Pozitivní veřejnoprávní deviace

Veřejnoprávní média mají potenciál být alternativou vůči komerčním médiím zaměřeným pouze na zisk, podporovat aktivnější přístup ke světu, být slovy Miloše Zemana ostrovem pozitivní deviace v rozmělňujícím a zavádějícím mediálním světě dneška.

Z kanálů České televize sleduji v poslední době skutečně pravidelně pouze ten nejmladší, dětský. Musím ocenit paletu vlastních zábavně vzdělávacích pořadů pro děti, které ČT produkuje. Sahají od výtvarné, hudební a pohybové výchovy přes cizí jazyky, přírodní vědy a historii až po základy finanční gramotnosti, vaření nebo pravidla bezpečného chování doma i venku. Téměř žádné z těchto pořadů nejsou hloupé, mnohé z nich jsou naopak vyloženě povedené.

Nedovedu si představit, že by něco byť jen vzdáleně podobného nabízela nějaká komerční stanice. Ve skutečnosti veškeré komerční vysílání pro děti u nás dnes sestává pouze z jediného prvku – nekonečné řady animovaných seriálů řazených za sebe. Ty jsou pochopitelně i v programu „Déčka“ České televize, ale střídají se s pořady jiného druhu a jejich složení je pestřejší, s vysokým podílem evropské produkce i české tvorby, včetně té starší, ale třeba i vynikajících japonských animovaných filmů a seriálů.

Význam veřejnoprávního média se tak právě v oblasti tvorby pro děti ukazuje zcela jasně: namísto jednorozměrného konzumenta proudu prefabrikovaných výrobků stále stejného druhu nabízí alespoň možnost rozvíjení kreativity, zájmu o svět a přemýšlení o něm. Samozřejmě je asi lepší, aby se děti na televizi koukaly co možná nejméně a rozvíjely se jiným, aktivnějším způsobem. Ale když už se dívají, je veřejnoprávní typ vysílání nesrovnatelně, řádově lepší variantou.

Cernobil-porazen_1Možnost rozvíjení kreativity, zájmu o svět a přemýšlení o něm. Repro DR

Vychovat obsahově nenáročného, ale hladového konzumenta je ideálem světa založeného na komerci a zisku. Divák, který si již od dětství vypěstuje náklonnost k nekonečným seriálům, nebo dokonce závislost na nich, bude pak spokojeně konzumovat nekonečné seriály pro dospělé prokládané snad ještě nekonečnějšími reklamami na soukromých televizních stanicích. Veřejnoprávní televize, konkrétně její dětské vysílání, je zřejmou alternativou jak v tom, že proud seriálů není nekonečný a nepřerušovaný, tak i v absenci reklam.

Veřejnoprávní médium je tak jakýmsi ostrovem pozitivní deviace, jak o nich mluvil Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu – ovšem tom prvním, před pěti lety. Je deviací, tedy vybočením z obvyklého stavu věcí, který dává na první místo zisk, efekt je pro něj důležitější než obsahová integrita. Veřejné médium je přinejmenším příležitostí k alternativě. Je jisté, že ta příležitost není vždy využita. Ale to nic nemění na tom, že je zásadně důležitá.

Obrana neznamená odmítání kritiky
Bránit Českou televizi a obecně veřejnoprávní média není totéž co odmítat jakoukoli jejich kritiku. Je možné, a dokonce je to i záhodno, uvědomovat si nezastupitelný význam veřejnoprávního média, a zároveň požadovat transparentnost jeho fungování, mít vysoké nároky na kvalitu a brát velice vážně jakékoli výtky, jsou-li založené na skutečnosti. Takové diváky by si Česká televize měla vychovávat. Takoví diváci mají všechny předpoklady k tomu být aktivními občany.

Je myslím dobře, když se na obranu České televize ozývají filmaři, dokumentaristé a další tvůrci, ovšem ještě důležitější je, aby se za veřejnoprávní televizi postavili diváci. Ve Švýcarsku před několika dny v celostátním referendu občané odmítli zrušení koncesionářských poplatků za veřejnoprávní rozhlas a televizi většinou 71,6 procent. Volební účast přesáhla 54 procent. Poplatky jsou přitom v zemi opravdu vysoké, ročně ve výši bezmála 10 tisíc Kč (od příštího roku budou sníženy na osm tisíc).

Jak by asi dopadlo podobné hlasování v České republice? Hrozí polský scénář zestátnění veřejnoprávního rozhlasu a televize, o jejichž vedení rozhoduje ministr financí? Maďarské sloučení veřejnoprávních institucí pod záminkou úspor provázené masivními čistkami? Nebo pouze výměna generálního ředitele? Jaké konkrétní obrysy má hrozba „likvidace nezávislosti“ České televize, o níž v obecném smyslu mluví výzva Pět vět?

Jak to nakonec dopadne, závisí také na tom, kolik lidí je a bude přesvědčeno o potřebnosti veřejnoprávních médií. Nezanedbatelná část veřejnosti se domnívá, že svobodný přístup k informacím dostatečně zajišťuje „internet“. Parlamentní listy, nejvlivnější z médií, která se stylizují do role alternativy k hlavnímu proudu, zejména veřejnoprávnímu, lákají čtenáře na to, že „jim nikdo nevnucuje, co si mají myslet“. Část lidí je přesvědčena, že veřejnoprávní média cenzurují realitu, a z principu jim nevěří.

