Přátelé s jinou volbou
Filip OutrataFilip Outrata: Mám mezi přáteli voliče Miloše Zemana. A ačkoli se výsledku voleb docela obávám, už teď se těším na to, jak ho s nimi budu rozebírat.
Zjistil jsem v jedné pracovní skupině, že každý z nás chce volit někoho jiného. V poměrně malém kroužku se našel hlas pro Fischera, Drahoše, Horáčka. A také pro Zemana. Živě jsme se o volbách bavili, neshodli jsme se, ale přesto jsme se rozešli v dobrém. Uvědomil jsem si, že podstatnější než to, co nás v této konkrétní volbě rozděluje, je to, co nás spojuje a bude spojovat i nadále.
Znám voliče Miloše Zemana, kterých si lidsky vážím, a naše přátelství je pro mě rozhodně důležitější než to, že se v této věci neshodneme. Nebyl jsem schopen přesvědčit je argumenty. Ponechal jsem si svůj názor a svoji voličskou preferenci a oni si ponechali svou. Zase o sobě víme o něco málo víc, a to nám může pomáhat lépe se znát a efektivněji spolupracovat. Příště se třeba shodneme. Anebo pro mě budou, jak doufám, nadále přáteli s jinou volbou.
Když jsem včera po akci aktivistky Femenu proti prezidentu Zemanovi chystajícímu se volit viděl, jak se na Facebooku sdílí fotka z incidentu — šokovaného Zemana a jeho zřejmě ještě víc poděšenou manželku Ivanu — doprovázená přirovnáním situace k pornografickému videu, s patřičným rozdělením rolí mezi aktéry, uvědomil jsem si, že negativní emoce, nenávist a odpor, mají velkou sílu. Sdíleli by tito lidé něco podobného o svém známém, třeba méně oblíbeném kolegovi či kolegyni z redakce? Nebo se něco podobného smí pouze u prezidenta, kterého bytostně nesnáším?
U tohoto výtvoru, podobně jako před časem u stránek věnovaných naplánovanému fiktivnímu Zemanovu pohřbu, někteří argumentují tím, že je to prostě jen určitý typ humoru, který někomu vyhovuje a jinému ne. Možná jsem jen přecitlivělý, že v tom cítím něco jiného a něco víc, určité zhrubnutí, zkažení duší, řečeno trochu metafyzickým jazykem. A řečeno zcela přízemně, vidím v tom také něco, co postiženému jen přidává sympatie, a tím mu politicky pomáhá.
Pokud se někdo raduje z ponížení druhého, je to pro mě vždy nepřijatelné. A to bez ohledu na to, jestli ten, proti komu jsou takové výtvory zaměřeny, sám někdy s druhými jedná ponižujícím způsobem. Pokud se vytratí základní úcta k člověku, k jakémukoli, bude vše jenom horší, od stavu politiky a kvality politiků po jakékoli jiné místo a situaci našich životů. S tím, kdo s druhými někdy jedná neslušně, budu sám jednat slušně. Jinak to podle mě nejde. Ale jak sleduji, mnozí spíš zastávají zásadu „na hrubý pytel hrubá záplata“.
Věřím, že v těchto volbách Miloš Zeman může být poražen. A to i navzdory snaze některých svých nejzarytějších odpůrců. A i když se výsledku voleb trochu bojím, těším se na to, jak jej se svými přáteli s jinou volbou budu probírat.
Já jsem viděl v očích V. Kruliše, Zemanovy podržtašky, zálibný úsměv, neboť ona aktivistka je nesporně fyzicky přitažlivá. A protože toho člověka znám a vím, že má slabost pro druhé pohlaví, vůbec mě to neudivilo.
A Zeman? Ten si myslím nedokázal ani v té rychlosti uvědomit, co se děje. A hlavně, ano, ochutnal svou vlastní medicínu. Já jsem jej schopen milovat jako bližního svého a zachránit mu život, když vedle mě zkolabuje. Na druhé straně tento fyzicky zchátralý stařec ještě před časem vyhrožoval, jak půjde s flintou v ruce fyzicky bránit hranice...
A říkám si, když lidé v Anglii tančili radostí po smrti M. Thatcherové a prozpěvovali "Čarodějnice je mrtvá", bylo to nechutné... jenže tahle dáma přece prohlásila, že společnost neexistuje a že v Británii nejsou žádní chudí lidé (v době, kdy míry chudoby za její vlády atakovala výše ve 20. století v ostrovním království nevídanou). Takže je skutečně namístě otázka, kdo si začal... Nebo taky to přísloví (zneužité kdysi Rudým právem, avšak pravdivé): Kdo seje vítr, ...
Podobné excesy odsuzuji. Kdyby se stalo něco takového ve volební místnosti mně, považoval bych to sice za místně nevhodné, ale legrační, v případě státníka, jenž leží leckomu, skoro nutně, v žaludku, ale jde, byť třeba z nedomyšlení, o nepřijatelné chování, o potenciální hrozbu a zahrávání si, pro publicitu, s neštěstím.
Jinak jak už jsem jednou poznamenal: na orgie moralizování “do vlastních řad” se musíme ještě připravit. Zatím to byl asi čajíček proti tomu, co ještě přijde.
