Jsem zmaten. Praha, matka měst a hlava království, je na černé listině. Může si za to sama?

Po zhlédnutí rozhovoru s Petrem Pithartem, v němž hodnotil výsledky druhého kola prezidentské volby, jsem nemohl nesouhlasit. Jsme zemí dvojího lidu, varoval tento moudrý muž, takřka zemí dvourychlostní, a obyvatelé velkých měst by to měli začít brát vážně. Jsme stát s příliš silným centrem, vzniká tak nerovnováha, Praha vrhá stín. Co s tím ale jako Pražák mohu dělat?

„Pražák“ je škatulka, která mi — pravda, velice mírně — dává pocítit, jaké to je, když je někdo škatulkován. Jsem dlouhodobě zvyklý svůj původ mimo Prahu nedávat příliš hlasitě najevo, případně, jsem-li přímo dotázán, jej uvést jaksi s pokrčením ramen, omluvně; bývám dokonce pochválen, že jako Pražák nezním. S manželkou jsme v ostravském obchodě vybírali oblek a radili se, že bychom jej mohli koupit později v jiné pobočce v Praze. „Pražákům to nedávejte,“ řekla úplně vážně prodavačka, „ti mají peníze z turistů.“