Nový izraelský zákon rozděluje společnost. Odpůrci mluví o rasismu

Izrael schválil „zákon o národním státu“, který mimo jiné explicitně podporuje stavbu osad a zbavuje arabštinu statutu oficiálního jazyka. Kritici označují novou legislativu za „rasistickou“ a varují před dalším zhoršení postavení menšin.

(frak)

20.07.2018 17:31

Foto_olivier_fitousi_haaretz

Premiér Benjamin Netanjahu (uprostřed) slaví se svými poslaneckými kolegy schválení kontroverzního zákona. Foto Olivier Fitousi, Haaretz

Knesset, izraelský jednokomorový parlament, schválil kontroverzní „zákon o národním státu“. Ten definuje Izrael jako „historickou domovinu židovského lidu“ a stanovuje, že v něm mají Židé „výlučné právo na sebeurčení“. Přestože byly ze zákona po dlouholeté debatě vypuštěny nejkontroverznější pasáže, podle četných kritiků povede k prohloubení diskriminace izraelských Arabů a je v rozporu s demokratickým charakterem státu.

Jeden z tzv. „základních zákonů“, jež mají být v budoucnu jádrem v Izraeli dosud neexistující psané ústavy, schválilo 62 poslanců, proti hlasovalo 55 zákonodárců. „Toto je rozhodující chvíle, ať žije stát Izrael,“ prohlásil po hlasování spokojený premiér Benjamin Netanjahu. „122 let po zveřejnění Herzlovy vize jsme tímto zákonem určili zakládající princip naší existence. Izrael je národní stát židovského lidu, který respektuje práva všech svých občanů.“

S tímto tvrzením rozhodně nesouhlasili poslanci zastupující zhruba dvacetiprocentní arabskou menšinu v Izraeli, kteří text zákona na plénu Knessetu demonstrativně roztrhali. Ajman Ode, předseda Sjednocené kandidátky sdružující arabské politické strany, jej označil za „zákon o židovské nadřazenosti“, další zákonodárci mluvili o apartheidní a rasistické legislativě. Kriticky se vyjadřovali také zástupci izraelské levice, občanské společnosti nebo prezident Rivlin, který ji označil za „zbraň do rukou našich nepřátel“.

Obsah zákona
Zákon o národním státu je deklarativního charakteru a zabývá se především státními symboly, jako je vlajka, státní hymna nebo státní svátky. Obsahuje však přinejmenším kontroverzní formulace. Vedle zmíněné pasáže o „výlučném právu na sebeurčení“ pro osoby židovského vyznání a původu vzbuzuje vášně explicitní podpora stavby židovských osad na okupovaných územích (podle zákona je výstavba osad „národním zájmem“) nebo to, že byla arabština zbavena statutu oficiálního jazyka. Tím od nynějška zůstává pouze hebrejština, přestože arabštinu bude nadále možné používat při úředním styku.

Oponenti zákona upozorňují i na to, co v textu naopak chybí. I když by se z něj měla jednou stát preambule nové ústavy, ani jednou se neobjevují pojmy jako „demokracie“ nebo „rovnost před zákonem“. Jak připomíná profesor Amir Fuchs Izraelského demokratického institutu, zákon postrádá „jakékoli jasné prohlášení, že stát garantuje rovná práva pro všechny svoje občany“, což je podle něj v ústavních textech demokratických zemí krajně neobvyklé.

Nutno dodat, že původní návrhy obsahovaly ještě radikálnější pasáže. Na poslední chvíli například ze zákona vypadla možnost vytvářet segregované komunity, v nichž by žily výhradně osoby židovského vyznání, a vyřazeny byly také elementy zaměřené na ovlivnění rozhodování izraelského Nejvyššího soudu v neprospěch menšin.

Reakce
Zákon o národním státu dle očekávání okamžitě odsoudily sousední arabské země, Turecko nebo představitelé Palestinské samosprávy. Podle palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse schválení zákona „odhalilo rasistickou tvář izraelské okupace“, vyzval proto mezinárodní společenství k tlaku na izraelskou vládu. Výhrady má i řada izraelských organizací, jež považují novou legislativu za zbytečně provokativní a rozdělující nejen židovské a arabské Izraelce, ale přispívající i k odcizení židovské diaspory.

„Když se pokoušíme podporovat Izrael, bojovat proti bojkotu a vychovávat mládež k sepjetí s Izraelem, přesně takovéto kroky vytvářejí bariéry a přidělávají nám starosti,“ postěžoval si Jerry Silverman, prezident Židovské federace Severní Ameriky (JFNA). Dosluhující šéf Židovské agentury Natan Sharansky se domnívá, že nový zákon „vrazí klín“ mezi židovskou komunitu v Izraeli a v zahraničí.

Z průzkumů vyplývá, že právě židovská diaspora je stále kritičtější vůči pravicové vládě premiéra Netanjahua. Ten bývá kvůli důrazu na židovský nacionalismus, útokům na svobodu médií nebo na neziskové organizace přirovnáván k maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi, kterého také shodou okolností v pátek přijal na oficiální státní návštěvě Izraele.


A co si myslíte vy? Diskuse (49 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Kdyby byl Izrael Pátek, 20.Července 2018, 22:01:11

někde v jižní Americe, už dávno by v Evropě všeobecně platil za autoritářský, nedemokratický režim. Jenomže je vražený jako klín do srdce muslimského světa, v jehož části vládne právo Šaría, a odkud přicházejí imigranti, kteří mají tu drzost si tu stavět mešity a zahalovat své ženy. A velká část Evropanů z nich má vítr, tak jsou rádi, že je vztah Izraele se sousedy napjatý. Kdyby něco, tak přitvrdíme.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Sobota, 21.Července 2018, 07:49:11

Nedá se říci, že by Evropa izraelskou politiku podporovala, Česká republika je v tom naporostou výjimkou. Izrael na mezinárodní tlaky zásadně kašle a zatím mu to vždy vycházelo.

