Trocha statistiky nikoho nezabije. Po letech konjunktury a sílících diskusích o další integraci v EU neuškodí podívat se na data, jak na tom ta Evropa vlastně je. Protože Eurostat nedávno zveřejnil hodnotící zprávu o makroekonomické nerovnováze, lze pod prizmatem těchto čísel zhodnotit úspěšnost správy ekonomických záležitostí EU. Z čísel jsou zřejmé členské státy, kde hrozí větší narušení makroekonomické nerovnováhy.

Ekonomika České republiky aktuálně vykazuje kladnou produkční mezeru, tedy ekonomický výkon je nad potenciální hodnotou. Je otázkou, zda mimořádní zrychlení naší ekonomiky predikované v posledním kvartálu vydrží dlouho. Nízká nezaměstnanost a překonání deflační tendence v ČR je na druhé straně provázena rizikem chladnoucí poptávky po českém exportu.

S ohledem na propojenost české ekonomiky s EU je makroekonomické zdraví Evropy zvláště důležité. To se týká i budoucnosti projektu evropské integrace, která neměla být jen poltickou, ale zejména hospodářskou unií. Bez realismu by byly jakékoliv debaty o našem zapojení do dalších integračních kroků včetně budoucnosti eura dost mimo.

V rámci světového hospodářství je ekonomický růst na našem kontinentu dlouhodobě nižší. V EU přetrvává značná diferencovanost ekonomického výkonu. Růst v řadě zemí brzdí nízká dynamika investic, vysoká zadluženost a problémy s konkurenceschopností. Relativně úspěšné období zažívá německá ekonomika. Ovšem pozice eura vůči dolaru a ve světové ekonomice je dána tím, že euro ani zdaleka nenaplňuje kritéria takzvané optimální měnové zóny.

Podívejme se na jednotlivé ukazatele z pravidelné hodnotící zprávy EU. Bilance běžného účtu informuje o transakcích země se zbytkem světa. Průměrný podíl bilance běžného účtu na HDP za poslední dobu ukazuje, že nejhůře je na tom Velká Británie po brexitu. Naopak v kladných číslech, tedy v bilančních přebytcích, jsou zejména Dánsko a Holandsko. Česká republika se v průměru v posledních letech dostala do kladných čísel. Horší zprávu přestavuje odliv dividend z České republiky do zahraničí. České investice v zahraničí to nekompenzují ani zdaleka.

Další zajímavé číslo je čistá mezinárodní investiční pozice. Tou se vykazuje rozdíl mezi finančními aktivy rezidentů (popřípadě zlata a drahých kovů držených jako rezervní aktiva) a závazky vůči nerezidentům. Podíl na HDP poskytuje souhrnný pohled na čistou finanční situaci země ve vztahu ke zbytku světa. Tabulce hanby, pokud jde o krizovou investiční pozici (dominující závazky nad aktivy v cizině), vévodí samozřejmě Řecko, Kypr, ale i Irsko či Portugalsko. Problémy má ale většina zemí EU, v mínusu je i ČR.

Dluh soukromého sektoru představuje stav závazků držených nefinančními podniky, domácnostmi a neziskovými institucemi. Vyjadřují se jako podíl HDP a v konsolidovaném vyjádření (tedy neberou v úvahu transakce v rámci stejného sektoru). Větší míru soukromého dluhu zvládají výkonné ekonomiky, například u Lucemburska převyšuje HDP více než třikrát, vysoký soukromý dluh mají i země jako Dánsko, Švédsko, Holandsko či Belgie. ČR má soukromý sektor zadlužený méně.

Více je sledován hrubý veřejný dluh, tedy celkový hrubý dluh v nominální hodnotě nesplacené ke konci roku. Rovná se součtu závazků všech jednotek klasifikovaných v rámci vládních institucí na konci roku a vyjadřuje se jako podíl HDP. Tady je na špici pelotonu 180procentní podíl malého Řecka, pro EU je ošidný zejména 132procentní podíl velké Itálie, ale také 130 procent Portugalska. Výše celého HDP dosahují země jako Španělsko, Francie či Belgie. V tomto ukazateli je na tom EU i nadále velmi špatně.

Celkové závazky sektoru finančních institucí měří vývoj součtu všech závazků (zahrnujících měnu a vklady, dluhové cenné papíry, půjčky, akcie a investiční fondy, pojištění, důchody a standardizované záruky, finanční deriváty a opce na zaměstnance a ostatní splatné účty) sektoru finančních podniků. Údaje vyjádřené jako roční procentní změna ukazují největší nárůst u Maďarska, ale vysoký je též u ČR, dále Velké Britanie a Bulharska.

Velké rozdíly jsou v nezaměstnanosti — stále vysokou nezaměstnanost má evropský jih. Česká republika patří k zemím s nejnižší nezaměstnaností, zajímavý je rozdíl oproti Slovensku. Vyšší nezaměstnanost má i Francie. S konjunkturou se obecně mírně snížil ukazatel dlouhodobé nezaměstnanosti a nezaměstnanosti mládeže.

Optimistický makroekonomický rámec, se kterým se u nás aktuálně pracuje, mohou narušit vnější faktory. Nejistota je spojená zejména s vyjednáváním Velké Británie s EU. Budoucí uspořádání vztahů může vytvořit bariéry pro mezinárodní obchod. Také eskalace italského bankovního sektoru přes vazby na mezinárodní finanční trhy může ovlivnit situaci ČR (nemluvě o riziku domácí realitní bubliny). Ceny ropy ožívají jen zvolna, ale ovlivnit to může zhoršení bezpečnostní situace.

Celkově tedy lze říci, že mezinárodní, a zejména evropský kontext makroekonomického vývoje v ČR je velmi nejistý. Konjunkturální prognózy slibují zpevňování koruny i růst spotřeby, jako otevřená ekonomika však jsme krajně citliví na nezvládání nestability v našem okolí, popřípadě na případný nárůst protekcionismu ve světovém obchodě.

Proto lze říci, že v tomto nejistém období by měla být věnována zvýšená pozornost indikátorům ekonomického vývoje. Na pozadí ekonomického optimismu jsme se věnovali spíše politickému divadlu. Tak aby nás ekonomická realita nezaskočila.