Spíše bych konstatoval, že hlasování pro Miloše Zemana může být dílem např. zvyku na něj, různých emocí, včetně pocitů křivdy a ohrožení, prostého fandovství i ovlivnění aktivisty, předstírajícími zájem a empatii, snahy neodpadnout od národního tábora, který leckdo postrádal atd. atp.
Nepochybně by bylo lepší, kdyby se ti, kteří vynášejí soudy o morálních kvalitách druhých, do hloubky, bez předsudků (a hlavně bez namyšleného sebevědomí, že já nejlépe vím, koho je třeba volit) zamysleli nad důvody, proč lidé toho kterého kandidáta volí. A také proč oni, ti, kteří mluví o morálním selhání druhých, nejsou sto pochopit, že ti druzí právě takto volí.
Váš Jiří Vyleťal
Prof. Tomáš Halík
P.S. Můžete to se svými přáteli rozebrat, pane Outrato.
Byla to reakce na moji zcela nezávaznou úvahu, že bych dal eventuálně ve volbách hlas TOP09.
Tady je někdo taky pěkný pokrytec, že.
Pokud jde o to morální selhání, souhlasím s názorem Jiřího Vyleťala. Chtěl jsem o tom vlastně také v článku psát, ale nechtěl jsem se příliš rozpovídat do šířky. Asi se mnou nebudete souhlasit, ale podle mě to, co a především jak Tomáš Halík říká, spíš Zemanovi pomáhá.
Váš argument je vždycky týž: prý jim tom jenom pomáhá. Proto neustále moralizujete "do vlastních řad". Dobrá, taky přístup.
Morální rozměr volby jistě existuje. U určitých voleb - v Německu 1933, v Československu 1946, našly by se jistě další případy - se to přímo nabízí. Přesto je ale podle mě sporné považovat určitou volbu za morální provinění, nevíme totiž, jaké povědomí měl ten člověk o věci, jaké informace se k němu dostávaly, jaká je jeho osobní situace atd.
Provinění by to bylo v zásadě pouze tehdy, kdyby si dotyčný byl vědom, že svou volbou činí něco špatného. Podle mě nelze mluvit - nemá smysl mluvit - o morálním provinění u volby. Ale třeba u záměrného šíření nepravdivých, zkreslených a zavádějících tvrzení určitě ano.
Pokud jde o samotný útok, dovolím si ocitovat vyjádření člověka, kterého možná znáte, pane Outrato. Je to též katolický teolog s ekumenickým zaměřením:
"Zatímco mnozí se předhánějí v odsuzování činu ukrajinské sextremistky z hnutí FEMEN Angeliny Diash, tak naopak moje sympatie má.
Svým extrémním činem odhalila, v jaké absurditě žijeme a co všechno si necháme líbit nebo namluvit. Prezident Zeman se vychloubá svým zdravím a doma i po světě se tváří jako odhodlaný bojovník proti extrémismu. Pak na něj vybafne neškodná polonahá žena, přičemž ochranka zcela selže (kdyby skutečně chtěla prezidenta ohrozit, tak by to snadno udělala) a prezident se sesype (fyzicky i psychicky). Média to nafukují a po chvilce už Zeman vesele lže o údajném útoku na papeže.
Srovnatelné sympatie má Jindřich Šídlo, který svojí satirou s informací o automatickém postupu současného prezidenta do 2. kola vyprovokoval státní úřady k nebývalé aktivitě. Zřejmě zapůsobily reálné obavy ohledně intelektuální výbavy Zemanových voličů, kteří by podobnou výzvu mohli vzít vážně. Na druhou stranu se ukázalo, jak moc mnohým vlivným lidem záleží na tom, aby neschopný nebo naopak všeho schopný stařec zůstal ve funkci.
Většině lidem je evidentně jedno, že Zeman ignoroval všechny předvolební debaty, přes své sliby si za peníze nejasného původu nechá dělat netransparentní nákladnou kampaň atd.
Když zapšklý stařec dělá jednu levotu za druhou a kydá špínu a lži na všechny kolem, tak se nemůže divit, že na něj občas může někdo vybafnout.
Bylo by fajn, kdyby si to lidé, kterým to opravdu vadí, skutečně uvědomili a dávali častěji najevo, třeba i netradičními aktivitami, že jim toto chování Zemana (a třeba i dalších) skutečně vadí a nehodlají ho donekonečna tolerovat.
Takže díky, Angelino, že jsi ukázala, že Zemana je možné rozhodit.
A jestli to ve výsledku přispěje k volebnímu zisku Zemana, tak je to opět jen a jen o nás.
Možná to přirovnání některé pohorší, ale jen připomínám, že to je pár dní před připomínkou výročí jednoho zoufalého činu ve prospěch vyburcování občanů k odporu proti systému (Jan Palach, 16.1.1969, +19.1.1969)."
Osobně vidím jediný možný způsob, jak udržet dobré vztahy s takovými lidmi, pokud z nějakého důvodu na nich mám eminentní zájem. Téma voleb a politiky vůbec musí zůstat tabu. Nedovedu si představit, že bych "se těšil, až to s nimi budu probírat", jak píšete v závěru článku.
