jsem schopen odpovědět jen na několik věcí:

Děkuji za komentáře. Vycházím z toho, že pojem "rasismus" nemá zcela jednoznačnou definici a je poněkud odlišně chápán v českojazyčném i anglicky píšícím prostředí. Vzhledem k tomu, že můj text je určený pro české čtenáře, používám také význam, jaký má pojem rasismus v češtině - a v té je chápán úžeji - hlavně biologicky (naopak anglo-americké pojetí rasismu může být výrazně širší a může zahrnovat i nenávist vůči etnické skupině).
Pokud někdo používá v českém prostředí tento pojem nez dalšího vysvětlení, může vyvolat dojem, že nenávist v izraelsko-palestinském konfliktu je založena na biologických rozdílech, což je zavádějící. Naopak apartheid v JAR byl založen výrazně biologicky na odlišnostech v barvě pleti a jeho charakteristika jako rasismu je tak v češtině výstižná.

To nic nemění na tom, že v konečném důsledku mohou být ale výsledky některých izraelských politik vůči Palestincům podobné jako důsledlky jihoafrického apartheidu. Chtěl jsem ale také upozornit na to, že kontext segregace není jen čistě důsledek politiky izraelské strany, ale také nedomyšleností mírového procesu z Osla - za ten jsou spoluzodpovění i další jeho aktéři, včetně politiků Fatahu. V kontextu doby ale žádný jiný koncept mírového procesu politicky neprosadil.

Jinak vyvražďování Židů dle mého názoru rasistické bylo, neboť nacisté operovali ve své pavědě právě s fiktivní "podřadnou židovskou rasou", která měla v jejich představách i specifické biologické rysy oproti rasám jiným.

Co se týká zmiňovaného zákazů konverzí Palestinců - podle mého názoru je ono vyloučení Palestinců v rozporu s izraelskými ústavními principy. Přiznám se, neznám v této věci judaikaturu izr. Nejvyššího soudu (který má v izr. právním systému i pravomoci ústavního soudu), ale mám za to, že pokud by Palestince skutečně z upřímných důvodů konvertoval k judaismu (konverze v náboženském slova smyslu musí být skutečně upřímná - nikoliv motivovaná účelově - např. politicky za účelem získání občanství) a následně by mu příslušná správní instituce zamítla udělení občanství, NS by mu v poslední instanci vyhověl. A pokud ne, je to samozřejmě vážný anti-demokratický deficit. Je ale známý například případ konverze bývalého člena Hizballáhu, který prošel ortodoxní konverzí, získal občanství a žije dnes v religiózní komunitě v Safedu. Analogicky lze dovodit, pokud může získat výjimku člen Hizballáhu, může ji získat tím spíše Palestinec, který nutně nemusí být členem žádné radikální organizace.

A ještě k používání pojmů Palestinec a izraelský Arab - samozřejmě vím, že řada z tzv. "izraelských Arabů" se považuje za Palestince (nemálo z nich se ale také snaží zůstat apolitickými, či se někteří dokonce z pragmatických důvodů pokouší svou arabskou identitu upozadit či dokonce potlačit). V textu tyto pojmy používám pro snažší pochopení důsledků nového základního zákona, který se dotýká v prvé řadě "izraelských Arabů", ne Palestinců.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jestliže v sobě máme příměs neandrtálské DNA, Středa, 1.Srpna 2018, 22:55:22

tak jsou neandrtálci (také) naši předkové. To je přísně logické, pane Morbicere.

Mimochodem, docela zábavné je srovnávat, které rasy (tak, jak tomu slovu dnes rozumíme) v sobě mají více, a které méně neandrtálské příměsi. :-)

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 2.Srpna 2018, 12:10:1

V každém případě je M. Čejkovi nutno vyjádřit uznání za - v českých podmínkách - vzácně vyvážený a seriózní pohled na krajně složitou povahu a okolnosti izraelsko-palestinského konfliktu.

Martin Profant - Praha 7

Čtvrtek, 2.Srpna 2018, 14:59:20

Ono to srovnávání je vůbec zábavné -- podle jedné sympatické sympatické varianty Češi geneticky nejspřízněnější s obyvateli kreréhosi mikronézského ostrova, nadherně černými jak ašant. Podle dnes populárního výzkumu představuje hranice mezi Moravou a Čechami (či spíše línie kopírující moravskou hranici trochu západněji v Čechách) demarkační linii mezi "slovanskou" a "germánskou" DNA. Jen se ta "slovanská" nejmasivněji vyskytuje v těch částech Ukrajiny, které byli do konce 18. století součást krymského chanátu a pak v někdějších židovských městečkách.

A abychom zůstali u izraelského tématu, z tamějších státem podporovaných genetických výzkumů byl asi nejlepší ten, podle kterého mají všechny testované ženy kmene Kohelet bez výjimkyy čistou linii do prvního století před Kristem -- tedy ani jedna nevěra, ani jedno znásilnění, ani jedna adopce za dva tisíce let.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 3.Srpna 2018, 07:41:50

Pane Poláčku, Venter srovnával lidskou DNA s jinou lidskou DNA a vzhledem k tomu, že - jak bylo řečeno - eskymák i černoch, všichni jsme jedné rasy, asi těžko mohl dojít k jinému závěru, než že používání rasové terminologie u lidí je kulturní konstrukt, který o genetiku nejde opřít.

