„Ženy jsou hodně emocionální a intuitivní a pro některá povolání se díky tomu nehodí, mezi jinými to například platí pro exaktní vědy.“ Takový soud o neměnné ženské přirozenosti slýcháme pořád celkem často a rádi ho čas od času podporují i někteří amatérští psychologové a neurologové. Jednou z žen, které se tomuto přesvědčení svou životní dráhou vzepřely, byla i íránská matematička Marjam Mírzácháníová. Jako geniální studentka, původem z Teheránu, kde se narodila v roce 1977, získala už v roce 1994 zlatou medaili na Mezinárodní matematické olympiádě v Hong Kongu, k níž následující rok přibyla další zlatá medaile z matematické olympiády, která se konala v Kanadě.

Matematiku, která se stala její celoživotní vášní, studovala nejprve na prestižní íránské univerzitě Šaríf a následně na americkém Harvardu, kde získala v roce 2004 doktorský titul. Ve svých jedenatřiceti letech se pak stala profesorkou matematiky na Stanfordově univerzitě, kde působila až do konce svých dní.