A pokud jde o to, co je užitečnější a lepší před druhým kolem, ocituju jeden pregnantní názor z facebooku, se kterým též stoprocentně souhlasím:
"Neztrácejte čas s voliči Zemana, s těmi nic nenaděláte. Neutrální, nerozhodnutí a ti, kteří v prvním kole nešli volit. Tam se vyplatí diskutovat."
Po shlédnutí Zemanova projevu ke stému výročí bych tu škálu ještě rozšířil o nedostatek soucitu a úcty ke stáří. Takhle trápit člověka, kterého věk a nemoce připravily o veškerou soudnost a předvádět jeho nahotu na veřejnosti.
Na druhé straně máme všichni ve volbách jeden hlas, někdo jej použije, zatímco jinému není třeba k použití dost. V této rovnosti tkví ovšem jádro demokracie, již jinak nemálo ovlivňují peníze, či-li finanční nerovnost. Angelina Diashová u nás volební právo nemá, ale mohla až dramaticky ovlivnit naši domácí volbu prezidenta. (Atakovala navíc člověka s nemalým pohybovým handicapem.)
Myslím, že žádný Čech by neměl vůbec uvažovat o podobném zásahu do zahraničních voleb s rizikovým zaskočením střežené hlavy státu. Ani v nejdemokratičtějších zemích ne. A pro úplnost, hlasování, nejen v USA a Británii, by samozřejmě nemělo být terčem cílených akcí cizích vlád.
Dám Vám zcela konkrétní příklad: znám lidi, kteří jsou osobně velice slušní, dobrodušní, inteligentní - a přece se plně vezou na vlně české xenofobie, to jest zásadního odmítání jakékoli pomoci uprchlíkům.
Mám teď snad prohlásit: jsou to moji dobří přátelé, a p r o t o tento jejich postoj nebudu hodnotit jako morální selhání?!...
Ano, každý člověk má vždycky nějaké "dobré" důvody, proč chce toto a proč nechce ono. Do jisté míry můžeme mít i pochopení pro lidské slabosti či lidskou nevědomost.
To ale naprosto neznamená, že bychom určité činy a určité postoje neměli veřejně ohodnotit a veřejně odsoudit jako "morální selhání", jenom proto že je koná a zastává i někdo nám blízký.
Je tu tedy učiněna jasná dělicí linie mezi činem, a mezi osobou.
To znamená: my opravdu nemusíme bez dalšího zavrhnout naše příbuzné či přátele, jenom proto že zastávají jiné hodnoty než my, ani pro nějaký jejich jednotlivý poklesek.
Ale zároveň se nikdy nesmíme vzdát svého práva, ale zároveň své povinnosti činy mravně nepřípustné jako takové deklarovat a odsuzovat.
Z toho můžete soudit, že většině obyčejných lidí je naprosto fuk, koho kdo z nich volí. Musíte uvažovat taky o tom, jak velký rozsah má to jejich společenství. Má - li někdo malý rozhled, není ještě nemorální. Navíc zde ve společnosti působí různé ideologie, jímž může člověk snadno podlehnout. Intelektuál se samozřejmě může řídit morálkou filozofickou. A pak se může rozhodnout, zda bude či nebude chápat ty, kdo k filosofii (a tedy ani k filosofické morálce) zatím nedorostli.
Jestliže si někdo ani nemůže dát pivo v hospodě a musí si kupovat lahváče na ulici, jeho děti ve třiceti ještě nenašly práci jinak než na švarcsystém atd., prostě takový běžný stav v řadě míst naší krásné vlasti
-- a přitom poslouchá od politiků kecy o báječně nízké míře nezaměstnanosti, růstu životní úrovně etc., event. o tom, jak by oni, sociální demokraté rádi progresivnější zdanění, ale konkurence schopnost země etc.
-- neměl bych odvahu mluvit o tom, že pokud signalizuje svoji situaci volbou obludy, protože toho si "ti nahoře" všimnou, pak morálně selhal či se provinil.
V případě mé sociální bubliny to ovšem je buď selhání morální nebo intelektuální.
Řekněme si otevřeně, je to velmi těžké.
Přišel mi na mysl případ Knuta Hamsuna. Velký norský spisovatel napsal a otiskl v poslední den, kdy to bylo možné, Hitlerův nekrolog. Uvedl v něm mimo jiné, že vůdce utýrala neuvěřitelně krutá doba. Proč Hamsun nemlčel jako druzí? Ušetřil by si nemalé problémy. Byl jen naivní? Podstatná je v naší souvislosti ovšem otázka: Byl nemorální, nebo naopak svým způsobem morální?
Morálka oceňuje vysoce věrnost. Liberální pojetí politiky hledání lepší náhrady za každého a za všechno. Tato kupecká mentalita představuje problém, hromadí nespokojenost a rozhořčení v mnoha lidech, kromě těch, kteří z ní jednoznačně profitují. Každopádně ji mnozí lidé nechtějí akceptovat aspoň v některých, pro ně důležitých vztazích, archetypálně cítěných trochu jako rodové.
To má být morálka? Nemyslím. Já ji tak určitě nechápu.
Možná to někdo vzdělanější upřesní, jak to přesně znělo, a kdo je autorem těch slov.