Podobně malou mezinárodní podporu jako Izrael má režim ve Venezuele, dokonce, menší protože Kuba nevyváží USA. Ani Izraelskou vládou, ani Madurem to ani nehne. Madurův režim nejspíš v dohledné době padne, kdežto Izrael kurz zásadně nezmění, protože izraelská ekonomika je stále silná.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 21.Července 2018, 08:13:4

Izraeli málo záleží na tom, co si o něm myslí lidé z jiných států, neboť je ekonomicky i jinak soběstačný, takže vlastně nikoho nepotřebuje.
Česká republika by si nic takového nemohla dovolit, neboť je státem naprosto závislým.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 21.Července 2018, 08:24:41

Ta část levice, která tu v nedávné diskusi projevila porozumění pro Nietzscheho, by vlastně měla Izrael obdivovat.

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

To se ví, že nehne, Sobota, 21.Července 2018, 09:21:18

na verbální kritiku, a to ještě zpravidla pouze z úst jednotlivých politiků, je snadné kašlat. Však jiní politici se zase za Izrael postaví.

To jsem taky neměl na mysli. Žádnou zemi EU ale ani ve snu nenapadne uvažovat třeba o nějakých sankcích, i kdyby jenom na zbraně. To vám i kritici Izraele řeknou, že jste se zbláznili.

Kampaně v rámci hnutí za bojkot Izraele (https://bdsmovement.net/) v Mnichově (a pár dalších německých městech) prohlásili za antisemitské a rozhodli se je nepovolovat.

https://www.sueddeutsche.de/muenchen/veranstaltungsraeume-stadt-haelt-boykott-kampagne-gegen-israel-fuer-antisemitisch-1.3745950

Martin Pleva - pedagog, Brno

Tak to vypadá, když se ideologie 19. století používá ve století 21. Sobota, 21.Července 2018, 09:35:3

Pan Unger by asi vyletěl z kůže, kdyby si ČR dala např. do preambule ústavy, že je národním státem Čechů.
A já bych byl v tomto na jeho straně!

Nacionalismus 19. století převedený do kontextu dnešní doby je strašlivě nebezpečný, protože ve změněných podmínkách už ztratil svůj někdejší emancipační charakter.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 21.Července 2018, 09:46:34

Pane Plevo, já tu politiku Izraele samozřejmě neschvaluji, ale pan Unger by vám jistě oponoval v tom, že v tomto případě nejde o nacionální ideu 19. století. Židé nejsou moderní národ.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Když dva dělají totéž.. Sobota, 21.Července 2018, 12:59:16

Pan Pleva má ovšem plnou pravdu se svým historickým poukazem, že to že stát Izrael nyní arabské menšině odepřel právo arabštinu používat jako státní a úřední jazyk je plně srovnatelné s tím, když prvorepublikové Československo odepřelo německé minoritě právo užívat němčinu jako státní a úřední jazyk.

Zajímavé na tom všem ovšem je, že tento akt současného Izraele je chápán a odsuzován jako projev rasismu, zatímco ten samý akt česko-slovenské majority je v českém historickém povědomí hodnocen jako naprosto legitimní.

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Paní Hájkové Sobota, 21.Července 2018, 18:40:26

Řekl bych, že židé jako etnoreligiózní skupina sice v různých podobách existovala od starověku, ale národ Židů se zformoval až v moderní době.
¨
Před vznikem sionismu se židé, kteří se nechali pokřtít či odpadli od víry a tím i od své komunity, většinou chtěli asimilovat. Dreyfus se považoval za Francouze. Herzl byl silně ovlivněn tím, že francouzský vlastenec Dreyfus byl dále katolickou konzervativní Francií považován za žida, přestože se k judaismu nehlásil.

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pro mě je zajímavá informace, Sobota, 21.Července 2018, 19:08:2

že arabština byla v Izraeli doteď jedním z úředních jazyků. Věděli jste to?

Zdeněk Jehlička - Praha

nesmyslná srovnání Sobota, 21.Července 2018, 19:20:1

Srovnávat nově přijatý izraelský zákon o etnické výlučnosti s jazykovým zákonem první republiky je nesmyslné, pokud nemá odvést pozornost právě od kritizovaného izraelského zákona a izraelské politiky rasismu.

Z příspěvku pana Plevy nevychází žádný "historický poukaz k prvorepublikovému Československu" už jen proto, že ČR není ČSR. Naopak, souvstažnost k dnešku je přiléhavá právě tím, že to, čemu musí čelit Palestinci v Izraeli a na okupovaných palestinských územích se neděje v nějaké dávné nacionalismem zatuchlé minulosti, ale je pro ně velmi trpkou všudypřítomnou každodenní realitou.

Pokud jde o prvorepublikový jazykový zákon, "jazyk československý" byl sice jazykem "státním a oficiálním", úřady v oblastech s alespoň 20% podílem menšinového obyvatelstva ale musely přijímat podání v jazyce menšin. Což se týkalo i oblasti soudnictví, školství, kultury. Porovnejte si pak tuto politiku s politikou a praxí Izraele vůči Palestincům a příslušnou ústavní legislativu ČSR s legislativou Izraele, který ústavu ani rovné občanství nezná.

Vztahy prvorepublikové ČSR ke svým národnostním menšinám jsou dnes podrobovány zcela běžně kritice nejen revizionistickými historiky, ale i širší maistreamovou publicistikou. Považovat proto "české historické povědomí", které prochází neustálou proměnou za něco statického sice může být "zajímavé", ale není pravdivé.

