Když český premiér v demisi Andrej Babiš oznámil, že Česká republika namísto přesunu ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma otevře v Jeruzalémě pouze honorární konzulát, vyvolalo to v Izraeli jisté zklamání. Vzhledem k dlouhodobému — a v Izraeli se o něm ví — proizraelskému zaměření české veřejnosti se tak trochu očekávalo, že právě středoevropský stát bude dalším, kdo se připojí ke Spojeným státům, jež plánují přesun ambasády již na 14. května. Zatím se nicméně připojila pouze středoamerická Guatemala, která byla v roce 1959 vůbec první zemí, jež otevřela velvyslanectví v Jeruzalémě (a později je přesunula do Tel Avivu).

Izraelská média si všímala výroků Miloše Zemana pronesených 25. dubna na slavnostním večeru k příležitosti 70. výročí vzniku Izraele. Zemanova rétorika co do míry proizraelského zaměření snese srovnání snad jen s nejradikálnějšími americkými evangelikály (mezi něž patří třeba současný viceprezident Mike Pence). Není divu, že v Praze přítomná náměstkyně izraelského ministra zahraničí Cipi Chotovelyová, mimochodem zastánkyně anexe celého palestinského území, označila českého prezidenta za hrdinu židovského národa.

Novým českým honorárním konzulem (a prvním v Jeruzalémě) po novinářce Tatianě Hoffmanové zesnulé v roce 2016 má být izraelský podnikatel v oblasti potravinářství Dan Propper, který má české předky. Propper sám ovšem žije v Tel Avivu a údajně se nehodlá do Jeruzaléma stěhovat. Tato drobnost je výmluvná pro současnou pozici České republiky, která připomíná přístup chytré horákyně.

Viditelné a důstojné zastoupení

Na jedné straně se demonstrativně, hlavně ústy prezidenta Zemana, dává najevo mimořádná blízkost k Izraeli a jeho bezvýhradná podpora. Na druhé straně, nenápadněji a méně okázale, se v osobě premiéra Babiše Česká republika drží společného evropského postoje.

A z pohledu zemí EU má být Jeruzalém hlavním městem jak Izraele, tak i Palestiny, a jeho status má být vyřešen v rámci mírových rozhovorů mezi Izraelci a Palestinci. Stanovisko českého ministerstva zahraničních věcí je dnes výmluvné: „Nějakou formu zastoupení v Jeruzalémě v rozumné budoucnosti zvažujeme.“

V České republice se dnes nicméně nevyplatí podceňovat proizraelské zaměření nemalé části občanů, takže Andrej Babiš neopomněl vstřícně reagovat na petici požadující přesun české ambasády. Petice, za níž stojí přední české proizraelské lobbystické skupiny jako Český spolek přátel Izraele, Centrum Sion nebo Mezinárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalémě, se odvolává mimo jiné na odkaz T. G. Masaryka.

Odvolal se na něj tedy i Andrej Babiš, který v odpovědi autorům petice naznačil, že považuje Jeruzalém za hlavní město Izraele, a tudíž je absurdní, aby česká ambasáda byla jinde, konkrétně ale slíbil pouze to, že Česká republika bude v Jeruzalémě ještě do konce roku „viditelně a důstojně zastoupena“. Což zřejmě neznamená nic jiného, než že se velvyslanectví přesunovat nebude a viditelné zastoupení se uskuteční jiným způsobem.

Podle Miloše Zemana je nicméně otevření honorárního konzulátu pouze prvním krokem na cestě, jejímž cílem má být přesun české ambasády do Jeruzaléma. Jako další krok je na konec tohoto roku naplánováno otevření Českého centra v Jeruzalémě, kde by se měly soustřeďovat agentury na podporu obchodu a turismu CzechTourism nebo CzechTrade. Sídlo pro pobočku Českého centra v Jeruzalémě se zatím hledá, otevřít by se mělo v listopadu.

