Je rozumné bránit progresivní politiku štěpením států?

Na podporu odtržení Skotska od Velké Británie zaznívala celá řada argumentů, některým se dostávalo zvlášť sluchu na levici. Oto Novotný vysvětluje, proč by osamostatnění se Skotska za účelem obrany progresivní levicové politiky nebylo rozumné.

Je-li Skotsko zemí, ve které se na rozdíl od ostatních zemí Velké Británie dlouhodobě daří progresivní levicové politice, mají Skotové právo za účelem obrany této politiky usilovat o odtržení od Velké Británie a Skotsko ustavit jako nezávislý suverénní stát? Ano, pokud je to legální (britské a skotské zákony to dovolují) a legitimní (pokud je to projev vůle většiny Skotů vyjádřené lidovým hlasováním). Je to ale rozumné? Není.

Kdo zaručí, že ve Skotsku jako samostatném státě někdy v budoucnu nevystřídá progresivní politiku pro-tržní konzervativní politika, která má navrch v Anglii? Tedy ta, kterou od dob Margaret Thatcherové více méně provádí Downing Street? Může to někdo vyloučit, pokud zůstane herní prostor ve Skotsku demokratický, otevřený?

A pokud se to stane, ale v nějaké samosprávné lokalitě Skotska se přece jen tato progresivní politika udrží jako dominantní, mají obyvatelé této lokality právo znovu usilovat o to, aby se stala samostatným státem? Ano, pokud to umožní skotské zákony a pokud se většina obyvatel dané lokality takto v referendu rozhodne. Ale opět, je to rozumné? Není.

Aby bylo jasno. Tady nejde o nesouhlas s právem na nezávislost a státní suverenitu nějakého samosprávného celku, který byl součástí vyššího státního útvaru. Takové právo sice není v rámci federativního či konfederativního uspořádání demokratických států samozřejmostí, ale je s demokracií zcela v souladu. A v souladu s demokracií je koneckonců i jakýkoli důvod, který k použití takového práva vede, pokud je tento důvod demokraticky legitimizován (volbami, referendem).

Jde ovšem o to, zda je rozumné (nikoli legální či legitimní) odtržení nějakého samosprávného celku od nějakého vyššího státního útvaru právě z toho důvodu, který byl uváděn mnohými zastánci nezávislosti Skotska, a který se setkal s mimořádným pochopením v některých levicových kruzích. (Mimochodem, dodnes si mnozí lámou hlavu nad tím, zda by v roce 1993 došlo k rozpadu Československa, kdyby v roce 1992 v parlamentních volbách nezvítězil na Slovensku spíše „levičák“ Mečiar a u nás „pravičák“ Klaus.)

Co je ale rozumné? V tomto případě jde o lepší odhad vedlejších a často primárně nezamýšlených přímých důsledků našich činů. Je pravda, že dobrá demokracie a progresivní politika předpokládá solidární vztahy a těm se nejlépe daří spíše v menších a uzavřenějších komunitách. Takže je jasné, že s vývojem komplexních společností to má demokracie a progresivní politika těžší.

Nicméně v dějinách se ukázalo, že demokracii a progresivní politice se může nakonec dařit i ve vysoce komplexních společnostech pokrývajících rozsáhlá teritoria v hranicích dnešních národních států. Vývoj novodobého kapitalismu vyúsťující v silné sociální státy (zvláště státy sociálnědemokratického typu) je toho dobrým příkladem (příkladem je i Skotsko).


Kdo zaručí, že ve Skotsku jako samostatném státě někdy v budoucnu nevystřídá progresivní politiku pro-tržní konzervativní politika, která má navrch v Anglii? Foto archiv skotské vlády

Jenže s pokračující globalizací se komplexnost různých společenství zvyšuje a globální prostor dnes ovládá kapitál „osvobozený“ od národních demokratických pravidel. Za této situace je stále zjevnější, že dnešní národní státy se stávají příliš „malými“ na to, aby byly nadále pro demokratickou a progresivní politiku dostatečnou pojistkou.

