Pražák na hanbě

Jonáš Hájek

Jsme zemí dvojího lidu. A Pražák je škatulka, které se jde zbavit stejně obtížně jako škatulky obyvatel pohraničí.

Jsem zmaten. Praha, matka měst a hlava království, je na černé listině. Může si za to sama?

Po zhlédnutí rozhovoru s Petrem Pithartem, v němž hodnotil výsledky druhého kola prezidentské volby, jsem nemohl nesouhlasit. Jsme zemí dvojího lidu, varoval tento moudrý muž, takřka zemí dvourychlostní, a obyvatelé velkých měst by to měli začít brát vážně. Jsme stát s příliš silným centrem, vzniká tak nerovnováha, Praha vrhá stín. Co s tím ale jako Pražák mohu dělat?

„Pražák“ je škatulka, která mi — pravda, velice mírně — dává pocítit, jaké to je, když je někdo škatulkován. Jsem dlouhodobě zvyklý svůj původ mimo Prahu nedávat příliš hlasitě najevo, případně, jsem-li přímo dotázán, jej uvést jaksi s pokrčením ramen, omluvně; bývám dokonce pochválen, že jako Pražák nezním. S manželkou jsme v ostravském obchodě vybírali oblek a radili se, že bychom jej mohli koupit později v jiné pobočce v Praze. „Pražákům to nedávejte,“ řekla úplně vážně prodavačka, „ti mají peníze z turistů.“

Žádné peníze z turistů jsem nikdy neviděl.

Jsem veřejný nepřítel a nevím, jak z toho ven. Repro DR

Zato jsem viděl, jak se v centru Prahy nedomluvím česky, jak si tam nekoupím nic jiného než matrjošky, jak si tam skoro nikde kvůli astronomickým cenám nezajdu na večeři. Možná je to dobrý začátek: uvědomit si, jak se nám Pražákům zóna UNESCO odcizila. Není v tom třeba nějaká paralela?

Jsem privilegován. Chtě nechtě, mám jako obyvatel hlavního města více možností, lepší uplatnění, vyšší plat. Mám také vyšší životní náklady a vlastní bydlení si v Praze pořídím sotva. Je tedy pravděpodobné, že budu jednou za prací dojíždět. Když jsem se loni v létě nachomýtl k předvolebnímu setkání s jistým politikem v Orlové, zeptal jsem se ho, co chce s otázkou bydlení v Praze dělat. Spontánní smích z publika a bujaré zvolání: „tak pojď bydlet do Orlové!“ mi odpověděly za něj.

Možná bych skutečně měl jít do Orlové! Ale co bych tam dělal? Kdo by byl zvědavý na absolventa filozofické fakulty? Vysvětloval bych propuštěným horníkům, že nejen chlebem živ je člověk? Zakládal neziskovku? Možná bych tam měl jít, opustit jak mladý Buddha vyhřátou kancelář, kde moji profesi nikdo nezpochybňuje, a obhájit ji v tvrdých podmínkách postindustriální chandry.

Jako Pražák a intelektuál mám zdánlivě dva důvody mlčet. Nemám co poučovat. Rád bych v tuto chvíli udělal něco jiného. Chtěl bych se omluvit.

Omluvit se jako Pražák za neuctivé přehlížení Aše a Jablunkova, za vtipy na Brno, za všechna ta nejapná označení a povýšenost k Nepražanům i k „náplavě“. Omluvit se za zaměňování Turnova a Trutnova, za to, že nevím, jak se žije v České Lípě a Moravském Berouně. Omluvit se za privilegia, která si neuvědomuji. Omluvit se za to, že se mi zdá, že mi prezidentskou volbu pokazily hloupé Sudety. Stydím se za tuto pýchu.

Nemohu mlčet a nemohu nic říct. Jsem veřejný nepřítel a nevím, jak z toho ven.

Bylo-li by možné zřídit novou vládní čtvrť v Lázních Bohdaneč, podpořím to. V digitálním věku by to neměl být zas až takový problém.

Ostatně, kdyby Praha zmizela z povrchu zemského, jistě by brzy vypučely zase jiné šarvátky, za problémy brandýských by zcela určitě mohla Stará Boleslav a obráceně.

    Diskuse
    February 3, 2018 v 20.51
    Logika mi uniká
    "Mám také vyšší životní náklady a vlastní bydlení si v Praze pořídím sotva. Je tedy pravděpodobné, že budu jednou za prací dojíždět." Proč by to mělo být pravděpodobné? Leda pokud se neobejdete bez vlastního bydlení. Ale velmi dobře se dá bydlet i v nájmu.
    February 4, 2018 v 6.45
    Skromný návrh
    Pro rozpory mezi Prahou a ostatkem České republiky se očividně nabízí oboustranně uspokojující řešení: Praha se osamostatní a vystoupí z České republiky. Pak bude možno vyhlásit referenda o členství v EU, jejichž výsledkem bude to, že Česká republika z Evropské une vystoupí a Praha v ni zůstane.

    Lze čekat, že mezi Prahou a Českou republikou budou podobně vynikající vztahy jako má dnes ČR a Slovensko.
    LV
    February 4, 2018 v 14.33
    Bydlet v pronájmu se samozřejmě dá, pokud nevadí nejistota, že jeden dostane neočekávaně tři měsíce na to, aby se vystěhoval a že je zrovna služebně měsíc v zahraničí, dokončuje projekt nikoho nezajímá.
    Pak je tu drobný problém penze. Průměrná penze 12 000 Kč, což znamená volbu
    A) nájem a jídlo
    B) nájem a léky
    Najem, jídlo a léky se z penze zaplatit nedaji
    LV
    February 4, 2018 v 14.36
    Ona to není jenom otázka Prahy, ona je to otázka většiny velkých měst. Lill, Praha,Bratislava, Brno volí jinak než malá sídla.
    VK
    February 4, 2018 v 18.09
    Bydlet v nájmu se docela dobře dá...pakliže je nájem podstatně (třeba o třetinu-polovinu) nižší, než splátka hypotéky na ekvivalentní byt. Jenže u nás v důsledku zejména klausovského zastavení státní a veřejné výstavby bytů nájmy vystřelily do oblasti srovnatelné s hypotékami na totéž - pak nájem moc ekonomicky smysl nedává a je celkem oprávněně nouzová varianta pro ty, kdo z těch či oněch důvodů na hypotéku nedosáhli. Zde je rovněž jeden z kořenů takové obliby soukromého bydlení v těchto končinách.
    JH
    February 5, 2018 v 10.40
    Nejen v českých končinách,
    i v Německu je, pokud vím, popularita vlastního bydlení na vzestupu, a poměr kupní cena : nájem je mezi 20 a 25. Stát navíc - stejně jako v ČR, podporuje možností odepsat si část hypotečních úroků z daní, zatímco nájem si odepsat nelze.

    Z hlediska strategie státu podpora vlastního bydlení dává smysl, protože se tím snižuje riziko chudoby seniorů - muselo by to být ale systematičtější a inkluzivnější, než prostý odpis z daní. Alternativou je ono vzývané sociální bydlení, anebo příspěvky na nájemné které existují ve Švýcarsku.

    PM
    February 5, 2018 v 11.44
    My Pražáci víme co duchdoby vyžaduje
    Proč ne Prahaférst, když Emerikaférst..... bych se dotázal.
    A proč ne Maláivelkástranaférst, když mírou hodnoty prostředí je tržní cena jednoho čtverečního metru povrchu země ......bych dodal.