Most na skotský ostrov Skye není na první pohled ničím výjimečný. S pouhými dvěma pilíři a délkou zhruba půl kilometru připomíná spíš průměrný provinční most, než technologický unikát, jaký třeba přes öresundskou úžinu propojil Dánsko se Švédskem. Nenápadně a nepříliš vzhledně působící stavba přesto od svého zprovoznění proměnila druhý největší skotský ostrov k nepoznání. A to jinak, než si jeho obyvatelé představovali.

Ostrov Skye patřil dlouhá léta mezi nejodlehlejší oblasti Skotska, ke kterému ostatně ještě ve vrcholném středověku ani nepatřil; do roku 1266 spadal se zbytkem Hebrid pod norské panství a k vikinskému původu se dodnes hlásí nejvýznamnější místní klan MacLeodů. Bylo to chudé, nehostinné místo, ze kterého se odcházelo za lepším, spíš než aby lákalo návštěvníky odjinud.

Chybějící spojení s pevninou pocit izolace jen umocňovalo. Ač vzdálená na dohled, nikdy nebyla opravdu blízko. Místní obyvatelé s jistou dávkou nostalgie a zároveň notnou dávkou kritiky vzpomínají na mnohahodinové fronty na trajekt nebo na chybějící potraviny v mizerně zásobených obchodech.