Pravdou naopak zůstává, že na rozdíl od křivd minulosti, které dnes umíme tak dobře popsat a analyzovat, často přehlížíme křivdy současnosti, které se nám dějí zcela okatě přímo před očima.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Panu Kubičkovi Sobota, 21.Července 2018, 19:30:30

Sionismus v tom jistě hrál velkou roli. Ale Židé jako národ se přesto lišili od jiných moderních národů, které se v moderní době utvářely. Zatímco jiné národy se utvářely na území, kde aktuálně sídlily, židovský národ se utvářel na území (nebo kvůli odchodu na území), kde sídlit chtěl (nebo kde správně sídlit měl). A našly by se jistě i další odlišnosti.
Otázka, proč se Židé neasimilovali, proč už dávno nepřijali třeba křesťanství, je jistě složitá. To bychom mohli taky uvažovat třeba o tom, proč se z Čechů nestali Němci, když už k tomu byl v 18. století takový náběh, zatímco Lužičtí Srbové se asimilovali. Myslím si, že se to nedá nijak racionálně vysvětlit. Jistě k tomu měli všichni nějaký důvod. Pro dnešního ateistu nebo člověka bez vztahu k národu je to možná těžko pochopitelné. Tlak byl jistě silný. Marvin Wilson píše v knize „Náš otec Abraham“: „Během období inkvizice tak moc křesťané chtěli, aby Židé přijali „lásku“, kterou nabízeli, že tisíce Židů byly usmrceny jenom proto, že tuto „lásku“ nepřijaly“.
Myslím si, že není tak důležité, zda třeba v expanzi osadníků hraje větší roli idea sionismu z 19. století nebo přímo židovské náboženství. Prostě je tam vůle k zakládání těch osad.... Problém bude asi i v hustotě osídlení toho území. Nemám představu, jak se to dá rozumně vyřešit.
Jinak poměrně často přemýšlím o tom, zda je vazba k určitému území pro člověka nutná, jaký je asi život v diaspoře, bez vazby k zemi. A do jaké míry nebo na základě čeho tak jsou schopni lidé žít. Co je musí navzájem spojovat.

Martin Pleva - pedagog, Brno

P. Jehličko, Neděle, 22.Července 2018, 10:50:22

to srovnání by mě zajímalo víc.
Arabština přece úředním jazykem je i nadále, pokud jsem to pochopil z článku dobře.
(Čímž samozřejmě ani v nejmenším neříkám, že onen deklaratorní zákon je v pořádku, jednoznačně jej odsuzuji!)

Václav Pospíšil - Záhoří

Neděle, 22.Července 2018, 16:33:28

Proč to Izrael udělal? Není to z důvodu stále sílícího tlaku muslimských zemí? Potřeba dodat nějaký vnitřní jednotící prvek? Udělaly státy, které jej kritizují dost, aby odstranily toto nebezpečí "smetení do moře"?

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 23.Července 2018, 09:22:5

Nový zákon bohužel není jen deklarativní, ale potvrzuje dlouhodobou politiku etnické výlučnosti, kterou Izrael vůči svým "menšinám" praktikuje.

Nejde tedy ani tak o to, že v Nazaretu mohou Palestinci oslovit úředníka v arabštině, ale způsob, jakým jsou zbaveni s jazykem i svých práv, když jsou například zadržené palestinské děti v izraelských věznicích nuceny podepisovat doznání v hebrejštině, které nerozumí.

"Smetení do moře" je součástí manipulace hasbary, s kterou Izrael pracuje, aby udržel své židovské obyvatele sjednocené ve strachu ze svých palestinských sousedů, které zbavil svých domovů. Pokud jde o arabské země, která z nich by dnes přezbrojenný Izrael "smétala do moře"? Egypt, který s ním udržuje v blokádě Gazu? Jordánsko, které s Izraelem spolupracuje na základě mírové dohody? Zničená Sýrie či rozdělený a přeplněný Libanon? Bratříčkující se Saudové? Kolabující Irák? Vzdálený Írán pod tlakem jaderných dohod/nedohod?

Něco jiného je legitimní tlak na ukončení okupace. Není vinou mezinárodního práva, že je Izrael postaven na kolonizaci cizího území a rasové nadřazenosti, jak dokládá poslední přijatý zákon.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 23.Července 2018, 11:35:50

Musím se připojit k poznámce pana Pospíšila. Jakkoli je ten nový izraelský zákon ve svém vyznění odporný (a je jenom další z obdobných kroků pravicové vlády B. Netanjahua) - přesto nelze přehlížet ani druhou stránku věci, že Izrael po celou dobu své existence musí vést boj za své holé přežití, ze všech stran obklopen nepřátelským arabským elementem.

Objektivně vzato je sotva možno se příliš divit, že tento stav věčného nepřátelství nakonec časem najde svou odezvu i ve vnitřní politice.

Václav Pospíšil - Záhoří

Pondělí, 23.Července 2018, 22:15:44

Vzpomínám jak jsem dostával před léty brožurky v esperantu o tom jak je apartheid v JAR nutný a dobrý. Bylo to působivé čtení, dokonce jsem je chtěl překládat do čestiny kvůli informovanosti. Teprve až obě strany změnily "způsob boje", byla možná dohoda a dobrý výsledek. Proto ani v Izraeli to nebude jednoduché.

Zdeněk Jehlička - Praha

Středa, 25.Července 2018, 00:07:47

Prostě vás někdo vyžene z domova, sebere vám půdu, spálí vám ovocný sad, zabaví produkci všeho, nač si vzpomene, obežene vás zdí, vaše nedospělé děti odtáhne někam do šatlavy, aniž by považoval za nutné kohokoliv informovat, zbytek rodiny dusí slzným plynem, ale on se to chudák stále jen musí bránit.

Vskutku dojemný příběh.

Česká televize právě uvádí zfilmovanou biografii Nelsona Mandely Madiba. Je zajímavé sledovat, jak podobné argumenty těm sionistickým zaznívaly z úst protagonistů apartheidu v JAR. Prostě se jen museli bránit, a bylo to v bibli.

Pokud vnuk Nelsona Mandely dnes tvrdí, že izraelský apartheid je neskonale horší toho, proti kterému bojoval v JAR jeho děda, položme si otázku. Byl snad Mandelův boj proti tamnímu aparheidu nelegitimní? A pokud nebyl, a Mandela byl v právu, proč by stejně tak legitimní neměl být boj Palestinců proti apartheidu izraelskému?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 25.Července 2018, 05:14:27

Divím se, že Palestinci také neprchají do Evropy.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 25.Července 2018, 14:17:37

Velice dojemné příběhy tu ovšem vypráví pan Jehlička. Tak v té Palestině se zničeho nic objevili nějací Izraelci (asi přiletěli odněkud z vesmíru), sebrali všem půdu, spálili všechny ovocné sady, zabavili všechno co země vyprodukovala, zavedli rasistický režim a apartheid (zajímavé že ti "segregovaní" Arabové dodnes mají své poslance v izraelském parlamentu) - zatímco ti nevinní Palestinci celou tu dobu jenom tiše a nevinně trpěli.