Má tedy demokracie a progresivní politika šanci, pokud se stáhne do menších samosprávných lokalit a ty se ustaví jako samostatné státy? Je toto uspokojivá odpověď progresivní politiky na dnešní nepřijatelnou, nadnárodním kapitálem ovládanou podobu globalizace?

Jsem přesvědčen, že není. Taková politika představuje pro demokraty a progresivisty existenční nebezpečí. To není ofenzivní, ale defenzivní (ústupová) obrana demokracie a progresivní politiky proti destruktivním účinkům současné podoby globalizace.

Argument, že by se „sociálnědemokratické“ samostatné Skotsko stalo aktivnějším podporovatelem integrace EU, se mi jeví jako silně spekulativní. Jsou dnešní silné sociálnědemokratické státy „frontmeny“ takového úsilí? Švédové se v plebiscitu roku 1994 vyslovili pro vstup do EU až po dlouhém váhání. Norsko není členem EU dodnes.

Váhání Švédska a nečlenství Norska bylo a je, mimo jiné, motivováno obavami, že vstupem do EU, kde platí v průměru nižší sociální standardy, by se mohly v obou těchto zemích štědré sociální systémy výrazně destabilizovat. Tohle je stále významný faktor defenzivní obrany progresivní politiky, která své úsilí primárně soustředí na národní úroveň. (Švédové jsou sice velkými zastánci evropské integrace, ale při tvorbě sociální eurounijní legislativy, ve které hrají až příliš často roli „kompromisy“, se spíše drží vzadu.)

Proto si myslím, že progresivisté a demokraté musí obranu svých politických cílů na národní úrovni pojistit především zvýšeným úsilím o jejich prosazení v rámci nadnárodních celků. V evropském kontextu to předpokládá co nejaktivnější zapojení do evropského integračního procesu, resp. jeho mnohem výraznější ovlivnění normativy progresivní politiky.

Strategie obrany progresivní politiky, které výlučně soustředí své úsilí na národní úroveň, nebo strategie, které se snaží progresivní politiku revitalizovat štěpením států, jsou krajně nejistým řešením. V dlouhodobém zápase o podobu globalizace příliš nepomohou.

Závěrečná poznámka: Ve své úvaze jsem úmyslně pominul zamýšlet se nad skotským referendem jako precedentem motivujícím ke konání referend v jiných evropských zemích, ovšem z méně „ušlechtilých“ důvodů (etnických, náboženských, ekonomických). Takže ani ty nemohu považovat za rozumné.

A co si myslíte vy? Diskuse (16 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Bližší národní stát než hlubší integrace sociálních států Úterý, 7.Října 2014, 09:51:29

Autor článku ve shodě s evropským sociálnědemokratickým a jiným establishmentem tvrdí, že usilovat o samostatnost (v dnešních podmínkách spíše o větší suverenitu v rámci Evropy) je nerozumné. Věcná argumentace schází nebo je převrácena naruby.

Když evropská integrace probíhá výhradně na bázi národních států z 19. a 1. poloviny 20. století, je to velmi omezený proces, který má své mocenské bariéry. A na ně jsme právě narazili. Skotové si nikdy nemohou zvolit v rámci Británie vládu, kterou by chtěli, a už vůbec ne být plnohodnotnými členy EU. Přitom přiznejme si, že Skotové stejně jako Vlámové nebo Bavoři prostě Evropany jsou. Mají menší právo se v rámci Evropy prosazovat než Nizozemci, Lucemburčané, Rakušané?

Argument, že by si Skotové mohli jednou zvolit místo sociálnědemokratické vlády vládu neoliberální nebo thatcheristickou je opět nesmyslný. V rámci skotské autonomie mají Skotové mnohem sociálnědemokratičtější autonomní vládu (pod vedením SNP) než je mnoho tzv. sociálnědemokratických vlád v evropských státech, byť se tak ty strany naopak jmenují. Jen proto, že ta možnost hypoteticky v budoucnu raději posvětíme britskou neoliberální vládu, u které máme nepochybně mnohem větší jistotu, že do budoucna vydrží a bude bránit pokroku?

