Velké brněnské a jihomoravské téma asi ne-lokální čtenáře zajímat nebude. Dá se ale zobecnit. Místní problematika je diskutovaná tisíckrát jinde, v kostce jde o to, kde má stát a jak má vypadat hlavní městské nádraží s denní cirkulací okolo 60 tisíc lidí (unikátně 30 tisíc, ale používají jej dvakrát denně; staré nádraží je už na hranici únosnosti fungování).

Veškeré posuzování dopravních staveb má jednu zásadní vadu — přičemž vůbec nevím, jak ji odstranit. Diskutuje se tu o stavbě, která bude hotová (optimisticky) za zhruba 25 let a má sloužit dalších, řekněme, 150 roků. Tedy až za 25 let budování a utrácení desítek miliard jí slavnostně projde první zákazník; a my bychom se přece měli ptát, jak bude vypadat svět dopravy v letech 2050—2200, v éře, kdy se bude tato obří investice vracet, kdy se má nacházet ve vrcholném období své služby občanům.

↗

Na významu mohou nabýt rychlovlaky nahrazující na tratích do tisícovky kilometrů letadlo. Foto Wikipedia

Nad větou „ jak bude vypadat svět v roce 2200“ se všichni hromově zasmějeme. Jak se může ten hlupák ptát? To přece neví vůbec nikdo! A přesto už sháníme čtyřicet miliard — na to, abychom vyřešili DNEŠNÍ problém s jakýmsi lineárním výhledem na příštích dvacet či třicet let. Lineární výhled navíc nepočítá s žádnými systémovými, strukturními změnami v dopravě: jen vychází z toho, že se například nyní ročně zvyšuje počet cestujících železniční dopravou o půl procenta, a z toho se protáhne trendlajna, že to i v dalších třiceti letech bude podobné. Jenomže jinak se projektovat (ze zákona!) nesmí.

Trocha přízemních vizí

Nástup autonomní mobility (a též elektromobility, ta ale s tím úplně nutně nesouvisí) je evidentní. Každý rok nastává významný pokrok a odborníci říkají, že technologicky je vše připraveno, a vlastně to stojí na legislativě. Vsadím se, že během jednotek let některé západoevropské velkoměsto kompletně uzavře svou část pro „vozy s řidičem“, a tato část se bude rozrůstat — uvnitř budou jezdit jen autonomní „elektro—taxi“.

„Zaparkované auto“ se stane podobným protimluvem jako „ suchá voda“ (auto tu není proto, aby parkovalo, ale aby jezdilo), a najednou se zjistí, že počet nehod ve městě klesl na 0, počet mrtvých na 0, počet raněných na 0, škody na 0 Kč, na ulicích je najednou volno, klid, ticho, žádný smrad a zplodiny.

Tohle spustí vlnu a vůbec bych se nedivil, kdyby za těch 25 let bylo dalším městem, které si vymezí „no—cars perimeter“ a nevpustí tam jediný vůz s volantem, i naše Brno. A když to nebude za 25, tak za 35 let určitě.

A vtip je v tom, že tohle totálně překope veškerou dopravu ve městě: individuální i hromadnou. Malé, pod dva metry dlouhé a metr padesát úzké kapsličky převážející osoby z A do B (nikoli „od zastávky k zastávce“), nahradí nejenom současnou individuální dopravu (jeden člověk v bedně 5,5 m krát 2 m), ale nejspíš i současnou hromadnou, protože ta nová dostane lidi rychleji i pohodlněji od startu k cíli.

No a samozřejmě to ovlivní i vlakovou dopravu, kdy se pasažér z mimoměstského místa bydliště nechá dopravit nejspíše na kraj města (podobně jako dnes svým autem) a „kapsličkou“ se nechá dovézt ke dveřím svého pracoviště. (Jak se bude rozšiřovat autonomní doprava i mimo města, je otázka, zda má vůbec příměstská železniční osobní doprava šanci na přežití — a to říkám s lítostí jako velký milovník vlaků!) Naopak na významu mohou nabýt (dálkové) rychlovlaky nahrazující na tratích do tisícovky kilometrů letadlo — ta ale může město jen „líznout“ na okraji a nezdržovat se zajížděním: sem a odsud opět fungují autonomní vozítka.

Říká se, že historie se občas opakuje: když bylo dnešní brněnské nádraží vybudováno a uvedeno do provozu, zjistilo se, že nevyhovuje. Představme si dobu o pět primátorů dál, kdy nové vedení města vystoupí z autonomního elektromobilu a půjde za blýskání blesků slavnostně přestřihnout pásku městského hlavního nádraží (ať už bude kdekoli), s rozpačitým pocitem, že těch čtyřicet miliard bylo utraceno za něco, co... tak úplně nevyhovuje době, potřebám a situaci. Ale přestavět na koncertní sál se to dá vždycky, ne?

A teď babo raď. Diskutujme, ale nejen o „brněnském tématu“, protože tohle platí všude možně — jak plánovat monstrózní dopravní investice s 30 lety budování a na 200 let používání, když tušíme, že doprava projde brzy největší proměnou v dějinách. Jen přesně nevíme jakou a kdy.