Sjezd komunistů definuje další směřování strany

Jiří Dolejš

Místopředseda KSČM Jiří Dolejš hodnotí stav své strany, která stojí před důležitým milníkem. Podaří se jí po volební porážce najít podobu, která vyváží vnitřní rozštěpenost, zbaví ji nálepky „protestní“ a zařadí ji po bok moderních evropských levicových stran?

Levici se v poslední době volebně nedaří. KSČM to vedlo k dřívějšímu svolání svého sjezdu, a to již na tuto sobotu. Za 28 let existence této strany proběhla řada sjezdů, tento ale může být poměrně důležitý. Pod dojmem volební porážky se totiž otevírají některé staré rány, které komunisté utržili po roce 1989. A bude důležité, jak touto křižovatkou projdou, aniž by ztratili směr.

Ve složitém období do roku 1993, kdy KSČM hledala svou tvář a novou programovou identitu, nastoupila cestu v novém transformačním kurzu strany, která měla a má ambici být moderní alternativní politickou silou na levici. Radikalismus takové strany musí spočívat v nové myšlence, a ne ve vykřikování levičáckých frází v politickém ghettu.

Nebyla to cesta jednoduchá. Ti, kteří zjednodušují smysl existence KSČM na pouhý protestní apel, přehlížejí význam schopnosti této strany vyvažovat v rámci relativně širokého kompromisu svou novou transformovanou identitu mezi směrem spíše tradicionalistickým, směrem mocensky pragmatickým a směrem modernizačním. To předešlo štěpení strany na neslučitelných, a často i nezralých požadavcích a zachovalo do dneška její sílu, výjimečnou i v evropském měřítku. Naše programové vybavení se přitom oproti minulým stoletím viditelně kvalitativně posunulo. KSČM se rozešla jak s politikou zdegenerovanou mocenským monopolem, tak s byrokraticky centralizovanou ekonomikou.

Značná část potenciálních voličů vnímá KSČM jako stranu konzervativní a zastaralou. Je třeba zbavit se 

Tradicionalistický směr volá nyní po obratu k takzvanému marxismu-leninismu jako původní jednotící ideologii. Dosavadní transformované směřování strany má za chybné, falešné a málo revoluční. Požaduje návrat k tradici třídně zakotvené strany uvědomělých a morálně vyspělých proletářů, k obrodě vyhraněné strany, pro kterou by byl rok 1989 už jen pouhý převrat a pro kterou jsou reformní pokusy Dubčeka či Gorbačova selháním či zradou. Chtějí vytvořit jednotnou stranu, která bude vítězit ideovou převahou svého tradičního učení, zbaveného jakéhokoliv oportunismu.

Pragmatický směr argumentuje potřebou zpružnit stranickou strukturu, profesionalizovat nástroje propagandy, vycházet z možností legitimizace strany v strukturách obcí, měst a krajů, ale i současným vyjednáváním o podpoře vzniku vlády po volbách v říjnu 2017. Ideologické horlení ve straně dávkuje s ohledem na veřejnost i politické partnery opatrně. Chápe, že marx-leninské brožurky lidi už neuspokojí, a chce, aby debaty o minulosti už nesvazovaly ruce v práci pro budoucnost. Potřebu účinné poznávací funkce strany spojuje se schopností prakticky pomáhat lidem, nabízet voličům účinná a realizovatelná řešení, a ne jen hesla.

Modernizační směr uvažuje o nezbytnosti udržet transformační kurs z počátku 90. let minulého století a dál ho rozvíjet v podmínkách 21. století. Mluvit o socialismu pro něj znamená cílit na jeho moderní a demokratickou systémovou alternativu, oproštěnou od chyb minulosti. Chápe, že teoretická výbava strany nemůže být dogmatizovaným kánonem, nemůže být ani nahrazena vírou v tradiční symboly myšlení a prožívání šířené vlastní stranickou propagandou. A posun očekává především od lidí, kteří se mentálně již přenesli do 21. století. Ne těch, co normalizační stereotypy myšlení jen skrývají za povrchní efekt boucharónské rétorské manýry.

Narušené vyvažování těchto směrů a oslabený mocenský kompromis dosud zajišťující vnitřní stabilitu celku otevírá otázku, zda KSČM dokáže nastoupený transformační kurs vůbec ještě hájit. Pro budoucnost KSČM je nyní důležité, aby nesešla ze své strategicky nové cesty a zvládla i aktuální domácí výzvy. Využít určitého schizmatu politické pravice nám může získat nějaký čas, ale je to nesmírně náročný taktický úkol. Transformační program je klíčovým znakem identity, zpochybnit kontinuitu s ním znamená ohrozit místo komunistů ve společnosti. Je ale důležité umět program mnohem lépe vysvětlovat lidem, zaujmout je i myšlenkovým obsahem, a ne jen doháněním jejich emocí.

Znovu se tu vracím k chápání KSČM jako strany protestního apelu. Schopnost vzít za své zájmy voličů nelze ztotožňovat s bezobsažným populismem a ustupování náladám z frustrace. Pro panikařící protestní voliče nelze opustit voliče hodnotově nalevo. Nelze se nechat kontaminovat ultrakonzervativními a xenofobními tendencemi, které jsou neslučitelné s členstvím v KSČM. Obchod se strachem a samoúčelný protest nenabízí perspektivu ani pozitivní řešení třídních či kulturních konfliktů. Kromě obecné kritiky je nutné také přinášet konkrétní návrhy, popřípadě projevit odvahu v kolektivním rozhodování, jak hledat nová řešení.

Iluzí je nejen nacionálsocialismus, ale také národní kapitalismus šířený některými privatizačními strukturami. Heslo, že domácí oligarchové zatnou tipec kolaborantům s kapitálem nadnárodním, je naivní. Velkokapitál dnes nemá vlast více než jindy, a pokud oligarchové touží udělat si z národního státu své izolované léno, je to jen hra na suverenitu. Praxe ukazuje, že hra na národní kapitál je problém u velmocí, jako je USA, Čína či Rusko, natož v malé a otevřené České republice. Cílem moderní levice je nikoliv antiglobalismus, ale alterglobalismus. Lepší integrace, a ne dezintegrace.

