Být, nebo mít?

Ivan Štampach recenzuje nové vydání zásadní knihy Ericha Fromma. Ta se zaměřuje na stále podstatné téma: na rozpor mezi osvobozenou existencí a životem orientovaným na vlastnění.

Původně německy píšící analytický psycholog a sociální filosof Erich Fromm byl do českého prostředí uveden již roku 1966 tehdejším pražským nakladatelstvím Orbis. Šlo o jeho útlou publikaci, která znovu vyšla v několika vydáních po listopadu 1989, pod názvem Umění milovat.

Frommovými inspiračními zdroji byly marxismus a Freudova psychoanalýza. Bývá řazen vedle Maxe Horkheimera, Theodora W. Adorna a současného německého filosofa nejstarší generace Jürgena Habermase k Frankfurtské škole, která rozvíjela kritickou teorii společnosti a kultury ve smyslu nedogmatického (neo)marxismu odlišného od oficiální marxleninské ideologie minulého režimu ve východním bloku.

Fromm ve třicátých letech odešel do exilu před nacistickým režimem pro své názory, ale i pro svůj židovský původ. Do poloviny sedmdesátých let žil, publikoval a politicky se angažoval na americkém kontinentu (v USA a v Mexiku). Poslední léta do svého zesnutí roku 1980 prožil ve Švýcarsku.

Téma kontrastu dvou přístupů k životu založených buď na vlastnění, nebo na samotném bytí bylo v době sepisování obou knih známo mimo jiné z díla francouzského nekonformního křesťanského existencialisty Gabriela Marcela. Ten roku 1935 vydal knihu L´étre et avoire (Být a mít). Pod téměř stejným názvem v angličtině (To Have or to Be) se Fromm k tématu vrací v roce 1976 (český překlad Mít nebo být, 1992 a pak ještě několikrát).

Orientuje-li se člověk na bytí, proměňuje se i vlastnění. Foto voal.ch

Umění být v kontrastu k životní orientaci na vlastnění a ovládání se soustřeďuje na růst a prospívání člověka a jeho sebenaplnění, uskutečnění možností, které v člověku vězí. Ryze osobní, ale zároveň sociální význam má osvobození, o něž usiluje člověk orientovaný na bytí.

Osobní osvobození, vnitřní emancipace je Frommovým tématem, které plně rozvíjí ve své obsáhlejší publikaci, která vyšla v české verzi pod názvem Budete jako bohové: Radikální interpretace Starého zákona a jeho tradice (Praha: Lidové noviny, 1993; původní vydání 1966). Tento marxismem inspirovaný autor se distancuje od náboženství, zejména od jeho autoritativní a, jak sám říká, nekrofilní verze. Náboženství biofilní a humanistické mu splývá se spiritualitou, mohli bychom říci nenáboženskou spiritualitou.

Umění být zahrnuje praxi bdělosti, sebeuvědomění, soustředění a meditace, jimž věnuje v publikaci Umění být samostatné prakticky orientované kapitoly publikace uvedené mimo jiné i na nedávném veletrhu Svět knihy. Sebeuvědomění souvisí se sebeanalýzou s využitím psychoanalytických postupů. Orientuje-li se člověk na bytí, proměňuje se i vlastnění. Jeho kultuře, filosofii a psychologii se věnuje samostatná část knihy.

Překonání vlastního narcismu a vlastnické struktury existence pak vede k tomu, že se člověk už nedefinuje jako jsem to, co vlastním, a platí již jsem, co dělám a jsem, co jsem. V Závěru uvádí Frommovy myšlenky do souvislosti se současnými tématy politiky a životního stylu básník, pedagog a publicista Zdeněk Janík.

Erich Fromm: Umění být, Praha: Portál 2016, 151 s.

A co si myslíte vy? Diskuse (19 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Mít a být Neděle, 11.Června 2017, 11:36:51

Ano; jestliže na DR znovu a znovu diskutujeme možnosti vytvoření nějaké postkapitalistické společnosti, pak jsou tyto úvahy skutečně profilovány základní myšlenkou, že takováto změna musí být nutně doprovázena i hlubokým přerodem lidské osobnosti. A to sice jejím přeorientováním z - přibližně řečeno - z materialisticky podmíněného egoismu směrem k vyšším humánním a duchovním hodnotám, jakož i k altruistické pospolitosti.