To samozřejmě hraje do karet lidem jako je Jaromír Soukup, který se vůči České televizi vymezuje s jasným vědomím toho, že u cílové skupiny jeho televize Barrandov právě to velmi dobře zabírá. A tedy je to pro něj výhodné. S tím, že část veřejnosti má takto negativní pohled na veřejnoprávní média, a zejména Českou televizi, se přitom nedá takřka nic dělat. Možné je jedině trpělivě usilovat o transparentnost a kvalitu vysílání, brát vážně všechny věcné výtky.

A doufat, že bude přibývat lidí, kteří hledají „alternativu vůči alternativám“, které se ve skutečnosti ukazují mnohem spíše jako omezující a deformující než osvobozující, jak sama sebe prezentují. Tou potřebnou alternativou, ostrovem pozitivní deviace komerčními tlaky nesvazované tvorby, práce, která má kontinuitu a smysl přesahující pouhé dosahování zisku, může být právě veřejnoprávní rozhlas a televize. Snad jí i nadále, a třeba i lépe dokáže být, ku prospěchu všech.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Zisk a moc maskující se jako alternativa Středa, 14.Března 2018, 09:17:10

Média jako Barandov, Parlamentní listy, Protiproud, atd. se snaží vystupovat jako alternativa vůči mainstreamu. Tento trend je ovšem globální, totéž dělá Trump, jehož mluvčí dokonce vymyslela nový termín "alternativní fakta" a dělají to bulvární média všude ve světě. Politikové, kteří na to naskakují dělají "alternativní" politiku, která jim zajišťuje potřebnou dávku moci a "přiměřený" zisk. To všem jim umožní naši spoluobčané, kteří taková média čtou a takové politiky volí. Neměli bychom svým spoluobčanům říkat, že jsou idioti, ale musíme nejen mluvit, ale hlavně před nimi jak bránit tak kriticky rozvíjet nezávislá média a podporovat slušné, odpovědné a kritické politiky a demaskovat ty neslušné.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Středa, 14.Března 2018, 11:01:32

Ti neslušní jsou už dávno demaskováni - jenže ti "naši spoluobčané" je i přesto nadále obdivují, hlasují pro ně, a vyjadřují jim nadpoloviční důvěru.

Co s tím?

Filip Outrata - Praha

Co s tím? Středa, 14.Března 2018, 22:31:56

Jednoduché řešení neexistuje. Být pozitivní, nepropadat depresi a panice, nenechat se úplně otrávit. Nic objevnějšího mě v dané chvíli nenapadá.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Být pozitivní a nepropadat depresi. Čtvrtek, 15.Března 2018, 08:00:16

Taky by se mohly lstivě použít zbraně protivníka.
Například odchytit Jaromíra Jágra, zhypnotizovat ho a udělat z něj maskota České televize. Za jeho širokými zády pak k veřejnosti propašovávat pozitivně deviantní pořady. :-)

J_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Čtvrtek, 15.Března 2018, 09:26:44

Také by pomohlo, kdyby levice nedělala užitečné idioty těm, kdo chtějí nezávislost ČT zlikvidovat, jako Jan Křeček z FSV UK.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Čtvrtek, 15.Března 2018, 09:39:16

Princip veřejnoprávnosti určitě má smysl hájit. Jestli má smysl hájit ČT , resp. to, co na ČT obvykle vidíme, tím si já nejsem jist.

Já ovšem nejsem ten správný televizní posuzovatel, protože já jsem se na televizi nějak cíleněji díval naposledy v roce 1968. Nyní, když se tu a tam octnu před zapnutou televizí a je tam ČT 1 nebo ĆT 2 a jindy zase třeba Nova, mám dojem, že co do principu je to totéž, jen toho dryáčnictví je u ČT méně. Viděl jsem na ČT i nějaké analytické pořady, ale celkově to na mne působilo jako úlitba hlavnímu proudu. Hlavně nikoho důležitého nenaštvat.

Trochu mám přehled o rozhlasovém pořadu Jak to vidí na ČRO2. Poslouchám jej už léta. A stále méně. Těch, kteří měli co říci, ubylo a ostatních přibylo. Z těch asi dvacet lidí, kteří se tam pravidelně střídají, mají co říci tak asi čtyři pět lidí. Jinak také – jako u ČT – kdykoliv rádio zapnu, hned ho vypnu. Vyjma „Láska za lásku“ od Jiřího Anderle. To je ovšem letitá a reprízovaná záležitost.

Docela bych chtěl vědět, jestli tu nechutnost všech nechutností, „Přemluv bábu“, nevysílala svého času (před parlamentními volbami 2010) také veřejnoprávní ČT. Jist si tím úplně nejsem.

Jiří Vyleťal

Josef Poláček - Manuální pracovník

Čtvrtek, 15.Března 2018, 16:11:33

Pane Vyleťale, nemohu sice srovnávat Českou televizi s komerčními stanicemi (alias bulvárem), na ty se nedívám už celá léta; nicméně bych soudil, že Váš úsudek plně platí především pro První program ČT. Ten se od toho bulváru opravdu liší snad jenom poněkud menší mírou dryáčnictví, jak jste to naprosto přesně vystihl.

Druhý program ČT - tady je k mání určité množství docela slušných dokumentací; nicméně máte pravdu i v tom, že i ty nakonec nepřekračují rámec daného systému. Je to sice záslužná činnost, odhalování těch či oněch nepravostí, ale máte pravdu v tom, za určitou mez to nejde.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Čtvrtek, 15.Března 2018, 23:02:52

Ano, ano, tak nějak to bude, pane Poláčku. Děkuji za odezvu a přeji Vám vše dobré.

Dobrou noc, Váš Jiří Vyleťal

PS: Na Argumentu je pěkný článek o obraně "veřejnoprávních" médií od Ivo Šebestíka.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.