Značná část potenciálních voličů však vnímá KSČM jako stranu konzervativní a zastaralou. Tyto voliče odpuzuje jak „bařtipánská“, „tesilová“ image, tak nostalgické ozvuky po časech normalizačního kůlu v plotě. Chce to otevřít se vnějším inspiracím a nežít jen vnitřními doktrinálními spory. Jasná je potřeba viditelněji omladit, ale ne za nositele sektářské uzavřenosti, za „staré mladé“, kteří odpuzují i ve vlastní generaci. Strana musí být méně „strážcem víry“ a více moderátorem progresivních sil ve společnosti. Méně politikaření a více aktivismu — to je nezbytný most do živé občanské společnosti.

    Diskuse
    JP
    April 19, 2018 v 15.07
    Nová myšlenka
    Když svého času pozdější slavný německý polní maršál Rommel vysvětloval svůj příklon k nacionálně socialistickému hnutí, zdůvodňoval to přesvědčivostí vůdcovy "nové myšlenky". On by asi jen velice stěží dokázal vysvětlit, v čem vlastně tato "nová myšlenka" má konkrétně spočívat; ale bylo to prostě nové heslo, kterého bylo možno se chytit.

    Když se teď J. Dolejš upíná na nějakou "novou myšlenku" komunistické strany - nedá se nic dělat, ale samy od sebe se zde nabízejí určité paralely.

    Když by se totiž člověk ptal, v čem vlastně konkrétně má tato komunistická "nová myšlenka" spočívat, jaký má být její reálný obsah, pak se dozví sotva více nežli to, že je zapotřebí "zpružnit stranickou strukturu, profesionalizovat nástroje propagandy (!!), vycházet z možností legitimizace strany v strukturách obcí, měst a krajů ... méně politikaření a více aktivismu".

    Je naprosto možno věřit J. Dolejšovi, že on to s tím modernizačním programem myslí upřímně; ale nedá se nic dělat, je tu sotva k nalezení něco, co by bylo nějakou skutečnou substancí, co by překračovalo pouhé akční apely ve smyslu "je třeba".
    April 19, 2018 v 15.37
    JP : proč ta nechuť k nové budoucnosti?
    vaše kritika moderního myšlení by působila důvěryhodněji, kdybyste sám takové myšlení předvedl a spojení nového myšlení s nacistickým vůdcem asi nechtěně obnažuje své zvláštní duševní pochody
    Málo jsme i zde na DR.cz tyto věci mnohokrát probírali ? fakt si jinou inovaci neumíte představit ? je snad málo nových problémů volajících po novém řešení bez užvaněných abstrakcí a nejlépe v rovině projektu
    K řešení tu jsou od multipolární globalizace přes informatizaci a digitalizaci k postindustriální realitě - proměna výrobních sil proměňující i sociální strukturu společnosti. To klasici z levicového dávnověku nemohli ani tušit...
    MP
    April 19, 2018 v 17.07
    Jiřímu Dolejšovi
    Vím, máte před sjezdem a musíte se snažit. Ale nic se nemá přehánět.


    Josef Poláček upozornil na zcela nepřehlédnutelný fakt -- žvaníte o jakémsi modernizačním směru či trendu, o výzvách jednadvacátého století a o moderování progresivních sil ve společnosti -- které zjevně bezprizorně čekají, až se jich Vaše ujme --, ale co si má čtenář pod těmi frázemi představit nevíte zřejmě ani Vy sám (leda byste to ze stranických důvodů tajil).
    Hromadění dalších žvástu o kritice moderního myšlení, kterou Poláček neprováděl, tu kupu frází nijak nevylepší. A napadání oponeta také ne.


    April 19, 2018 v 18.06
    KSČM se možná vyrovnala
    "jak s politikou zdegenerovanou mocenským monopolem, tak s byrokraticky centralizovanou ekonomikou."

    Ale nevyrovnala se s bolševismem a zahraničněpolitickou vazbou na Kreml.

    Jinak pokud pan Dolejš nálepkuje osobnost E. Rommela, který sice byl nacistickým vojevůdcem (nikoli vůdcem), ale představoval určitou alternativu nacismu s lidskou tváří, musí se smířit s tím, že ostatní budou stále nálepkovat KSČM a že antikomunismus zůstane živý. Konec antikomunismu mají, bohužel v rukách dnešní komunisté.
    April 20, 2018 v 9.46
    Profant ???
    na rozdíl od vás nenapadám nikoho - pouze upozorňuji (a to se týká i vás) že kritizovat snahu o modernizaci může snáze ten co sám něco předvede
    vaší averzi na možnost modernity zleva ani moc nerozumím - to čeho se klasikové ani nemohli dotknout jsem aspoň zmínil a odkázal na jiné debaty
    prostě mi vaše reakce na stať o poměrech v KSČM před jejím sjezdem přijde dost apriorní - je to špatně protože je to špatně, to nedokážu vnímat jako věcný názor
    April 20, 2018 v 9.48
    D,Unger
    obhajoba nacistického vojevůdce je vaše věc - já reagoval na ztotožnění "nového myšlení" s Hitlerem
    MP
    April 20, 2018 v 10.07
    Dolejš
    Pokud jste nevšiml, že Vaše reakce na Josefa Poláčka byla arogantní, vypovídá to jen o Vás.
    A nenapsal jsem nic o tom, že je něco spatné. Dokonce i ke špatnosti je třeba charakteru. To, co jste napsal Vy, bylo prostě bezobsažné, nijaké a nudné.

    A nepodsouvejte mi nějakou averzi na možnost "modernity zleva". Za nemožné považuji pouze to, že by ji mohli reprezentovat lidé, kteří se v roce 2018 dohadují o něčem, s čím se na levici dostatečně vypořádala Rosa Luxemburgová roku 1918.
    JP
    April 20, 2018 v 12.11
    Pane Dolejši, co je vlastně na té " multipolární globalizaci přes informatizaci a digitalizaci k postindustriální realitě" specificky levicového, neřkuli přímo komunistického?... Tohle by bez dalšího mohla být volební témata Pirátů, stejně tak jako ODS.

    A ta paralela s Rommelem se týkala skutečně jenom té bezobsažnosti oné údajně "nové myšlenky", ničeho dalšího.