Znovu se zamyslet nad rozpadem ČSFR považuji za rozumné. Británie zaspala v poválečném období, kdy se mohla federalizovat. Československo, které stálo od roku 1918 na centralistických základech, přestože rétorika byla mnohdy účelově jiná, se v podstatě nikdy nefederalizovalo. V roce 1968 to byla jen centralisticko-byrokratická pseudofederalizace shora, navíc nešťastně dualistická. Po r. 1989 se tento byrokratický slepenec začal sypat, přestože Slováci, ale i moravsko-slezské hnutí usilovalo o novou (kon)federalizaci zezdola - nejprve vytvořme republikové ústavy a z nich vzniklé parlamenty vytvoří novou federaci, propůjčí žádoucí pravomoci úsporné federální vládě. V podstatě německý princip z roku 1945. To pražské centrum na základě obav o ztrátu především ekonomického vlivu nechtělo za žádnou cenu připustit. Obávám se tedy, že by se "federace" rozpadla i s jiným volebním výsledkem, pokud by moc politická, ekonomická a mediální byla rozdělena stejně, jako tehdy.

Základní otázka, ve které se s autorem článku liším, je tato: Mají pospolitosti a národy v Evropě, které tvoří jeden územní celek, právo legálně a legitimně rozhodnout o tom, že se stanou samostatným článkem v integrující se Evropě? Mají právo na svou "hvězdičku"? Mají právo na to, aby mezi jejich zemí a Bruselem nemusel být mezičlánek v podobě londýnské, pařížské, římské nebo berlínské vlády? Já odpovídám, že ano. Vnitřní rozšíření EU může integraci posunout dále, nikoli naopak.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Ungere, díky za kritické poznámky, ale... Úterý, 7.Října 2014, 11:51:10

Vznik dnešních národních států v 19. a 20. století byl překonáváním etnického principu „národa“ a „národního státu“. Vy navrhujete zařadit zpátečku opět k etnickému pojetí v naivní víře, že takové státy budou „plnohodnotnější“. Už vidím, jak se dnešní multietnické národní státy EU dělí na čisté etnické a (hlavně) „suverénní“ a všechny ty děsivé důsledky. Tohle nepovede k posílení, ale k rozpadu EU. Stejně naivní je představa, že progresivní politiku spíše ubráníme, když ji budeme držet pod pokličkou suverénního národního státu Skotů, než společným úsilím Skotů, Angličanů, Velšanů či Irů v rámci Británie. (Nedohodnou-li se tyto národy na progresivní politice v rámci Británie, dohodnou se na ní snadněji jako „samostatné“ v EU? A rozšířil bych to na společnou politiku jako takovou. To si snad děláte legraci.) Nelišíme se v názoru, zda mají „pospolitosti“ (?) či „národy“ (jen připomínám, že národem je jak Bavor, tak Němec, jak Vlám tak Belgičan, jak Katalánec, tak Španěl, jak Skot, tak Brit) „právo legálně a legitimně rozhodnout o tom, že se stanou samostatným článkem v integrující se Evropě“. Výslovně jsem toto právo ve svém článku podtrhl, ale jeho uplatnění z důvodů, o kterém je řeč (lepší obrana a rozšíření progresivní politiky v rámci EU) považuji v dnešní podobě globalizace za nerozumné.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Žádná zpátečka, naopak dopředu Úterý, 7.Října 2014, 17:05:10

Pane Novotný,

to, o čem jsem hovořil v souvislosti se skotským separatismem, není zpátečka před nacionalismus 19. století. A nesouhlasím s Vámi v tom, že současné národní státy jsou překonáním etnických národů z 19. století. Současné národní státy vznikly na etnicko-jazykovém principu. V současnosti jsme ve fázi, kdy se právě kvůli dnešní globalizaci integrují nejen národní státy, ale spolky států (Německo) nebo velmoci vzniklé spojením států (Velká Británie). Nebo dokonce relikty feudalismu (viz býv. Rakouské Nizozemí = Belgie). Čím blíže jsme k evropské federaci, tím více vyvstává otázka, zda "malé federace" nejsou zbytečným mezičlánkem. Podobně o tom nedávno psal Jiří Pehe. http://www.pehe.cz/Members/redaktor/co-is-unie-pocne-s-dalsimi-skoty A EU by na to měla být připravena, ne se tomu zuby nehty bránit.

