Pěstouni čekají na vyřízení žádostí i více než rok, chybí metodika

Kateřina Keprtová

Proces přípravy pěstounské péče trvá v některých případech i déle než rok. Největší potíží je frekvence kurzů pro budoucí rodiče a naplnění jejich kapacity v některých krajích. Výsledkem jsou stovky nevyřízených žádostí a klesající zájem žadatelů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí zaznamenalo za loňský rok téměř tisíc nevyřízených žádostí o pěstounskou péči. Proces schvalování a přípravy budoucího možného rodiče trvá v některých krajích i šestnáct měsíců, zatímco jinde získá dítě novou rodinu už za třikrát kratší dobu. Součástí přípravy je i účast žadatele na přípravě pro rodičovství, jejíž organizací je pověřen region, v němž zájemce žije. Na vypsání kurzu anebo naplnění jeho kapacity rodiče ale mnohdy čekají i rok. Z Analýzy přípravy žadatelů o náhradní rodinnou péči vyplynulo, že v posledních dvou letech se počty zájemců o pěstounství snížily. Podle odborníků chybí v systému jednotné postupy.

Délka lhůty na vyřízení žádosti se v jednotlivých krajích značně liší. Zákon nestanovuje přesnou dobu, v níž by musel být požadavek vyřešen. „Zatímco v Praze trvá proces od podání žádosti po převzetí dítěte například u přechodných pěstounů třeba jen půl roku, v některých jiných krajích to je i o rok déle,“ řekl Deníku Referendum ředitel organizace Dobrá rodina Zdeněk Soudný. Jediná pevně stanovená je třicetidenní lhůta, do níž musí úřad obce s rozšířenou působností zajistit prověření žadatele o dítě a žádost případně schválit.

Zájemce má poté absolvovat odbornou přípravu pro budoucí náhradní rodiče, jejíž organizace je mnohdy komplikovaná. Příprava kurzu je v kompetenci krajů, které mohou výkonem pověřit i konkrétní subjekt, tedy organizaci, která kurz vypíše. Lhůta pro zařazení je ale různá. „Standardně bývá žadatel zařazen do kurzu v průběhu jednoho až tří měsíců, v některých krajích ale organizátoři čekají na naplnění požadované kapacity, což někdy trvá i více než rok, anebo pořádají pouze jeden kurz ročně,“ vysvětlil Soudný.

Příkladem dobré praxe je podle Dobré rodiny Praha, kde je navíc výhodou větší množství subjektů, které přípravy pro potencionální rodiče pořádají. Žadatelé si mezi nimi mohou i sami vybrat. Opačnou zkušenost uvedla žadatelka z Ústecka, kde kurzy pořádá přímo kraj: „Žádost jsme podávali v listopadu 2016, paní ze sociálně-právního orgánu ochrany dětí přišla až v půlce ledna 2017, v únoru přijali naši žádost na kraji a v červenci jsme měli pohovor i testy u psychologa. Teď se ještě musí čekat na školení, prý až se naplní a najdou žadatelé o pěstounskou péči,“ popsala.

Po absolvování příprav čeká žadatel na schválení krajským úřadem. Ačkoli by úřad měl rozhodnout v nejkratší možné době, závazný termín zákon nestanovuje. „Zbytečně se v tomto bodě protáhne lhůta i na několik měsíců, což zbytečně protahuje dětem čekání na rodinu,“ doplnil Soudný. Negativní zkušenost pěstounů se současným systémem potvrdila i Alexandra Tichánková z organizace Děti patří domů „Evidujeme více případů. Jedna ze žadatelek například na zařazení do přípravy čekala rok a následně, když kurz úspěšně absolvovala, nebyla ani po roce a půl zvolena jako vhodný pěstoun pro konkrétní dítě,“ řekla Deníku Referendum.

Odborníci proto upozorňují na roztříštěnost systému posuzování i samotných příprav a na nutnost jednotné metodiky. „Kraje by měly přípravy rozvíjet v rovině toho, aby byl proces rychlejší, ale i kvalitnější,“ řekl Soudný. Resort nyní plánuje reagovat na nedostatky návrhem jednotného postupu a systému vzdělávání. „Konkrétně bude navržen model jednotného odborného posuzování a posíleny kompetence sociálních pracovníků v obcích i na úrovni krajů,“ uvedl mluvčí ministerstva práce Petr Habáň.