Skutečně dojemný příběh, opravdu by stál také za další zfilmování.

Zdeněk Jehlička - Praha

Středa, 25.Července 2018, 23:11:29

Ano, tomu se říká Nakba, neboli etnické čištění Palestiny. Je dnes poměrně dobře popsána izraelskými revizionistickými historiky od Ilana Pappého přes Avi Šlaima až po Bennyho Morrise. Například.

To, že o ní nevíme, či nechceme vědět, ještě neznamená, že Nakba nepokračuje doposud.

Zdeněk Jehlička - Praha

Středa, 25.Července 2018, 23:18:51

To, aby Palestinci prchali z Palestiny do Evropy a židé prchali z Evropy do Palestiny by si velmi přál Izrael.

Není důvod, proč tomu dávat záminku, či to dokonce podporovat.

Václav Pospíšil - Záhoří

Čtvrtek, 26.Července 2018, 06:49:16

K demokratickému vývoji v JAR mohlo dojít až poté, co se prezident Klerk a z vězení propuštěný Mandela společně vzdali ozbrojeného boje.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 26.Července 2018, 11:37:28

Ano, přesně: o b ě strany konfliktu musí projevit upřímnou snahu dohodnout se se svým (dosavadním) protivníkem na společném životě. V Izraeli ale tuto snahu není možno rozpoznat ani na jedné, ani na druhé straně.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 26.Července 2018, 11:41:20

Ze strany arabsko-izraelské by takovým vstřícným krokem bylo to, kdyby naprosto jednoznačně a neodvolatelně uznala právo Izraele na existenci. Pak by byl na tahu Izrael, aby dokázal že i on to myslí upřímně: například přinejmenším zastavením budování svých expanzivních sídlišť na půdě patřící Palestincům. V případě lepším - a žádoucnějším - rozbořením těch sídlišť, která už tímto způsobem byla zřízena.

Zdeněk Jehlička - Praha

Pátek, 27.Července 2018, 00:18:6

Mluvilo se snad v případě okupace sovětskými vojsky v bývalé ČSSR o "konfliktu"? Vyjednával snad Michael Kocáb nějaký kompromis, "kdy obě strany konfliktu musí projevit upřimnou snahu dohodnout se se svým protivníkem"? A to nám zde přitom Sověti nestavěli osady a nebořili místním domy. Okupace není konflikt, a nedá se proto řešit dohodou obou stran.

Ale budiž, OOP již minimálně v r. 1988 přistoupila na dvoustátní řešení a Izrael uznala, dokonce i Hamás uznal Palestinu v hranicích z r. 1967. A co na to Izrael? Nový zákon mluví jasnou koloniální řečí: budování nelegálních osad na okupovaných palestinských územích je v "národním zájmu". A stanovy Likudu vyzývají dokonce k "záboru podstatné části údolí Jordánu". Tak na jakou schovávanou si tady ještě budeme hrát s výzvami "k oběma stranám konfliktu"?

Nejde však jen o problém Netanjahuovy pravice, spíše o širší nároky sionistického hnutí. Nebo si snad lze představit, že by byl tento zákon o nadřazenosti v budoucnu nějakou levicovější izraelskou vládou zrušen?

Zdeněk Jehlička - Praha

Pátek, 27.Července 2018, 00:30:36

K tomu věčnému nářku nad tím, že "obě strany konfliktu se musí snažit, a není to vidět na žádné z nich".

V Palestině je dlouhodobá tradice nenásilného odporu proti okupaci a kolonizaci (bohužel u nás téměř neznámá). Nebyla jim nic platná. Zkusili intifádu, zase špatně. Zkouší svět burcovat skrze hnutí BDS, jeho aktivisté jsou kriminalizováni. Věřili na Oslo, během jednání se nelegální izraelské osady rozrostly dvojnásobně. Vyřvali své utrpení v pochodech k plotům, postříleli je a poplivali.

Co by ještě měli dělat, aby pár diskutérů pochopilo jejich boj za legitimní (ostatně jim právo na něj dává mezinárodní právo)?

Zdeněk Jehlička - Praha

Pátek, 27.Července 2018, 00:47:13

A k demokratizačnímu procesu v JAR.

Těch aspektů je tam více, jistě nemalou aktivizační roli hrál i odpor "Kopí národa", ale i porážky jihoafričanů v Angole či Namibii.

Ale hlavně, JAR se již koncem 80. let potřebovala dostat z mezinárodní izolace (potažmo embarga), do které sama svých protekcionalistickým apartheidem zabředla. Stejně tak světové veřejné mínění jí bralo po právu jako vývrhele.

To Izrael, který byl JAR věrným přítelem, se snaží nezůstat izolován a svou represivní politiku ještě vyvést coby "bezpečnostní technologii" a servírovat světu okupaci coby "konflikt".

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 27.Července 2018, 08:31:36

Já myslím, pane Jehličko, že i v případě, kdyby celý svět bral Izrael jako vyvrhele, podobně jak poukazujete na případ JAR, tak to možná Izraelcům nebude vadit. Vždyť Židé na to byli po tisíciletí zvyklí - být vyvrheli společnosti. Oni po této stránce nemají co ztratit.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pátek, 27.Července 2018, 12:52:22

Rozdíl je jaksi v tom, že Rusové na českém (československém) území nikdy neměli domovské právo. Ti měli svůj vlastní stát, do kterého se mohli vrátit. To v případě Izraelců jaksi neplatí; ti nemají možnost "vrátit se" právě nikam jinam, nežli do Izraele.

