V posledním čase jsme svědky bohaté diskuse o Letech u Písku. Objevují se nejrůznější informace. O tom, co se bude dít v místech bývalého cikánského tábora v Letech, slyšíme jen náznaky a neurčité názory. Pokusím se vnést do této diskuse trochu světla — měl jsem možnost vyslechnout si jistou představu při jednání na místech, kde se o věci rozhodovalo přece jen kvalifikovaněji, byť často jen v náznacích. Autority jsou ve svých vyjádřeních opatrné. Nebyl jsem zavázán k diskrétnosti, a tak se vyjádřím otevřeněji.

Minulý týden v pátek 25. srpna proběhla v Muzeu romské kultury (MRK) veřejná debata s ministrem kultury Danielem Hermanem. Pan ministr podal informaci o dalším vývoji situace kolem vepřína a výkupu farmy i přilehlých pozemků. Ve svém vyjádření byl mimořádně skromný a potvrdil jen, že vláda definitivně rozhodla o výkupu a získala souhlas správní rady firmy AGPI, vlastnící farmu i pozemky. O věcech, které jsou obecně známy z médií, hovořit nebudu.

Mohli bychom se tázat, proč ministr zvolil pro tuto veřejnou debatu právě Muzeum romské kultury v Brně. Pravda, tato instituce se dlouhodobě a programově zabývá romským holocaustem a stála u zrodu myšlenky na budování pietního místa v Letech. Už v roce 1995 zde byl vztyčen pomník sochaře Hůly za účasti kanceláře prezidenta Havla a mnoha dalších oficiálních i neoficiálních osobností. Správcem tohoto památníku je však dosud Památník Lidice. Sice nepochopitelně a nelogicky, ale je to tak. Bylo to rozhodnutí vlády premiéra Nečase přes protesty romské veřejnosti.

Proč se tato debata s ministrem nekonala tam? Na dotaz publika, zda přítomnost ministra právě v MRK není předzvěstí změny, tedy přenesení správy památníku Lety na MRK, ministr odpověděl zdrženlivě, avšak tuto možnost připustil.

Další nejasnost se objevila při úvahách o tom, co vznikne na uprázdněných pozemcích po demolici vepřína. Údajně se uvažuje o Památníku romského holocaustu. Tady se trochu zastavme.

V Hodoníně u Kunštátu, což byl za Protektorátu druhý cikánský koncentrační tábor, podobný tomu v Letech, se nacházejí nově vybudované objekty Památníku nazvaného Hodonín, ač původně měl být zván Památník romského holocaustu. Změna názvu jen vyjadřuje nepochopení osudu Romů, určených ke konečné likvidaci, na rozdíl od jiných vězňů, kteří zde pobývali jen přechodně a byli posléze propuštěni.

Vnitřní expozice na toto téma se zde má teprve budovat. Správcem je Národní muzeum J. A. Komenského, opět podle nelogického a nepochopitelného rozhodnutí již dříve zmíněné vlády Petra Nečase. Současné rozhodnutí vlády přenáší správu na MRK.Toto rozhodnutí je již definitivní. Ale co tedy bude v Letech, když už tam jeden památník stojí?

Ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová na rozdíl od jiných tvrdí, že k vyjasnění této otázky bude zahájena veřejná diskuse, pokud bude MRK jmenováno správcem. Zdá se, že faktickým kupcem vepřína bude nastávající správce, kterým by bylo MRK. To se může stát, protože MRK je příspěvkovou organizací vlády, řízenou ministerstvem kultury, a může být k tomuto nelehkému a složitému úkolu vládou vyzváno.

Co bude dál?

Není žádným tajemstvím, že firma AGPI není v nejlepší kondici, pokud není přímo ve ztrátě. Má dluhy vy výši téměř půl miliardy korun. Ať už vláda vyplatí jakoukoliv sumu, bude to pro tuto firmu mana z nebes spadlá. Předseda správní rady firmy Jan Čech tvrdí, že rozhodnutí k odkupu bylo vedeno snahou ukončit mediální diskuse a demonstrace. Tomu se dá těžko věřit. I tuto okolnost lze však přijmout s povděkem, protože pomohla dovést věc ke kýženému cíli.

To vše může být pravda. Časový plán realizace jednotlivých kroků je ve hvězdách. Jeden z členů správní rady podá, nebo snad už podal, žalobu na protest proti nejasnému plánovanému převodu peněz mezi různými pobočkami AGPI. Pokud žaloba dospěje k soudu, může to celou realizaci značně zdržet. Argument vedení firmy, že s tímto problémem se podnik dokáže vypořádat, není rozhodující. Rozhodne soud a firma s tím nic jako pouhý řadový účastník pře více nezmůže.

Je toho více, o čem by se dalo polemizovat. Například o polopravdách a lžích Paula Polanského, Američana, který ještě před nedávnem vyzýval protestující, kteří se před farmu sjeli z celé Evropy, aby nechali vepřín dále existovat a své protesty zaměřili proti Karlu Schwarzenbergovi, jehož otec zaměstnával Romy na svém panství. Nebo otrlý a chladný přístup správce Památníku Hodonín Národního muzea J. A. Komenského k památce Romů likvidovaných v tomto místě. Ale to už jsou jiná témata.

Vláda však definitivně rozhodla, učinila první krok a další budou následovat v příštím roce, dost možná že i v dalším. Ale kostky jsou už definitivně vrženy!