Potud tedy dobře. Na straně druhé se ovšem znovu a znovu vynořuje ten základní problém, jak toho dosáhnout. A sotva se zdá být reálně možným, takovouto zásadní změnu sebepojímání člověka (a především jeho reálného jednání) dosáhnout jenom a pouze na základě nějaké v principu dobrovolné a uvědomělé sebekultivace.

Připomeňme si: takový Aristoteles svůj ideál dokonalého člověka a občana viděl sice právě v tomto: ve všestranně kultivovaném a zduchovnělém jedinci. Osvobozeném od všech profánních materiálních vazeb.

Ale: na straně druhé je to ten samý Aristoteles, který p r á v ě vlastnictví materiálních statků (a jejich řádnou správu, v osobě řádného hospodáře) staví na samý počátek dobrého státu, a tedy této cesty k řádnému a všestranně kultivovanému občanu!

A stejně tak Marx: cestu k osvobozené společnosti spatřuje sice na straně jedné v osvobození od soukromého vlastnictví a tlaků slepého (kapitalistického) trhu; ale na straně druhé je touto cestou zase - vlastnictví! Jenom v jiné, totiž v pospolité, kolektivní formě.

Takže, o co se jedná: ano, pokrok vpřed je skutečně nutno hledat v osvobození se lidské bytosti od přízemního materialismu (tedy od onoho "mít"). Ale na straně druhé, ten vztah k materiálnímu světu je pro člověka natolik základní a zásadní, že cesta k onomu vyššímu "bytí" vede nikoli přes nějaké naprosté vzdání se vlastnictví, nýbrž naopak, přes zásadní přeorientování charakteru toho světa věcí vůbec.

Krátce řečeno: jde o to, aby to "mít" samo nabylo charakter pravého, autentického bytí.

Helena Zemanová - dálný východ od Prahy

Jak dosáhnout Neděle, 11.Června 2017, 16:44:58

přeorientování z materialisticky podmíněného egoismu směrem k vyšším humánním a duchovním hodnotám, jakož i k altruistické pospolitosti?
Napadá mě jen jedno:
Vyvolat příslušnou globální módní vlnu na sociálních sítích. :-)

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

Zdá se mi, paní Zemanová, že to co navrhujete, se už dávno děje. Neděle, 11.Června 2017, 18:01:3

Ne ovšem prostřednictvím sociálních sítí. Ta módní vlna je spíše vyvolávána "odshora dolů", ale bohužel nesměřuje k vyšším humánním a duchovním hodnotám a k altruistické pospolitosti, jen to o sobě tvrdí a někdo tomu i věří. Podle Vladimíra Bukovského, bývalého sovětského disidenta, který strávil 12 let v pracovních táborech a psychiatrických léčebnách (psychiatrie se v SSSR zneužívala proti disentu) je to spíše směr ke gulagu, než směr k vyšším humánním hodnotám.

Nám zbývá doufat, že to nebude tak horké.

Jiří Nushart - maloměšťácký usmiřovač

"Mít" znamená také "mít pravdu" - "mít moc" a toužit po jejím rozšíření. Neděle, 11.Června 2017, 18:04:6

Konzum nemusí být jen materiální, bez hlubšího vztahu ke spotřebovávanému, stejného rázu může být třeba konzum sexuální.

Obávám se, že od těchto významů "mít" se mnozí Frommovi vyznavači a následovníci Frankfurtské školy neosvobodili.

Mít moc, mít moc rozhodovat o tom, co je "pravda", vlastnit pravdu, mít moc rozhodovat o osudech lidí - to je cílem a podstatou revolučního boje, i když je skrytý.

Petrasek Milan - penzista

Poznejmež sami sebe a uvědomme si, že Neděle, 11.Června 2017, 23:00:46

sebeuvědomění souvisí se sebeanalýzou s využitím psychoanalytických postupů ku rozpoznávání příkladně zákonitostí tvorby mocenských společenských struktur.
From hledá odpověď na odvěky otevřenou otázku, jakým způsobem otupit strukturaci moci ve společnosti vycházející z majetkové dominance.
Bohužel plně nevyužil radikální analytické zkoumání a tak za překonání nekrofilních povahových rysů považuje situaci, kdy se člověk už nedefinuje jako jsem to, co vlastním, ale platí již jsem, co dělám a jsem, co jsem.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Pondělí, 12.Června 2017, 06:45:41

Kdo ví, co by si Fromm myslel, kdyby se dožil dnešních časů (zemřel 1980).
Potvrdil by si svou teorii?

