Pátrání po Silvestrovi 7: Nálezy ve Státním archivu v Klečůvce

Autor pokračuje v líčení svých snah zjistit podrobnosti o svém předkovi, který zahynul během druhé světové války jako dobrovolník při obraně Singapuru.

Jberanek

Jan Beránek

23.07.2017 14:55

Silva1

A skutečně: pod písmenem N se skrývala i mladá Silvestrova tvář. Foto Jan Beránek

Mým druhým dubnovým zastavením ve Zlíně byl Státní okresní archiv v Klečůvce. S tamním archivářem panem doktorem Martinem Markem jsem si už dopisoval, citaci z jeho podrobné odpovědi na moji žádost jste si mohli přečíst již dříve.

Pan doktor Marek je coby historik nejen správcem archivu, ale i badatelem, který se zaměřuje na minulost firmy Baťa. Svým kritickým postojem k některým temnějším stránkám její historie – jako třeba faktu, že zaměstnávala Židy z Osvětimi na nucených pracích – se nijak netají. Nepřekvapilo mne proto, že mezi některými lidmi není pro svoje „revizionistické“ názory na minulost příliš oblíben.

Má návštěva archivu byla celkem plodná, během několika hodin listování v archivech jsem narazil na několik fascinujících dokumentů a také několik unikátních fotografií, které vzhledem k přísným podmínkám pro jejich publikování budu sdílet až po vyřízení formalit.

Autor prohlíží jednu z baťovských publikací ve Státním okresním archivu Zlín v Klečůvce. Autor snímku: Pavel Stojar.

První ze zásadních archiválií je seznam zaměstnanců firmy Baťa v zahraničí, z nějž pan Marek už dříve citoval několik základních fakt o Silvestrovi. Seznam je poměrně mohutný fascikl s deskami potaženými černou kůží:
Foto Jan Beránek

Jak se na úvodní straně dozvídáme, byl sestaven během protektorátu, v září roku 1944. Obsahuje seznam všech zaměstnanců, které firma Baťa vyslala do zahraničí, za které se v té době nepovažovalo Německo.



Jak mi na místě vysvětlil pan Marek, znamenalo to také, že jejich osobní složky byly dále vedeny v příslušných pobočkách, a nikoliv ve zlínském ústředí firmy. V Silvestrově případě to znamená, že jeho dokumenty firma Baťa spravovala v Singapuru. Také z toho důvodu je hledání Silvestrovy složky s dalšími podrobnostmi ve Zlíně marné.

Moje pokusy o navázání kontaktu se současným sídlem firmy Baťa v Singapuru byly doposud bohužel bezvýsledné. Pravděpodobnost, že se tam zachovaly nějaké firemní archivy ze 30. a 40. let nebo alespoň jejich fragmenty je sice malá, ale zatím to nevzdávám.

Na další straně vyvázaného seznamu je statistika, kolik zaměstnanců a do kterých destinací firma Baťa vyslala v první polovině roku 1939, tedy v době, která už zahrnovala vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava, ale ještě před otevřeným rozpoutáním druhé světové války. Celkem šlo o 502 lidí, z nichž nejvíce mířilo do Ameriky, zejména do Kanady a USA.

V Asii, jak už víme, měla firma Baťa od počátku 30. let dvě hlavní střediska, a to v Indii a v Singapuru. Do Singapuru odjelo počátkem roku 1939 celkem 22 pracovníků, do Indie jich zamířilo 30: do tamních britských kolonií 16, do holandských kolonií 14.



Ještě než přejdeme k osobním záznamům, zastavme se u dvou stran, které zachycují další zajímavé statistické údaje. Seznam obsahuje informace celkem o 1032 pracovnících. Jak již víme, asi polovina z toho vycestovala během roku 1939; sám Silvestr pak odjížděl 31. prosince 1938.



