Pozitivní veřejnoprávní deviace
Filip OutrataVeřejnoprávní média mají potenciál být alternativou vůči komerčním médiím zaměřeným pouze na zisk, podporovat aktivnější přístup ke světu, být slovy Miloše Zemana ostrovem pozitivní deviace v rozmělňujícím a zavádějícím mediálním světě dneška.
Z kanálů České televize sleduji v poslední době skutečně pravidelně pouze ten nejmladší, dětský. Musím ocenit paletu vlastních zábavně vzdělávacích pořadů pro děti, které ČT produkuje. Sahají od výtvarné, hudební a pohybové výchovy přes cizí jazyky, přírodní vědy a historii až po základy finanční gramotnosti, vaření nebo pravidla bezpečného chování doma i venku. Téměř žádné z těchto pořadů nejsou hloupé, mnohé z nich jsou naopak vyloženě povedené.
Nedovedu si představit, že by něco byť jen vzdáleně podobného nabízela nějaká komerční stanice. Ve skutečnosti veškeré komerční vysílání pro děti u nás dnes sestává pouze z jediného prvku — nekonečné řady animovaných seriálů řazených za sebe. Ty jsou pochopitelně i v programu „Déčka“ České televize, ale střídají se s pořady jiného druhu a jejich složení je pestřejší, s vysokým podílem evropské produkce i české tvorby, včetně té starší, ale třeba i vynikajících japonských animovaných filmů a seriálů.
Význam veřejnoprávního média se tak právě v oblasti tvorby pro děti ukazuje zcela jasně: namísto jednorozměrného konzumenta proudu prefabrikovaných výrobků stále stejného druhu nabízí alespoň možnost rozvíjení kreativity, zájmu o svět a přemýšlení o něm. Samozřejmě je asi lepší, aby se děti na televizi koukaly co možná nejméně a rozvíjely se jiným, aktivnějším způsobem. Ale když už se dívají, je veřejnoprávní typ vysílání nesrovnatelně, řádově lepší variantou.
Co s tím?
Například odchytit Jaromíra Jágra, zhypnotizovat ho a udělat z něj maskota České televize. Za jeho širokými zády pak k veřejnosti propašovávat pozitivně deviantní pořady. :-)
Já ovšem nejsem ten správný televizní posuzovatel, protože já jsem se na televizi nějak cíleněji díval naposledy v roce 1968. Nyní, když se tu a tam octnu před zapnutou televizí a je tam ČT 1 nebo ĆT 2 a jindy zase třeba Nova, mám dojem, že co do principu je to totéž, jen toho dryáčnictví je u ČT méně. Viděl jsem na ČT i nějaké analytické pořady, ale celkově to na mne působilo jako úlitba hlavnímu proudu. Hlavně nikoho důležitého nenaštvat.
Trochu mám přehled o rozhlasovém pořadu Jak to vidí na ČRO2. Poslouchám jej už léta. A stále méně. Těch, kteří měli co říci, ubylo a ostatních přibylo. Z těch asi dvacet lidí, kteří se tam pravidelně střídají, mají co říci tak asi čtyři pět lidí. Jinak také – jako u ČT – kdykoliv rádio zapnu, hned ho vypnu. Vyjma „Láska za lásku“ od Jiřího Anderle. To je ovšem letitá a reprízovaná záležitost.
Docela bych chtěl vědět, jestli tu nechutnost všech nechutností, „Přemluv bábu“, nevysílala svého času (před parlamentními volbami 2010) také veřejnoprávní ČT. Jist si tím úplně nejsem.
Jiří Vyleťal
Druhý program ČT - tady je k mání určité množství docela slušných dokumentací; nicméně máte pravdu i v tom, že i ty nakonec nepřekračují rámec daného systému. Je to sice záslužná činnost, odhalování těch či oněch nepravostí, ale máte pravdu v tom, za určitou mez to nejde.
Dobrou noc, Váš Jiří Vyleťal
PS: Na Argumentu je pěkný článek o obraně "veřejnoprávních" médií od Ivo Šebestíka.