    Nehledě k tomu že nijak nemá nepravdu pan Unger v tom, že Erwin Rommel byl sice bezpochyby tvrdý, ve vojenském smyslu snad i dokonce bezohledný velitel; nicméně v zacházení s nepřítelem naprosto korektní, který se nikdy osobně nenamočil v nacistických zločinech.
    April 20, 2018 v 13.07
    Skála
    Směřování KSČM mě děsí. Jako levicový liberál jsem doufal, že se postupem času komunisté zreformují na moderní radikálně socialistickou partaj. Místo toho lidé jako pan Skála ničí koncept, z něhož demokratická levice vychází.
    April 20, 2018 v 14.31
    pro M.Profanta - touhu hádat se nesdílím
    polemizovat s vaší animozitou nemá cenu - třeba někdy budete chtít mluvit věcně a ne si kazit jarní den hašteřením
    April 20, 2018 v 14.35
    L.Houdek
    pan Skála nasával politiku v normalizačních časech, tak od něj nechtějte aby byl najednou liberálem
    mne by ale také mrzelo kdyby byl zničen koncept na kterém KSČM aspoň na papíře stála od svého vzniku
    nebyl to zas tak bez významný krok - rozchod se stalinismem, oddogmatizování marxismu
    ...a naděje na případný další modernizační vývoj (to je obecně problém celé levice a nejen v ČR)
    April 20, 2018 v 18.06
    Pane Dolejši,
    píšete, že tu někdo ztotožňoval "nové myšlení" s Hitlerem. Nikdo "nové myšlení" s Hitlerem neztotožňoval. Ani pan Poláček, ani nikdo jiný. Komunisté budou silnější, až nebudou mít potřebu 70 a více let po porážce nacismu nacismem strašit.

    Omlouváte pana Skálu a normalizační komunisty. A tvrdíte, že modernizace KSČM je celoevropským problémem modernizace levice v celé Evropě. Není tomu tak. Polští, maďarští a slovenští reformovaní komunisté se vydali na obrovskou cestu nejistoty, navíc po několikaleté vládní zodpovědnosti. Riskují mnohé, ale nebojí se. Odmítli podporu konzervativních komunistů, což je stálo možná pět nebo deset procent hlasů. Ale mají dnes pět nebo deset procent hlasů za odvahu. Zítra to bude třeba patnáct nebo dvacet. Vy máte jen těch 7 procent jistých, které vás ale do budoucna nikam neposunou.
    JP
    April 22, 2018 v 12.23
    Nicméně je nutno uznat, že titul tohoto článku zřejmě zcela přesně trefil skutečnost: současný sjezd KSČM podle všeho opravdu "definoval" další směřování strany.

    A toto směřování zjevně znamená: totální stagnace.

    Sice byl - byť i jen těsně - odvrácen nástup zcela reakčních sil; nicméně jakákoli vyhlídka na reformu KSČM v progresivním smyslu byla zřejmě definitivně pohřbena.

    Pokud taková vyhlídka vůbec kdy reálně existovala.
    April 23, 2018 v 4.54
    D.Unger
    Neodpustím si "return". Argumentujete polepšením polských komunistů - pokud jste si nevšiml tak v Polsku není v parlamentu levice vůbec - až tam může dojít neřešení krize levice, která vskutku je evropského rozměru
    A otázku transformace české KSČM neodbudete označením celé strany za konzervativní - na cíli demokratického komunismu, strategické roli státu či alternativním přístupu ke globalizaci či integraci nic konzervativního nevidím
    Ano, nejsme sociální demokraté - no a ? Socialisté mají také kupu potíží - a když porovnáte program náš a třeba die Linke zjistíte že jsou silně podobné.
    Ano, máme řadu konzervativních členů a sympatizantů - ale to je snad máme hnát od sebe ? Na programové úrovni jsme vždy stalinizujícímu retru čelili a J.Skálu, dle mne spíš člověk minulosti, nehájím i když mne za to ve vlastním kraji Praha nemají spolustraníci rádi

    P.S. k té naší okrajové věci ohledně nového myšlení u Hitlera - zkuste si ještě jednou přečíst páně Poláčkovu věta "maršál Rommel vysvětloval svůj příklon k nacionálně socialistickému hnutí přesvědčivostí vůdcovy "nové myšlenky". Copak to není spojení nového myšlení s vůdcem ?
    P.S.S. knihu "Nové myšlení" napsal mimochodem v 80. letech M.S. Gorbačov
    April 23, 2018 v 7.52
    J. Poláček
    stagnace není směřování - prostě KSČM stála mezi minulostí a budoucností - minulost se úplně neprosadila a budoucnost je nadále mlhavá
    opatrnost i nedostatek sil vedou k tomu že i nadále přešlapujeme na křižovatce, ale na té se nedá stát donekonečna
    ano, odvrácení reakce stál hodně úsilí - a ti co vedli určitý imanentní spor o to směřování (zda vpřed či vzad) byli odejiti ale Konečná aspoň zviditelňuje takovou tu variantu a la die Linke
    A život si už to rozhodnutí nakonec vynutí - a také ho tvrdě ověří na realitě. první bude vláda a pak podzimní volby. Domnívám se že další část levice, přátelé v ČSSD, stojí před něčím podobným a čas jde ...
    April 23, 2018 v 9.52
    Co lze chtít po KSČM?
    Nebohý pan Skála nasával politiku v normalizačních časech, tak se po něm nedá chtít, aby byl liberálem. Po KSČM se nejspíš také nedá chtít, aby si ho málem nezvolili předsedou, takže se asi po KSČM nedá chtít vůbec nic.
    JP
    April 23, 2018 v 10.37
    Amen.
    JP
    April 23, 2018 v 10.40
    Mimochodem, pane Dolejši: ta Gorbačovova "Nová myšlenka" byla stejně tak bezobsažná (byť bezpochyby poctivě a upřímně míněná) jako všechny ty ostatní zde zmiňované.

    Tím mým poukazem na Rommela jsem opravdu neměl v úmyslu vytvářet nějakou lacinou souvislost s vůdcovským principem; chtěl jsem jenom poukázat na tu principiální bezobsažnost těchto "nových myšlenek".
    PK
    April 23, 2018 v 11.14
    Mimochodem, takových je nás víc,
    kteří jsme nasávali politiku v normalizačních časech.
    MP
    April 23, 2018 v 12.32
    Jiřímu Kubičkovi
    Protože se po KSČM nedá nic chtít, dá se po ní chtít, aby nebyla. Anebo by v takovém případě po ní chtěl člověk moc?