To, že to není návrat zpět, dokazuje vlastenecký, nikoli etnicko-nacionální princip separatismu a autonomismu. Skotové byli v době nacionalismu 19. století Brity, Bavoři byli Němci. Pokud se Skotové etablovali jako národ poměrně nedávno, již po éře nacionalismu a vzniku národních států, znamená to, že to je novější pojetí národa, kde jsou jeho členové vymezeni vztahem k teritoriu, zemi, regionu, státu. Nikoli etnicky jazykově. Proto jsem mluvil obecněji o pospolitosti, protože to není "národ" v tom starém slova smyslu. Vždyť i ve skotském referendu hlasovali i Angličané s trvalým pobytem ve Skotsku. Skot může mluvit skotskou angličtinou stejně jako gaelštinou. Bavor bavorským nářečím, alemánskou němčinou stejně jako turecky. A je to stále Bavor. Vlám vůbec nemusí mluvit vlámsky, ale třeba německy. Podle této nové koncepce by Čechem mohl být nejen Alois Jirásek, ale i Ferdinand Porsche nebo Bertha von Suttner.

Méně je někdy více. Nesouhlasím ani v tom, že Evropa s více státy by byla schopna slabší integrace než současná Evropa. Tato nepřímá úměra zde neplatí. Integrace je mnohdy blokována právě proto, že současní členové EU upřednostňují svůj "národní zájem" stále tam, kde byli zvyklí před sto lety. Příkladem je právě Velká Británie a její odpor k měnové unii, Schengenu apod.

Mimo to je na stole stále varianta federalizace evropského jádra na území zhruba bývalé Svaté říše římské plus Skandinávie, Pobaltí a třeba Skotsko a Irsko. Tedy bez Británie, jižní Evropy. Takže po vnitřním rozšiřování Evropy nemusí přijít nutně rozpad Unie, ale naopak její posílení.

Oto Novotný - politický analytik

Pane Ungere, Úterý, 7.Října 2014, 19:50:22

beru ty Vaše poznámky vážně, ale:
Na okraj - mimochodem nespojuji etnicitu zdaleka jen s jazykem… Ale tvrdím, že historicky se Bavor napřed cítil jako Bavor a až s ustavováním Německa (Deutschland) v různých fázích v průběhu 19.-20 století se začíná cítit jako Němec,Vlám se cítil napřed jako Vlám a nikoli jako Belgičan, Skot se napřed cítil jako Skot a nikoli jako Brit, stejně jako Angličan se napřed cítil Angličanem a až časem Britem. (Anglie byla původně ve volném svazku se Skotskem a až v roce roce 1707 vznikla Velká Británie.) V tomto smyslu pane kolego, jsou opravdu dnešní národní státy jako Německo, Belgie, Velká Británie, Švýcarsko… skutečně „překonáním etnických národů z devatenáctého“ a předchozích století. A v onom novodobém posunu od Skota k Britovi, Bavora k Němci, Vláma k Belgičanovi…. lze zaznamenat prosazování občanského principu při sebeurčování etnika, národa, státu.

Ano máte pravdu, že v 19. století byl Skot Britem, neboť Skotsko bylo součástí Spojeného království Velké Británie a Irska, ale z toho nevyplývá, že se necítil být Skotem, nebo že se dnes cítí více Skotem než tehdy. Vy mluvíte o nějakém skotském vlastenectví opravňujícím k oddělení od Velké Británie, ale existuje přece také britské vlastenectví. Které má větší váhu? Mimochodem, jak je to složité, ukazuje to referendum. Mnozí Skotové, kteří v nedávném referendu hlasovali proti oddělení Skotska, výslovně upozorňovali, že se považují hlavně za Brity.