Josef Poláček - Manuální pracovník

Pondělí, 12.Června 2017, 11:07:32

Teď si nejsem zcela jistý, kam směřujete, pane Petrasku. K čemu by do mělo vést, kdyby se "plně využilo radikální analytické zkoumání"?

Petrasek Milan - penzista

Mělo by to vést k naplnění romantické touhy nejen E.F. pane Poláčku Pondělí, 12.Června 2017, 20:52:15

Ve zmíněné knize zhruba napsal:
V závěru mé analýzy rozdílnosti povah existenčních pojetí/orientací těchto dvou psychologických premis, ve kterých je současně dominantou egoismus, nabízím posouzení vlivu/relevance těchto dvou vlastností na případné vzepětí společenských snah zabránit současnému zničujícímu socioekonomickému vývoji.
Ono vzepětí From očekává od synthezy/racionalizace jak romantického tak religiózního idealismu s přispěním analytického zkoumání.
Otázkou ale stále zůstává, jak ozřejmit většině, že prioritou by neměly být úvahy o tom co dělat, ale o tom kdo jsem.
A to formou radikálně analytického zkoumání lidských mentálních dispozic.
Tedy okrajovým způsobem myšlení zcela v plenkách .......bych dodal.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Úterý, 13.Června 2017, 09:38:1

Koneckonců jde o hledání identity, kterou nelze hledat jinak než ve svém nitru.

Martin Profant - Praha 7

Milanu Petráskovi Úterý, 13.Června 2017, 11:49:5

Vlastně použil, v prvních pracích vydaných v Zeitschrift für Sozialforschung.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Syntéza racionalismu a idealismu Úterý, 13.Června 2017, 12:47:43

Tak tato Frommova myšlenka se překvapivě úzce shoduje s jednou myšlenkou, která je vyjádřena i v mém vlastním textu pro DR, který je zrovna "ve výrobě".

-----------------------------------------

Ale co se týče toho " jak ozřejmit většině, že prioritou by neměly být úvahy o tom co dělat, ale o tom kdo jsem" (myslel jsem že by se mohlo jednat o tuto záležitost, ale nebyl jsem si zcela jistý), pak právě toto samozřejmě zůstává věčným problémem.

Ale - právě proto jsem ve svém prvním vstupu psal o tom, že v tomto ohledu je zapotřebí začít už v té sféře "mít", vlastnit. Protože - když v ničem jiném, tak v tomto ohledu trvám na principiální správnosti Marxových tézí - ta sféra materiální je nakonec vždy prioritní vůči té sféře ideální (v daném případě psychologické).

O co se jedná? V prvé řadě tedy vůbec o základní ochotu či připravenost každého jednotlivce provést důkladnou introspekci; prozkoumat a přezkoumat své vůdčí životní hodnoty.

Asi každý psycholog potvrdí, že v tomto ohledu je prvním nezbytným - a rozhodujícím - krokem napřed rozbít staré mentální a psychické automatismy dané osoby. Teprve když je dotyčný donucen opustit své dosavadní životní stereotypy, když je mu před oči postavena nesamozřejmost jeho bytí - teprve poté je ochoten vydat se na výzkumnou cestu do vlastního nitra. S tím - žádoucím - cílem pozitivní změny.

Jestliže tedy zůstaneme u toho, že - v celospolečenském měřítku - primární je ta sféra "mít", tedy ta Marxova "materiální základna", pak se věc staví tak, že i v této sféře musíme dosáhnout něčeho, co by průměrného člověka-občana doslova vyrazilo z té zdánlivé samozřejmosti jeho vezdejšího bytí.

Když pohlédneme na současné klasické formy vlastnictví (tedy onoho "mít"), pak se nám ukáže, že jsou vlastně jenom dvě: buďto vlastnictví soukromé, a n e b o vlastnictví společenské, pospolité.

Tyto dvě formy si navzájem konkurovaly vlastně celou dobu trvání lidstva (svého času to bylo dokonale předestřeno v sérii textů na DR pod názvem "Společně sdílené statky").

Takže: jsou zde dvě rozdílné formy "mít", které si navzájem konkurují; ale ty samy ještě nevedou k tomu požadovanému znejistění člověka ohledně samozřejmosti jeho (materiálního) bytí. Ten jeden se víceméně b e z v ý h r a d n ě identifikuje s vlastnictvím soukromým, ten druhý zase s vlastnictvím společenským. Sice může vzniknout konflikt uvnitř společnosti - ale nevzniká konflikt v mysli, v duši k o n k r é t n í h o člověka.