Jsou to sice jen suchá čísla, ale snažím se představit si i s jejich pomocí dobovou atmosféru a možné osudy jednotlivých lidí. Například:

  • Drtivá většina byli muži, žen bylo jen 34, z toho jen jedna vdaná. Celkem 33 žen odjíždělo za prací do zahraničí za svobodna. Z poznámky na titulní straně můžeme usuzovat, že mnohé z nich se pak v zahraničí provdaly a firmu opustily.
  • V rasové kategorii „nearijci“ je vedeno 79 lidí. Těm odjezd z nacistické Evropy těsně před vypuknutím nacistického holocaustu pekla dost možná zachránil život.
  • Cizích státních příslušníků, to jest mimo občany Protektorátu a Německa, bylo 49.
  • Většinou šlo o mladé lidi, v době odjezdu ve věku mezi 20 a 30 lety (Silvestrovi, když vyrážel na cestu, bylo teprve devatenáct). Muselo se tedy jednat spíš o mladé talenty než o zkušené manažery: skupina, které v roce 1939 bylo nad 40 let, čítá pouze 36 pracovníků, což jsou necelá 4 procenta. To je v zajímavém kontrastu s informacemi o délce služby pro firmu, protože tři čtvrtiny celkového počtu měly - navzdory svému mládí - v době odjezdu za sebou už 5 až 15 let práce pro firmu.
  • -Také patrně proto převažují absolventi obecných (125) a měšťanských (516) škol, vysokoškolské vzdělání je vzácností. Jak úředníci sami zaznamenali ve zvláštní kategorii, absolventů Baťovy školy práce z nich bylo 315, to jest třicet procent.
  • Drtivá většina pracovníků odcestovala před válkou. Největší vlna odešla právě v roce 1939 (574) a v roce 1938 (191). Po roce 1940 poslala firma Baťa do zahraničí už jen 18 lidí.
  • Pořadí zemí, kam byli pracovníci umístěni, vedou USA (137), následuje Britská Indie (104) a Kanada (87). Do Singapuru vyslala přímo ze Zlína firma podle své evidence celkem 50 zaměstnanců.
  • Z hlediska profesí se jednalo nejvíce o prodavače (433) a pracovníky v obuvnické výrobě (176). Na vedoucí místa odjelo do zahraničí pouze 30 lidí.
  • Firma evidovala a finančně podporovala 67 rodinných příslušníků, kteří vycestovali s jejími zaměstnanci - nejspíše šlo o manželky pracovníků firmy. Těmto příslušníkům v roce 1944 vyplácela měsíčně v souhrnu 51 000 korun, to jest průměrně 760 korun na osobu a na měsíc.
Další list pak obsahuje mimo jiné ještě podrobnější rozdělení pracovníků podle profesí.


Z toho vidíme, že pedikérů bylo celkem 23. Silvestr byl jedním z nich, před odjezdem sice pracoval jako prodejce, ale jeho nová kvalifikace v Singapuru byla právě pozice pedikéra.

Za pozornost stojí i malá tabulka vpravo dole, která shrnuje „Nepřátelský majetek". Jde v souhrnu o majetek 447 zaměstnanců, jejichž jmění je vypočítáno na bezmála 48 milionů korun. Jaká byla definice "nepřátelské" osoby mohu jen uhadovat, ale možná šlo o ty, kteří se na tamních velvyslanectvích? nepřihlásili k příslušnosti k německé Říši. Celkem nepochybně mezi "nepřáteli" Říše figurovali i Baťovci ze Singapuru, kteří se - stejně jako Silvestr - dobrovolně přihlásili do tamních britských ozbrojených sil.

Následuje jmenný seznam, který je organizován na dovnitř poskládaných listech, takže záznam každé osoby je v jednom dlouhém řádku. Je veden mimořádně pečlivě, u jména každého pracovníka je navíc nalepen miniaturní portrét.

A teď už se prolistujme dál až k písmenu N. Tady opravdu vidíme Silvestra i jeho mladou tvář!


V seznamech jsou pak vlepeny dodatečné listy, které obsahují rukou vpisované poznámky. Úředníci později u Silvestra tužkou nakreslili dokonce dva křížky, které označují pracovníky, jež zemřeli. Na začátku dlouhého řádku vidíme jméno a příjmení, datum narození, rodinný stav a vzdělání. Podle evidence se Silvestr narodil 20. října 1919 a vystudoval obchodní školu (značka napravo pak indikuje, že nešlo o Baťovu školu práce). V době odjezdu do Singapuru byl svobodný.

Na dalších snímcích je po částech reprodukováno pokračování proužku Silvestrovým záznamem. Tady jsou informace o tom, že odcestoval do „Singapore Straits Settlement“ - tak se tehdy oficiálně nazývala tamní britská kolonie. Odcestoval tam 31. prosince 1938 ze Zlína. Silvestr před odjezdem pracoval jako prodavač a jeho nové pracovní umístění v zahraničí je pedikér.


