Z naší školky

Filip Outrata

Drtivé sněmovní odmítnutí povinného přijímání dvouletých dětí do mateřských škol je příležitostí k zamyšlení pro budoucí předkladatele podobných návrhů.

Probudila se ráno o víc než hodinu dřív, nemohla dospat, tak se na poslední den svého prvního roku ve školce těšila. Dcerka se do školky téměř zamilovala. Zejména do jedné ze dvou učitelek své třídy Motýlků, paní učitelky tak laskavé a vyzařující trpělivost a lásku k dětem, že člověk pojímal podezření, zda se nejedná o anděla.

Naše školka je skutečně mimořádně vlídné a radostné místo. Ale nejen to. Udivovalo mě, že i v první, nejmladší třídě byl pro děti připravený promyšlený plán výuky, ne ve smyslu objemu informací, které je třeba do nich nahustit, ale uceleného projektu zahrnujícího různorodé a navzájem propojené aktivity. Jako například v týdnu ke Dni Země, kde se vše točilo kolem přírody a našeho vztahu k ní, v mnoha rovinách, se stejnou základní myšlenkou.

×