Je sice pravda že v poslední době některé subjekty na arabské straně konfliktu deklarovaly - pod tíhou reálií - svou ochotu uznat právo Izraele na existenci; ale zároveň je jasné, že Izreal je uprostřed arabského prostředí stále pociťován jako cizí element, a že kdyby se vyskytla příhodná příležitost, tak by tyto slovní deklarace byly nejspíše velice rychle zapomenuty. Faktický stav věcí je prostě takový: Izrael si své právo na existenci musel vybojovat sám, čistě svou vojenskou silou; a ze všech těch bitev a válek by stačila jedna jediná prohraná - a stát Izrael by dnes už neexistoval, a samotní Židé, pokud by nebyli povražděni rovnou, by byli rozehnáni do všech koutů světa.

Jen tak pro zajímavost: němečtí turisté dlící na dovolené v arabských zemích jsou dodnes nezřídka tamějšími obyvateli pozdravováni uznalým zvoláním: "Hitler good!" K tomu není zapotřebí nic dalšího dodávat.

Zkrátka: Izrael ví, že je fakticky i nadále v neustálém existenčním ohrožení, a že se konec konců může spoléhat jenom sám na sebe, a na svou schopnost ubránit své hranice.

Základním problémem možnosti vzájemné dohody zůstává otázka palestinských uprchlíků: palestinská strana trvá ovšem na jejich právu na návrat; ale na straně druhá právě tato podmínka je pro Izrael nepřijatelná, neboť by tím byl natolik zaplaven arabsko-palestinským živlem, že by tím právě jeho schopnost samostatné existence byla velmi závažně ohrožena. Zkrátka, z hlediska Izraele by to byla typická "pátá kolona".

Právě na tomto se ukazuje, jak je tento konflikt objektivně neřešitelný: naráží tu na sebe právo jedněch a právo druhých, a jedno právo není slučitelné s právem druhým.

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 30.Července 2018, 09:38:44

Snad by věci prospělo začít od Adama a zpochybnit konečně i u nás Izrael coby "židovský stát".

Nejde přitom jen o to, že Izrael zdaleka nereprezentuje židovskou komunitu po světě, a že je mnohými židy rázně odmítán.

Jde i to to, že při Nakbě byli z Palestiny vyhnáni i mnozí původní židé samotní a rozbity zdejší staré židovské komunity, které zde fungovaly po staletí. Právě proto, že byli tito židé v prostředí dobře asimilováni a tudíž považováni za příliš arabizované. Byli vyhnáni sionistickými kolonisty povětšinou z Evropy, kteří mnohdy teprve nacházeli svůj židovský původ. Takže návrat koho kam a zametáni do moře koho?

Přitom v Izraeli platí rasové rozlišení i mezi židy a ne všichni dosáhnou na práva těch aškenázských. Naopak, třeba komunity etiopských židů či Mizrachim z arabských zemí čelí soustavné diskriminaci.

O svůj židovský původ a tím i práva můžete v Izraeli coby žid přijít nevhodným výběrem partnera či konverzí.

Pokud vám pak do Izraele zakážou vstup coby židovi (třeba na základě černých listin aktivistů), neznamená to ještě, že "židovský stát" neposkytne azyl kdejakému antisemitovi, který se např. v době řádění argentinské vojenské junty podílel na pronásledování....židů.

Pomineme-li tedy nepřijatelné rozdělování lidí do ras, které navíc manipulativně směšuje Izrael s židovstvím, měli bychom dojít k jednomu a témuž závěru všude po světě: nelze se bránit diskriminaci tím, že budeme diskriminovat druhé.

P.S. Izrael nemá hranice, které by mohl bránit. Stejně tak jako nemá ústavu, která by dávala rovná práva jeho občanům, nemá jako probíhající kolonizační projekt ani vyhlášené hranice. Jakápak tedy obrana?

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 30.Července 2018, 10:56:50

Takhle nelogika v kruhu je pro Izrael typická:

Nejdřív se křičí v tom směru, že Palestinci nechtějí uznat existenci Izraele, když ji uznají, tak se jim nedá věřit.

Izrael si stěžuje, že nemá partnera k jednání, protože OOP zastupuje jen Západní břeh. Když vznikne vláda národní jednoty reprezentující jak Západní břeh, tak i Gazu, Izrael s ní jednat nebude, protože jsou v ní i zástupci Hamásu.

Izrael je ohrožován válkychtivými arabskými sousedy. Proto musí vyhnat polovinu palestinské populace a zahájit "preemptivně" šestidenní válku, ve které ohrožován ve své existenci zabere zbytek Palestiny.

Palestincům je vyčítáno, že se nespokojili se ztrátou poloviny své země, když konečně rezignují, vypadá to, že přijdou i o zbytek. Na vině jsou však oni, a Izrael se jen brání.

Arabští sousedé chtějí Izrael buď zničit, nebo když už s ním spolupracují, jde jen o lstivý útok, jak jej dorazit.

Není už načase hledat konečně příčinu v jednom kolonizačním projektu upírajícím druhým právo na rovnost?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 30.Července 2018, 12:17:52

Ten "jeden kolonizační projekt" vznikl jako důsledek staleté zkušenosti především evropských Židů s tím, že kdykoli si jejich "domovský" stát a jeho chátra vzpomene, mohou se Židé stát obětí pogromů, a to z hlediska pachatelů prakticky zcela beztrestně. Tito Židé prostě neměli jediné místečko na světě, kde by mohli nalézt svůj domov a své bezpečí, nežli právě tam, odkud kdysi byli vyhnáni s k u t e č n ý m i kolonisty a okupanty - totiž Římany.

Tato "židovská kolonizace" tedy nebyla ničím jiným, nežli návratem Židů do svého vlastního, původního domova. Kterážto touha po bezpečí a po vlastním domově pak dostala samozřejmě ještě dramatický zvrat po německém holocaustu, s cílem vyvraždit židovské etnikum jako takové.

Ještě jednou: Židé neměli reálnou možnost nalézt a vytvořit pro sebe jiný domov, jiné bezpečné místo, nežli právě vytvořením státu Izrael. Ale v tom okamžiku, kdy tento svůj nový stát vyhlásili - v tom okamžiku je všichni jejich arabští sousedé přepadli vojenskou silou, s jasným úmyslem tento nově vzniklý stát vymazat z mapy světa. A jenom díky nezměrnému hrdinství židovských bojovníků, bojujících s minimální výzbrojí proti mnohonásobné přesile, se podařil ten zázrak, že si svůj stát uhájili.