Dále vpravo se dozvídáme, že je veden v oddělení prodeje a že firma organizuje jeho penzijní pojištění v Singapuru od 1. října 1940.


Nakonec je uveden kontakt na rodinného příslušníka:


Tolik tedy původní, strojopisný záznam.

Dramatické události a to, jak postupně přicházející zprávy o Silvestrovi zaznamenávali úředníci ve Zlíně, pak dokumentuje výřez z onoho později vloženého listu s ručně psanými poznámkami. Na proužku vedle Silvestrova jména jsou celkem čtyři:

  1. Na dotaz odpovězeno, že po zjištění budeme informovat.
  2. Pan Lachs sděluje, že v r. 43 byl v Singapuru.
  3. Zpráva Baťa Batanagar, přes Baťa Limited Londýn - p. Němec, který utrpěl vážné zranění, když bojoval v Singapuru, měl prý být zabit, když Japonci okupovali nemocnici, ve které se nacházel jako pacient.
  4. Zabit při akci v Singapuru - dle telegramu od Jugase.
Je to, včetně poněkud úředně bizarního slohu, takové miniaturní drama o čtyřech aktech, jež jsou zhuštěny do telegrafických vět.

Z pořadí a obsahu poznámek, kdy ta první zaznamenává jakýsi dotaz (velmi pravděpodobně první poválečný dotaz ze strany Silvestrovy rodiny), lze usuzovat, že byly všechny napsány krátce po válce.

Třetí záznam můžeme datovat někdy do listopadu 1945 - v té době totiž do Londýna dorazil po několikatýdenní plavbě ze Singapuru Josef Vyhnálek a právě zde podával své svědectví, stejně jako všichni další osvobození britští zajatci, na ministerstvu války. Zdá se pravděpodobné, že Vyhnálek v Londýně rovněž navštívil pobočku firmy Baťa, tam své zážitky včetně Silvestrova příběhu vypravoval, takže jej firma poté poslala dále do Zlína. U Vyhnálkova rukou připsaného záznamu se navíc dočítáme: „Bata Ltd. Londýn oznamuje, že byl propuštěn jako válečný zajatec a míří do Evropy - oznámeno dopisem dne 4.11., 7.11. u nás. / pracuje v Kotvě / 21.3.1946 byl znovu přijat k firmě."

Čtvrtý záznam pak může být z počátku roku 1946, protože dopis s podobným sdělením posílal pan Jugas rodině dne 22. ledna 1946. Můžeme tedy s vysokou pravděpodobností usoudit, že všechny čtyři záznamy pocházejí z období mezi zářím 1945 a lednem 1946.

Pozoruhodná je zejména druhá poznámka o poněkud tajemném sdělení pana Lachse, že „byl r. 43 v Singapuru!. Předně bude zajímavé zjistit, kdo byl pan Lachs. Dále vzhledem k tomu, že identickou poznámku jsem našel i u záznamu Rudolfa Janečka, který se rovněž stal obětí japonské okupace (zemřel v únoru 1945 na malárii a beri-beri), možná se pan Lachs nebo úředník s tužkou zmýlili a měli na mysli, že Silvestr i Janeček žili v Singapuru roku 1942, což by dávalo smysl.

Další možnou interpretací je to, že Silvestr byl skutečně ještě v roce 1943 naživu, i když tomu odporuje většina jiných dokumentů a svědectví - včetně toho, že byl od 15. února 1942 oficiálně pohřešován a má se za to, že v té době během obsazování Singapuru japonskou armádou zahynul. Každopádně bude jméno Lachs jedním z dalších směrů pátrání.

Další nálezy ve zlínském archivu už žádnou konkrétní informaci o Silvestrovi nepřinesly, ale budou velice užitečné při rekonstrukci toho, jak firma Baťa ve 30. letech v Malajsii a Singapuru operovala a jaká tam panovala pro Čechoslováky situace. Vhod přijdou i dobové snímky odtamtud, které firma Baťa pořídila a které zlínský archiv nyní spravuje. A podobně jako v týdeníku Batanagar News v Baťově vile, i tady jsem nalezl několik sice nesouvisejících, ale zábavných perliček, o které se v budoucnu rovněž podělím.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.