Island hledá nové způsoby, jak zdanit turisty

Tomáš Bakoš žijící na Islandu přibližuje, jak mění tamější život současný enormní nárůst turismu a jaká opatření zvažuje vláda zavést, aby zmírnila související problémy.

Na Islandu se stává v posledních letech pravidlem, že každý rok padá nový rekord v počtu příchozích turistů. V pověstné zemi ohně a ledu se nachází velké množství ledovců, fjordů, sopek, lávových polí, vodopádů a gejzírů. To z ní dělá jednu z nejvyhledávanějších destinací. Levné letenky v kombinaci s mánií kolem známého televizního seriálu Hra o trůny, jehož epizody se zde částečně natáčely, přitom proměnily vlnu zájmu v poslední době ve skutečný turistický boom.

Tak malá země, jako je Island, se ovšem s nápory turistů vypořádává hůře než jiné státy. Vláda si začíná vznikající problém uvědomovat a hledá způsob, jak se s ním vyrovnat. Právě nyní se přitom v zemi rozroudila i veřejná diskuse, v níž se o jednotlivých návrzích a opatřeních debatuje.

Islandská polární záře. Foto Tomáš Bakoš

Turismus se stal pro Island jako malou ostrovní zemi spásou poté, co ekonomika, jejíž osou se stalo v minulých dekádách finančnictví, zažila během hospodářské krize pád bankovního systému. Po krachu islandských bank v roce 2008 vláda oddělila zahraniční bankovní klienty od domácích, zavedla kapitálová omezení a aktiva převedla do znárodněných domácích bank. To umožnilo Islandu za pomoci Mezinárodního měnového fondu restrukturalizovat celé hospodářství a zreformovat finanční sektor.

V současnosti už je Island opět součástí mezinárodních finančních trhů. Právě turismus ale pomohl ekonomice velice v hubených letech a stará se o velkou části příjmů i nadále.

Podle portálu Bloomberg se turistický sektor za méně než dekádu islandský zečtyřnásobil. V roce 2010 zemi navštívil necelý půl milion turistů. Podle odhadů to letos bude až 2,3 milionu. Když vezmeme v potaz populaci Islandu, která je menší než 340 tisíc, jedná se o skutečně vysoké číslo.

Islandská ministryně pro turismus Thordis Kolbrun Reykfjord Gylfadóttir v nedávném rozhovoru uvedla doslova, že „turistický sektor i my všichni ostatní musíme být opatrní, abychom se nestali obětí vlastního úspěchu“. Nejen ministryně se obává, že přeplněnost země turisty může negativně ovlivnit jejich cestovatelský zážitek a ohrozit přírodní i kulturní památky.

Ústí ledovce. Foto Tomáš Bakoš

Osobně jsem se již minulý rok setkal během hlavní turistické sezóny v nejznámějších destinacích s obřími davy cestovatelů a nedostatečnou turistickou infrastrukturou. Národní park Thingvellir, jenž je zařazen na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je jednou se zastávek populárního Zlatého okruhu.

Zlatý okruh je jedním z nejnavštěvovanějších míst Islandu, leží v západní části ostrova poblíž Rejkjavíku, a jeho součástí je známý vodopád Gullfoss nebo gejzír Geysir. Místní noviny popisovaly, jak kvůli nedostatečné kapacitě veřejných toalet a parkovacích míst vykonávali turisté svou potřebu v místech, kde jsou pohřbeni nejznámější islandští básníci, a jezdili v pronajatých autech mimo oficiální cesty po křehkém chráněném území.

I proto představitelé vlády zvažují celou škálu opatření včetně zavedení nových daní v turistickém sektoru, jež mají přinést prostředky na dobudování infrastruktury a zároveň ochránit nejohroženější přírodní bohatství.

Návrhy regulací a „buďte stateční“
Ministryně Gylfadóttir vyzvala v rámci současné debaty vládní kolegy a lidi pracující v turistickém sektoru, aby „byli stateční”. „Některé oblasti jednoduše nemají kapacitu, aby umožnily návštěvu více než milionu lidí. Umožníme-li přístup na tyto místa takovému počtu turistů, ztratíme jednoduše to, co je dělá speciálními – unikátní přírodní perly, které jsou součástí naší identity a toho, co ve skutečnosti prodáváme,” uvedla ministryně doslova.

Faktická část současné debaty se točí zejména okolo tří navrhovaných vládních opatření. Prvním jsou zvláštní licence pro autobusové dopravce a společnosti organizující zájezdy. V praxi by to znamenalo, že si přepravci budou muset zakoupit speciální licenci k vykonávání činnosti. Pro vládu je to jednoduchý nástroj, jak regulovat odvětví a zároveň financovat rozvoj infrastruktury.

Druhý návrh předpokládá zvýšení daní pro poskytovatele ubytovacích zařízení. Představitelé ministerstva argumentují, že hotelová daň přinesla už v roce 2016 do státního rozpočtu 400 milionů islandských korun a letos by to podle odhadů mohlo být až 1,2 miliardy. Podle zprávy Islandsbanki jsou již nyní ubytovací zařízení v Rejkjavíku nejdražší v regionu.

Ceny hotelových pokojů jsou v hlavním městě ve srovnání s ostatními severskými hlavními městy dražší o deset až třicet procent. Nehrozí tedy, že by další zdanění výrazněji poškodilo fungovaní sektoru.