Ale ty současné objevy - hlavně objev denisovanů - vygradovaly změnu pohledu na lidskou minulost. Už neplatí ten slavný obrázek, kdy jsou za sebou nakreslená vývojová stadia člověka od opice, přes polovzpřímeného lidoopa až ke vzpřímenému člověku. Dnes víme, že svět desítky tisíc let společně obývaly (nejméně) čtyři geneticky i vzhledově dosti odlišné skupiny hominidů.

Ne nejsem první ani jediný, který v této souvislosti hovoří o rasách, nicméně máte pravdu, že to běžně ke slyšení není.
Ale vsadím se, že až se to vědění dostane více do širšího povědomí, "souběžné vývojové větve" se neudrží a začne se mluvit o čtyřech lidských plemenech. Protože je to mnohem srozumitelnější a dává to zkrátka smysl i v širším kontextu - jak správně podotkl pan Profant.

Ivo Horák - Praha 3

Když už se nám sem do diskuse vloudila ne zcela organicky nějaká ta antropologie... Pátek, 3.Srpna 2018, 11:00:44

Živočišný druh byl tradičně považován za jedinou vskutku existující taxonomickou jednotku. Druhy stanovené paleontologií jen na základě kosterních nálezů, často navíc neúplných, byly brány jako jistá výjimka, trochu s rezervou.

Vědci se ptali domorodců třeba na Nové Guinee, nezasažených (tehdy) ještě civilizací, na jména různých živočichů, aby zjistili, jaká je korelace mezi chápáním druhu v naší a jejich civilizaci. Byla mimořádně vysoká. Vědci dokonce zjistili, že některé exempláře rajek, považované v Evropě dlouho za různé druhy, místní zcela správně označovali za samce resp. samice jednoho druhu.

Přesto se díky pokroku genetiky, ale nejen proto, leccos v náhledech odborníků mění. Nejen v případě vyšších taxonů. Třeba tu máme nové rozdělení rodu Gorilla, tedy tvorů lidem relativně velmi blízkých.

Mluvit o (zeměpisných) rasách lidí je velmi nepřesné a také, ovšem, vzhledem k dávnému "zatížení termínu" málo korektní.
Především se však postupně dozvídáme, jak značný byl v minulosti pohyb populací (resp. genů v populacích), a jak naopak jindy docházelo převážně jen k šíření dovedností a kultur. Hledět na obyvatele Afriky jako na jednu rasu jsme mohli jen tehdy, když jsme nebyli schopni nahlédnout obrovskou pestrost, nejen genetickou, lidí na nejdéle obývaném kontinentu (i jejich vzájemné těžké předsudky).

Je možné, že od výrazu rasa se úplně ustoupí i v případě ostatních živočichů. Nejen z důvodu prohlubujících se znalostí o populacích, ale také z důvodu jejich fragmentarizace v důsledku konání člověka, dodejme že libovolné "rasy".

Byl člověk neandertálský samostatným druhem? Kosterně se od člověka donedávna "dvakrát moudrého" liší podstatně víc než třeba tygr od lva. (Lidem je vlastní podobně značná velikostní rozrůzněnost). Podle mne k jisté opatrnosti velí právě mezidruhové křížení, byť je dnes jeho případů známo již více. Dále je to skutečnost, že neumíme rekonstruovat "debatu" neandertálců a moderních lidí u táborového ohně. Nelze proto vyloučit možnost natolik dobré domluvy, že být ji tichými svědky o dvou různých druzích bychom přestali rychle mluvit.

Aleš Morbicer - Ostrava

Pátek, 3.Srpna 2018, 15:52:1

Mně se ten zákon nelíbí, protože jde špatným směrem.

Situace v Izraeli/Palestině má přece dvě slušná a dlouhodobá řešení, sice každé jiné, ale kdyby se dotáhly poctivě do konce, obě jsou představitelná. A jedno neslušné a nepoctivé.

Pokud tedy chci vyloženě židovský stát, proč ne. Ostatně původní dohody OSN mluví o židovském státu.
To ovšem znamená důsledně dvoj-státní řešení. Pokud by se v tom zákoně mluvilo zároveň také o stažení z osad na Západním břehu, o vyjednáváních o definitvním určení hranic atd, dávalo by to smysl.

Pokud ale chci podpořit osadnické hnutí, je to jasné směřování k jednostátnímu řešení. To by ale muselo doprovázet zesvěčtění státu, vyrovnávání práv všech jeho občanů, osadnické hnutrí by muselo být vyváženo právem na návrat (pokud lze), nebo finančním vyrovnáním atd., zkrátka jak to vidí prezident Rivlin.
Byl by to směr k sekulární demokracii...

Jenže nový zákon chce výlučný židovský charakter a zároveň nabádá k osadnictví a dalšímu drobení palestinských území,,,,,,,,,,,,,
To není dobré.

-----------------------------------

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.