Tisíce dětí zůstanou v ústavech. Česká republika je nadále evropskou výjimkou

Zdeněk Soudný

Koncem srpna vláda definitivně propásla příležitost být tou, která v České republice schválí systémovou nápravu péče o ohrožené děti. Nadále zůstáváme v Evropě ojedinělou zemí, v níž každý rok tisíce dětí včetně novorozenců končí v ústavech.

Srpnové zamítavé stanovisko vlády k umenšení ústavní péče pro nejmenší děti a ke sjednocení neefektivně roztříštěného systému pod jedno ministerstvo bylo smutně ilustrativní. Za celé čtyři roky se pro ohrožené děti neudělalo téměř nic. Ministři se hádali, poslanci také a místo pro změny k lepšímu se naopak několikrát hlasovalo o návrzích, které by celý systém posunuly ještě hlouběji do minulosti. V době jmenování Sobotkovy vlády vyrůstalo v českých ústavech 9665 dětí. Dnes je jich jen o pár stovek méně.

Při klíčovém hlasování nepomohl tlak ministryně práce a sociálních věcí Marksové-Tominové ani veřejně i fakticky deklarovaná podpora premiéra Sobotky. Zástupce MŠMT na projednávání zásadní legislativy pro jistotu nepřišel vůbec. A ministr zdravotnictví hlasoval proti.

Kromě kritiky ČSSD je nutné zmínit také alibistické chování ministrů ANO, kteří se povětšinou zdrželi. I jim by jednou děti, které tímto rozhodnutím nechali v ústavech, měly „poděkovat“, protože vyměnili jejich bezpečné a šťastné dětství za své politikaření.

×
Diskuse
September 24, 2017 v 12.36
Další důvod pro sloučení rezortu zdravotnictví a rezortu sociálních věcí
Tato nesmyslná rozdělenost nepáchá zdaleka škody jen v péči o ohrožené novorozence a kojence, ale v celém systému.

Pokud je zde koncepce, jak vytvořit nízkokapacitní zařízení s individuální péči o ohrožené nejmenší děti, měl by se zahájit plynulý a systémový přechod jeho směrem. Se zvyšováním úlohy profesionální pěstounské péče bych však důrazně polemizoval.