Třetím návrhem je zavedení přímých mezinárodních letů do městečka Egilsstaðiru, jež leží na východě ostrova, a do Akureyri na severu. Úmyslem je zde podpořit rozvoj turisticky zaostalejších částí ostrova a rozptýlení turistů po celé zemi. Dnes mají téměř všechny mezinárodní lety cíl v Keflavíku, který leží v západní části Islandu v blízkosti Rejkjavíku. To má za důsledek, že se většina turistů koncentruje právě na jihozápadě země.

Vodopád Goðafoss. Foto Tomáš Bakoš

Místní v ohrožení
Island je světově známý nejen kvůli svému přírodnímu bohatství, ale i díky přátelským a pohostinným obyvatelům. Vzestup turismu však přináší kromě vydatných příjmů do státního rozpočtu a tvorby nových pracovních míst i mnohé negativní dopady právě pro místní obyvatele.

Jedním z nich je, že v Rejkjavíku rostou hotely jako houby po dešti. I očitě je zřejmé, že z Rejkjavíku se stává pomalu ale jistě město hotelů. Téměř na každé volné ploše se dnes kope a buduje, přičemž v plánu jsou především drahé podniky.

Buduje se i na pobřežní promenádě v těsné blízkosti koncertní haly Harpa, kde je dnes opravdu obří staveniště. Stavební práce na nejluxusnějším hotelu byly roky pozastavené kvůli finanční krizi, ale v současnosti se již zas intenzivně pracuje.

Elvar Olli Hreinsson, výzkumný analytik Íslandbanki, přitom ve zprávě o vlivu turismu na Islandu tvrdí, že v loňském roce bylo poptáváno tisíc nových hotelových pokojů, ale jen tři sta jich vzniklo. „Staví se jenom třicet procent toho, co potřebujeme, a je nemožné udržet krok s turistickým růstem,” konstatuje analytik.

Koncertní hala Harpa, jedna z rejkjavíckých dominant. Foto NA, WmC

Mnoho Islanďanů začalo v minulém roce též pronajímat své pokoje přes Airbnb nebo jiné známé portály pro krátkodobé pronájmy. Týká se to především Rejkjavíku, kde zůstává většina turistů. Podle některých údajů došlo k až 124procentnímu nárůstu pronájmů bytů skrze Airbnb v jednom roce, což znamená, že v jedné ulici hlavního města je až sto pokojů k pronajmutí. Výsledkem je dramatický nárůst cen bytů a jejich nedostatek pro dlouhodobé pronájmy.

S tímto problémem mám ostatně i osobní zkušenost, jelikož v tomto městě sám žiji. Problém s nalezením bydlení je letos mnohem složitější než minulou sezónu. Ceny skutečně závratně stoupají.

Podle realitního makléře Sverrira Kristinssona, jehož citovaly nedávno lokální noviny, je situace na trhu s nemovitostmi nejhorší za posledních padesát let. „Ceny rostou tak rapidně, že je pro mladé lidi velmi náročné našetřit si na základ pro nové bydlení,” uvádí Kristinsson doslova.

Ceny rodinných domů přitom dle veřejně dostupných statistik vzrostly za posledních dvanáct měsíců o 18,7 procent. To je největší nárůst od roku 2006, kdy země zažívala enormní hospodářský růst.

Některé cestovní kanceláře na nedostatečné ubytovací kapacity zareagovaly a vyzvaly cestovatele, aby na Island raději bez napřed zabezpečeného ubytování nejezdili, protože se může lehce stát, že během hlavní letní sezóny budou všechny ubytovací kapacity obsazené.

Papuchalk, kam se podíváš
S nárůstem počtu turistů souvisí i rozmach takzvaných Puffin Shops. Puffin je druh vodního ptáka v češtině známého pod jménem papuchalk, jenž se na Islandu těší velké popularitě. Puffin Shops jsou tedy obchody se suvenýry, kde návštěvníci najdou zboží s tematikou papuchalka. Rozmohly se zejména na obchodní třídě Laugavegur.

Mnoho převážně starších místních obyvatel vzpomíná, jak byly na této ulici jeden, maximálně dva takovéto obchody. Nyní jsou na každém kroku. Tato ulice má přitom zajímavou minulost – v překladu její název značí „cestu vedoucí k praní”. Laugavegur vedla k oblasti s termální vodou, kam v minulosti ženy z Rejkjavíku nosily své prádlo na praní. S přibývajícími obchody se suvenýry tato tepna ztrácí své historické kouzlo.

Typický „Puffin Shop” na obchodní třídě Laugavegur. Foto archiv NorthernLightsIceland.com

Ólöf Ýrr Atladóttir, ředitelka islandské turistické komise, se pro zpravodajský portál Guardianu vyjádřila: „Určité problémy jsou, ale ne takové, s nimiž bychom se neuměli vypořádat. Podle nedávného průzkumu byli Islanďané pozitivně naladěni vůči turistům a turistickému sektoru. I navzdory tomu musíme situaci pozorně sledovat a dávat pozor, aby se nestalo, že vznikne městské centrum bez místních obyvatel,” doplnila Atladóttir.

Islanďané stojí před důležitým rozhodnutím nalézt rovnováhu mezi turismem, jehož negativa již mnozí z nich okusili na vlastní kůži, a ochranou přírodního i kulturního genia loci. Navrhované kroky můžou v krátkodobém horizontu pomoci, až časem se však ukáže, zdali pro zachování místního bohatství nebude nutné zavést radikálnější opatření. Nyní můžeme sledovat, který z diskutovaných návrhů bude pro Islanďany nejpřijatelnější a zda-li vůbec nakonec nějaké omezení turismu nastane.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.