Rozumím vám, ale o zbabělosti a selhání mám opravdu trochu jiné představy, než že se vyhýbám hovorům, které nemají vůbec žádný smysl, pokud se jim vyhnout lze.
U nás na pracovišti mám kolegyni, která je evidentně příznivkyní AfD, a těžce pod vlivem ruské propagandy. Pokud zavede řeč na politické téma, "utíkám se k neutrálním frázím", jak se zpívá v jedné Šlitrově písničce. Je to to nejlepší a nejužitečnější, co mohu udělat. Jednou jsem jí dal najevo, co si myslím, a opravdu se nezdá, že by to mělo smysl. A typické je, že to není původem Němka, nýbrž Polka, která ovšem už dávno žije v Německu, a užívá výhod jeho pohostinnosti.
Mám jiné představy o nepodlehnutí zbabělosti. Např. postavit se otevřeně xenofobům a rasistům, a blokovat jejich sleziny.
Ale řekl bych k tomu, že ne všichni jsou pevně rozhodnutí, koho budou volit, promýšlejí to, a je pro mě zajímavé nahlédnout do toho, jak to probíhá. Ne každý volič Zemana je jeho obdivovatel, ne každý je skálopevně přesvědčen o své volbě.
Pro mě je důležité znám co nejlépe názory lidí, se kterými nejen budu (zřejmě) vždy žít jako spoluobčan, ale se kterými budu i spolupracovat. Je to spíš praktická věc, než nějaký morální imperativ, když nad tím tak přemýšlím.
V otázce přístupu k diskusím to mám asi takhle: Jsem sice dost upřímný i sdílný, nicméně vyvracet někomu jeho bytostné směřování nemíním a proto takového nezvědavého člověka podstatnými argumenty raději netrápím.
"Zemanobijče, pokud chceš stále ztrácet čas přesvědčováním přesvědčeného a stojí Tě to za tu energii, používej prosím věcné argumenty, ne fabulace, pomluvy, polopravdy a mediální spin doctoringová klišé... 1) Argumentaci Zemanovým zdravotním stavem považuji za obzvláště nedůstojnou, nízkou a nepodloženou. Nějaký zdravotní problém ve svém věku jistě má, ale zcela zjevně má stále dost sil, jak jistě v následujících 14 dnech ukáže. Pokud jde o mozek, tam je vše v naprostém pořádku. 2) Argumentace alkoholizmem je irelevantní, vyfabulovaná pomluva a mediální klišé. Pokud si i ve svém věku dá rád skleničku něčeho dobrého, je mi tím spíš sympatický. Mimochodem becherovku miluju, ale tu už prý léta nepije. 3) Příklon k východu je jistě pravda, mně ovšem nevadí o nic víc, než příklon a podpora Drahoše ze západu. Popravdě mi vadí spíš méně... 4) Zemanovo "hulvátství" - vždycky jsem obdivoval, s jakou elegancí dokáže své "protivníky" díky své obrovské inteligenci odzbrojit. Bohužel si v tom on sám libuje natolik, že si to narcisticky užívá i tehdy, kdy by si to mohl odpustit. Na druhou stranu, tyto jeho vrtochy mu dokážu odpustit, alespoň má výraz a neplácá nadiktované proklamace, jako jiné politicky korektní figurky. Mám slabost pro lidi, kteří dokáží říkat věci na přímo, sám bych někdy rád s gustem řekl některým lidem, co si myslím, ale nemám na to "koule" a nedokázal bych to s takovou bravurou a vtipem, jako Zeman. Musím se ještě učit, pak bych se nemusel tak kostrbatě rozepisovat :D 5) Jeho kreativní zacházení s ústavními zákony a tzv. zvyklostmi by si mohl někdy odpustit, na druhou stranu, alespoň trochu prověří bystrost svých protivníků. Naopak si ale cením toho, že jako charakterově pevná osobnost není kýválkem - jako v případě nejmenování Putny profesorem. V tom je mi blízkým, chci prezidenta s názorem. 6) Podpora AB je zjevná. Ale nevidím snahu diskutovat o důvodech. Byť nejsem příznivcem Babiše, plně akceptuji volební výsledek, který byl v jeho prospěch bezkonkurenční. Babiš by měl být premiérem a měl by sestavovat vládu. V médiích je dokola slyšet, že se o koalici nepokusil, což není pravda, jenže ostatní strany a bezvýznamné straničky jako rozmazlení smradi neustále jako jediný požadavek plácají, že do koalice jenom bez Babiše a do zblbnutí vykřikují o Babišově usvědčení z podvodu. Žijeme-li stále ještě v právním státě, nelze než přijmout fakt, že platí presumpce neviny a že Babiš nebyl za žádný trestní čin dosud odsouzen. Mediální hon na Babiše je stejně trapný, jako hon na Zemana a já v tomto Zemanovu podporu chápu, plně to odpovídá jeho naturelu... Zapomněl jsem na něco? Jo, (7) vadí mi, že stran migrace přistupuje na argumentaci strachu, nemám rád ani dělení uprchlíků na válečné a ekonomické (kde je hranice?). Oceňuji ale, že nepoklonkuje nebezpečně nezodpovědné politice frau Merkel a spol. 8) Diskutabilní je jeho podpora Izraele, ale jsem v tomto nevyhraněný. 9) Líbí se mi jeho dlouhodobá podpora přímé demokracie, kterou protikandidáti považují za nebezpečí"
Když si uděláte přehled, kdo se v médiích vyslovuje ve prospěch Zemana a útočí na ostatní kandidáty, potom adresáty, kteří k té vaší skupině nepatří, určitě najdete. Ani v zemanistické partě v ČSSD se sociálně slabí jedinci, pokud vím, nevyskytují. A zcela jistě ani mezi hlasitými příznivci Zemanova předchůdce.