Mohu Vám uznat, že onen „zpětný chod“, který Vám v případě Skotska vyčítám, není prostým návratem k onomu původnímu úzce etnicky vymezujícímu se národnímu státu. Ale nese s sebou rizika provokování nacionalismů, které se dnes znovu v Evropě oživují, a to není dobré. Ale každopádně trvám na tom, že z hlediska obrany progresivní politiky jde o velmi nerozumný krok.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Novotný, Úterý, 7.Října 2014, 20:48:3

To, co bylo překonáno národními státy v 19. století, nebyl etnický národ, jak píšete, ale zemské vlastenectví v době feudalismu. Tehdy skutečně to byli Sasové, Bavoři, Slezané, Flandři (Vlámové). Ale mnohem více než etnicita tam hrála roli příslušnost (poddanství) v rámci určitého feudálního celku.

To, co je vidět ve Skotsku, je něco třetího. Není to návrat k feudalismu nebo do 19. století. Jistě někteří skotští občané hlasující v referendu proti nezávislosti zdůrazňovali britství. Ale to, co referendum rozhodlo v neprospěch nezávislosti, byl strach Skotů (kteří se považují v prvé řadě za Skoty) z ekonomické nejistoty.

Nevím, který nacionalismus může např. skotská separace od Birtánie podpořit. Francouzskou Le Front National nebo podobné strany ve Švédsku, Nizozemsku nebo Švýcarsku asi těžko. Které nacionalismy se jinde v Evropě oživují? Bossiho (a Berlusconiho) koncept Padánie je vyčpělý, naopak ho přehlušil benátský regionalismus. Vlámsko a Katalánsko - tam jde o totéž, co ve Skotsku. O vzhledem k těmto zemím spravedlivější přerozdělení finančních prostředků. Ty by to rozhodně podpořilo, ale nacionalismus? Dále sleduji etnické hnutí v Jižním Tirolsku, ale v Süd-Tiroler Freiheit také nic nacionalistického nevidím, stejně jako u Alsasanů (Unser Land Parti Alsacien). Tyto hnutí stejně jako SNP mají v Evropském parlamentu společnou frakci se Zelenými... Takže žádný nacionalismus tak, jak ho známe.

Vladan Ševčík - Energetik

Národní stát jako vyšší celek... Úterý, 7.Října 2014, 22:01:29

Zajímavý článek nicméně i z reakcí výše na de mnou, mi vyplívá, že díky EU nastává zbytečnost národních států z 20 stol. Protože mi přece stačí, že jsem Bavor a Evropan a nemusím být Němec,
Skot a Evropan a nemusím být Brit, stejně tak Katalánec je Evropan a nepotřebuje být Španěl no a v našem příměru ostatně Moravan jako Evropan nepotřebuje být Čechem, k čemu používat zbytečný mezičlánek který ztratil svou roli.Společnost v Evropě se mění a to je dobře.

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Úterý, 7.Října 2014, 23:17:47

Tady se předpokládá, že existuje nějaká universální odpověď na to, zda se státy mají nebo nemají rozdělovat. Proč by měla? Ty situace v Evropě, kde to připadá v úvahu, jsou velmi odlišné.

Vztah mezi Velkou Británií a Skotskem nemá v Evropě žádnou přesnou paralelu, o světě mimo EU ani nemluvě.

Ani národní či zemské identity nemají žádný jednotný význam, nemusí být exklusivní. Ta skotská je velmi specifická, zdá se že dosud stejně jako v minulosti umožňuje být současně Skotem i Britem, v 19. století umožňovala být na obojí hrdý zcela v romantickém duchu. Umožnuje ale také být Skotem a nebýt Britem

Mimochodem gaelština nikdy nebyla národním jazykem celého Skotska: na území, kde je hlavní město Edinburgh, se mluvilo anglosaským jazykem dávno předtím, než vznikla historická hranice mezi Anglií a Skotskem. Někteří Skoti si myslí,že mluví Skotštinou (Scots), jiní, že skotskou Angličtinou, hranice mezi dialektem a samostatným jazakem nemá žádnou všeobecně přijatou definici. Někdy se říká, že jazyk je dialekt, který má armádu a námořnictvo.