    April 23, 2018 v 15.19
    Panu Kolaříkovi
    Josef Skála je můj vrstevník, v sedmdesátých a osmdesátých letech jsme nasávali oba. Ovšem každý jinde a něco jiného. Co v mládí nasaješ, ve stáří jako když najdeš
    PK
    April 23, 2018 v 15.19
    Panu Kubičkovi
    Tak já jsem v sedmdesátých letech ještě moc nenasával, ale v osmdesátých už naplno. A nasávat se dalo i tehdy z různých zdrojů, stejně jako dnes. Tehdy měl taky člověk na výběr, kterému zdroji bude důvěřovat. Taky jsem ostatně ochutnal různé zdroje, podle biblického hesla "Zkuste všechno, a co je dobré, toho se držte."
    April 23, 2018 v 16.18
    Panu Dolejšovi
    Ve slušné společnosti neoznačujeme jiné účastníky konverzace holým příjmením ("Profant"). Píšeme např. buď "pan Dolejš" nebo "Jiří Dolejš". Koneckonců tím prozrazujete možná vice než byste chtěl o sociálním prostředí , ve kterém jste absorboval rozhodující formativní vlivy. (Ve Vašem případě jsem raději vyhnul tomu, mluvit o sociálním prostředí, ve kterém jste nasával, aby snad nedošlo k nějakému nedorozumění.)
    April 23, 2018 v 18.25
    Nedávno jsem slyšela názor, že díky zachování KSČM, tedy přesněji řečeno, díky tomu, že stáhne volební hlasy určitých typů lidí, u nás ještě nemáme Orbána.
    April 23, 2018 v 20.56
    Díky Orbánovi zase v Maďarsku nemají Jobbik. Díky Husákovi jsme neměli Bilaka. Díky Putinovi v Rusku nemají Žirinovského. Díky Francovi nemohl Němci dobýt Gibraltar z pevniny. ATD.
    April 23, 2018 v 21.08
    Vážený pane Dolejši,
    naopak vy jste zřejmě nepostřehl, že polští postkomunisté dosáhli v posledních volbách do Sejmu téměř stejné procento hlasů, jako KSČM v posledních volbách do Poslanecké sněmovny. S tím rozdílem, že polský Svaz demokratické levice byl 8 let ve vládě, zatímco čeští komunisté nikoli. V roce 2001 získala polská levice 41% hlasů, v roce 2002 získala KSČM 18% hlasů. Procento hlasů nyní mají stejné. A to v Polsku nejsou tak tradičně příznivé poměry pro levici jako v Česku. Vy jste tohoto šmeralovského potenciálu (30-40%) nedokázali využít.

    Slovenská SDL (dříve KSS) byla úspěšnou stranou, i když udělala řadu chyb, dokázala v důležitých časech postavit se Mečiarovi a podpořit vstup Slovenska do EU a NATO. Na základě svých chyb a vnitrostranických sporů nakonec vplynula do Ficova Smeru.

    Neustále se oháníte programovou blízkostí s Die Linke. Snad tomu tak je, ale já ty programy, stejně jako 99.9% populace nestudoval. Pokud jde o ideovou orientaci, stejně jako praktickou politickou zaměřenost, tak máte k Die Linke velmi daleko. A nejde jen o nacioanlistickou a tradičně ryze antiněmeckou orientaci KSČM.

    Ono nejde sedět na dvou židlích. Chtít podporu neostalinistů a těch, kteří se nechtějí reformovat a vedle toho hlásat evropskou levici 21. století. Peter Weiss na Slovensku svého času se nebál odchodu konzervativních členů z reformované KSS. I za cenu toho, že byla nereformovaná KSS jedno volební období v parlamentu.

    Letos uplyne 80 let od úmrtí jednoho z největších marxistů světa, rodilého Pražana Karla Kautského. Jsem zvědavý, kolik členů KSČM si toto výročí a osobnost připomene.

    April 23, 2018 v 21.16
    Paní Hájková,
    Díky tomu, že máme u nás levici, která je nacionalistická (KSČM+ČSSD), tak tu nemáme ještě Orbána, tedy nacionalistickou stranu se 40-50% hlasů.

    Ale v mnohém to vyjde nastejno.
    April 24, 2018 v 7.07
    Já si samozřejmě myslím, že KSČM je lepší než Orbán. To je celkem pochopitelné, ne?
    April 24, 2018 v 7.14
    Jinak by mě docela zajímalo (to není otázka na vás, pane Ungere), co tedy hodláte udělat s lidmi, kteří nejsou liberály, a proto s nimi má liberální demokracie docela problém?
    PK
    April 24, 2018 v 7.51
    To je špatná otázka, paní Hájková. Antidemokratické síly jsou v Česku u moci. Mají většinu v parlamentu, mají obsazený Hrad i vládu. Mají za sebou po zuby ozbrojenou nepřátelskou mocnost. My demokraté jsme prohráli, co se prohrát dalo, a horko těžko se z toho vzpamatováváme.

    Nechcete se raději zeptat jich, co chtějí udělat s námi?
    JP
    April 24, 2018 v 11.04
    Co s neliberály?
    To je zajímavá otázka, paní Hájková; ale jako první krok je zapotřebí ji podrobněji rozklíčovat.

    Především je nutno rozlišit mezi ne-liberály na straně jedné, a vyloženými anti-liberály na straně druhé.

    Ti antiliberálové: nedá se nic dělat, ale v každé populaci je určité procento jedinců, kteří inklinují k tyransko-fašistoidním metodám. A to pravidelně jak v životě politickém, tak i v jejich životě osobním. Proč k tomu dochází, je otázkou v prvé řadě pro psychology; ale obecně se dá předpokládat že se jedná o osoby citově deprivované, které nedokáží navázat přirozené, pozitivní vztahy k druhým lidem a ke světu vůbec, a proto zástupně preferují řešení založená na čirém násilí.

    Ti ne-liberálové: i tady je nutno odlišit dvě zásadně odlišné skupiny. Jedna z nich jsou především lidé hluboce konzervativně založení: ti vidí naplnění svých životních tužeb především v jasných, pevných, hierarchických strukturách, založených na "tradičních" hodnotách. Liberalismus jim tyto pevné a jasné hierarchie automaticky narušuje.