A právě o to se jedná: zavést nějakou třetí, "rozštěpenou" formu vlastnictví, která by v sobě zahrnovala o b a tyto protikladné momenty či formy: jak soukromé, tak i společenské. Tato n e s a m o z ř e j m o s t (v důsledku tohoto vnitřního konfliktu) by pak mohla být právě tou pružinou, která by člověka pak nutila se s touto nesamozřejmostí jeho - materiálního - bytí vyrovnat i v rovině osobní, v jeho vlastním nitru.

Petrasek Milan - penzista

V úvodu Fromm cituje Marxe věhlasnou větu: Úterý, 13.Června 2017, 15:35:49

Je weniger du bist, je weniger du dein Leben äusserst, um so mehr hast du, um so grösser ist dein entäussertes Leben .......,
v této souvislosti taknějak ...čím méně sleduješ životní projevy a pohnutky, tím více vlastníš život vyloučeného.
Což se zcela kryje s intencemi Freuda
. K rozporu ale doposud dochází, když se analytik pokusí společensky "zprospěšnit" rozštěpenou lidskou psýchu.
Popřípadě lidskou psýchu zneužívat tak jak se to odehrává v době postmoderny.
Freud si byl vědom, že dosavadní stadium způsobilosti psychoanalýzy, svádí ke vzniku kompromitujících modelů společenského zneužití.
Ale stále i pro mnohé natruc velmi poutavou perspektivu na cestě za syntézou .....bych trucovitě dodal.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Panu Poláčkovi Úterý, 13.Června 2017, 16:55:33

Myslíte si, že je žádoucí vyvolat v člověku pocit nesamozřejmosti a ono ho to už k něčemu povede. Je tady ovšem jeden problém, o kterém psal například Jiří Pehe - třeba tady (https://www.novinky.cz/kultura/salon/290177-jiri-pehe-diagnoza-trauma.html) i jinde. Že totiž Češi mají tu nesamozřejmost v sobě, aniž by je to k čemu přivedlo. Nesamozřejmost je takovou jejich samozřejmostí.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Kdo má jaké trauma? Středa, 14.Června 2017, 14:25:42

Jde o to, paní Hájková, že Jiřímu Pehe se v onom textu prolínají dva různé momenty: "trauma" na straně jedné, a "nesamozřejmost" (národní existence) na straně druhé. To skutečně není bez dalšího totéž.

Člověk či národ může prožívat tu nesamozřejmost vlastní existence, aniž by tím ještě musel být nevyhnutelně traumatizován - totiž v tom ryze negativním smyslu.

Ostatně, Pehe sám uznává, že takovýto stav může mít i své pozitivní důsledky, že může být motivací k mimořádným činům. Jenže - Pehemu se právě nejedná o nějaké mimořádné, heroické, světodějné činy či počiny, Pehe chce mít klid a pořádek, chce mít standardní, nevzrušivé fungování zavedených politických struktur a mechanismů. Cokoliv nějakým způsobem přerůstá a narušuje tyto ryze mechanické procesy, to je - jak by bylo naprosto možno s určitou mírou uštěpačnosti konstatovat - pro Jiřího Pehe hluboce traumatizující.

A právě proto on systematicky dělá všechno proto, aby všechno co nějakým způsobem narušuje ty ustálené politické automatismy a mechanismy, aby to co nejvíce diskreditoval.

Mimochodem, takový Ježíš by pro Jiřího Pehe v tehdejší době představoval zřejmě hluboké trauma - neboť by narušoval jeho hlubokou touhu po poklidných politických strukturách a řešeních. Stejně tak Jan Hus by se z tohoto hlediska jevil jenom jakýmsi nezodpovědným buřičem, který místo aby se pokoušel o "rozumný politický kompromis", tak se jenom na základě nějakých nezvládnutých osobních vášní nechal dohnat až na hranici. A tak dále a tak dále...

Zkrátka, všechno co Pehe píše a hlásá, je nutno vždy dekódovat právě z hlediska této jeho zcela základní intence: pořádek a klid je nade vše, jakékoli pokusy nějak radikálně měnit zaběhnutý systém je od ďábla.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Psychoanalýza a Marx Středa, 14.Června 2017, 14:34:55

Ale jistě, pane Petrasku, že celá ta "Frankfurtská škola" tak nějak vychází z Marxe.

