Babička není doma, protože seká v parku trávu
Petr BittnerVolební programy jsou přehlídkou odstínů pravicové šedi. Další škrtací vládu bude tentokrát podle průzkumů zřejmě sestavovat sám Andrej Babiš. Jeho nový ministr financí je předzvěstí pravicových zítřků.
„Půjdem dneska k babičce?“ „Babička není doma, protože seká v parku trávu.“ Takový dialog budeme možná v budoucnu slýchat. Andrej Babiš, hrdina pracující třídy, totiž nasadil na ministerstvo financí člověka, kterému by v politickém kvízu vyšlo něco jako „napravo od Kalouska“.
V době, kdy ekonomové řeší zánik pracovních míst v důsledku digitalizace a automatizace práce, chce Ivan Pilný hnát staré lidi do práce. Vzhůru k pravicovým zítřkům! vzkázal Babiš bohorovně svým hluchoslepým voličům, kteří se houfně chystají udělat v říjnu tu historickou chybu…
Český lid je levicový, říká jedno pořekadlo. A jestli není vysloveně levicový, pak zcela určitě není pravicový. Proto o sobě jen málokterý politik řekne, že je pravičák. Většina lidí si vzpomene na Klause, Topolánka nebo Nečase, na jejich mafiánskou kulturu a asociální pojetí společnosti a státu. Tak o sobě musí pravicoví politici říkat, že jsou „konzervativní“, „tradiční“, nebo dokonce „odpovědní“.
Privatizaci se dnes říká flexibilizace, Public-Private Partnership nebo outsourcing. Zní to efektivně, moderně, člověk na to s gustem kývne, než mu dojde, že je to jenom nový slovník staré gardy, která s ním chce pěkně postaru vyjebat.
Ani pravicová média u nás přece nemáme. Máme tu jen krajně levicová, a pak ta objektivní…
Make zdravotnictví pro bohaté again
Pravice se na nás v nadcházejících volbách řítí ze všech stran. Pirátská strana se prezentuje jako alternativa, její daňová reforma však zcela neomylně servíruje neoliberální podvod jménem „rovná daň“, která je alternativní především skvělou aplikací, s kterou si může každý během pár kliknutí spočítat, o co jeho stát zchudne, až otevře novou část svého sociálního zabezpečení pařátům „rozpočtové odpovědnosti“.
TOP 09 přichází s vizionářským programem, který chce především zakázat homosexuálům adopce, zavést školné a konečně „Make zdravotnictví pro bohaté again“ pod téměř kamarádským slůvkem „spoluúčast“. TOPka taky chystá daňové úlevy na chůvu nebo uklízečku. Tím se strana vyloženě trefuje do vkusu mladým lidem. Ještě jako vysokoškolák jsem se denně bouřil, jak velké musím platit odvody za svou filipínskou pokojskou. Kdybych mohl cool straně přece jen poradit ještě jednu vějičku pro dnešní mládež, navrhoval bych rozšířit Feriho „kulturní stravenky“ na loveckou sezonu.
Hnutí ANO už v tomhle období sveřepě bránilo v podstatě každému sebesociálnějšímu návrhu z dílny sociální demokracie. V pravicové vládě se jim budou dotační toky pana předsedy jistě hájit pohodlněji, bez zbytečných tahanic se socialistickými marnotratníky.
A tahle pravice všude po světě hledá už dobrou dekádu způsob, jak tu dál pravicovatět i potom, co její deregulační ideologie a poslušná servilita vůči velkému kapitálu způsobila kolaps finančního systému. A není lepší spojenec pro politiku škrtání a privatizování než strach, který zvýší poptávku po utahování šroubů. „Silní“, „stabilní“, „tradiční“ a „konzervativní“ pravičáci jsou připraveni přijmout novou výzvu, při které můžou znovu selhat se svými rozpočtově odpovědnými recepty našprtanými ve večerní škole raeganismu-thatcherismu.
Ve výsledku tak strach z terorismu umožní pravici osekat pár občanských práv, přihrát pár tučných zakázek spřáteleným zbrojařům a jako bonus, na který jaksi voliči v samém vyděšení z migrantů pozapomněli, uštědřit další direkt už tak dost pochroumanému sociálnímu státu. Těžit z toho bude především velký byznys, běžný člověk zase ostrouhá.
Ahoj lidi!
Krom teroristů má česká pravice ještě jednoho věrného spojence. Věci veřejné byly teprve „doplňkem stravy“, který měl zajistit přežití pravicové většiny. Apolitičnost, antikorupční rétorika a boj proti tradičním stranám v podání podnikatelského projektu měly kromě potřebných křesel dodat trochu té chybějící čistoty vládě „pana Čistého“. Místo boje proti korupci a politikaření tradičních stran následovala korupce a politikaření, které tradiční strany v mnohém předčilo.
Hnutí ANO, to už je jiná liga. Chce-li u nás pravice dál škrtat v seškrtané společnosti, nestačí jí na to už antikorupčně-apolitický doplněk. Potřebuje se sama stát do poslední chvíle utajovaným doplňkem obřího apolitického masivu, který je sám skrz naskrz prolezlý pravicovým vetřelcem, jenž čeká na svou chvíli, kdy konečně prorazí píáristou udržovaný korpus a pozdraví svoje zděšené voliče: „Ahoj lidi!“