Anebo jak říkají Němci, "doppelt genäht hält besser" - dvakrát přišito drží lépe. Zkrátka, evoluce + Bůh je více nežli jenom evoluce bez Boha (a jeho mravních příkazů).
Jenže: za prvé v té sociálně prekérní situaci asi opravdu nebude všech těch 36 procent, které daly svůj hlas Zemanovi.
A za druhé, nevidím opravdu žádnou spojitost mezi tím, být sociálně znevýhodněným, a hledat reálné východisko z této situace tím, že do víceméně reprezentativní státní funkce zvolím hrubce, přítele diktátorů a xenofoba.
V jednom ohledu je však možno učinit určitou korekci: namísto o "morálním selhání" by v dané souvislosti spíše bylo případnější hovořit především o selhání občanském.
V tomto smyslu je příklon k volbě určitých - archetypálních? - politiků jasným regresem, návratem (či úpadkem) do dob předcivilizačních.
S výrokem o občanském selhání mohu daleko spíš souhlasit než s tím o morálním selhání. Ale stejně tak se to dá obrátit: tato společnost neumí vychovávat občany!
Důvod, proč lidé volí Zemana, může být rozmanitý a někdy stěží pochopitelný. Daří se kupodivu stále udržovat jakýsi mýtus o jeho levicovosti, jakož i další mýty o něm, o západu, o Rusku a pod.
V kontextu diskuse jsem upozornil na jeden z řady mechanismů ovlivňujících lidské konání. Přiznávám však, že konkrétní příčinu volby jednotlivých lidí, dokonce i těch, které znám, zjistit neumím. Vím třeba o člověku, který vysloveně nesnášel Slováky a nyní si ho zcela získal A. Babiš. Kdyby vedla nějakou naši stranu třeba M. Vášáryová, říkal by dotyčný jistě na potkání, jak nechce, aby intrikovala proti našemu národu s Kiskou.
Nesmíme podceňovat vliv komunikačního nasazení zdatných politruků na odstrčené a manipulovatelné lidi. Trocha primitivní ideologie je jim za organizaci, získávají s ní náhražku za pospolitost a trochu sebevědomí.
Jedno je myslím naprosto zřejmé. Volba Zemana je volbou životních hodnot. Takových životních hodnot, které jsou naprosto nekompatibilní s mými životními hodnotami. S takovým člověkem bych mohl eventuálně spolupracovat jako s kolegou, vydržel bych s ním v korektním profesionálním vztahu, ale nikdy nic více.
Takže zde:
"Proč volím Zemana..
přestože jsem na podzim nezvolil Babiše, natož KSČM?
Protože prezidentská volba není o tématech, která se médiím podařila posunout většině národa:
Koalice Babiš – Zeman
Zeman je v podmínkách pověření premiéra sestavením vlády a získáním důvěry nezvykle mírný, přestože Babiš zřejmě byl agentem StB, zneužil dotaci na Čapí hnízdo a bez důvěry Sněmovny čistí státní správu ve prospěch ANO, tedy svůj.
To vše je špatně, nepolemizuju.
Jen připomínám, že Havel jmenoval premiérem agenta komunistické rozvědky Tošovského, který okradl směnou českého zlatého pokladu za německé dluhopisy český národ o mnoho desítek čapích hnízd. Pravda & láska sro. zásadně vyniká selektivní pamětí.
Nadto souzním s Erik Best a Jaroslav Plesl v doměnce, že nejmocnější a nejnebezpečnější mafií v ČEZké republice, mafií která ji v uplynulých dvaceti letech Pokorně a ROMANticky zprivatizovala, je ČSSD a.s., jejímiž lidmi jsou prolezlé veškeré české instituce, kde se rozdělují rozpočtové fondy i dotace.
Dílčí klany, propojené s ČSSD okradly tuto zemi v uplynulých dvaceti letech o odhadem více, než půl bilionu korun v energetice, odpadovém hospodářství, poskytování služeb městům a krajům, hromadné městské i meziměstské dopravě všech druhů, krajských a městských rozpočtech, distribuci evropských dotací, ve zdravotnictví, školství, atd atd.
Kradly by dál, pokud by je Babiš neodstavil. Jsou jako chobotnice a jedno období mimo vládu je rozhodně nevykrví. Kromě Babiše není jiná politická síla, schopná tuto Cosu Nostru, zahrnující i část policie, soudců a různých kontrolních a dozorových orgánů zastavit.
Že to nebude zadarmo a Babiš vyplní vzniklé vakuum? Tuhle cenu bych riskoval, protože Babišovo impérium má veškerou moc i zásadní slabinu zároveň integrovánu v jednom - v osobě samotného Babiše. Hraje příliš vysokou hru a spíš dříve, než později stejně skončí, s ním padne i celé ANO, postavené jen na něm. Prohnilí proti prohnilým je boj, který mi nevadí.
