Malé předsletové zamyšlení

Vladimír Hanáček

O sokolském hnutí se traduje, že je již přežilé a neschopné svými ideály národního sebeuvědomění oslovit mladou generaci. Přesto je dnes Sokol jedním z nejpočetnějších spolků u nás. Platí stále, že co Sokol, to vlastenec?

Blížící se XVI. všesokolský slet nebude zcela identický se čtyřmi předchozími novodobými slety, které se po roce 1989 v České republice uskutečnily. Odehraje se v roce 100. výročí vzniku Československé republiky a bude součástí oficiálních oslav. Jeho deklarovanou ambicí je připomenout význam sokolského hnutí při vzniku československých legií a podílu Sokolů na vzniku samostatného státu, respektive jejich boje za svobodu a demokracii v naší zemi v následujících desetiletích.

Toto symbolické spojení je přirozené, jelikož sokolské hnutí si se vznikem Československa a vůbec s obdobím první republiky už tak nějak přirozeně spojuje většina z nás. Ideály, které zakladatelé Sokola vložili hnutí do vínku, doznaly významného průniku s masarykovským humanismem coby étosem, na němž stát vznikal, a zároveň měly i velký praktický význam.

Odtud také ovšem pochází názor, který zaznívá prakticky po celá tři desetiletí od obnovy Sokola po roce 1989: že jde o hnutí již přežilé, jehož ideály se dějinně vyčerpaly, neschopné svým vnějškovým anachronismem oslovit dnešního člověka, a zejména pak mladou generaci. Taková teze obvykle vychází ze dvou premis: za prvé že ideály národního sebeuvědomění jsou v globalizovaném světě již passé, a za druhé, že tradiční vnější prezentace sokolského hnutí v podobě krojů, praporů a řízných pochodů již vůbec neodpovídá estetickému cítění současného člověka.

Sokolský slet v roce 1938 představoval svébytný protest a výraz odporu české společnosti tváří v tvář ohrožením, kterým čelila. Repro DR

Jeden z největších spolků

×