Blížící se XVI. všesokolský slet nebude zcela identický se čtyřmi předchozími novodobými slety, které se po roce 1989 v České republice uskutečnily. Odehraje se v roce 100. výročí vzniku Československé republiky a bude součástí oficiálních oslav. Jeho deklarovanou ambicí je připomenout význam sokolského hnutí při vzniku československých legií a podílu Sokolů na vzniku samostatného státu, respektive jejich boje za svobodu a demokracii v naší zemi v následujících desetiletích.
Toto symbolické spojení je přirozené, jelikož sokolské hnutí si se vznikem Československa a vůbec s obdobím první republiky už tak nějak přirozeně spojuje většina z nás. Ideály, které zakladatelé Sokola vložili hnutí do vínku, doznaly významného průniku s masarykovským humanismem coby étosem, na němž stát vznikal, a zároveň měly i velký praktický význam.
Odtud také ovšem pochází názor, který zaznívá prakticky po celá tři desetiletí od obnovy Sokola po roce 1989: že jde o hnutí již přežilé, jehož ideály se dějinně vyčerpaly, neschopné svým vnějškovým anachronismem oslovit dnešního člověka, a zejména pak mladou generaci. Taková teze obvykle vychází ze dvou premis: za prvé že ideály národního sebeuvědomění jsou v globalizovaném světě již passé, a za druhé, že tradiční vnější prezentace sokolského hnutí v podobě krojů, praporů a řízných pochodů již vůbec neodpovídá estetickému cítění současného člověka.
Sokolský slet v roce 1938 představoval svébytný protest a výraz odporu české společnosti tváří v tvář ohrožením, kterým čelila. Repro DRJeden z největších spolků
Navzdory těmto tezím je dnes Česká obec sokolská coby organizace zastřešující sokolské jednoty v mnoha městech a obcích v celé České republice jedním z našich nejpočetnějších spolků. Momentálně podle vlastních údajů čítá něco okolo 160 tisíc členů, mezi které navíc nelze bezezbytku počítat například nezletilé děti, kteří chodí do místních jednot cvičit.
Takový počet Sokolů ukazuje, že navzdory prognózám, že ubude občanů zajímajících se o angažmá v Sokole, má spolek stále co nabídnout. Nejdůležitější je samozřejmě zejména jeho tělocvičná funkce, umožňující provozovat pod hlavičkou Sokola různé sportovní a volnočasové pohybové aktivity. Na starost je obvykle mají cvičitelé, kteří čerpají z étosu svých předků, kteří se v sokolském hnutí angažovali, a navazují na jejich zkušenosti včetně dobré cvičební praxe.
Členskou základnu Sokola však posiluje nejen sportovní vyžití v duchu tradičního sokolského hesla „Ve zdravém těle zdravý duch!“ Dalším charakteristickým znakem je již od začátku existence sokolského hnutí v polovině 19. století jeho ideová inkluzivita. Pod sokolským praporem se spojovali občané různého světonázoru a různých hodnotových či politických postojů. Sokolské hnutí bylo budováno jako vlastenecké, nikoliv však nacionalistické, a politicky a nábožensky neutrální.
Jeho konfesijní neutralita sice posilovala sekularistické a antiklerikální tendence v jeho vnější prezentaci, avšak nejpozději od druhé poloviny meziválečného dvacetiletí se do sokolského hnutí začali zapojovat věřící katolíci a hnutí začalo spolupracovat s katolickým Orlem. Dnes je aspekt stranickopolitické či náboženské neutrality Sokola posílen faktem, že zájem o angažmá v politických stranách či příslušnost k církvím ve společnosti setrvale slábne. Platí to však nejen pro strany či církve, ale také pro spolky a sdružení. Sokolské hnutí si však na nedostatek členů stěžovat přesto nemůže.
Hlad po identitě
Národní uvědomování bylo vždy cílem a úkolem aktivních Sokolů. S jejich činností byl spojován rozvoj tělesné výchovy a sportu včetně fyzické odolnosti, která se stávala důležitou také pro potenciální vojenskou povinnost občanů, a jak už jsme uvedli, znamenala zásluhy Sokola na válečných vítězstvích v obou světových válkách. Tato činnost však měla též osvětový charakter s cílem posilovat vlastenecké cítění a odpovědnost vůči vlastnímu národu a společnosti. Sokolové se podíleli na veřejném životě a přispívali k morálnímu klimatu společnosti.
Dnes je otázka vnějškového vlastenectví, které si mnoho lidí se sokolským hnutím spojuje, omezena na vyvěšování národních vlajek při sportovních utkáních či oslavách výher národního týmu v nich, avšak zároveň je patrný zájem stále poměrně velkého množství občanů o aktivity, v jejichž rámci by si mohli připomínat svou vlastní národní a státní příslušnost a étos, který si s ní jejich předkové spojovali.
Být Sokolem dnes stejně jako v minulosti znamenalo být Čechem a své vlastenectví aktivně prožívat. Pozitivní vize národní identity, spojená s ideály a morálním hodnotovým obsahem, pak ztotožňuje smysl národní existence s posláním šířit hodnoty a ideály nikoliv partikulárního, nýbrž univerzálního dosahu, a obecné vize humanity. Takový hodnotový postoj se samozřejmě dotýká samých základů státnosti a její demokratické podstaty.
Osmičkové slety jako memento minulosti
Dvakrát se v československých a českých dějinách konal všesokolský slet v přelomovém „osmičkovém“ roce. Tehdy se stal nejen příležitostí připomenout si hodnoty a ideály sokolského hnutí a jeho zakladatelů, nýbrž i mimořádnou společenskou událostí. Představoval svébytný protest a výraz odporu české společnosti tváří v tvář ohrožením, kterým čelila.
Poprvé tomu bylo na desátém všesokolském sletu v roce 1938 v době zvýšeného ohrožení republiky ze strany nacistického Německa. Podruhé pak o deset let později, kdy se všesokolský slet stal příležitostí k vyjádření odporu svobodomyslných občanů proti nastupujícímu komunistickému totalitarismu. V obou případech zejména sletový průvod Prahou a cvičební vystoupení na Strahovském stadioně představovaly vnější výraz této demonstrace proti ztrátě svobody a demokracie.
Po roce 1989 tento rozměr samozřejmě zmizel a s oslabením zájmu široké veřejnosti o sletové akce se změnila i estetická dimenze jejich průběhu. Přesto si však právě v letošním, opět „osmičkovém“ roce kladou organizátoři ambici připomenout v rámci sletových akcí hodnoty a ideály, na nichž stála a stojí naše demokratická státnost. Ze strany desetitisíců angažovaných Sokolů je to jistě velkolepý počin, zejména pak s ohledem na současný vnitropolitický i zahraničněpolitický vývoj a rizika, které z něho pro naši demokracii plynou.
Širší veřejnost by toto měla vzít v potaz a věnovat tak sletovým akcím větší pozornost než v minulosti. Bez ohledu na to, co si myslíme o sokolských krojích, praporech či pochodech, dnes jejich hodnotové poselství promlouvá významněji, aktuálněji, a hlavně naléhavěji než v předchozích sletových šestiletkách.
Sletu zdar!