Tímto způsobem - a právě touto a g r e s í Arabů proti státu Izrael - došlo k tomu zásadnímu konfliktu mezi židovským a arabským elementem; konfliktu, který je i po celých těch desetiletích prakticky neřešitelný.

Pokud Vy, pane Jehličko, máte po ruce nějaký reálný plán jak tyto existující rozpory překonat, mezinárodní společenství Vám bude hluboce vděčné, když tento gordický uzel rozetnete. Byl byste v tom případě skutečně vážným kandidátem na Nobelu cenu míru.

Ale dokud se zaslepeně berete jenom o práva jedné strany konfliktu, zatímco straně druhé nepřiznáváte práva prakticky naprosto žádná - pak k takovémuto řešení dokážete asi sotva nějakým reálným způsobem přispět.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pondělí, 30.Července 2018, 14:24:21

Libanonský kardinál se obává o osud křesťanů v Izraeli http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28037
Zmíněný zákon považuje za antidemokratický. Říká, že "posílení národnostního rozměru státu, přijaté izraelským parlamentem, prakticky nebylo kritizováno těmi západními kruhy, které jinak jakékoli politické zmínce o národu dávají razítko populismu".
Ještě jsem se ze zprávy dověděla, že zákon prý "přiznává nežidům žijícím v Izraeli právo používat svůj jazyk, držet se vlastního kalendáře a slavit svoje svátky. Nemohou se však podílet na výkonu státní moci."

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 30.Července 2018, 21:56:58

Argumentace o "návratu židů do jejich původního domova" je dosti ahistorická. Kdo se po čtyřech tisíci letech vrací kam? Všeobecná shoda historické obce je dnes taková, že pokud již došlo k exodu židů po zboření druhého chrámu r. 70 n.l., zdaleka si jej nelze představit v tom smyslu, že se všichni starodávní židé zvedli a odešli. Většina spíše zůstala a asimilovala se v novém prostředí a konvertovala nejdříve ke křesťanství, pak k islámu.

Dokonce i otcové zakladatelé Izraele, jako byl Weizmann či Ben Gurion zprvu věřili na to, že Palestinci jsou vlastně židé, které je třeba při nedostatku kolonistů konvertovat zpět. Pionýr sionismu Athur Koestler, stejně jako např. historik Šlomo Sand dokonce tvrdí, že většina dnešních židů jsou pozdější konvertité z bývalé Chazarské říše, odkud se židovství dostalo do oblasti východní Evropy a dále. Volně by tak pro "izraelsko-palestinský konflikt" vyplývalo, že Slované utiskují původní židy.

Myslím, že z naznačeného je patrná absurdnost podobných teorií "o návratu", zvláště když mají formovat dnešní politickou realitu. Izraelský sociolog a mírový aktivista Jeff Halper k tomu říká: „Ačkoliv starověcí Izraelité a obyvatelé Judey měli svrchovanost nad svou zemí pouze 1 300 let z její 10 000 let zaznamenané historie (a třetina z ní spadá pod babylonskou, řeckou a římskou nadvládu), v sionistickém myšlení jsou naše nároky nadřazené jakýmkoliv jiným, včetně 1 300 let muslimského panování."

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 30.Července 2018, 22:12:23

Dalším mýtem dnes již přiznaným i mnohými sionisty je agrese vedená arabskými sousedy proti Izraeli. Než tato agrese začala a ještě před vyhlášením státu Izrael spustily sionistické jednotky v rámci plánu Dalet etnické čištění Palestiny. Tj. podle tzv. bílých knih dobře mapujících arabskou populaci a strukturu jejího osídlení docházelo k systematickému vyhánění a zastrašování původního palestinského obyvatelstva. Vesnice Lyd či Ramla tak zůstaly v kolektivní palestinské paměti něčím, čím jsou pro nás Lidice. Podobně zničených obcí bylo přitom na palestinské straně 500.

Teprve po vyhnání statisíců Palestinců do sousedních zemí došlo k "agresivnímu arabskému útoku" na Izrael a válce, ve které Izrael bojující o holé přežití zabral o 20% území více nad partiční plán.

A konečně, není třeba hledat nějaký "nový plán na to, jak tyto rozpory překonat". Stačilo by, aby Izrael dodržovat současné mezinárodní právo a rezoluce, kterými je jako jeho subjekt, vázán.

Zdeněk Jehlička - Praha

Pondělí, 30.Července 2018, 22:42:32

Pane Poláčku,

rozumím však strachu, který se tady snažíte tlumočit a je dobře, že tady zaznívá. Nechci taky zůstat jen u toho, že vina Evropy za šoa je předhozena Palestincům, kteří si jí mají za druhé odpykat.

Jsem však přesvědčen, že nabízené řešení v podobě budování etnicky čistého a na nadřazenosti k druhým postaveného Izraele je špatné a v důsledku postihující i židy samotné.

Odpovědí na gheta není budování dalších ghet a poučení z tragických momentů židovských dějin by nemělo vést k útisku druhých, ale k vědomí solidarity s postiženými.

Není nic židovského na okupaci, a není proč jí podporovat jen proto, že jí provozuje stát, který se nazývá "židovským". Naše židovské spoluobčany jistě nepodpoříme ani tvrzením, že jejich místo je v Izraeli (tak jak by si mnozí sionisté přáli).

Židovská historie je plná příkladů pozitivního soužití a humanizujícího vlivu, který na většinovou společnost měla jejich přítomnost. Braňme tuto jinakost raději než podporovat režimy, které se ohánějí ochranou a přitom žijí ze strachu a vytvářejí další místa k nežití.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 31.Července 2018, 10:29:38

Jinak ještě, z čistě náboženského hlediska - tady je vysvětlení, proč je u Židů důležitý národ, kdežto u křesťanů jednotlivec.
http://www.kna.cz/ctenarsky-koutek/nekdy-se-me-lide-ptaji-cim-se-zidovska-vira-lisi-od-krestanske.html

Josef Poláček - Manuální pracovník

Úterý, 31.Července 2018, 12:01:24

Paní Hájková, dokud mají Arabové své zástupce v izraelském parlamentu, dotud je sotva možné tvrdit, že by se "nemohli podílet na výkonu státní moci". Je fakt že nejsou ve vládě; ale to už je obvyklý osud každé parlamentní frakce která je v menšině.

