Nymburský X. sjezd KSČM představoval pro české komunisty pomyslnou křižovatku. O straně, kde průměrný věk členů je 75 let, rozhodovalo přes tři sta delegátů, jejichž průměrný věk byl 55 let. Tedy setina členů jako vybrané základní akceschopné jádro strany. A výsledek lze označit za opatrný pragmatický kompromis, který stranu neodepsal, ale ani nijak výrazněji neposunul.

Asi to není velké překvapení. Volání po poctivé, inovativní levicové alternativě bylo příliš marginální. A nostalgicky couvnout k minulosti by zase znemožnilo pragmatické mocenské fungování. Ozvuky normalizačních časů mohly být komplikací například při jednání o vládě. A tak se z transformačního kursu nesešlo, další krok na této cestě se ale zatím nekoná.

Odklad programových debat na příští rok vytvořil určitý časový prostor pro zvládnutí praktických úkolů. Je to rozhodnutí opatrně konzervativní, opřené o jednotnější vedení, které bylo z podstatné části vybráno na žádost vítěze o předsednické křeslo. To ovšem neznamená, že tenze mezi tradičním chápáním strany a těmi, co volají po jejím posunu do 21. století, nežije mezi členy dál.