Kdo nepije s námi, ten je proti nám?

Člověk může mít zálibu v alkoholu, přesto nemusí být alkoholik. Zároveň si čas od času může udělat přestávku. Na alkoholovém půstu je ovšem nejtěžší tlak a údiv okolí, píše Johanna Nejedlová.

Že Češi pijí hodně, víme všichni. Že pije rizikově téměř desetina lidí, je informace, kterou si raději moc nepřipouštíme. Při sledování pořadů s odborníky, jako je Karel Nešpor, sice poslouchám obsah, ale tak trochu s ním polemizuji. Radikální abstinence nikdy nebyla pro mne.

Když Nešpor tvrdí, že i malé dávky alkoholu mohou být škodlivé a svést nás k rizikovému pití, a proto je lepší se jim radši vyhnout, neposlouchá se mi to příjemně. Jistě – alkohol zabíjí více lidí než třeba teroristické útoky. Ale na druhou stranu: mnoho lidí si občas dopřeje skleničku, dvě, tři i více a problém se u nich nikdy nerozvine, zatímco při střetu s ozbrojeným teroristou je nebezpečí smrti velmi pravděpodobné.

Občas si dám sklenku vína, a tak dvakrát týdně posedím s přáteli v hospodě. Přiznávám, že někdy se to protáhne do brzkých ranních hodin. Podle mne ale pořád nepiji příliš. Přesto se ale čas od času rozhodnu své pití omezit. Pravidelně, zhruba jednou za pět měsíců, si naordinuji alkoholový půst. Někdo tomu říká kvartální alkoholismus, já tomu říkám rozumný odpočinek.

Rány od okolí a rána bez kocoviny
Začalo to před pár lety sázkou, že nevydržím nepít čtyřicet dní. První dny byly poněkud náročné, lehce mne to izolovalo od společnosti, ale po pár dnech si člověk zvykne. Večer po návratu z hospody, kavárny, koncertu ještě zvládnete zastat spoustu práce. A tím nemyslím odlíčit se, převléct se do pyžama a udělat tragický nepořádek v kuchyni, když se snažíte uvařit si ve dvě ráno míchaná vajíčka přesvědčeni o tom, že pak ráno nebudete mít kocovinu.

Nejtěžší není ani tak vlastní nutkání pít. Nejtěžší je vydržet tlak okolí. Část lidí má tendenci podezřívat mne z těhotenství. „Ne, jen jsem si řekla, že chvíli nebudu pít,“ vysvětluji. Někteří odmítají uvěřit. Naštěstí holdují i jiným zlozvykům, takže pochybnosti rozeženu ostentativně vykouřenou cigaretou. Jiní tvrdí, že je to úplný nesmysl, že se na to mám vykašlat, že mě jedno pivo nezabije. Někteří jsou v nátlaku až téměř nesnesitelní. Jako by ve skupině pijících lidí byl jeden abstinent narušením zajetých pořádků, vetřelcem. Jako by jim připomínal, že to chlastání možná vlastně není tak úplně v pořádku.

„Zkazilas mi celý léto,“ řekla mi dobrá kamarádka, když jsem jí v květnu oznámila, že do začátku srpna nebudu pít. Foto timesunion.com
„Zkazilas mi celý léto,“ řekla mi dobrá kamarádka, když jsem jí v květnu oznámila, že do začátku srpna nebudu pít. „Stejně to k ničemu není, akorát si tvoje játra lehce odvyknou a pak je úplně odpálíš, až zase začneš pít,“ tvrdí jiní. Tak tohle přesně není pravda.

Ze sebepozorování jsem dospěla k tomu, že se po pár dnech začne člověk cítit mnohem schopnější. Má mnohem víc energie. Játra se totiž nemusí zabývat odstraňováním alkoholu. Zároveň se zlepší kvalita spánku. Během období, kdy nepiji, se cítím šťastnější.

Pravděpodobně to je tím, že si stanovuji z mého pohledu ne zcela snadný úkol, ve kterém obstávám, takže na sebe můžu být hrdá. A pak také po pití alkoholu dochází ke snižování hladinu serotoninu a norepinefrinu, jejichž nízká hladina způsobuje pocit deprese a špatné nálady. Bez pití alkoholu tomu tak není. A nemít kocovinu? To jsou rána!

Podobně to cítili všichni z mého okolí, kteří se v nějakou dobu rozhodli nepít. Někteří dokonce v hospodě raději tvrdili, že mají jakousi nemoc, například cukrovku, aby se vyhnuli tlaku okolí.

Sama mám k alkoholu velmi pozitivní vztah. Miluji dobré červené víno, mám ráda i ten lehký pocit opojení. Ale jednou za čas je dobré si připomenout, jaké to je bez pití a co to s námi dělá.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

Středa, 23.Srpna 2017, 15:46:25

Sám jsem abstinent (snad s výjimkou Silvestra, kdy si dám skleničku vína), takže článek mohu těžko hodnotit.

"Pravidelně, zhruba jednou za pět měsíců, si naordinuji alkoholový půst. Někdo tomu říká kvartální alkoholismus, já tomu říkám rozumný odpočinek."

Něco takového by nebylo špatné dělat u Internetu a hlavně sociálních sítí, jak o jejich škodlivosti píše vaše kolegyně vedle. Donald Knuth, jeden z největších počítačových vědců současnosti, prý čte email jen dávkově jednou za pár měsíců. To je samozřejmě extrém, ale jisté odpojení se může být dobré. Nu, každý máme neřesti, které pohání naše dopaminové okruhy.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.