Vydrží letos ekonomický optimismus?

Stará i nová vláda chválí kondici ekonomiky a veřejných financí. Na otázku, do jaké míry je to skutečně její zásluha a zda můžeme tak optimisticky hledět i do budoucnosti, odpovídá Jiří Dolejš.

Bystrý tok české ekonomiky v uplynulém roce přinesl řadu výhod, zejména benefity pro ekonomické hráče a vlídné prostředí pro vládnoucí politické elity, které nebyly vystaveny sociálnímu napětí. Hospodářská konjunktura však po pěti letech přece jen stárne a dříve nebo později se motor české ekonomiky může začít zadrhávat. Nemusí jít jen o běžné cyklické zpomalení, ale i o různé neřešené problémy strategického charakteru.

V takové chvíli bude otestována nejen efektivnost vládního provozu, ale především schopnost naší strategické odezvy počínaje aktivním podílem České republiky na řešení na nadnárodní úrovni (tedy role evropské integrace) a konče domácími strukturálními problémy (kvalita veřejných služeb a schopnost konkurovat domácí přidanou hodnotou). Zatím nevíme, co má obnášet Andrejem Babišem avizovaná penzijní reforma ani přehodnocení systému investičních pobídek. Na politické odezvě na horší časy se přitom nemůže nepodepsat mandát nové vlády, tedy problémy s její důvěrou v nové Poslanecké sněmovně.

Car_car_door_factory_industry_production-1054054Pád poptávky po nových automobilech může mít na českou ekonomiku zásadní vliv. Foto Pxhere.com

Případné změny na trhu s energiemi a především pád poptávky po automobilech mohou mít na českou ekonomiku zásadní vliv. Otazník se může objevit i nad hybatelem růstu české ekonomiky, tedy růstem spotřeby domácností (ten více než z poloviny určoval růst HDP). Další růst zaměstnanosti ovšem již není pravděpodobný, stejně tak přírůstek mezd nebude zřejmě plošný ani plynulý. Více se asi projeví nejistá ziskovost menších českých firem – zejména na jejich schopnosti financovat z marží náklady práce nad úrovní inflace. A dovoz levnějších Ukrajinců všechno nevyřeší.

K nedostatečným kapitálových výdajům vládního sektoru by se pak připojila i připravenost českých firem k investicím. Při omezenějších zdrojích by byla rozhodující schopnost bankovního sektoru proúvěrovávat rozvoj firem. Centrální banku přitom nutí k reakci nejen oživená inflace, ale i přehřátý trh s nemovitostmi. Lze očekávat pozvolné zvýšení úroků (nůžky mezi sazbami ČNB a ECB se rozevírají), což spolu s vyššími kurzovými náklady exportérů také brzdí přílišný optimismus. Na druhou stranu pevnější koruna usnadní nákup strojů a automatizaci výroby. Ovšem jsme na důsledky přechodu na průmysl 4.0. připraveni?

Spoléhat na staré dobré časy prostě už dlouho nelze. Dosavadní prognózy předpokládají, že i v roce 2018 bude pokračovat pozitivní ekonomický vývoj, i když pomaleji než v roce 2017 (podle ČNB z odhadovaného 4,5procentního HDP v loňském roce se očekává letos zhruba 3,4 procenta). Navzdory růstu globální ekonomiky lze nepochybně čekat slabší příspěvek zahraničního exportu k ekonomickému výkonu země. Exportéři tomu čelí například tím, že opouštějí korunu a vedou své účty rovnou v eurech. Nejistoty v eurozóně (zejména zadlužená Itálie) však otázku eura posouvají za hranici tohoto volebního období.

Vláda stará i nová chválí kondici ekonomiky a veřejných financí, ale faktem je, že v dobrých časech prostě jen překračovaly možná záměrně podseknutá čísla. V roce 2017 činil deficit státního rozpočtu jen 6 miliard oproti očekávaným 60 miliardám. Rostla ale spíš vládní spotřeba než vládní investice, zejména pro neschopnost čerpat peníze z EU. Solidárnější daně, udržitelná penzijní reforma garantující důstojnost seniorů a další kroky zůstávají ve vzduchu. A pokud toto vše nebudeme řešit, může se nám to vymstít.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.