V posledním březnovém týdnu se na ministerstvu dopravy poprvé sešel ke klíčovému jednání Řídící výbor Železničního uzlu Brno. Jeho verdikt zní jasně: přestěhovat nádraží k řece Svratce. Zároveň s tím však odmítl závazek financovat ze Státního fondu dopravní infrastruktury takzvaný severojižní kolejový diametr, který žádali ve svém usnesení brněnští zastupitelé. Jejich představa, že můžou cestujícím slíbit, že se jim odsunem nádraží z centra neprodlouží a nezkomplikuje doprava, se tak ukazuje jako velmi naivní.

Opakuje se přitom historie, kterou již Brňané dobře znají — i k před čtyřiceti lety odsunutému autobusovému nádraží Zvonařka měla být ihned zavedena tramvajová trať. Ta ale k „novému“ Ústřednímu autobusovému nádraží nejezdí dodnes. Zvonařka byla postavena v roce 1978. Nyní, po neuvěřitelných čtyřiceti letech začíná Brno s přesunem tramvaje Plotní, která by měla cestující ze Zvonařky dostat rychleji, a zejména komfortněji do centra města.

Zatímco Zvonařkou denně projde 25 tisíc cestujících, hlavní vlakové nádraží v Brně jich odbaví denně 60 tisíc. Tito cestující nyní vystoupí na hlavním přestupním uzlu v centru Brna, odkud bez dalších časových ztrát pěšky nebo šalinou bez dalších přestupů dorazí do cíle.

Odmysleme si nyní to, že nové nádraží v záplavové poloze romanticky nazvané Řeka bude postavené na obrovské betonové desce, mostě, který pod sebou bude mít odbavovací prostory, parkování a autobusový terminál. Od něj bude stometrovým náspem oddělený druhý most, který bude zakrývat řeku tekoucí pod ním ve stotřicetimetrovém tunelu.

Dá se to považovat za nevyžádaný bonus pro Brňany, kteří při procházkách či projížďkách na kole kolem nábřeží bezpochyby přivítají, že je tento tunel ochrání od přílišného kontaktu s přírodou, ke kterému by snad mohlo dojít. Zavázat se k variantě, u které není jasné, zda na ni budeme mít, možná také není hazardem, ale promyšlenou strategií, jak docílit toho, aby na nás budoucí generace jen tak nezapomněly.