Jinak samozřejmě souhlasí, že to nové zákonné opatření je dalším krokem k omezení práv arabského obyvatelstva Izraele; ale celá tato diskuse vznikla z úvahy, zda je možné se Izraelcům příliš divit pro takovéto jejich kroky, když po celou dobu své státní existence musí žít s tím, že Arabové - ať vnější či vnitřní - by je nejraději kompletně zničili.

V Československu po druhé světové válce nejenže téměř všechny Němce vyhnali; ale bylo naprosto nemyslitelné aby směli mít nějakou svou vlastní, německou frakci v parlamentu; a nejenže jim samozřejmě nebyla němčina přiznána jako státní či úřední jazyk, ale navíc jim po celá léta byl zamezen přístup k jakémukoliv vyššímu vzdělání.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kam měli jít? Úterý, 31.Července 2018, 12:17:3

Pane Jehličko, po skončení 2. světové války se jenom dva(!) státy (Francie a Švédsko) ukázaly být ochotnými přijímat Židy umístěné v koncentračních táborech. Kam se tedy měla celá ta masa Židů podít, když je jinak nikde nikdo nebyl ochoten přijmout?!...

Anebo když ze Sovětského svazu bylo do Polska odsunuto 175 000 polských Židů - pak tam tito narazili na nepřátelství domácích Poláků, kteří si mezitím mnohdy přivlastnili jejich (židovský) majetek. Z těchto 175 000 jich 95 000 vycestovalo do Palestiny; a kdo se nad tím za daných okolností ještě může podivovat?... (Mimochodem, k další velké vystěhovalecké vlně polských Židů do Izraele došlo k vzedmuté - a státem iniciované - vlně antisemitismu v Polsku v roce 1968).

Zkrátka, ať se to vezme jak se to vezme: ty Židy nikde nikdo nechtěl, odevšud je vyháněli, všude jim činili násilí - tak kam jinam se vůbec mohli uchýlit, než do země jejich předků?...

Mimochodem nezapomínejme, že tento jejich návrat byl posvěcen jak Společností národů, tak i Organizací spojených národů.

Ostatně, k prvním masivním útokům Arabů proti Izraelcům došlo už v roce 1947, po vyhlášení rezoluce OSN o rozdělení území Palestiny na dva státní celky. Takže: jako p r v n í zaútočili Arabové; teprve v odpověď na to podnikly své protiútoky i jednotky izraelské sebeobrany. A teprve v důsledku toho došlo k zčásti vyhnání, zčásti k útěku arabsko-palestinského obyvatelstva z oněch území.

A jen tak pro zajímavost: ti Arabové kteří se v tom čase v onom regionu nacházeli, to ani zdaleka nebyli jenom starousedlíci; stav věcí byl takový, že to byla právě izraelská imigrace, která přinesla do ono regionu nový blahobyt, a mnoho Arabů se tam vydalo právě za lákadlem tohoto blahobytu! Zkrátka, typická ekonomická migrace.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Křesťanství a judaismus Úterý, 31.Července 2018, 12:23:8

Co se toho konvertovaného žida týče, paní Hájková, tak ono by bylo možno celou věc také obrátit.

Ano, v judaismu neplatí jednotlivec, ale celý národ - což ovšem znamená právě to, že každý jednotlivec ve své víře přerůstá sám sebe, stává se součástí vyššího celku, který nese svou povinnost a odpovědnost vůči Božímu záměru.

Zatímco křesťanství člověka individualizuje, vytrhává z toho celku; v křesťanství člověk nakonec nesleduje žádný společný, nadindividuální cíl, nýbrž jenom své vlastní osobní spasení.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Úterý, 31.Července 2018, 12:30:8

A víte, pane Poláčku, že spousta křesťanů, zejména evangelikálů, dnes Židy kvůli tomu obdivují? A nejen to. Oni obdivují stát Izrael.

Pavel Krupička - Praha 5

Úterý, 31.Července 2018, 15:05:50

Mám pocit, že levicová média se mi často snaží vnutit postoj, že správný levičák musí být důsledně protiizraelský a že ta média dost straní Palestincům a Arabům. Ale zas, mám proto určité pochopení, v mainstreamu asi zaznívají hlavně proizraelské postoje a je tu snaha tu nějak vyvážit. Otázka ale je, zda je dobré to dělat za každou cenu.

V některých věcech bych souhlasil s panem Poláčkem, když se podívám např. na hranice vznikajícícho státu Izrael z roku 1947, tak jak je diplomaté nakreslili, přijdou mi jako špatný vtip. Pokud vezmu do úvahy silně nepřátelský postoj okolních státu vůči Izrali, tak ty hranice byly pro Izrael likvidační, neudržitelné. A přijde mi obdivuhodné, jaké postavení si Izrael v průběhu následujících let vydobyl. Od té doby ale uplynulo dost času a chápu, že si mnozí pokládají otázku, zda si toho Izrael nevydobyl až příliš a nehájí to moc agresivně.

Zjednodušeně: chyby jsou dnes podle mě na obou stranách, palestinské i izraelské.

Zdeněk Jehlička - Praha

Středa, 1.Srpna 2018, 10:54:55

Nemám bohužel tolik času vyvracet všechny mýty, které tady hlavně pan Poláček opakuje stále dokola, aniž by nějak věcně reagoval na předchozí.

S tím, kdo koho napadl v Palestině, vás odkážu na Pappého Etnické čištění Palestiny, výsledek je myslím zřejmý. S vyháněním židů v Polsku v r. 1968 na Marka Edelmana. K osudu židů během války a po ní na pozadí sionistických plánů kolonizace Palestiny připomenu výrok Ben Guriona: raději zachráním jen polovinu židovských dětí do Eretz Yisrael než všechny do Anglie. Ověřte si také, kolik přeživších šoa odešlo do pozdějšího Izraele, aby vás to číslo nepřekvapilo.

