Skotská vláda požádá o nové referendum o odtržení
Petr JedličkaKabinet SNP pod vedením Nicoly Sturgeonové přiměl ke kroku oficiálně „přezíravý přístup“ Londýna k hájení skotských zájmů při přípravách na Brexit. Pokud žádosti vyhoví brtiský parlament, mělo by se hlasovat do dvou let.
Skotská autonomní vláda tvořená zástupci Skotské národní strany (SNP) v čele s předsedkyní Nicolou Sturgeonovou se pokusí vyvolat druhé závazné referendum o odtržení své země od Velké Británie. Ve zvláštním vystoupení to potvrdila sama první ministryně v pondělí 13. března — přesně pět měsíců poté, co Sturgeonová danou možnost poprvé plnohodnotně nadnesla.
Hlavním důvodem k opakování referenda, které se ve Skotsku konalo v září 2014, je dle Sturgeonové „zásadní zásah do práv skotského lidu“, jenž hrozí nastat v souvislosti s vystoupením Británie z EU, takzvaným Brexitem, pokud by nastal v podobě, k jaké vede stát současná britská vláda konzervativců Theresy Mayové.
Skotská premiérka zároveň uvedla, že vláda v Londýně nevyvinula od loňského hlasování o Brexitu „sebemenší snahu o kompromisní dohodu“, která by vyšla vstříc požadavkům skotského kabinetu v dané oblasti „byť třeba o píď“.
„Jestliže (Londýn) dokáže ignorovat Skotsko v tak důležitých otázkách, jako je EU a jednotný trh, pak je jasné, že může klidně ignorovat náš hlas i kdykoliv jindy u jakéhokoliv dalšího tématu,“ uvedla Sturgeonová v pondělním oznámení, a ještě doplnila:
„Možnost nic neměnit se už dále nenabízí (kvůli potvrzenému Brexitu). Dáme však skotskému lidu volbu, jaký druh změny chce.“
Prakticky vzato si musí Sturgeonová a její vláda nechat žádost ještě schválit skotským parlamentem. V něm ovšem drží vládní SNP 63 mandátů ze 129 celkových a žádost slíbilo podpořit také šest poslanců Skotské strany zelených. Dá se tak brát téměř za jisté, že žádost bude po parlamentní schůzi příští týden oficiálně podána.
Důvody kroku, oprávněnost, důsledky
Stoupenci brexitu referendum vyhráli a nové zadání bylo politiky adoptováno. Protagonisté úsilí o nezávislost Skotska prohráli a na druhý den sdělili, že referendum zkusí (za čas) znovu. Za normálních (jiných) okolností by na repete museli přece jen déle čekat, vzhledem k hrubé politické chybě konzervativců (Camerona) však mohou (ti samí) stoupenci samostatnosti působivě operovat zásadní změnou, již musí reflektovat, totiž odhlasovaným vystoupením UK z EU. Takže Británie je na tom dost podobně jako ČSFR zrovna před 25 lety. Jen to půjde pomaleji a na případnou rozumnou dohodu bude přece jen více času, a tedy aspoň nějaká šance.
Podobně to bylo třeba v Irsku se Smlouvou z Nice, která v referendu neprošla, a premiér Ahern kandidoval v dalších volbách s tím, že pokud vyhraje, referendum proto a proto zopakuje -- a voliči mu dali důvěru.
Naroti tomu třeba opakované referendum o Lisabonské smlouvě probíhalo bez podobného mandátu a tam je poznámka pana Horáka, přijde mi, na místě.
Ale teď to Skotsko je vnímám opravdu jinak.
V roce 2015 ve všeobecných volbách získala SNP 50% hlasů, což bylo vzhledem k účasti 71,1% 1,454 mil. hlasů. Dá se tedy říci, že 90% těch, kteří hlasovali pro nezávislost Skotska, přišlo následující rok podpořit SNP.
O situaci, kdy napřed vojensky rozbiju stát a pak pořádám referendům pod samopaly ani nemluvě.
Mimochodem: Oni zastánci udržení státu za sebou buď mají mnohaletou tradici, na jejímž základě mohou ukazovat aktuální prospěšnost stávajícího uspořádání -- anebo tuto tradici nedokážou aktualizovat a pak ji sami změnili v represivní žvást.
Skotská první ministryně pak dále přímo uvedla:
"It is for [May] then to say what timescale she thinks would be appropriate and then yes I am happy to have that discussion within reason,"