Zemanovo chování
Nelíbí se mi jeho způsoby, některé jsou přímo skandální, ale souhlasím s fundamentem většiny jeho projevů, které velká média před národem vesměs úzkostlivě tají. Mám-li volit mezi dobrými způsoby bez obsahu a pevnosti vs. jasnými formulacemi a pevnými postoji v klíčových otázkách, balených do nevábného obsahu, volím jednoznačně to druhé.
Zemanovo zdraví
Havel v posledním období po dlouhou dobu nezvládal prezidentské povinnosti ze zdravotních důvodů, stejně jako Masaryk. I tak oba své prezidentství zvládli se ctí. Ani jednoho z nich si seriózní tisk dané doby nedovolil ponižovat a zkoumat a spekulovat o něm, v té míře jako u Zemana. Raději nezdravého prezidenta, než tenistu s guľama, co nám místo Wimbledonu přinesl Lisabon.
Ruský a čínský vliv na Zemana
Chiméra. Zeman je v dobrých vtazích s USA, EU a mnoha dalšími spojenci. Je jednoznačně proevropský, proamerický a proizraelský. Stejné postoje, návštěvy i mise do Číny mají Němci, Britové, Američané a doma jsou oslavováni za posilování obchodních vazeb s asijským tygrem.
Např. Izrael má s Moskvou mnohem užší vztah, než Česko, přesto si nikdo nedovolí považovat Bibiho za Putinovce a to byl v Moskvě častěji, než Zeman. Zeman správně chápe, že po bilaterálním uspořádání díky Obamovi padlo i unilaterální a to současné - multilaterální znamená nutnou politiku více azimutů. Předchozí výhradní orientace na západ se neosvědčila zejména v letech, majících na konci stejné číslo, jako rok letošní.
Zemanovo nejbližší okolí
Ovčáček je zrcadlovým odrazem přístupu liberálních médií k řádně zvolenému prezidentovi. Je to overkill na obou stranách, ale liberálové si začali - jen si vzpomeňte na naprosté selhání médií (včetně veřejnoprávních) v roce 2013, kdy nepokrytě podporovala Jeho Jasnost knížete Růženku z Orlíku a zvracela na Zemana víc, než on později do korunovačních klenotů.
Mynář a Nejedlý jsou těžko stravitelní pro kohokoliv, vyjma jejich nejbližší okolí a obchodní partnery. Zneužívají Hrad ke svým ekonomickým zájmům. I tuto škodu jsem ochoten strpět, když už jsem musel strpět Promopro, Kapsch, Pandury, fotovoltaiku, bioplynky, bionaftu, CASA. ČSA, OKD, Kočky, Hrdličky a další zvěřinec s o řády vyššími škodami, než kdy zvládnou napáchat Mynář a Nejedlý.
Proč nemůžu volit někoho jiného?
Protože Horáček je pro mne zcela nedůvěryhodný od léta 1989, kdy se s Kocábem ml. Pokoušeli o deal s KSČ. Ilegální sázkař, kterého StB strpí bez spolupráce, je pro mne jako stejně důvěryhodný, jako Clintonova přísaha, že Monče nepocintal blůzku.
Protože moc dobře pamatuju hysterického polonahého Hilšera, pomalovaného na žlutomodro, jak pobíhá po Praze v doprovodu krajně nedůvěryhodných individuí v aranžmá, oscilujícím mezi Pussy Riot a FEMEN. Hodnej, pohlednej ale zcela dezorientovanej. Ken bez Barbie.
Protože Jiří Hynek by se mi líbil, ale nemá žádnou šanci. To samé platí o panu Fišerovi, kterého si velmi vážím. Nadto si ale nejsem jist jeho pevností proti tlakům, které níže popíšu.
Protože mohutně dunící prázdný sud Drahoš, u něhož má PR team největší starost, aby se ještě dva týdny nikdo nevrtal v realizovaných investicích Akademie věd za jeho funkční období a aby toho raději moc neřekl. Bez obav. On nic neřekne, i když mluví. Dlouhé roky byl loajální k táboru pravdy a lásky, poslouchat jej bude i dál. Je pro mne nepřijatelný i pro postoj své instituce k migrační krizi.
Protože v níže uvedeném tlaku Topol neobstojí. Uhnul minule, uhne i teď. Politika je hodně o byznysu. Schopnost zobchodovat kontakty, pozice a zájmy Topol měl vždy a v letech mimo politiku ho rozhodně neopustila. A ne - na Aleše Řebíčka a výlety kluků ze zlaté party jsem fakt nezapomněl. ne, není to zahraný. Stejně jako Lisabon. Uhneš jednou, uhneš vždycky.
Proč tedy budu volit Zemana?
Protože před příštím prezidentem budou stát pro českou státnost o dva řády podstatnější úkoly, než zda jmenuje Babiše i v druhém, resp. třetím kole. Jmenovitě půjde o nepodpis nové podoby migračních evropských pravidel (Dublin IV) a Evropské sociální charty. Obě tyto normy mají jedno společné: Zbavit dosud vzdorující země V4 i posledních zbytků suverenity v otázkách národní bezpečnosti, migrace a řízení své sociální i daňové politiky.
