Kybernetizace všeho

Elektronická komunikace a elektronické platby nemusejí být špatné věci; pro lidi jako je Jaromír Drábek nebo Miroslav Kalousek je ovšem jejich zavádění pouze způsobem obohacení sebe a spřátelených firem.

My starší si ještě docela živě pamatujeme časy, kdy člověk, který potřeboval vyřídit něco s kolegou nebo šéfem, musel za ním zajít. Také telefonování z pevné linky na pevnou mělo svá, zejména časová, pravidla, řídící se pracovní dobou. Šéfové také často dojížděli na centrální instituce (náš divadelní ředitel téměř každý týden jezdil „na ministerstvo“, „na Svaz“, my dramaturgové jsme zase pořád chodili do Dilie). Z této éry v mojí generaci zůstalo zaseknuté nečtení mailů a neschopnost na ně okamžitě, třeba i neformálně odpovědět. Nějak v nás, některých, zůstala potřeba osobního jednání, k němuž však nedojde, takže se nevyřídí nic. A podobně. Vznikla prostě zcela nová kultura úřední (o soukromé nemluvím, to je na román, které se o ní ostatně i píší) komunikace, která postupně i dostala svá pravidla a já jenom doufám, že se jim na příslušných školách také vyučuje.

Moje generace je také pamětnicí rozvoje bankovních služeb, my jsme ještě stávali před okénkem v účtárně frontu na výplatu (bylo to hloupé, ale byla to vlastně jediná příležitost, kdy se spolu setkali zaměstnanci všech profesí. Ocenila jsem to v době, kdy jsem byla v divadle uklízečkou, a jedině v této frontě jsem se potkávala třeba s dramaturgyněmi, jenom tam jsme si byly rovny). Chodily nám složenky a my s nimi jsme chodili na poštu, ve spořitelně jsme měli něco na vkladní knížce a ty peníze jsme tam – i odtud - nosili normálně v obálce. To vše se radikálně změnilo celkovou elektronizací naší každodennosti. Šlo to postupně, ale nabíralo to akceleraci. Ještě si pamatuji, že třeba kartu do bankomatu dostal člověk až po nějaké době, kdy měl v dotyčné bance účet, jaksi za dobré chování. Vážně. O tom, jak se obchodníci vzpírali přijímat platby kartou už, myslím, něco vědí i lidé mladší než jsem já, i o tom, jak rychle se to změnilo – dnes ten, kdo nepřijímá karty, ztrácí zákazníky. Před časem se ještě říkalo, že Kaufland je levný také proto, že nepřijímá karty a neplatí tím pádem nějaké poplatky bankám – už nevím, jaké. To už je také všechno pryč.

A když už je tohle všechno vyřízeno, když už všem nám chodí gáže na účet a z něj zase různými trvalými nebo aktuálními příkazy odcházejí platby za energie, nájmy, všelijaká spoření a podobně, kdy banky zvítězily i nad tím Kauflandem a přinutily nás hrát podle vlastních pravidel (mimochodem, nedávno zvedla Komerční banka poplatek za výběr hotovosti z bankomatu na 9 korun!), kdy nás dostal Dopravní podnik svou elektronickou kartou (ale nezařídil, aby si bylo možno kartou koupit i jízdenku v automatu), kdy na karty fungují naše podnikové vrátnice i kopírky a tiskárny, tedy v době, kdy prostředí práce je zcela podrobeno elektronizaci, nastupuje ministr Jaromír Drábek do svých vysokých pozic, aby podrobil totální elektronizaci to poslední, co zbylo: sociální věci.

