Belgie je země s komplexní federalizovanou státní strukturou s třemi jazykovými skupinami (nizozemština, francouzština a němčina) a s třemi regiony (nizozemské Vlámsko, frankofonní — a částečně německé — Valonsko a dvojjazyčný Brusel). Politické spektrum zde funguje regionálně a strany jsou rozdělené podle jazyka a území. Jedinou výjimku představuje PVDA-PTB, která působí v celé zemi.

Strana je relativně stará a dlouhodobě spíše bojovala o existenci, ale posledních pět let prošla radikálními změnami. Strana si zvolila mladší vedení, které našlo inspiraci zejména u španělských kolegů z Podemosu a v některých vlámských a valonských městech slavila menší úspěchy v komunálních volbách. Po minulých federálních volbách v roce 2014 se marxisté dokonce vrátili po třiceti letech do parlamentu.

Obrovský skok v preferencích je ale novinkou posledních měsíců. Od začátku července PVDA-PTB dokonce vede v preferencích se stejným počtem mandátů jako vládní konzervativně-národní strana N-VA. Strana slaví preferenční úspěchy na úkor tradičně všemocné valonské socialistické strany PS a vlámských sociálních demokratů. Obě strany jsou na federální úrovni v opozici, ale zažívají obrovský propad kvůli korupčním a klientelistickým aférám ve valonských a bruselských veřejných podnicích.

V prosinci obvinil týdeník Le Vif / L'Express desítky komunálních a regionálních představitelů PS, že systematicky obdrželi tisíce eur za účast na (občas dokonce fiktivních) schůzích správní rady veřejných podniků (takzvané interkomunální firmy, které například zajišťují základní veřejné služby jako dodávku vody, elektřiny nebo kabelovou televizi). Některé struktury byly dokonce vytvořené tak, aby mohly ve veřejných firmách zaměstnat další rodinné příslušníky. Po vypuknutí skandálu bylo zahájeno vyšetřování a několik politiků odstoupilo.