    Oproti tomu druhá skupina ne-liberálů (ke které se sám počítám) odmítá liberalismus přesně naopak z pozic progresivních, neboť tento liberalismus pojímá jako ideologii, tedy falešné vědomí, které předstírá univerzalismus, ale ve skutečnosti má pouze partikulární charakter.

    Bylo by možno ještě podrobnějšího rozčlenění, ale pro tuto chvíli to snad stačí.

    Takže: co s neliberály? - Jak s kterými. S těmi antiliberály je sotva možno něco účinného dosáhnout; jak řečeno ti se rodí stále znovu. Ty je možno víceméně pouze zatlačovat do pozadí, do izolace; neposkytovat jim žádné možnosti aby své fašistoidní smýšlení mohli prezentovat jako něco "normálního".

    Ti konzervativci: tady je nutno pochopit že ta jejich touha po pevném, přehledném, jasně strukturovaném světě je do jisté míry legitimní. Byla by tedy zapotřebí dvojí strategie: za prvé je odvést od toho, aby tuto svou niternou touhu realizovali konec konců antiliberálním způsobem; a za druhé by bylo nutno jim nabídnout přesvědčivou, ale pozitivní náhradu.

    To poslední platí i pro jako poslední jmenovanou skupinu: pro ne-liberály z progresivní pozice. Ti se stanou "liberály" teprve až tehdy, když bude vytvořena pozitivní alternativa k současnému, pouze jednostrannému a obsahově a hodnotově prázdnému liberalismu.
    April 24, 2018 v 13.27
    "Ti se stanou "liberály" teprve až tehdy, když bude vytvořena pozitivní alternativa k současnému, pouze jednostrannému a obsahově a hodnotově prázdnému liberalismu".
    Takže jestli tomu dobře rozumím, pane Poláčku, vy se stanete "liberálem" teprve tehdy, až tady bude společnost podle vašeho gusta.
    Já si zas myslím, že člověk vůbec nemusí být liberálem a přitom s klidem může akceptovat liberální demokracii.
    April 24, 2018 v 21.26
    Děkuji, pane Poláčku, za skvělou analýzu ne-liberálů a anti-liberálů. Já sám se osobně považuji za ne-liberála, konzervativce a křesťanského sociála.

    Paní Hájková, z Vašich příspěvků mi logicky vyplývá následující.

    Tvrdíte, že:
    (1) Existují lidé, kteří nejsou liberály, a proto s nimi má liberální demokracie docela problém.

    (2) Existuje někdo takový, že není liberálem, ale může akceptovat liberální demokracii.

    Znamená to snad, že někteří z těch neliberálů, se kterými má liberální demokracie problém, liberální demokracii akceptují? Nebo považujete za výlučné skupiny neliberálů ty, se kterými má liberální demokracie "docela problém" a ty, kteří liberální demokracii akceptují?

    Pan Poláček se vyjádřil jasně, a tak nevím, proč jeho slova ohýbáte. Nechce, aby společnost byla podle jeho gusta, jak mu podsouváte, ale odmítá jednostranný a obsahově a hodnotově prázdný liberalismus. A já mu rozumím, takový liberalismus je mi zvláště proti srsti.

    Jste liberálem, paní Hájková a je vám bližší KSČM než Orbán. Skvělé. Obávám se ale, že budete tím zvláštním druhem nacionálního levicového (socialistického) "liberála", typického jen pro české prostředí, který je ve světě naprostým unikátem.
    April 24, 2018 v 22.05
    Dobře, pane Ungere. Nepřesně jsem se vyjádřila. S některými neliberály(anti nerozlišuji, i když je to možná chyba) má liberální demokracie problém. Se všemi jistě ne. Proto jsem předtím napsala, že to není otázka na vás, protože vím, že vy se za liberála také nepovažujete.
    Já sama se mezi liberály moc nepočítám. Stačí k tomu, aby byl člověk liberálem souhlas s liberální demokracií? Já myslím, že ne. I když v politickém smyslu to možná stačí. Pak bych tedy liberálem byla. Ke KSČM mám blíž jen kvůli svému původu, za který nemohu. Jinak ji nepodporuji. V době svého působení v ProAltu jsem se cítila spíš radikálně. Teď už ne. V jistém smyslu jsem i konzervativní, ale ne ve smyslu politickém.
    Kdybych měla upřesnit, kteří neliberálové mohou být problematičtí, řekla bych, že asi ti, kteří se příliš ztotožňují se státem či s národem. Ti pak chtějí stát přetvořit ke svému obrazu, jako třeba orbánovci. Političtí konzervativci.
    Já se, pane Ungere, se státem natolik neztotožňuji. Nejsem nacionálně-levicová.
    Zajímá vás ještě něco?
    April 24, 2018 v 22.11
    To, co napsal pan Poláček jsem nechtěla nijak ohýbat. Ale je pravda, že někdy člověk neví, co si o něm má vlastně myslet. Mám pocit, že kdysi se snad vyjádřil v tom smyslu, že by bylo možné lidem v případě potřeby nějakou spiritualitu i vnutit.
    April 25, 2018 v 6.49
    Prázdný liberalismus...
    Není prázdnota předpokladem naplnění?
    Není právě ona prostorem k působení ducha?
    PK
    April 25, 2018 v 7.48
    Pan Dolejš chtěl samozřejmě napsat
    "Nemůžeme po Skálovi chtít, aby byl demokratem".

    To by dávalo smysl. Jinými slovy pak opsal, že je přece to, čemu jsme dříve říkali "stará struktura". Protože to tak natvrdo ale napsat nemohl nebo nechtěl, nahradil slovo "demokratem" za slovo "liberálem", přestože to už moc smysl nedává.

    No, jak málo stačí k odklonění diskuse.
    April 25, 2018 v 7.55
    D.Unger
    zatímco v ČR má levice s přimhouřením oka v parlamentu 30 mandátů 30 v Polsku ani jeden - to snad je dost viditelný rozdíl

    P.S. celou českou levici označit za zcela nacionalistickou působí dost umanutě - a rozvíjení takového přístupu k tomu Polsku (Maďarsku) můžeme mířit
    MP
    April 25, 2018 v 8.24
    Jiřímu Dolejšovi
    Ano, máte pravdu, celá česká levice určitě nacionalistická není. A pobavil jste mě, taková hezká mentální kontinuita: Máš pravdu soudruhu, ale podívej, komu ta Tvá pravda slouží -- když označuješ českou levici jako nacionalistickou, přisdpíváš k nebezpečí nacionalismu.

