Pojem eGovernment se u nás v českých zemích jaksi smrskl na popis elektronizace toho, co dělá veřejná správa. To ale není správný výklad. Ve skutečnosti jde o využití IT technologií ke zlepšení veřejné správy a vládnutí. Technologie a elektronizace jsou pouze nástrojem, jak věci dělat efektivně, nikoliv cílem snažení veřejné správy. Ve zdejším pojetí to jednu dobu probíhalo ve stylu: „Nasazujeme nový drahý informační systém, kterému nikdo nerozumí, takže je to rozvoj eGovernmentu.“ To se poslední roky obrací snad správným směrem a veřejná správa začíná konečně přemýšlet nejen nad tím, jak bude věci dělat, ale i proč a pro koho. Správný rozvoj eGovernmentu musí jít ruku v ruce s rozvojem veřejné správy jako takové. Nelze jen tupě nasazovat moderní technologie na zastaralé a skřípající procesy v agendách veřejné správy.

Skutečný rozvoj eGovernmentu tedy musí začínat především pochopením veřejné správy a analýzou jednotlivých agend. Agendami jsou soubory činností dle jednotlivých zákonů (třeba agenda důchodů, agenda řidičských průkazů, agenda daní z příjmu). Informace o těchto agendách se mají nacházet v „Registru práv a povinností“ (RPP) a aktualizované a správně zapsané agendy by v něm měly být vzájemně porovnatelné. Následují takzvané procesní modely agend, což je standardizovaná metoda faktického poznání a rozkreslení jednotlivých procesů. A po procesním modelování agendy většinou s hrůzou zjistíte, jak špatně tu danou agendu vlastně děláte. Kolik je v ní zbytečných kroků, které tam prostě zůstaly podle zvykového práva ve stylu „děláme to tak 20 let, takže je to léty prověřená praxe“.