Podpisem obojího bude o umístění milionů z migrantů z příštích velkých vln (pokud máte pocit, že nepřijdou, sněte dál) rozhodováno centrálně v Bruselu a migranti budou direktivně redistribuováni podle nastaveného klíče. Sociální charta pak zajistí, aby jim musel český daňový poplatník platit stejné peníze, jaké dnes dostávají v Německu a na jaké nedosáhne většina českých starobních důchodců. Říká se tomu evropská solidarita.
Nebavme se o potěru. Z velkých ryb mezi kandidáty je jenom jedna, kterou mohutný proud Bruselu s kolaborační pomocí českých liberálů skrz stále řídnoucí síť obhajoby českých národních zájmů neprotlačí. Tou rybou je Miloš Zeman, moje nelehká, ale jediná možná volba."
Co třeba nějaké "názorové čištění našeho životního prostoru"? Nebo alespoň psychiatrické léčebny (kdo není s námi, "musí být logicky blázen").
------------------------
Ano, je to střet nikoliv zemanovců a antizemanovců, ale střet kultury lynče a kultury dialogu. Kultura dialogu nemůže vyhrát výzvami k lynčování.
"Kupodivu" stále existují i lidé, kterým nerozumíme, jejichž projevy chování jsou v naší sociální skupině naprosto cizí, a proto k nim chováme nedůvěru, odpor a nepřátelství. Tento strach může přejít až v nenávist.
Pro naprostou většinu lidí je ze všeho nejdůležitější to, udržet si tuto primární identitu se sebou samým, tedy s tím, co pociťují a vnímají jako své vlastní nejhlubší přesvědčení. V konfliktu s tímto primárním existenciálním postojem jsou všechny racionální i mravní argumenty prakticky bez šance.
Ovšem: máme tedy skončit u tohoto konstatování, tedy ve smyslu "někdo má rád holky a někdo zase vdolky" - a ponechat všem plnou volnost v jejich životních preferencích a tedy i politických volbách?
Zdálo by se, že všechno směřuje právě k tomuto závěru. Jenže: - co když tu známou lidovou moudrost trochu pozměníme? Co když na to "někdo má rád holky" navážeme nikoli tím nevinným "někdo zase vdolky", nýbrž třeba "a někdo má rád malé chlapečky"?...
Co pak s tím? Zůstaneme i teď u toho železného principu liberalismu, že každý si přece smí dělat co chce, a vyznávat hodnoty jaké se jemu samému zamlouvají?
Zdá se, že tak zcela jednoduché to přece jenom nebude. Ten fakt že (politické) rozhodování naprosté většiny lidí má konec konců iracionální kořeny ještě zdaleka neznamená, že tím by bylo možno omluvit všechno, a že by mělo/smělo být tolerováno všechno.
Ano, proti těm iracionálním popudům přiklonit se na stranu víceméně zcela zjevného zla je jenom krajně obtížné něco účinně podniknout; ale to nejmenší co je kdykoli nutno a přímo povinností udělat je to, nepokrčit nad takovými postoji a preferencemi lhostejně rameny, nýbrž demaskovat jejich zvrácenost a veřejně je odsoudit.
Anebo, jak to svého času vyjádřil už Jan Werich: "Boj s lidskou hloupostí nikdy nemůžeme vyhrát. Ale nikdy ten boj nesmíme vzdát."
Tak to děláme všichni, pane Poláčku; Vy i já, tedy i my, kteří si myslíme, že naše politické preference jsou výsledkem naší racionální úvahy.
Řekl bych, že tato poznámka je také typická. V čem jsou, pane Kolaříku, Polky, které už dávno žijí v Německu, "typicky horší" než rodilé Němky? Nechci Vám nic podsouvat - zdá se mi, že si o Polkách v Německu myslíte, že jsou to "typické rasistky", které pokrytecky užívají výhod "nejvyspělejšího společenského zřízení na světě" - tedy nyní pro změnu:-) Německa.
To by potom volby byly svého druhu "matematickým příkladem", jehož správné řešení pan učitel záměrně žákům tají, aby měli při počítání více svobody dělat chyby a považovat i chybný výsledek za správný.
Jenže volby takovým "matematickým příkladem s objektivně správným výsledkem" nejsou. Bylo by to proti duchu demokracie, jejímž charakteristickým znakem je právě střídání různých výsledků voleb - střídání u moci. Smysl tohoto střídání je v předcházení násilným konfliktům.
Pokud by "učitel" požadoval po "žácích" "správnou" volbu ("správné politické preference"), tedy ustanovení "správného vládce", ke konfliktům a k vyhrocování napětí by to naopak zákonitě vedlo. A to je právě mechanismus vzniku současného populismu (nevznikl z "náhlého zhloupnutí lidu").
Příčinou jeho vzniku je nejspíše faktické vyprazdňování formálně svobodné volby, ale ještě spíše uvědomění si této skutečnosti širokými vrstvami a jejich reakce na to.
Pokud se podobná situace opakuje, ale s jinými aktéry, je to ta "změna", kterou jsem měl na mysli.