A ten věčný návrat a nemít kam jít, aneb kam by se tak mohl vrátit jeden moldavský vyhazovač. Pokud dneska v sobě objevím žida, či zjistím, že jím po matce jsem, znamená to snad, že zítra mohu vyhodit z domu nějakého nebohého Palestince, protože tam údajně před tisícilety žili mí předkové a já se nemám kam vrátit? Kam by se tak asi mohli vrátit všichni ti imigranti z bývalého SSSR či američtí židé, kteří mají v Jeruzalémě letní byty? A kterým dává Izrael "právo na návrat", protože bible, zatímco návratu těch, které jen před pár lety vyhnal, brání. A o čem nás vlastně poučuje židovský exodus? Že kdokoliv, kdo bude přijat za žida se nastěhuje do obydlí někoho, kdo bude vyhnán?

Už se těším na prvního potomka Keltů či Markomanů, až mi zaklepe u vrátek.

A ekonomický zázrak Izraele v jinak zpustošené Palestině? Prohlédněte si staré fotky Jaffy, Haify, Nazarethu, Náblusu, Beit Sahuru, Hebronu, Jericha, Gazy....pročtěte si něco o hospodářské minulosti Negevu, a přestanete věřit na rozkvetlou poušť.

Tak jako se okupace nedá vykecat, ale porazit, mám z podobných diskusí poněkud planý pocit. Cítím, že u zastánců izraelské kolonizace nejde ani tak o argumenty, jako spíše o víru, a já nejsem psycholog, aby v téhle diskusi mohl a chtěl pokračovat.

P.S.: správný levičák by měl hlavně ctít rovnost mezi lidmi, vydávat opak za demokracii by jej mělo urážet

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 1.Srpna 2018, 13:39:25

Pane Jehličko, s Vámi skutečně nemá smysl seriózně diskutovat. Vy jste přímo posedlý fanatickou nenávistí vůči státu Izrael; a nejste schopen či ochoten vidět a vnímat nic, co se nevejde do Vaše primitivního klišé, že "za všechno můžou Židi".

Pan Krupička: ano, je tomu tak, mnozí levičáci si hojí jakési své komplexy tím, že se staví do role neochvějných bojovníků za práva Palestinců. (A stejně tak správně konstatujete, že mnozí pravičáci ze stejného důvodu zase stejně tak zaslepeně obhajují všechny akty kterých se Izrael dopustí.)

Ono to má asi pořád hodně co dělat s tím, že Izrael má podporu USA, zatímco Palestinci měli alespoň dříve podporu Sovětského svazu. Takže mnozí fundamentalističtí levičáci tu svou slepou nenávist vůči Izraeli pořád vykládají jako jakousi součást globálního "boje proti americkému imperialismu". A přitom si většinou vůbec nedokáží uvědomit, že původně to byl právě Sovětský svaz, který podporoval Izrael (a jedině díky tomu že SSSR přikázal Československu dodávat Izraeli zbraně, mohl tento vůbec přežít). Sovětský svaz podporoval Izrael, protože věřil že jeho prostřednictvím si v daném regionu bude moci vybudovat svou základnu na Středním východě. (Izrael byl politicky dost hodně levicový, se svým systémem kibuců zčásti až přímo komunistický.)

Ovšem Izrael se pak jednoznačně přiklonil k hodnotám Západu; a teprve potom se stal pro SSSR (a tedy i pro všechny jeho satelity) náhle "agresorem" a "rasistou". A jak je vidět, v mnohých levičáckých hlavách tyto staré ideologické vzorce nezměněně přetrvávají až podnes.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 1.Srpna 2018, 13:45:39

Ten obdiv těch křesťanů vůči Židům a Izraeli z uvedeného důvodu - to je pro mě ale opravdu novinka, paní Hájková. O tom jsem doposud nic neslyšel.

A jak jsme to rozebírali, ono určitou logiku to má, být židem znamená být součástí určité (vlastně celoplanetární) komunity, a sledovat nějaký společný cíl.

Tohle je právě to, co současnému křesťanství tak nějak mizí mezi prsty, ještě ve středověku tomu bylo jinak, už jenom to že křesťanství muselo bojovat víceméně na život a na smrt se světem islámu vytvářelo ten pocit křesťanské sounáležitosti; a za druhé tu byla stále ještě silná misijní myšlenka, tedy prosazovat křesťanskou vizi do celého světa. Zatímco dnes už tato síla misionářské ideje vymizela, dnes už jde prakticky jenom o bránění pozic, proti atakům ateismu a relativismu.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 1.Srpna 2018, 14:06:21

Já myslím, že křesťané především začínají uznávat, že Židé zůstávají Božím lidem. Dřív to totiž popírali. Teď si naopak víc uvědomují své viny, které historicky vůči Židům mají. Nedávno dokonce to, že Židé zůstávají vyvoleným Božím lidem, i když nepřijali Krista, potvrdil i bývalý papež Benedikt:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27941
Dost často se také obdivuje inteligence Židů, jejich odvaha, aktivita a podobné dobré vlastnosti.
Obdiv ke státu Izrael má různé důvody. Někdy je způsoben i pravicově konzervativními politickými názory.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Středa, 1.Srpna 2018, 14:21:18

Na Rádiu Vatikán jsem se také dočetla, že prý před několika lety chtěl stát Izrael snížit své dotace křesťanským školám. Měly dostávat méně než ty židovské. Ale židovské školy byly s těmi křesťanskými solidární a protestovaly proti tomu. Tak to nakonec bylo změněno díky té solidaritě.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 2.Srpna 2018, 12:02:49

Ano, to je fakt, že - na rozdíl od středověké, ale ještě i celkem nedávné minulosti - teď přece jenom dochází z křesťanské strany k určitému sblížení, anebo přinejmenším nápravě starých křivd ve vztahu k židovství. A namísto zvýrazňování a zdůrazňování toho rozdílného se spíše vnímají ty společné kořeny.

Takže je nutno uznat: v tomto smyslu přece jenom pokrok.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.