    Jen nějak nevím, kde jste vzal těch třicet mándátů. Přeci nechcete tvrdit, že KSČM je levicová? Strana, která do parlamentních orgánů deleguje chlapa známého spácháním policejní brutality ve prospěch zachování byrokratické diktatury a která podporuje svým hlasováním oligarchu? To máte hodně divný pojem toho, co je to levice.
    Mezi poslanci ČSSD tuším ještě zbylo asi pět lidí, o kterých by se to dalo říct. Ale o straně už bohužel ani omylem.
    April 25, 2018 v 11.42
    ještě jednou ad profant
    vaši animozitu vnímám ale za argument ji nepovažuji, naše vaše pravda - tohle diskusi moc nepřispívá, ani já ani vy nejsme konečný sudí kdo má právo se řadit na levici ale určitě není jen levice liberální, tím méně jediná správná levice opevněná ve svém ghetu morální povýšenosti

    P.S, s olifgarchou 4 roky ČSSD vládla takže ten slovník je bizarní - ale kmotr nebo oligarcha, každého věc - já v tom také punc levicovosti nevidím
    JP
    April 25, 2018 v 11.46
    Prázdnota předpokladem naplnění
    Zajímavá myšlenka, paní Hájková.

    Ale - zase je zapotřebí rozlišovat. Je prázdnota a prázdnota. Hegel by řekl: je prázdnota (pouze) abstraktní, a je prázdnota pozitivně-dialektická.

    Ta první prázdnota - ta je opravdu jenom prázdná. Tváří se třeba sice navenek jako by byla naplněná nějakým obsahem - ale tento obsah je nicotný, je to jenom bezprostřední danost věcí, nesměřuje to nikam a nemá to žádný vyšší smysl.

    Ta prázdnota druhá, ta dialektická - ta má v sobě potenciál svého vlastního překonání. Tato prázdnota si je vědoma své prázdnoty - a proto směřuje ke svému překonání, ke svému naplnění skutečně živoucím, progresivním obsahem.

    Pokud jsem konstatoval prázdnotu současné liberální demokracie: to je bezprostředně právě jenom ta špatná, abstraktní prázdnota. Předstírá neustálý pohyb - ale ve skutečnosti se jenom nekonečně točí v tom samém kruhu.

    Jsme to jedině a pouze m y sami, kdo tuto špatnou, negativní prázdnotu můžeme proměnit v prázdnotu pozitivní: právě tím že si ji uvědomíme jako prázdnotu, a začneme pracovat na jejím překonání.
    April 25, 2018 v 11.58
    Vidíte, pane Poláčku, a já si myslím, že by ta prázdnota mohla být naplněna Duchem svatým.
    Však jsem nedávno psala o tom, že jednou by Duch svatý mohl ovládnout i to, čemu Marx říká "výrobní vztahy" a nejenom je. A my bychom mu v tom měli napomáhat.
    JP
    April 25, 2018 v 12.36
    Tak na tom "duchu" bychom se mohli shodnout, paní Hájková. "Svatý" - přijde na to, co se tím míní. V obecném - metafyzickém - smyslu bych mohl souhlasit dokonce i s tím.
    JP
    April 25, 2018 v 12.43
    Vnutit spiritualitu?
    Což o to, paní Hájková, dějiny lidstva jsou plné příkladů toho, jak jeden (vítězný) národ svou spiritualitu, své náboženství vnutil národům podlehnuvším. A po nějakém čase ten ovládnutý národ tu novou spiritualitu přijme za svou, splyne s ní - a vůbec si už nedokáže vzpomenout že měl kdy nějakou jinou.

    Podmínkou k tomu ovšem je, aby ta nová spiritualita byla v souladu s dosaženým stupněm civilizačního a kulturního rozvoje. To znamená: sotva by bylo možno křesťanství úspěšně implantovat neandrtálcům; a stejně tak by bylo sotva možné ty krvavé animisticko-orgiastické kulty starověku přenést (ve větším měřítku) do současné euroamerické civilizace.

    Takže v současné době se jedná v prvé řadě ne o to, někomu "vnutit" nějakou spiritualitu - nýbrž n a l é z t takové formy jejího vnímání a prožívání, které by byly v souladu se způsobem života, kterým žije - a hlavně, ke kterému do budoucna směřuje - současná společnost, na dosaženém stupni jejího vývoje.
    MP
    April 25, 2018 v 15.54
    Jiřímu Dolejšovi
    Ano, naštěstí opravdu nemůžete určovat, kdo smí diskutovat.

    A já jsem přeci netvrdil, že ČSSD byla v minulém volebním období ještě pořád levicová strana. Její vztah k uprchlíkům, neschopnost alespoň náznakem řešit katastrofu sociálního bydlení, rovná daň a zastropované zdravotní pojištění -- kde by se levicovost vzala?

    A ovšem chápu, "kmotr nebo oligarcha, každého věc" -- víc vlastně nemusíte říkat.
    April 25, 2018 v 16.39
    Panu Poláčkovi
    To, co se dřív lidem vnucovalo, nakonec nebyla spiritualita, nýbrž otevřené vyznání víry, které muselo být stvrzováno určitými náboženskými úkony.
    Spiritualita je podle mého názoru spíš duchovní prožívání a to má každý člověk jiné. I když do jisté míry může být na něm pozorovatelné.
    April 25, 2018 v 19.55
    levice neexistuje ?
    když levice není ani ČSSD ani KSČM tak co vám zbývá - přemrštěné nafukování sporu mezi liberály a tradičnější levicí může skončit funusem celé levice
    tenhle defétismus a příchylnost k rétorice trucbloku organizované z pozic kmotrovských stran dělá z české levice maňásky mocenského sporu mezi oligarchou a kmotry
    Místo aby se řešilo reálně kdo a s kým co konkrétního udělá se sociální agendou, řeší se která část privatizačních elit lépe skloňuje zástupná témata
    Heslo přiblížit se socialistům v západní Evropě nestačí - kromě toho že potíže mají i tyhle strany, česká levice musí ctít domácí podmínky
    Ano, pseudovlastenčení konzervativní části levice vede k tomu že se přibližuje k jakési české nársoc jen okořeněnou pružnými poipulstickými hesly - platí pro KSČM i ČSSD
    proč ale k tomu páchat poltickou sebevraždu, když je zřejmé že na tenhle typ sporu běžný volič levice neslyší a že městské střední vrstvy to nevytrhnou.
    April 25, 2018 v 22.52
    K panu Dolejšovi
    určitě celá levice není nacionalistická, ale podstatná část obou tradičních levicových stran bezpochyby ano. Je to podmíněno historicky - národně-socialistická strana a významná hra KSČ na nacionální kartu zejména ihned po roce 1945.