Když zkolaboval systém výplaty sociálních dávek a lidé zůstali mnohdy zcela bez prostředků, říkala jsem si, že u nás se prostě všechno musí zkazit a nějak deklasovat, ale nenapadlo mě ještě tenkrát, že to je přímo podstata věci. Tehdy ještě ministr Drábek nebyl na odchodu, takže se nikde nepublikoval jeho životopis a já jsem neměla důvod hledat si ho někde na internetu, pád systému výplaty sociálních dávek se mě osobně nedotkl. Jen jsem si tehdy – a pak mnohokrát – říkala, že výraz tváře je zrcadlem duše a někdo, kdo vypadá tak zapškle, zavile a necitelně jako ministr Drábek asi nebude mít na srdci situaci sociálně potřebných. Až teď, když v souvislosti s jeho hodně nedobrovolným odstoupením (ať si ministr Kalousek říká co chce, je tím už směšný, Drábek se držel zuby nehty a na jeho odstoupení není nic politicky velkorysého) vyšel v tisku jeho životopis, vidím, že on přece vystudoval technickou kybernetiku! Dokonce z ní složil doktorát. Pak byl v Hospodářské komoře (a je dosud), to už jsme věděli, a jeho strana měla zájem, aby se stal ministrem průmyslu a obchodu. Když se to nepodařilo, stal se ministrem práce a sociálních věcí.

Vidíte tu soustavu, končící paradoxem? Ten člověk byl přece na to ministerstvo poslán proto, aby zajistil zakázky pro firmy, poskytující služby v oblasti elektronizace našeho života! Co jiného jsou ty zhroucené sítě, které měly být naopak vylepšené, a co jiného je ta skandální sKarta, na níž tak trval, a další věci, na něž si teď nevzpomínám, jo, důchodová reforma, která podobně jako sKarta přihrává vybrané bance?

Ve své bilanci řekl, že se podařilo významně snížit provozní náklady jeho ministerstva, ale co s takovým sdělením, když nevíme, kolik stály všechny ty elektronické systémy, jejich údržba, akutní řešení jejich selhání a podobně? (Pád důvěry v sociální funkci státu a jeho mezigenerační, například, spravedlnost, se těžko dá vyčíslit penězi a nic jiného současnou vládu a zejména stranu TOP 09, za níž v ní Jaromír Drábek byl, nezajímá, tak to i já nechávám stranou). On měl prostě na tyhle kšefty na ministerstvu náměstka Šišku, oba dobře znali jak ty firmy, tak ty finty, a řekla bych, když si tak o tom čtu, že starosti těch utrápených úředníků, kteří nestudovali kybernetiku, ale sociální vědy, a nepracovali v energetických firmách, ale třeba na úřadech práce či sociálních odborech, jim byly tak leda k smíchu. Drábek s Šiškou se beztak těšili, až většinu těch lidí propustí a všechno to krásně nahradí kybernetickým systémem.

Když to tak po sobě čtu, musím ještě dodat, že nejsem zásadně proti různým platebním a jiným elektronickým kartám, ani proti internetovým sítím, když dobře fungují a nejsou kolem nich korupční aféry. Jenže u nás až příliš trčí, že nejde o kvalitní službu, ale o soukromé zájmy, které vykrádají stát a co hůř, boří důvěru obyvatel v jeho základní funkce.

Miroslav Kalousek v Právu na otázku, kdo Jaromíra Drábka ve vládě nahradí, řekl, že jsou (TOP 09) intelektuálně a personálně velmi dobře vybavená strana, takže variant je několik. Pokud jde například o ministerstvo kultury, divím se jeho bohorovnosti, ale to nic, všichni vidí, že straně TOP 09 na kultuře nezáleží a funkce ministra kultury je jenom takovou úlitbou Starostům, aby drželi partu. Té straně ovšem nezáleží ani na sociálních otázkách a upřímně řečeno, ani k zaměstnanecké práci nemá žádný vztah. Jejich intelektuální a personální výbava, pokud to Kalouskovi vůbec může člověk věřit, podobně jako jejich předpokládaná voličská podpora v nadcházejících volbách, je výrazem hrubosti, hamižnosti a cynismu, který – a to je dost špatná zpráva – imponuje téměř osmi procentům obyvatel.

Kalousek říká, že Drábkovo odstoupení s volbami nesouvisí, já však doufám, že se v nich projeví v podobě radikálního snížení důvěry a sympatií v tu jejich partaj.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.