Jak prodat Babiše

Babišův tým dokáže jeho mediální průšvihy většinou otočit v jeho prospěch a navíc vytvářet dojem, že se skutečně zajímá o lidi. Pokud si Babiš bude kupovat všechny schopné marketéry v zemi, projde mu skoro všechno.

Před několika dny jsem se pokusila své americké kamarádce v emailu vysvětlit, co všechno se stalo na české politické scéně za poslední dva týdny. Zjistila jsem u toho, že zkušenost sledování tiskové konference, při které prezident přijímá demisi premiéra, která nikdy nebyla podaná a následně zamává hůlkou a v polovině věty odchází, je v podstatě nesdělitelná a nepřenosná – tuhle trapnost si tady musíme prostě prožít a nějak zpracovat sami.

Když jsem ale vysvětlovala aféry ministra Babiše, jeho několik televizních interview, při kterých člověk nevěděl jestli se smát, nebo brečet, kupodivu jsme našli společnou řeč – protože sledovat Trumpova televizní vystoupení je koneckonců dost podobná zkušenost. Naučené postupy a fráze, za kterými je cítit tvrdý dril profesionálů, snaha mluvit lidově a bez pověstné „politické korektnosti“ společně s obrovskou dávkou arogance a patologické zahleděnosti do sebe sama vytváří vskutku výživný koktejl, který zdaleka ne každý novinář ustojí (a proto i na tomto místě ještě jednou patří velká poklona Světlaně Witkovské z České televize, která ukázala, že ustát se ctí se to skutečně dá).

Otázka, kterou nelze ignorovat a zároveň na ni nemáme uspokojivou odpověď, zní: jak je ale možné, že tahle komunikační strategie funguje? Trump je demokraticky zvoleným prezidentem a ti, kteří ho volí, jsou upřímně přesvědčení, že u něj konečně našli zastání, přestože jim nemůže být vzdálenější (životním stylem, majetkem a právě i vystupováním, kterým vcelku nepokrytě dává najevo pohrdání chudými a neúspěšnými). A u nás zatím nic nenasvědčuje tomu, že by Babišovo hnutí ANO nemělo vyhrát podzimní volby – přestože Babiš sám nakonec bude muset pod tlakem ostatních politiků ustoupit do pozadí.

Deník Andreje B.
Babišova veřejná podpora ovšem neklesá, a jakkoliv by se chtělo jásat nad tisícovými davy na náměstích, které volají po jeho odvolání, bylo by to předčasné. Ty davy se totiž skládají především z lidí, kteří Babiše nikdy nevolili a teď jenom říkají, vidíte, měli jsme pravdu! (Což nijak nesnižuje jejich konání, protože jí skutečně měli a mají). Nicméně ti, kteří ho volili, jej nejen v internetových diskuzí dále brání a podpora hnutí ANO neklesá. Slogany jako „Make America Great Again“ nebo „ANO, bude líp“ zkrátka neztrácejí své kouzlo a účinnost – a tisíce internetových memů, které se je snaží zesměšnit, jim na síle nijak neubírají (možná právě naopak).

Skvělým příkladem geniálně zvládnutého politického marketingu je nedávná aféra s Babišovým útokem na reportéry České televize, kteří se ho ptali na jeho daňové přiznání. Celá scénka vyústila v dnes již legendární „sorry, jako“, ze kterého se během sekundy stal superúspěšný hashtag i mem. Babišův marketingový tým okamžitě vycítil příležitost a za pár dní už se vícepremiér fotil s nápisem „sorry jako“ na tričku. Situaci, která by spoustu jeho politických oponentů položila, dokáže tým Andreje Babiše obrátit v jeho prospěch způsobem, ze kterému se možná těm citlivějším z nás dělá nevolno, ale – jak již bylo řečeno - prostě funguje.

Nekorunovaným králem politického marketingu v českých zemích se tak stává Babišův hlavní kreativec Marek Prchal. Pokud by někdo snad nevěděl, o koho se jedná, tak je to ten samý člověk, který neváhal vytvořit produkt dokonalého PR i ze své vlastní ženy – kdo kdy viděl nějaký díl pořadu „Deník Dity P“ ví, o čem je řeč.

