Poskytování prostoru pro bezplatné jazykové kurzy, přednášky či koncerty ve zchátralém objektu považuje Úřad pro zastupování ve věcech majetkových za bezdůvodné obohacení. Zástupce Autonomního sociálního centra Klinika proto zažaloval a požaduje po nich 359 tisíc korun.

Případem se zabývá Obvodní soud pro Prahu 3, první stání proběhlo 21. září. Ve věci zatím nerozhodl, další dokazování naplánoval na 2. listopad. Právní zástupce úřadu Martin Raušer totiž nedokázal soudkyni zodpovědět, proč zprvu propůjčil na základě roční smlouvy aktivistům budovu bezplatně a její další užívání po vypršení smlouvy náhle zhodnotil v řádech statisíců korun. V listopadu proto vyslechne i Ivanu Kubíčkovou z odboru Hospodaření s majetkem státu.

Požadovanou částku úřad vypočítal na základě znaleckého posudku, který vyčíslil hodnotu budovy a přilehlých pozemků na patnáct milionů korun. Za užívání objektu po dobu jednoho roku si chce účtovat čtyři procenta z celkové hodnoty domu. Hodnota 359 tisíc pak odpovídá době 217 dní mezi 3. březnem, kdy aktivistům vypršela smlouva o výpůjčce, a 5. říjnem, jelikož 6. října budovu úřad převedl na Správu železniční a dopravní cesty.

Za každý z 217 dní už squateři státu zaplatili tisíc korun, jak vyplývalo ze smlouvy, dohromady tedy přes dvě stě tisíc. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových zažaloval nejen Terezu Virtovou, která Kliniku zastupuje ve smlouvě o výpůjčce a v soudních sporech, ale i spolek Autonomní sociální centrum Klinika, který vznikl jako právní subjekt 16. dubna 2016.

Spor o nájem v neprojímatelném domě

„Institut bezdůvodného obohacení není nástroj navázaný na smlouvu, ale na fakticitu. Kdo se na úkor jiného obohatil, musí to, o co se obohatil, vrátit,“ uvedl obhajobu právník Virtové Pavel Uhl. Jak Uhl, tak právník spolku Pavel Čižinský upozornili, že žaloba se zakládá pouze na dovozování hypotetického nájmu, který by někdo třeba mohl platit. A to v domě bez kolaudace, bez topení a v natolik špatném stavu, že nejcennější je na něm parcela nacházející se nedaleko dopravního spojení či parků.

Špatný stav, nevyužitelnost a nutnost rekonstrukce potvrzuje i znalecký posudek, na němž žalobce svůj požadavek zakládá. „Je to mylná úvaha, ten dům je neprojímatelný,“ shrnul Čižinský.

Jako důkazní materiál Raušer předložil například program Kliniky. „Čeština pro cizince… co to má znamenat? Nepochopila jsem, proč jste tento důkaz předložil,“ komentovala to soudkyně Jitka Stibralová. Raušer vysvětlil, že tím chtěl doložit aktivní užívání domu aktivisty. Užívání ale nikdo ze žalovaných nepopíral a jak Uhl podotkl, veškeré aktivity centra měly charakter bezplatné a neziskové činnosti.

„Stát objekt nepotřeboval, dohodl se tedy s aktivisty na smlouvě o výpůjčce. Z jakého důvodu nebyla smlouva prodloužena? Začal ho stát potřebovat?“ dotazovala se dále soudkyně. Raušer reagoval tvrzením, že objekt byl zkolaudován jako zdravotnické zařízení. Jak oponovala soudkyně i aktivisté, žádné kolaudační rozhodnutí ale nebylo nalezeno.

Raušer odpovídal nejistě i na další dotazy, jeho nejpevnějším argumentem bylo vypršení legální smlouvy o výpůjčce. Nedokázal vysvětlit, jak probíhalo výběrové řízení o užívání Kliniky, proč stát nehledal platící uživatele a hlavně proč poté, co dům poskytoval rok bezplatně, náhle během jednoho roku vyčíslil jeho užívání v řádu sta tisíc.

„Já se pořád opakuji a vy se také pořád opakujete,“ apelovala soudkyně na obstojné zdůvodnění. To jí má nakonec poskytnout další zaměstnankyně úřadu Kubíčková, která prý zná okolnosti uzavření smlouvy lépe.

Jako důkazní materiál ve prospěch žalovaných Uhl předložil i informaci, že úřad před uzavřením smlouvy platil dvě stě tisíc korun měsíčně za ostrahu objektu. Během užívání centra aktivisty tyto prostředky čerpané z veřejných rozpočtů vynakládat nemusel.

Informaci aktivisté získali na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. „Ta výše se mi zdá absurdní,“ komentoval Raušer fakt, o němž neměl tušení, a svým výrokem rozesmál i soudkyni.

Další žaloba od SŽDC

„Soudkyně dobře upozornila na rozpor, že stát nám zprvu bezplatně zapůjčil zchátralý dům a během jednoho roku ho zpoplatnil statisíci. Těšila jsem se, že rozsudek padne dnes. Mrzí mě, že stát mrhá časem soudů. Je mi líto, že se špatné stará nejen o domy, ale i o veřejné prostředky,“ komentovala soudní stání Virtová. Jakub Ort z kolektivu Klinika zase připomněl, že stát pět let opuštěnou budovu nepotřeboval — uspořádal několik výběrových řízení pro případné zájemce, která se nesetkala s reakcí.

Za bezdůvodné obohacení zažalovala aktivisty i Správa železniční a dopravní cesty. Žaloba se vztahuje na období mezi 6. říjnem 2016 a 30. dubnem 2017. Podle mluvčí instituce Kateřiny Šubové úřad podá žalobu i za období od května do vyklizení objektu. Jen za první období požaduje téměř 580 tisíc korun. Vychází přitom ze svého znaleckého posudku.

Městský soud v Praze 5. září pravomocně rozhodl, že aktivisté musí Kliniku vyklidit. Rozhodnutí soudu obdrželi tento týden a vyklidit dům mají do jednoho měsíce. V činnosti centrum zatím pokračuje. „Uděláme vše pro to, abychom dům opustit nemuseli. Počkejte si na 18. října,“ uzavřela komentář k dnešnímu stání Virtová.