Evropa zatím přesun ambasád neplánuje

Samozřejmě není vůbec jisté, zda za první a druhou fází bude vůbec následovat ta třetí, totiž přesun ambasády samé. Pravděpodobně se tak stane pouze tehdy, když se pro přesun rozhodnou velké evropské státy jako Německo a Francie, případně většina zemí Unie. To se zatím zdá být v nedohlednu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron vidí možnost uznání Jeruzaléma jako hlavního města Izraele pouze tehdy, když bude dosaženo dvojstátního řešení a tedy Jeruzalém bude hlavním městem Palestiny i Izraele. Stanovisko Německa je prakticky identické a drží se společného evropského postoje. Na německé politické scéně pro přesun ambasády nejvíce pléduje krajně pravicová Alternativa pro Německo (AfD), obviňovaná německou židovskou komunitou z antisemitismu.

Pro zajímavost, přesun svého velvyslanectví neplánuje například ani Maďarsko, premiér Orbán mluví o potřebě udržet vyvážený postoj ke konfliktu. Spolu s Českou republikou se v souvislosti s možným přesunem ambasády zmiňovalo ještě Slovensko a Rumunsko, ovšem nezdá se, že k němu skutečně odhodlaly, rozhodně ne v blízké budoucnosti.

V Rumunsku ovšem věc stihla již vyvolat politickou krizi, když prezident Klaus Johannis vyzval premiérku Vioricu Dancilaovou k rezignaci kvůli tajnému vládnímu memorandu ve věci přesunu ambasády, o němž Johannis — sám je odpůrcem tohoto kroku — nebyl informován. A sama rumunská premiérka přiznává, že v této věci nemá potřebnou politickou podporu.

Naše hráz a štít

Nahlédnutí do diskusí pod články na toto téma na českém webu ukáže, jak silné podpoře se přesun české ambasády těší, a jaké intenzity proizraelské zaměření mnohých dosahuje. Obvyklé a asi vůbec nejčastější úvahy o tom, že Izrael je jediná demokracie na Blízkém východě, už neprovází zamyšlením nad tím, jak konkrétně tamější demokracie funguje, zda zachází stejně se všemi občany a jak se chová na území, které okupuje či obsadila. Ze zřetele uniká, že důležitější než použité termíny je skutečnost sama, a ta je i z pohledu mnoha Izraelců obrovským průšvihem.

Proizraelský postoj zachází často mnohem dál, Izrael se stává — doslovný citát — „naší hrází a štítem“ — míněno štítem proti islámu, proti imigrantům, proti teroristům a násilníkům, zkrátka bezmála proti všemu zlu světa. Na Izraeli mnozí obdivují jeho armádu, která, jak se stále přesvědčujeme, neváhá použít zbraně i proti civilistům, což je právě to, co mnozí u nás považují za správný, důsledný a potřebný přístup. Izrael je pro mnohé nadějí tváří v tvář zbabělosti, rozměklosti, falešnému humanismu, který spojují se západní společností, zejména tou evropskou.

Je pochopitelné, že takto zaměření se nebudou pohoršovat nad mírou násilí použitou proti demonstrantům v Gaze ani nad výroky předních (a koaličních) izraelských politiků, jako je třeba poslanec za stranu Židovský domov Becal'el Smotrič. Podle Smotriče by sedmnáctiletá Palestinka Ahíd Tamímíová, která je v Izraeli souzená za nafackování izraelskému vojákovi krátce poté, co viděla izraelské vojáky vážně zranit svého bratrance, zasloužila přinejmenším kulku do kolene, aby tak strávila v domácím vězení zbytek života.

Twitter za tento výrok Smotričovi dočasně zablokoval účet. Na českých internetových fórech by za to sklidil zřejmě spíš pochvalu a virtuální poklepávání na rameno, jaký je to kabrňák, který se nebojí „nazývat věci pravým jménem“. Dokud bude zaměření české společnosti, nebo rozhodně její nemalé a důrazně se projevující části, takové, bude pro jakoukoli českou politickou reprezentaci těžké usilovat o vyváženější postoj.

Samozřejmě bude vždy možné de facto bojkotovat ty nejradikálnější jednostranné kroky, jako je právě Trumpem zrežírovaný přesun velvyslanectví do Jeruzaléma, ale jen s úlitbami směrem k proizraelské většině české veřejnosti. Nemluvě o tom, že skutečné řešení izraelsko-palestinského konfliktu je v nedohlednu. A to, zda se zahraniční ambasády přesunou z Tel Avivu do Jeruzaléma či zůstanou většinou tam, kde jsou, situaci nijak zásadně nezmění.