Koneckonců jeden z dílů téhle lacinější, ale stejně hrůzostrašné verze Stepfordských paniček byl právě o tom, jak si Dita bere Marka. Fenomén Dity P. má koneckonců víc podobností s fenoménem Babiš – především právě tu neuvěřitelnou aroganci, se kterou totálně přestřelí, a vy si říkáte, to snad ne, tohle už je fakt moc, to přece nemůže nikdo brát vážně. A pak zjistíte, že to bere vážně polovina národa, protože – a už se opakujeme – zkrátka to funguje.

Marek Prchal ví, co dělá, a zjevně je mužem na svém místě. A důkazem toho, že si je této své výlučné pozice sám moc dobře vědom, je mimo jiné i jeho interview s Martinem Veselovským v DVTV z roku 2014, kde – podobně jako nyní jeho šéf – moc neodpovídá na otázky, ale hodně často opakuje, že slogan „Prostě to zařídíme“ je geniální.

Babišovo Ano se chlubilo sloganem „Nekecáme, makáme“. Čím více nyní Babiš kecá v rozhovorech, tím více musí makat jeho marketéři. Foto facebookový profilm Andreje Babiše

Není proto asi divu, že na jednom z transparentů na středeční demonstraci stálo „Marka Prchala v České republice nechceme“. Jenže když odhlédneme od tvrdé a velmi vychytralé propagandy, kterou Babiš provozuje skrze vlastnictví svých médií a o které Deník Referendum už psal, politický marekting hnutí ANO jako takový není něčím, čeho bychom měli v České republice moc – naopak toho tady máme málo. Lidí, kteří by dokázali vymýšlet slogany, plakáty a sdělení, která skutečně oslovují masy, se nám zoufale nedostává.

Stačí se podívat třeba na současné prezidentské kandidáty – v rozhovorech většina z nich (kromě současného prezidenta) mluví o tom, že je potřeba mluvit s lidmi, spojovat, nikoliv rozdělovat společnost, hledat si cesty, jak naslouchat i lidem mimo velká města… ale dělá to skutečně některý z nich, daří se někomu alespoň vytvořit to zdání?

Jiří Drahoš, momentální favorit většiny městských intelektuálních voličů, je zbytku České republiky pravděpodobně úplně neznámý. Michal Horáček spustil kampaň ještě v době, kdy tvrdil, že vlastně ani nekandiduje, dochází mu dech, a přestože vytrvale zdůrazňuje, že s lidmi neustále mluví, z jeho vystoupení zatím žádný „sjednocující“ potenciál rozhodně neplyne. O ostatních kandidátech není slyšet vůbec, takže je nejspíš v tomto kontextu není ani potřeba zmiňovat.

A ať se nám to líbí nebo ne, tak právě v tomhle spočívá tajemství Babišova úspěchu – za pomoci schopných marketérů dokázal vytvořit dojem, že se o lidi skutečně zajímá. Od familiérních postů na profesionálně vedené facebookové stránce, přes tolik propírané rozdávání koblih až k onomu již zmiňovanému prostému, ovšem chytlavému a obsahově pozitivnímu sloganu „Bude líp“.

Kromě Babiše se tady zatím nikomu nepodařilo dosáhnout onoho pověstného „praskání bublin“ a oslovit voliče zleva i zprava, z měst i z venkova, napříč věkovými a sociálními vrstvami společnosti. Žádný chytlavý slogan, který by mohl alespoň část národa upřímně chytit za srdce, nikdo zatím nevymyslel.

A i to je jeden z důvodů, proč jsme momentálně v tak hrozném průšvihu – protože pokud tady skutečně není nikdo, kdo by v komunikační strategii dokázal Babišovi konkurovat a všechny schopné politické marketéry si už koupil on sám, můžeme se sice jeho sloganům posmívat jak chceme a ohrnovat nos nad jeho voliči donekonečna, ale nic to nemění na tom, že – a už naposledy – mu to prostě funguje. A že se tak dostává do neohrozitelné pozice, ve které mu projde úplně všechno. Protože si to prostě zařídil.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Josef Poláček - Manuální pracovník

Utáhnout šrouby! Pondělí, 15.Května 2017, 14:08:59

Jeden z filmů německého komika Didi Hallervordena je založen na o sobě klasické záměně dvou osob.

