Prohlášení iniciativy Židé za spravedlivý mír je důležité hned z několika důvodů. Předně proto, že v české židovské komunitě dosud chyběl hlas kritický k izraelské politice vůči Palestině. Ne že by absentovaly jednotlivé kritické názory; to, co chybělo, je společný, koordinovaný postup. Něco běžného v Izraeli nebo třeba Spojených státech, v České republice ale dosud neexistující.

O tom, jak je pro členy české židovské komunity nesnadné takovéto stanovisko zaujmout, svědčí diskuse pod prohlášením, nebo ostatně jakákoli jiná podobná diskuse na sociálních sítích. Židovští signatáři tam kromě vyloženě vulgárních odsudků čelí například výtkám z pokrytectví, protože se někteří z nich nedávno šli „najíst a prsit se“ na slavnostní recepci k výročí vzniku Izraele konanou na Pražském hradě, berou od izraelské vlády peníze například na překlady, a teď si na tutéž vládu tímto dopisem plivli.

Ve skutečnosti je pro Izrael dosud důležitá skutečnost, že kritické hlasy nejsou zcela vytěsňovány, ale jsou naopak (samozřejmě do určité míry) podporovány jako důkaz toho, že Izrael je demokracie, dokonce jediná demokracie na Blízkém východě, jak zní velice často opakovaný slogan. Nedává proto příliš smysl vytýkat kriticky projevujícím se členům české židovské komunity, že berou od Izraele peníze například za překlady velmi kritických izraelských autorů (namátkou Sajjid Kašua, Asaf Gavron). Tuto kritiku izraelská vláda sama a dobrovolně podporuje, nemělo by jí proto vadit, když se kdokoli z příjemců jejích grantů v podobném duchu sám ozve.

Vadí to ovšem některým českým diskutujícím, pro něž je samotná představa Židů kritizujících Izrael něčím nepřijatelným a svatokrádežným, evokuje jim to koncentrační tábory a židovské kolaboranty. To je další důvod, proč je tento hlas důležitý: je potřeba definitivně překonat představu, že jakákoli kritika izraelské vlády rovná se antisemitismus. Tato představa je mimochodem velice škodlivá i pro Izrael, protože fakticky ohrožuje, až znemožňuje demokratickou diskusi a tím i demokracii jako takovou. Dobře vědom si je toho například dnešní izraelský prezident Ruby Rivlin.

Další výtkou adresovanou kriticky smýšlejícím židovským hlasům je naivita. V pozadí je představa, že jakákoli kritika vlastní strany, potažmo jakákoli empatie vůči straně opačné, v konečném důsledku oslabují Izrael a nahrávají jeho nepřátelům. Takový názor přijímá nepřátelství Palestinců a Arabů jako něco nezměnitelného, pevně daného, nedovede si představit nic, co by tento obraz narušilo. To vede k tomu, že se násilné a na nepřátelství a hrubé síle založené řešení stává pro podobně zaměřené jediným představitelným. Silný kult izraelské armády IDF u mnoha českých občanů je toho pěknou ukázkou.

Proto je velice důležité, aby podobné názory zaznívaly. Jednostranná, na síle zbraní či na síle náboženského fundamentalismu založená řešení se nemohou stát tím jediným možným a představitelným. Pokud se tak stane, je jakákoli naděje na jinou než tragickou budoucnost v palestinsko-izraelském konfliktu nadobro zmařena. Jeden osobní ani skupinový hlas v malé evropské zemi — byť jde z hlediska Izraele o jednoho z nejbližších a nejloajálnějších spojenců — samozřejmě na aktuální politické a bezpečnostní situaci nic nezmění.

Ale slova mají svůj význam a svou váhu, neztrácejí se beze stopy. Dá se doufat, že kritické prohlášení českých Židů nezůstane nepovšimnuto a že obohatí jak obraz České republiky ve světě, její vnímání v Izraeli, tak — a to snad nejvíce ze všeho — domácí českou diskusi o izraelsko-palestinském konfliktu a o tom, jaký postoj má česká vláda, zástupce všech občanů České republiky, k tomuto bolestnému a nejen pro občany židovského původu důležitému konfliktu zaujímat.