Oto Novotný - politický analytik

Děkuji za připomínky.... Středa, 8.Října 2014, 10:13:41

Nevidím žádný problém v posílení regionální samosprávy a v tom, čemu se říká Evropa regionů. Vidím, ale zásadní problém v dělení stávajících členských států EU, pokud není EU integrovaná ani na půl cesty. Dnes má EU 28 členů, 7 zemí se na členství připravuje. Už tak v tomto počtu je velmi těžké proces integrace řídit a získávat pro něj podporu. Zmnožováním států členěním stávajících států se ten proces jen zkomplikuje. Takže já bych zatím ty dnešní národní státy na nějaký pouhý a „zbytečný mezičlánek“ nedegradoval (Vladan Ševčík).

Členění dnešních států na menší, opakuji, je legální a legitimní, pokud se pro něj obyvatelé těchto států svobodně rozhodnou. Ale jakkoli motivované, bude posilovat nacionalistické a separatistické tendence v dalších zemích v EU a mimo ní a odstředivé protiunijní tendence uvnitř EU. Souběhem štěpení států a posilování těchto odstředivých tendencí se ocitá EU ve smrtelném ohrožení. Nevěřím, že případy štěpení bona fide v ne-nacionalistickém duchu nakonec neovládnou nacionalisté. Ta hranice mezi „vlastenectvím“, jak o něm mluví pan Unger v případě Skotů, a nacionalismem, který je zhoubou demokracie a evropské integrace se mi jeví jako dost nejasná.

Pane Kubička, já nehledám univerzální odpověď na to, zda se mají/nemají dnešní státy dělit. Tyto státy nevznikaly na základě nějakého univerzálního principu, a proto neexistuje žádný univerzální princip, proč by se měly držet zrovna v té podobě, jaké dnes existují. Státy se ustavují a re-ustavují a v demokratických státech to mohou občané vykonávat víceméně svobodně. Takže to, co je stát, neustále objevujeme, je to na nás - občanech. Nejde mi o univerzální principy, jde mi o zvažování a poměřování důsledků – pozitivních, negativních, přímých, vedlejších. V jejich světle se mi dnes jeví strategie štěpení existujících států jako nerozumná, neboť podle mne negativa převažují nad pozitivy. Vím, že nemáme žádné univerzální zavazující principy toho, co je rozumné, jedině co máme je zkušenost a zvažování důsledků našich činů. Proto bych jako politik takovou strategii nevolil a občanům ji nedoporučoval. A už vůbec se mi nezdá rozumná pro obranu progresivní politiky. Tady na DR paralelně probíhá diskuse o levicovém internacionalismu jako podmínce jejího úspěchu, o nutnosti koordinovanějšího postupu progresivních sil v EU. Nevěřím, že se tomuto internacionalismu bude lépe dařit štěpením států, které posiluje nacionalisty a separatismus uvnitř EU.

Pan Unger je zjevně znalec skotských reálií ohledně nedávného referenda. Zajímala by mne proto jedna věc. Jestliže máme přijmout za rozumný důvod odštěpení Skotska obranu tamních sociálních vymožeností, proč, jak říká, ti Skotové, kteří hlasovali proti tomuto odštěpení, tak činili nikoli kvůli pocitu britského (!) vlastenectví, ale z „ekonomické nejistoty“? To mi nějak nejde dohromady. Takže většina Britů se cítí býti ekonomicky jistější v rámci Velké Británie?

Oto Novotný - politický analytik

oprava Středa, 8.Října 2014, 10:18:42

... omlouvám se, v poslední větě nemá být "Britů", ale "Skotů".