Rozbíhá se předvolební boj; jedna ze dvou velkých - německých - politických partají nemá zřejmě dostatek důvěry ve své vlastní marketingové stratégy, a proto povolá "pravého profesionála", odkud jinud nežli z USA.

Bohužel, při cestě z letiště se mu přihodí dopravní nehoda, při které jak on, tak i pasažér druhého taxi ztratí vědomí. Oba jsou odvezeni do - téže - nemocnice; ale oba trpí ztrátou paměti, nejsou schopni si uvědomit svou vlastní identitu.

A to ani poté, když už jsou jinak fyzicky zdrávi. Nutno připojit - ten druhý účastník nehody je povoláním autoopravář. Ztělesněný právě Didi Hallervordenem.

Ale - právě v té nemocnici dojde k záměně, ten automechanik dostane dokumenty amerického volebního manažera, zatímco ten se stane automechanikem.

Volební boj nečeká - a tak jakmile to jeho zdravotní stav jenom trochu dovolí, je náš automechanik-americký volební manažer transportován do partajní centrály.

Tam všichni přítomní s napětím čekají, s čím velkolepým tento americký profík přijde. Jaké ústřední heslo svou americkou kreativitou vytvoří pro jejich kampaň.

Náš automechanik napřed dosti zmateně hledí na své okolí; ale protože cítí ten tlak všeobecného očekávání, vybafne náhle to, co se vynoří z hlubin jeho podvědomí: "Schrauben anziehen!" Tedy: Utáhnout šrouby!

Všichni jsou ovšem zprvu naprosto konsternováni naprostou nesouvislostí tohoto hesla s politickým děním. Až pak vyskočí jeden činovník: "Ano! Vidíte - to je přesně ono! Je to jednoduché, úderné - přesně takhle to má být! Ještě že jsme si pozvali toho pravého amerického profesionála, na tohle by nikdo z vás nepřišel!"

A - toto automechanikovo "utáhnout šrouby" se tedy stalo centrálním volebním heslem oné partaje; a stalo se skutečně heslem, které velice úspěšně rezonovalo v myslích průměrného voliče.

Tento Hallervordenův gag je geniální v tom, že ukazuje jak neskutečně triviální až primitivní, ale jak zároveň velice účinná právě v této trivialitě jsou hesla "demokratických" politických kampaní.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pokud Babiš volby vyhraje Pondělí, 15.Května 2017, 21:33:17

bude to pomsta onoho "zbytku republiky", kterou tak krásně pohrdavě označuje autorka článku oněm "městským intelektuálním voličům" (podle toho jsem poznal, že autorka je z Prahy), kteří nám před 11 lety zvolili Topolánkovu ODS a potažmo Klause prezidentem.

Zdravím ze zbytku republiky do "Hlavního města Prahy", které snad jediné (komě dvojčete Bratislavy) na světě potřebuje mít v oficiálním názvu přívlastek "hlavní město".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Pokud jde o Babišovu podporu v internetových diskusích, Pondělí, 15.Května 2017, 22:31:38

nepřeceňoval bych to. Na facebooku ho např. podpořila Miss Texasu, která ovšem - ups - bydlí v Brně.

Známé jsou snahy Babišových manažerů shánět lidi (čti - zaměstnance Agrofertu a přidružených výrob) na otevřenou podporu Babišovi na náměstích, což se ovšem moc nedaří. Jak se jeden z nich nedávno frustrovaně vyjádřil, "lidi na to s..ou".

Co je ovšem problém v reálu, je ve virtuálním světě internetových "diskusí" samozřejmě maličkost.

Zdravím z bavorského Mnichova, města, které má na každé ceduli u vjezdu napsáno "Landeshauptstadt München".