Jenomže je tomu tak, že čím dále, tím je u těch frankfurtských více psychoanalýzy, a méně - pravého - Marxe.

Marx chtěl změnit reálnou základnu života společnosti, aby tím nakonec pozitivním způsobem ovlivnil i tu lidskou psychiku, která konec konců tuto vlastní životní základnu reflektuje a jí se přizpůsobuje.

Postmarxismus naopak čím dál tím více směřuje k tomu, přeorat lidskou psychiku, s jakousi nadějí, že tomu se pak nějakým způsobem přizpůsobí i ta materiální základna.

"Stavět věci na hlavu", říkal takovýmto snahám Marx.

---------------------------

A pak k tomu všemu nakonec jako třetí přijde ještě nějaký Poláček, a tvrdí, že o b o j í je zapotřebí. Že je nevyhnutelně zapotřebí změnit j a k člověka, t a k i tu materiální základnu. A že je zapotřebí obojí současně, a obojí ve vzájemné koordinaci.

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Středa, 14.Června 2017, 21:38:53

A to není trauma, když kdysi - jak píše Kundera - "český národ prošel předsíní mrtvých"? Ten Kunderův text je zde
http://www.pwf.cz/cz/prazske-jaro/560.html

Jevi_1

Eva Hájková - zapadákov

Čtvrtek, 15.Června 2017, 03:12:42

Nicméně, vy jste chtěl asi říct, že to o národním traumatu je vlastně jenom příběh a jedinec si koneckonců může vybrat, jestli se s tím příběhem (a tedy i s traumatem) bude ztotožňovat.
Jenže to rozhodování asi neprobíhá na zcela vědomé úrovni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Samozřejmost a nesamozřejmost lidského bytí Čtvrtek, 15.Června 2017, 12:47:30

Ale jistě že to je trauma, paní Hájková. Ale jak jsem napsal: trauma a nesamozřejmost, to jsou dvě různé věci. A není je možno jen tak bez dalšího házet do jednoho pytle.

Přičemž ten text Jiřího Pehe analyzující kořeny české malosti a českého šovinismu naprosto nebyl sám o sobě špatný, naopak zřejmě to byl jeden z jeho nejlepších. Skutečně tam vystihl velice mnoho z tradičních českých špatností.

Ale jde o to, že se tu ta "nesamozřejmost existence" vykládá prakticky jenom v ryze negativním smyslu.

Zatímco já jsem argumentoval tím, že takováto "nesamozřejmost" může mít také velice pozitivní důsledky - jestliže vede k tomu, aby dotyčný jedinec či národ prošel očistným ohněm své vlastní sebereflexe.

Dejme si opačný příklad, pro kontrast: takoví Angličané, to byli po celá staletí ovšem naprosto sebevědomý, "samozřejmý" národ. A s touto svou žádnými sebepochybnostmi nezkalenou samozřejmostí okupovali polovinu světa, vybudovali obrovskou koloniální říši, podřídili si cizí národy i státy, a bez jakýchkoli mravních skrupulí po celá staletí obchodovali s otroky. (Kteroužto lukrativní činnost například Češi provozovali naposled někdy na počátku raného středověku.)

Takže, o co se jedná: ta "samozřejmost" vlastní existence je sice bezpochyby prostá jakýchkoli traumat (alespoň v daném okamžiku) - ale může vést k velice fatálním důsledkům.

Zatímco je to právě a pouze ta "nesamozřejmost", která člověka vede k sebereflexi, ke kritickému přezkušování jeho činů a morálních kvalit těchto činů.

Tedy - abych předešel případným námitkám - samozřejmě tu neexistuje nějaká lineární kauzalita, tedy že každá nesamozřejmost či každé národní trauma automaticky vede k té národní sebereflexi. Ale je tím polem, na kterém je tuto sebereflexi možno provést.

Petrasek Milan - penzista

Nic nenamítaje poznamenávám, že Čtvrtek, 15.Června 2017, 17:08:12

vděčím kvetoucímu obchod s levnou ukrajinskou pracovní silou -který vyústil do rozkvětu restaurace pražské zástavby - za možnost realizace mé vrozeně nesamozřejmé sebereflexe.
Výsledkem je mj poznání traumatizujícího pojmu Todrenoviert ......bych dodal.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.