Pražská návštěva Alexandra Van der Bellena naštěstí proběhla bez ostudy. Samozřejmě ne z jeho strany, na to rakouského prezidenta nepotřebujeme, vystačíme si s vlastním.

Tentokrát Miloš Zeman svými příměry mezi domácí zvířectvo nezabrousil a padla snad jen jediná trapnější narážka. Když vysvětloval, že mít ve své zemi alpské řeky, tak by možná nebyl zastáncem jaderné energie, znělo to trochu, jako kdyby naše jižní sousedy považoval za pokrytce. Ale to jen trošičku…

Hlavy obou států podezřívám, že je nakonec spojila především cigareta. Máloco dokáže lépe překlenovat rozdíly mezi úplně odlišnými jedinci. A možná zaúřadovala i hostova trpělivost. Van der Bellen věděl, že jede za chlapíkem, který nemá rád zelené, jimž on předsedal, a který otevřeně podporoval jeho nacionalistického soka Norberta Hofera.

To předjímalo pohled na migrační krizi a pomoc Rakušanů, Čechů, Moravanů a Slezanů obětem prchajícím z míst válečných konfliktů, ale i pohled na evropskou integraci. Vše nakonec zachránil vtípek o prospěšnosti případného přemístění orgánů EU do Prahy.

Van der Bellen učinil výletem vláčkem na severozápad přátelské gesto. Nic víc, nic míň. Sotva by šlo čekat, že se u nás něčemu přiučí.