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Odpověď panu Novotnému a reakce na pana Kubičku Středa, 8.Října 2014, 11:16:9

Proč spousta Skotů odmítla nezávislost? Tak předně kampaň "Better together" byla ryze negativní a založena na šíření strachu, co by se mohlo stát, kdyby se Skotsko osamostatnilo - odejdou banky atd. Pamatuji si na podobné scénáře se Slovenskem z let 1991-1993, že Slovensko zkrachuje, nebudou tam základní potraviny apod. Ekonomická nejistota a strach z ní je součástí globalizace. Malé státy na globálním především finančním trhu. Skotsko by mohlo být vystaveno něčemu podobnému jako Island nebo Irsko. Roli hrála i současná poměrně rozsáhlá autonomie a sliby britských politiků, že bude ještě rozšířena. Uvidíme, co bude dál, ale nemyslím si, že na tyto sliby skotští voliči brzo zapomenou.

Moc nerozumím tomu, proč pan Kubička zdůrazňuje nenárodnost skotské gaelštiny. V tom jsme přece zajedno, postupně národní uvědomění začíná přesahovat jazykový rozměr. Obávám se, že doba, kdy se z dialektu stal jazyk na základě armády a námořnictva, zůstává za námi. Dnes je obrana záležitostí vyšších celků než těch, kde by se mělo řešit školství, zdravotnictví nebo doprava. Ne náhodou se v ukrajinské krizi domlouvaly na společné diplomacii např. Francie-Německo-Polsko. To je mimochodem důkazem evropského deficitu v zahraniční a obranné politice.

Souhlasím s tím, že skotská realita je od mnohých jiných evropských zemích specifická, ale v něčem (základní politologický vztah centrum-periferie) se naopak velice podobá jiným evropským unitárním i federálním státům. Stále jsou ve mně v této diskusi dvě otázky:

Bojí se někteří představitelé levice jen (předčasného?) separatismu nebo i federalismu a regionalismu jako takového?

V čem konkrétně skotský (případně katalánský nebo vlámský) separatismus posiluje evropské nacionalisty? A které konkrétně?

Oto Novotný - politický analytik

Odpovědi panu Ungerovi Středa, 8.Října 2014, 11:48:1

Na první otázku - viz první odstavec mého předchozího příspěvku se zdůrazněním, že jsem federalista Ideální budoucnost vidím jako Spojené státy evropské, kde "státy" mohou mít jinou podobu než nyní.
Na druhou otázku jsem myslím odpověděl : každé štěpení členských států Unii oslabuje a tím posiluje nacionalisty a separatisty (všechny ty, kteří zazářili v posledních evropských volbách) . A vidím nejasnou hranici mezi oddělením bona fide (obrana progresivní politiky) a nacionalismem. Nejsem si jist ani tím Skotskem. Tohle se lehce může zvrtnout. Štěpení vyvolává protitahy s iracionálními sentimenty. Na tohle je proces integrace stále křehký, aby to ustál.

Petrasek Milan - penzista

Národnostní/jazyková seskupení jako suverení součást státu by bylo EU-optimum a ne jen evropským snem, Středa, 8.Října 2014, 12:29:16

kdyby jeho splnění nepředcházelo naplnění ještě dalších a podstatnější snů.
Tak třeba snu o prolomení platnosti snu (a jeho náhradě), kterému se Evropa upsala - po nezadržitelné nutnosti maximalizace růstu obohacování.
Třeba snu o procitnutí z představ, že svoboda je přirozenou součástí bohatství, ačkoliv realitou je kult explozivního násilí.
Třeba snu o........ještě by se něco našlo.


David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Pane Novotný, Středa, 8.Října 2014, 18:14:2

děkuji za odpověď na první otázku. Z toho, co píšete, mně vyplývá, že jste evropským federalistou spíše "shora". Což je legitimní cesta.

Pokud jde o druhou otázku, možná budu působit nechápavě, ale nejsem si jistý, který nacionalismus má skotské hnutí za samostatnost vlastně podpořit. Anglický nacionalismus? To spíše anglický konzervatismus. Francouzský nebo německý nacionalismus? Skutečně nevím a argumentační podpora tohoto tvrzení mně stále schází.