    Souhlasím s panem Profantem, že oněch 30 mandátů je značně nadnesený počet.

    Každopádně, kdo z nás je blíže realitě a voličské podpoře levice ve srovnání u nás a v Polsku? Já, který srovnávám procenta hlasů pro KSČM a PSL v posledních volbách nebo pan Dolejš, který srovnává počty mandátů?

    Stačí jen vyjmenovat, čím se zasloužily reformované "postkomunistické" strany na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku po roce 1989, tedy SDL, MSZP a PSL na jedné straně, a co pro svůj stát udělala po roce 1989 nereformova(tel)ná KSČM.
    VP
    April 26, 2018 v 5.46
    Takže Josef Heller i František Neužil jsou pohřbeni, ikdyž František Neužil ještě žije.
    April 26, 2018 v 7.16
    čeká nás osud Polska ?
    nula mandátů je prostě nula - tudíž těžko může být Polsko pro levici vzorem hodným následování
    a názor, že pokud není levice na chlup podle mé představy ať radši není žádná, mám za přehlížení lidí
    ona ta levice takové není jen jaksi ze sebe, ale především pod vlivem lidí, kteří k tomu inklinují
    vyabstrahované sny v uzavřeném kroužku pokud nejsou schopny být zkomunikovány s lidmi, jsou odcizené
    ...tohle je ten klíčový problém !
    MP
    April 26, 2018 v 8.30
    JIřímu Dolejšovi
    Jistě, kvalifikace politika nespočívá ve způsobilosti používat elementární pravidla logiky. Nicméně, když už to nezvládnete sám: z tvrzení, že KSČM a ČSSD nejsou levicové strany nevyplývá, že u nás není levice.

    Jen není reprezentována stranicky v Parlamentu, zastupuje jí tam jen několik jednotlivců, víceméně navzdory stranám, za které byli zvoleni.

    A je mi líto, ale při pohledu na hlasování a vyjednávání v současné Poslanecké sněmovně je evidentní, že maňasky oligarchy ze sebe dělají ty dvě strany, které z nepochopitelných důvodů kontrafakticky vyhlašují svoji levicovost, samy, nepotřebují k tomu žádný "trucblok", ať je to cokoli (omluvte moji neznalost komunistického argotu).




    April 26, 2018 v 13.52
    ad Profant - asi naposled
    promiňte ale tahle debata už zcela postrádá jádro pudla a nepomáhá ničemu - ta vaše efemérní a neexistují levice může být třeba i zajímavý konstrukt, ale situace v ČR je jiná, což uvidí každý kdo spustí nohy na zem
    já se bavím o reáliích (zejm. parlamentních) - snít je možná ale nemělo by to směřovat k autodestrukci toho co je - ten polský scénář by byl na této cestě čím dál reálnější a to fakt nechci
    Jestli někdo nedokáže skousnout volební výsledek a žije ve své slonovinové věži kde předčasné volby otočí kolem dějin, tak sorry - tohle není katedrové cvičení kde stačí mudrovat o třetí síle - prostě není k dispozici
    Podstatné jsou nyní nálady normálního běžného občana a ne mentoring zidelogizovaných straníků či jim podobných aktérů - oslovit step by step potenciální voliče levice a ne jen úzký a izolovaný segment - to je realistické zadání
    Nebaví-li vás takové reálpolitické téma, pak asi jinde a s jiným (bude-li ještě kdy) - ve stínu kmotrů byť s liberální maskou na obličeji ale rozhřešení těžko najít (z tohoto pohledu je omílání tématu Babiš momentálně zavádějící)
    April 26, 2018 v 18.38
    Pokud je to, co se počítá, jen v parlamentu,
    tak mi, pane Dolejši, řekněte, co za to čtvrtstoletí KSČM pro své levicové voliče konkrétně udělala. A rád bych to slyšel v pozitivním smyslu, nikoli že něčemu "zabránila". V pozitivním smyslu mně napadá jen to, že umožnila privatizaci Telecomu Stanislavu Grossovi v roce 2005.

    A podívejte se nejen do Polska, jak jste si účelově zvolil, ale také do Maďarska a na Slovensko, čemu tam postkomunistům vděčí. A je to jiná cesta, kterou měla KSČM jasnou volbu se vydat. A nevydala.

    Jestli se vraždí v padesátých letech marxista Kalandra nebo marxisté z řad KSČM v tomto desetiletí, no pořád je to o tom samém. Zkuste budovat levicové, marxistické hnutí bez schovávání pod sukně nějaké (super)velmoci.
    MP
    April 26, 2018 v 21.01
    Vážený pane poslanče,
    Jaká debata? Vy přece nedebatujete, ale řečníte pro jakýsi stranický aktiv. A já s Vámí vlastně také nedebatuji, jen zkouším, kam až dokážete zajít. Věž ze slonoviny mě potěšila, ještě chybí prohnilý intelektuál, ale nemůžu mít všechno.
    Obdobně mě potěšilo "raálpolitické téma", člověk si občas rád zavzpomínán na slovník, který slýchal v mládí.