Intuice je hlasem nevědomí. Intuice pracuje rychle, bezpracně, protože spontánně, a vcelku spolehlivě. Intuice pozná autoritu (tedy patrně takovou, která je relevantní pro danou osobu).
Pokud jsem Vás špatně pochopil, máte příležitost své předchozí vyjádření (o Polce a o Němce) vysvětlit.
Tady byla ale zcela jednoznačně řeč o tom, když se někdo nechá o v l á d a t svými nevědomými, atavistickými pudy. Aniž by jejich vliv na sebe dokázal přezkoumat a korigovat (když se ukáže že ten jejich vliv je negativní) silou svého rozumu a své vůle.
Kdyby se nejednalo o nic jiného nežli o "střídání u moci" - pak by bylo možno ušetřit si jakékoli volby, prostě každé čtyři roky by se k moci dostala jednou pravice, jednou levice, a tím by bylo všechno vyřízeno.
A teď jste s odpověďmi na řadě zase Vy. Prosím o vysvětlení toho Vašeho výroku o Němce a Polce, která využívá výhod německé pohostinnosti, přičemž jde údajně o typickou situaci.
((Vytváření tzv. tvrdého jádra EU je - stejně jako brexit - vzdalování se od těch ostatních států EU.))
""nejvyspělejšího společenského zřízení na světě" - tedy nyní pro změnu:-) Německa"
Vyjadřoval jsem tím obavu, zda se například Poláci nebo Češi (ve srovnání s Afričany) budou moci cítit v Německu přijímáni a v bezpečí, pokud lidí s tímto nadmíru loajálním vztahem ke státu (resp. k současnému politickému establishmentu) bude přibývat.
Zdá se, že se německá společnost postupně dělí podle objektu loajality na ty, kteří jsou loajální vůči tradičnímu (pojetí) státu (a inklinují spíše k nenávisti vůči migrantům), a na ty, kteří jsou loajální vůči současné politické moci (a inklinují spíše k nenávisti vůči Polákům, Čechům...).
Domníval jsem se, že moje otázka je jasná.
Immanuel Kant kolem roku 1894
A je to furt stejný .-)
Netvrdil jsem tedy, že nějaké společenské zřízení (nebo prostě režim) bylo nejvyspělejší na světě (nebo vrcholem civilizačního vývoje), ale chtěl jsem tím říci, že si to mnozí (kupodivu i někteří z těch, kteří byli tím režimem sami perzekvováni) dost dlouho mysleli.
Chtěl jsem tedy poukázat na nezdravě nekriticky loajální vztah jedince k politické moci, který může vést i k nenávisti (podle druhu moci například k nenávisti vůči jinak smýšlejícím - tedy "neloajálním", nebo k nenávisti třídní, rasové, etnické a pod.)
Tento vztah jedince a moci (tedy Váš vztah k politickému establishmentu v Německu) je "pro změnu" dobře ilustrován příkladem Polky, která - přestože má jiné názory než Vy - "pokrytecky" využívá německé pohostinnosti. Německá pohostinnost je tedy (podle tohoto pojetí) určena jen lidem smýšlejícím stejně s Vámi. (Výjimku z tohoto pravidla tvoří migranti, kteří stejně smýšlet nemusí, protože jsou samotným předmětem sporu o pohostinnost.) S nadsázkou lze tedy říci, že pokud by Polka s odlišnými názory chtěla být v "Německu tohoto názoru" dobře přijata, musela by se do Německa dostat přes Středozemní moře a musela by mít tmavou kůži.
V tom případě vás žádám, abyste mě laskavě už dále netrollil. Ostatně jsem vás o to už žádal několikrát, a doufal jsem, že ztrapnění při minulém incidentu vám stačilo.
Pokud jde o Vámi uvedené "ztrapnění při minulém incidentu" a Váš výrok "kéž by" ((o výsledku britského referenda rozhodla vražda)), já to jako své ztrapnění nevidím. Přát si, aby o výsledku referenda rozhodla vražda, je pro mě (narozdíl od Vás) nepřijatelné.
Vy jste zde nedávno obhajoval jako přijatelnou i větu jiného diskutujícího o tom, že je "cíleně možné zastřelit nějaké konkrétní politiky". Nyní patrně opět trváte i na přijatelnosti Vašeho někdejšího přání, aby o výsledku britského referenda rozhodla vražda. Německá pohostinnost je podle Vás pravděpodobně určena jen lidem, kteří smýšlejí podobně jako Vy (obzvláště pokud se jedná o cizince z Polska). To jsou - nemýlím-li se - Vaše názory a já je opravdu upřímně nechápu (stejně, jako Vy nechápete, že někdo může volit Zemana, což zase já chápu, přestože ho nevolím).
Zajímalo by mě, jaké názory má Vaše polská kolegyně - příznivkyně AfD. Jsou pro ní řeči o vraždách politiků také přijatelné? Je pro ní přijatelné i přání, aby vražda ovlivnila výsledek nějakého hlasování? V otázce cizinců předpokládám, že s Vámi bude skoro zajedno - rozdíl ve vztahu k nim se bude týkat jen zeměpisné lokality odkud ti cizinci do Německa přicházejí.