Pavel Kolařík - informatik, Mnichov

Jinak ještě před rokem se tady vedly samé poraženecké řeči Pondělí, 15.Května 2017, 23:07:23

v tom smyslu, že Zeman bude určitě znovu zvolen, a nedá se proti tomu nic dělat. Prý ať proti němu kdokoliv dělá cokoliv, jenom mu tím pomáhá, takže nejlepší bude nedělat vůbec nic, a prostě se s tím smířit.

A je zde snad někdo, kdo by si na tu lidskou trosku vsadil ještě dnes?

Martin Profant - Praha 7

Pavlu Kolaříkovi Úterý, 16.Května 2017, 10:07:18

Před rokem jsem opakoval, že Zemana není těžké porazit. Ale právě proto si myslím, že dneska je nutné říkat, že ještě poražen není a být poražen nemusí. Platí to, co před rokem -- je to boj, nebude lehký a dá se vyhrát.

Martin Profant - Praha 7

Davidu Ungerovi Úterý, 16.Května 2017, 10:20:47

Z té věty o městských voličích jste to, že MH pracuje v Praze poznat nemohl. Ona se právě tak týká městských "intelektuálních" voličů v Plzni, Ústí, Budějovicích , Brně či Olomouci a Ostravě. Zajděte si v Olomouci do kavárny v bývalém Konviktu nebo ke Kašparu... a popovidejte si tam o Babišovi a Zemanovi. A ona to ve většině těch měst není zrovna zanedbatelná část populace, Masarykova universita v Brně bývala před deseti lety druhým největší zaměstnavatel a sotva se to změnilo, co do složení obyvatel je moravská metropole univerzitní město.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Vážený pane Profante, Úterý, 16.Května 2017, 18:48:2

a představte si, že právě z této věty jsem to poznal, aniž bych se před tím podíval na profil autorky. Onen kontrast "městských intelektuálních voličů" a "zbytku republiky" je typický pro pražský (pragocentrický) pohled. V žádné sebeintelektuálnější kavárně v Brně, Olomouci, Hradci Králové nebo v Českých Budějovicích by slovo "zbytek republiky" těžko bylo použito, navíc v kontrastu s městským intelektuálstvím. A nepoužili by ho ani ve Vídni, (že, pane Vyleťale) kde přitom žije 21% obyvatel Rakouské republiky, kdežto v Praze žije jen 12% obyvatel České republiky.

Tohoto "morbu pragensis" (cituji prof. Kubeše, který se podílel na návrhu čs. nekomunistické ústavy po roce 1945 z nár. soc.) je pro tak krásné a malebné město Prahu s bohatou, pestrou, multietnickou a multináboženskou historií, kde mám navíc řadu výborných přátel, obrovská škoda.

Ale jsem přesvědčen, že Marie Heřmanová bude na mou přátelskou invektivu reagovat podobně konstruktivně a neagresivně jako svého času mluvčí ProAltu doc. Stöckelová, když neuvědomovaně použila název Čechy ve smyslu celé České republiky.

Martin Profant - Praha 7

Davidovi Ungerovi Úterý, 16.Května 2017, 22:00:44

Vážně? Inu vidíte, já pitomý pragocentrista bych si naivně myslel, že v té větě je řeč o městských intelektuálech a nikoliv o konkrétním městě. Ale nakonec, je na Vás, jak to ve Vašem zbytku republiky čtěte.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Středa, 17.Května 2017, 21:03:30

Vaše naivita je pochopitelná, pane Profante, a rozhodně bych před Vaší sebedefinici pragocentristy nepoužil onen přívlastek jako vy. Já samozřejmě nemohu mluvit za celý "zbytek republiky", jak nás vnímáte. Odstranit jednoho populistického oligarchu (zvláště pokud ho odstraňují sami konkurenční oligarchové) nemusí být tak obtížné, odstranit oligarchii jednoho města není žádná legrace.

Ale mnoha Pražanům se onen "zbytek republiky" náramně hodí, například Národní centrum duševního zdraví prof. Höschla je ve středočeských Klecanech, aby snadněji získalo eurodotace.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.