Skotské hnutí se velmi podobá svým těžištěm v probuzení občanské společnosti Pražskému jaru 1968. Tehdy i ze Západu zazněla podobná varování. Neposílí to radikální levici? Neotvíráme "Pandořinu skříňku"? Chápu a souhlasím s tím, že evropská integrace je příliš křehká věc. Není však principiální chybou, že nevytváří a priori prostor pro vnitřní rozšíření, pro případná další legitimní referenda? Není to naopak oslabení ideových základů evropské integrace? Přestože je pravdou, že se jedná o složitý a dlouhý proces. Mohli bychom Skotům vzkázat podobně jako Slovákům v roce 1990. Teď není vhodná doba. Ale kdy je vhodná doba? Až to bude chtít evropská a světová nomenklatura?

20150614_163758_2_

Jiří Kubička - psycholog, Praha

Výjimečnost skotského hnutí za nezávislost Středa, 8.Října 2014, 21:38:54

To, že symbolem odlišnosti Skotska není také národní jazyk je v Evropě spíše výjimkou. Katalánsko, Vlámsko, Baskicko, Wales národní jazyky maji a jejich podpora je důležitou součástí hnutí za autonomii. Quebecký separatismus je dokonce převážně jazykově-kulturně motivovaný.


Národní uvědomění spojené s pěstováním a podporou národního jazyka vůbec není jednoznačně na ústupu, jak tvrdí pan Unger, někde ho dokonce přibývá.

Menší národní jazyky často přežívají jako jazyk venkova či chudších vrstev, jako to bylo u češtiny, slovenštiny, ukrajinštiny. I v Katalánsku se katalánsky mluví více na venkově než v Barceloně.

Gaelština nebyla jazykem celého Skotska, ale vyjádřením svébytnosti Highlands byla a tak byla v 18. století potlačována.

Asi před dvaceti lety jsem byl na ostrově Uist (ve Vnějších Hebridách), kde se dodnes mluví převážně gaelsky. Prý tam žili i starší lidé, kteří anglicky neumí. Žádného takového jsem nepotkal, ale ti, co jsem potkal, na svém jazyce lpěli.Také na svém vlastnictví půdy (ačkoliv není nijak výnosné, chov ovcí přežívá jen díky subvencím) a některých zvycích. Jeden muž, který se tam vrátil po mnoha letech, si liboval, jaká je tam idyla v zimě. Neustále prší (v létě prší jen většinou), světlo je jen pár hodin denně, nedá se pracovat, a tak se lidé navštěvují a žijí velmi společensky.



Oto Novotný - politický analytik

Pane Ungere, Čtvrtek, 9.Října 2014, 15:26:11

kdy přesně pro to bude vhodná doba, nevím…. Snad tehdy, až se evropský integrační proces dostane do pokročilejšího stádia, kdy se v EU prosadí institucionální reforma vedoucí k jasné rovnovážné dělbě zákonné, výkonné a soudní moci (jako na úrovni dnešních demokratických států) a kdy se mnohem výrazněji prosadí sociální dimenze integrace, která má šanci postupně odstraňovat současný demokratický deficit EU. Tohle ovšem předpokládá mnohem lepší spolupráci a koordinaci – internacionalizaci - progresivních sil v EU. Tady vidím největší problém. Levice se neumí vyrovnat se svým pluralistickým charakterem a vytvářet funkční koalice na bázi pragmatických programů.

David Unger - psycholog, Rataje u Kroměříže

Výjimečnost ale přenositelnost skotského hnutí Pátek, 10.Října 2014, 09:20:37

Souhlasím s panem Kubičkou v tom, že skotské hnutí za nezávislost se liší třeba od Katalánska nebo Vlámska, kde je více na jazykovém základě. To ale neznamená, že nemá jinde podobně ekonomický a decentralizační rozměr. To neznamená, že skotský regionalistický princip je jinde v Evropě neaplikovatelný.

Tak si říkám, jak by se asi tvářil Masaryk s Benešem v roce 1918, kdyby jim W. Wilson řekl, že teď není vhodná doba na rozdělení Rakouska-Uherska. Že je nutné počkat, až se uklidní situace v Německu a v Rusku, až se stabilizuje geopolitická situace v Evropě. A to měly národní státy dříve mnohem širší reálnou agendu než dnes.

Stejně jako jsme byli před národními státy, budeme i po nich...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.