    JInak ovšem -- Jaké reálně politické téma? Vždy vy svým vlezdoprdelismem nezískáváte ani podíl na moci, tím méně možnost něco prosadit. Jen teplé sesle. Ani korporátní, ani progresivní daň, ani odstropování zdravotního, ani řešení sociálního bydlení -- prostě žádné témat, která jsou očividná a o kterých se nejspíše shodneme, že patří k levicové agendě.
    A snad ani Vy my nebudete tvrdit, že považujete za reálné vyprávění, jak politická strana diskutující o stalinismu, s průměrným věkem členů nad sedmdesát let a vymírajícím voličstvem (kolik jste to jen ztratili od začátku tisíciletí?) bude získávat -- bez změny politiky a vedení -- krok za krokem levicové voliče.
    April 26, 2018 v 23.55
    jaká je realita
    takže - po roce 2002 byla v parlamentu levicová většina a reálně se při vládě ČSSD snižuje daňová progrese
    po roce 2013 kdy měla ČSSD 20% a svého premiéra se o progresi ani nepokusila
    Sociální bydlení to samé - takže co to tu vyprávíte o věrnosti levicové agendě - pořád dokola to samé, Kriteriem snad by měla být praxe.
    Tohle upřednostňování konkurence levice před spoluprací nad praktickým postupem - to je myslím cesta do pekel, a to i v podmínkách kdy hlavním hráčem je Babiš.
    Místo toho neustálého ošklíbání by to chtělo něco pozitivního - tohle není duel dobra se zlem a i nekomunistická levice se přeci plácá v problémech
    Utěšování se historickou "postkomunistickou cestou" levice ve východní Evropě jako vzorem (jak činí pan Unger) bude pak houby platné až celá zdejší levice padne na ústa.
    Je to na každém, co zvolí, samozřejmě - pro mne je to ale příliš defétistické. Dobrou noc.
    MP
    April 27, 2018 v 7.26
    Jiřímu Dolejšovi
    Ano, tohle mi v té promluvě aparátčíka, který sděluje aktivu pravdu místo diskuse chybělo. Já jsem se ptal, jakou šanci máte, že za podporu oligarchického politika prosadíte alespoń to nejaktuálnější z levicové agendy -- a vy mi sdělíte, co se dělo v minulosti.

    Předpokládam, že to znamená, že šanci máte nulovou, jinak byste to nezamlouval.

    April 27, 2018 v 9.42
    proč by se dohodnuté nenaplnilo?
    pominu váš nevím proč trvale nevrlý tón a dodám že ta šance se samozřejmě rovná takřka realitě -minimálně z kraje dokud by se vládlo v dobrém počasí, tak se sliby z programového prohlášení plnit budou - už proto že jsou přiměřené a že Babiš vnímá potřebu původně levicové voliče něčím uspokojit To je jeho výhoda oproti té kverulující druhé půlce pravice, že je téhle pružnosti Babiš schopen.
    MP
    April 27, 2018 v 10.13
    Jiřímu Dolejšovi
    To není nevrlost, ale skepse.
    Ano, Babiš vyjde v mnohém vstříc nižším přijmovým skupinam pracujícím v rutinních profesích a důchodcům -- můžete této skupině říkat v rozporu s daty "původně levicové voliči" --, udělal by to, i kdyby žádné KSČM nebylo a důvod je prostý. Jsou to relativně levné kroky, které blokovala ideologická indolence staré pravice a později neschopnost ČSSD. A Babiš by ty kroky udělal, i kdyby vládl bez podpory.
    Z pohledu reálpolitiky, když už jste to zhovadilé slovo použil, to znamená -- KSČM podporou Babiše nic zisíská pro své voliče (dal by jim to stejně) a naopak mu poskytne možnost, je přesvědčit, že on dává, co oni slibují.

    ps. Ani jedno z témat, které jsem uvedl, nemá řešení na krajské úrivni, takže ten odkaz na kraje opět svědčí o tom, že stojíte nohama na zemi.
    VP
    April 28, 2018 v 6.15
    Myslím, že pan Dolejš " z kraje" myslí "z počátku" a ne v krajích.
    Co ale bude potom? Leda že by sponzoroval stát z majetku, který z kraje nabývá.
    MP
    April 28, 2018 v 9.08
    Václavu Pospíšilovi
    Dík, máte pravdu. Jiřímu Dolejšovi za p.s. omlouvám.
    Jinak -- vsadít láhev Dom perignonu (dejme tomu 2008, to je příjemný ročník) proti Bohemce, že ani z kraje nic. A co víc, pokud prohraju, tak ty sladké bubliky z Plzence veřejně vypiju.
    April 29, 2018 v 8.38
    a to je právě to
    mýlíte se v jednom, trucováním při vzniku vlády neoslovíte lidi kteří už od AB ty drobky dávno dostávají - jestli odešli od levice k němu tak proto že uvěřili že "maká"
    a bránit mu v tom po boku Kalouska a spol neuctí změnou svých voličských preferencí - ty mohou přijít až bude AB muset přiznat barvu v situaci kdy vyšumí konjunktura
    Líbí, nelíbí - je to tak. V rámci dominance pravice levice víc neprosadí a Babiš dá lidem zatím víc než tradiční pravice a dokonce víc než piráti s jejich slovním anarchokapitalismem.
    MP
    April 29, 2018 v 9.07
    Ach tak
    KSČM se vlastně svoji podporou kapitalistickému oligarchovi obětuje, aby lid dostal alespoň drobky. A statečně počká, až bude hůř.
    Konečně jsem pochopil, co si vlastně představujete pod slovem levice.
    April 30, 2018 v 7.45
    přijmout fakta
    ta ironie je nadbytečná - prostě oligarcha vyhrál, je Zemanem pověřený ale nemá absolutní většinu. A ten antibabiš z ODS, TOP a kol taky je menšinový.
    To jsou fakta, které nelze okecat - takže buď ten výsledek přijmu a jednám a nebo se vztekám v koutě. Třetí cesty není (kromě předčasných voleb).
    V tomhle pravicovém parlamentu levice neprosadí svůj celý program - to pochopí i vůl. Takže debata o smyslu jednání je snad jasná - tolikrát skloňované menší zlo.
    Přijmout fakta ... nic víc to nechce. Být na straně těch "drobků" a získat čas na to aby Babiš narazil na své limity je logická taktika. Ostatně s kapitalisty tu spolupracovala i ta ČSSD, ne ?
    Tak proč se pořád točit bez efektu do kola v tomhle diskusním kolečku....
    April 30, 2018 v 7.51
    P.S. ten získaný čas může být důležitý i pro to aby se levice sama uvnitř zmátořila z té utržené rány - rozvařenou a zmatenou partu nikdo moc brát nebude (ať je v opozici či při vládě)
    MP
    April 30, 2018 v 8.36
    Jiřímu Dolejšovi
    Obdivují Vaší otevřenost a kritičnost. Přiznat, že chcete dělat politiku, kterou pochopí vůl -- ano, v tom byste mohli být úspěšní.

    + Další komentáře